Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Tvorba ŠVP na škole při dětském diagnostickém ústavu
Odborný článek

Tvorba ŠVP na škole při dětském diagnostickém ústavu

11. 9. 2019 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Jana Lanková
Spoluautor
Ing Renata Votavová

Anotace

Text článku popisuje zkušenosti jedné ze základních škol při dětském diagnostickém ústavu (DDÚ) s tvorbou školního vzdělávacího programu (ŠVP). Poskytuje konkrétní ukázky jednotlivých jeho částí a čtenáři tak popisuje proces vzdělávání na tomto typu školy.

Základní škola při DDÚ v Liberci, jejíž zkušenosti s tvorbou ŠVP článek popisuje, je součástí školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a pro výkon preventivně výchovné péče (ve smyslu Zákona 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních ve znění pozdějších předpisů). Je součástí DDÚ a z toho vyplývá její specifické postavení oproti běžné základní škole. Obsah ŠVP plně koresponduje s funkcí školy a popisuje mnohá specifika procesu vzdělávání žáků na této škole. Text může být inspirací pro ostatní školy při DDÚ, ale i cenným zdrojem informací pro školy běžné. Text článku poskytuje k nahlédnutí ty části ŠVP, které se zaměřují právě na odlišnosti tohoto typu školy od školy běžné.

I. Charakteristika školy

Pro školu při DDÚ je charakteristické pestré složení žáků a legislativně zakotvený způsob, jak do školy přicházejí.

„… Žáci nejsou do naší školy umísťováni na základě rozhodnutí zákonného zástupce, ale na základě rozhodnutí soudu, kterým se dítě předává do péče dětského diagnostického ústavu.

Žáci jsou v naší škole pouze přechodnou dobu – podle platných předpisů by to měly být zpravidla dva měsíce, avšak doba pobytu dětí v DDÚ se v poslední době prodlužuje.“

Charakteristika a úplnost školy

Systém výuky ve škole je srovnatelný se systémem malotřídní školy. Je to způsobeno omezenou kapacitou zařízení a opravdu pestrým složením žáků napříč ročníky a napříč kognitivními schopnostmi žáků.

„… Je úplnou školou s 1. až 9. postupným ročníkem. Systém výuky je „malotřídní“, to znamená, že v každé třídě se vyučuje několik oddělení (zpravidla několik ročníků, žáci se speciálními vzdělávacími potřebami i bez nich apod.).

Škola poskytuje základní vzdělání žákům, kteří se vyučují podle ŠVP základního vzdělávání Škola pro život, včetně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, a to i žáků s minimálními výstupy vzdělání.

Podle individuálních výukových plánů se zde vyučují i žáci základní školy speciální. …

Umístění a vybavení školy

Text popisuje konkrétně polohu školy, její vybavení včetně pomůcek, které žáci využívají ve výuce. Škola je velmi dobře vybavena pro výuku i terapeutické aktivity. Zatím ještě nemá k dispozici žádné odborné učebny ani laboratoře.

„… V budově školy se nachází šest učeben, malá učebna pro výuku jazyků a další místnost, která slouží nejen pro výuku, ale i pro skupinové terapeutické aktivity. V hlavní budově DDÚ je dále tělocvična, posilovna a dílna pro práci se dřevem. Stravování žáků je zajištěno v jídelně v hlavní budově. Dále je k dispozici velká zahrada s hřištěm s umělým povrchem, s lavičkami, houpačkami a prolézačkami pro mladší školní děti a se záhony pro aktivity v rámci pracovního vyučování…Prostory v hlavní budově i venkovní zahrada slouží nejen pro potřeby školy jako takové, ale samozřejmě jí děti umístěné v DDÚ využívají hlavně v rámci odpoledních aktivit s odbornými vychovateli… Škola nemá k dispozici žádné odborné učebny ani laboratoře.“

Charakteristika pedagogického sboru

Text popisuje počet pedagogických pracovníků ve škole, jejich věkové složení a vzdělání, konkrétní aprobace učitelů. Konstatuje, že pro práci učitele je žádoucí sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik.

„… Vzhledem k náročnosti skladby žáků, se kterými na škole pracujeme, absolvovali někteří vyučující sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik. Učitelé pracují pod supervizí a to jak v oblasti odborné týmové, tak v oblasti případové, tykající se aktuálně umístěných žáků…“

Dlouhodobé projekty, mezinárodní spolupráce, spolupráce s rodiči a jinými subjekty

Vzhledem k tomu, že legislativně stanovená délka diagnostického pobytu, a tedy i délka docházky žáků do školy, je zpravidla 8 týdnů, nerealizuje škola žádné dlouhodobé projekty.

Spolupráce s rodiči

Komunikaci se zákonnými zástupci žáka realizují převážně speciální pedagog, psycholog nebo sociální pracovnice DDÚ, kteří mají žáka v péči. Spolupráce školy s rodiči má však svůj význam i ve škole při DDÚ. Zákonní zástupci se mohou zúčastnit třídních schůzek. Komunikace s nimi je ale intenzivní především v tranzitním období.

„…Dvakrát za školní rok se mohou rodiče (nebo jiní zákonní zástupci) informovat o prospěchu a chování dětí na třídních schůzkách…. Součinnost s rodiči probíhá při potřebě odkladu školní docházky, eventuálně při přijetí dítěte k základnímu vzdělávání či naopak při vyplňování přihlášek ke střednímu vzdělávání u žáků končících povinnou školní docházku…“

II. Charakteristika školního vzdělávacího programu

ŠVP zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě, vychází z koncepce společného vzdělávání a celoživotního učení,

„… Rámcový vzdělávací program pro tvorbu ŠVP v ZŠ při dětských diagnostických ústavech připouští, že ředitel zařízení může upravit ŠVP, případně organizaci vzdělávání, podle konkrétních podmínek, vzdělávacích potřeb a možností žáků.

Poměrně velký počet dětí odchází z našeho DDÚ zpět do rodiny nebo do dětského domova. V obou těchto případech nastupují žáci do běžné školy. Proto je třeba, aby každý žák uměl nějaké základní penzum z požadovaných výstupů učiva. To mu zajistí, že po odchodu z DDÚ a nástupu na běžnou venkovní školu nebude hendikepován menšími znalostmi oproti ostatním žákům. Proto je v našem ŠVP upravena organizace vzdělávání, ale rozsah probíraného učiva zůstává téměř nezměněn.

U dětí, u nichž je předpoklad budoucího docházení do běžné „venkovní“ školy (která není součástí zařízení ústavní péče), je toto základní učivo zpravidla doplňováno samostatnou prací, aby nevyšly z tempa a po odchodu z DDÚ byly schopny zvládnout nároky na této škole.“

Jak probíhá organizace výuky na škole

„… Výuka v naší škole probíhá v šesti třídách, z toho je zpravidla jedna nebo dvě třídy pro žáky prvního stupně a zbylých čtyři až pět tříd pro žáky druhého stupně. Jedna třída/skupina má zpravidla 8 žáků.

Skladbu žáků není možné dopředu nijak předvídat, co se týče typu školy, ročníku ani věku. Žák je po příchodu do DDÚ zařazen do skupiny, která odpovídá jeho školní třídě a věku. Pokud je tato skupina již naplněná, pak je zařazen do skupiny, kde je aktuálně volné místo a která je mu výše uvedenými charakteristikami nejblíže.

Každá třída/skupina má svého třídního učitele, kmenové vychovatele, dále svého psychologa, etopeda a sociální pracovnici. V rámci této skupiny probíhá skupinová terapie, jsou navázány vazby mezi jednotlivými dětmi i směrem k dospělým pracovníkům, takže je žádoucí, aby dítě v této skupině setrvalo po celou dobu pobytu, a to i přesto, že se během pobytu může uvolnit místo v té třídě/skupině, která by byla dítěti bližší ročníkem či vzdělávacím programem.

Z uvedených důvodů se v rámci jedné třídy učí v odděleních žáci dvou až pěti ročníků a mnohdy i vzdělávacích programů... Během hodiny vyučující střídá individuální, skupinové a hromadné vyučování. Často v rámci jednoho oddělení vyučující používá diferencované vyučování, někdy je uplatněno i vyučování vzájemné… Po příchodu dítěte do školy při DDÚ probíhá zjišťování aktuálního zařazení dítěte do typu vzdělávacího programu, ročníku a roku školní docházky, a dále diagnostika úrovně vědomostí. Délka této diagnostiky je maximálně 2 týdny... Důležitým atributem práce učitele ve škole při DDÚ je stále začínání „od znova“. Tím, že se žáci průběžně obměňují, stává se, že když učitel probere nějaké učivo, nastoupí nový žák, který danou látku dosud neprobíral nebo jí nerozumí a vyučující s ním musí danou látku doplnit.

To vše vyžaduje přiblížit se k žákovi, ale při tom pro něj zůstat přirozenou autoritou. Umět žákovi naslouchat, správně odhadnout jeho schopnosti, dovednosti a individuální dispozice, momentální psychické rozpoložení, o které je možno se při školní práci opřít, na druhé straně respektovat platné osnovy a pedagogické zásady.“

V čem je organizace výuky v naší škole jiná

A. Absence praktických cvičení

To, že škola zatím nemá k dispozici odborné učebny, je konstatováno při popisu vybavení školy, ukazuje se, že tento nedostatek bude případně třeba řešit.

„… V současné době se však, bez ohledu na dikci zákona, délka pobytu dětí v DDÚ prodlužuje. Děti jsou tu mnohdy půl roku, někdy i celý školní rok či déle. V takovém případě už vnímáme absenci praktických cvičení jako velmi významnou. Tuto negativní skutečnost se naši vyučující snaží zmírnit prováděním jednoduchých pokusů ve třídě nebo sledováním záznamu pokusů z internetu. Pokud by doba pobytu dětí v DDÚ i nadále zůstávala takto dlouhá nebo se dokonce ještě prodlužovala, bude potřeba tuto situaci řešit – předpokládá to zvýšené ekonomické požadavky na zřizovatele (v našem případě MŠMT ČR) na vybudování odborných učeben nebo minimálně na nákup potřebných pomůcek.“

B. Výuka výchov

Žáci školy nemají klasické odpolední vyučování. V odpoledních hodinách jsou realizovány terapeuticko-diagnostické aktivity a případně výuka předmětů z oblasti výchov.

„Celodenní program je nastaven tak, že v brzkých odpoledních hodinách mají děti terapeuticko-diagnostické aktivity (skupinová sezení s psychology a etopedy, komunitu, velké týdenní hodnocení apod.) … z těchto důvodů zajišťují výuku předmětů z oblasti výchov vysokoškolsky vzdělaní vychovatelé mimo čas vymezený uvedeným terapeuticko-diagnostickým aktivitám.“

C. Nejen vzdělávání, ale nastartování změn v chování a diagnostika

Formálním výstupem žáka ze školy je u každého dítěte nejen klasifikace, ale rovněž závěrečná diagnostická zpráva školy.

„… Výsledkem pobytu dítěte je tedy nejen získaná suma vědomostí, dovedností a návyků, ale v naprosté většině i pozitivní změny v jeho chování. Formálním výstupem z naší školy je u každého dítěte nejen klasifikace, ale rovněž závěrečná diagnostická zpráva školy.“

Zaměření školy

Z textu ŠVP jsou již nyní zřejmé priority pracovníků školy v procesu vzdělávání.

„… Vzhledem k tomu je naší PRIORITOU:

  • změnit postoj žáka ke škole,
  • podchytit to, co žák umí a navázat na to,
  • vyučovat převážně individuálním způsobem výuky s výrazným podílem samostatné práce, tomu přizpůsobit formu a rozsah probíraného učiva,
  • vytvoření tzv. základního penza učiva, tj. souhrnu těch nejzákladnějších vědomostí, které by žák v daném ročníku a období školního roku měl umět (tj. těch, na které by mohl navazovat v další výuce) a ty žáka naučit,
  • v rámci výuky ponechat prostor pro rozvoj sociálních, komunikačních a dalších dovedností důležitých pro následný život dítěte,
  • v neposlední řadě v rámci výuky ponechat prostor na terapeutické působení a na diagnostiku dítěte...“

Výchovné a vzdělávací strategie

ŠVP popisuje výchovné a vzdělávací strategie pro osvojené všech klíčových kompetencí. Strategie jsou popisovány jednoduchým a srozumitelným jazykem, např. „snažíme se neodradit přemírou učiva, umožňujeme zažít úspěch i prospěchově slabším žákům, učíme žáky hodnotit i výsledky své práce“.

„… Vzhledem ke krátkodobému pobytu žáků na naší škole se snažíme žákovi ukázat, jak by se mohl chovat, jak by mohl rozvíjet své schopnosti, nastartovat v něm proces rozvoje kompetencí…“

Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP)

Zabezpečení výuky žáků se SVP v DDÚ je komplikováno mnohdy nedostupností informací o již realizované podpoře pro tyto žáky.

„… Základní principy, jak pracovat s dětmi se SVP na naší škole, jsou na základě výše uvedených podmínek následující:

  • při výuce respektujeme individualitu všech žáků, nejen těch se speciálními vzdělávacími potřebami,
  • snažíme se co nejrychleji získat doporučení školského poradenského zařízení, které bylo vypracováno pro konkrétní dítě na podmínky předchozí školy,
  • pokud je předchozí škola neposkytne, žádáme alespoň o informaci, ve kterém školském poradenském zařízení bylo dítě vyšetřeno, doporučení si pak vyžádáme přímo v tomto zařízení,
  • pokud se jedná o dítě, které se vzdělává v rozsahu minimálních výstupů, je samozřejmě vyučováno v tomto rozsahu,
  • pokud má dítě jiná doporučení, přistupujeme k jejich plnění individuálně, v zájmu dítěte…“

Začlenění průřezových témat

V ŠVP jsou popsány jednotlivé okruhy průřezových témat a je stanoveno, v jakých předmětech v jednotlivých ročnících je konkrétní okruh zařazen.

„… Díky krátkodobosti pobytu má naše škola jen omezené možnosti ovlivňovat žáky v oblasti průřezových témat. Na druhé straně díky malému počtu žáků ve třídě a intenzivní práci s nimi, a taktéž díky tomu, že žáci po dobu svého umístění v DDÚ nejen docházejí do školy, ale jsou ovlivňování i v rámci individuální či skupinové terapie a v rámci odpoledních činností s vychovateli, daří se u nich nastartovat pozitivní změny v chápání těchto aktuálních problémů…“

Další nadpředmětová témata a okruhy

Prevence sociálně patologických jevů

Toto téma je v ŠVP systematicky rozpracováno a odkazuje se na Preventivní program školy i Vnitřní řád DDÚ.

„Protidrogová prevence je součástí vzdělávacího procesu od prvního roku povinné školní docházky. Škola klade důraz na smysluplné využití volného času dětí a na význam zažití úspěchu… Prevence sociálně patologických jevů na naší škole je odlišná od této činnosti na běžné škole a odlišnost spočívá hlavně ve čtyřech oblastech (převzato z „Preventivního programu“ našeho zařízení):

  • žáci jsou umísťováni do školy při DDÚ ve většině případů právě proto, že se v jejich chování již vyskytly nežádoucí projevy. Při práci s těmito dětmi se tedy zpravidla jedná již o sekundární prevenci, zaměřenou na mírnění následků nežádoucích projevů chování.
  • žáci neodcházejí po skončení vyučování domů, do rodiny, ale zůstávají v zařízení na nepřetržitém pobytu, tj. odpoledne i v noci. V tomto čase jsou v péči dalších pedagogických pracovníků. Preventivní působení na žáka se tedy děje v rámci ucelené struktury všech odborných pracovníků DDÚ, jejichž součástí je právě i metodik prevence.

… systém preventivního působení na žáka spočívá ve výchovně vzdělávacím a terapeutickém procesu, v němž každé dítě má své kmenové pracovníky (třídního učitele, skupinové vychovatele, etopeda a psychologa), s nimiž se účastní individuálních a skupinových terapeutických aktivit. Tyto aktivity, které na běžné škole pomáhá zajišťovat právě metodik prevence, jsou ve škole při DDÚ stálou součástí každodenního působení na žáka. Jedná se zejména o tyto aktivity:

  • V rámci školy je do školního vzdělávacího programu zařazen předmět KOMUNIKACE (KOM).
  • V rámci celkového působení na žáka jsou do programu zařazeny následující aktivity: individuální přístup učitele ke každému žákovi; individuální rozhovory žáků s etopedem či psychologem; komunita, což je pravidelné setkání všech žáků, ředitele DDÚ, pedagogických pracovníků DDÚ, je otevřená všem zaměstnancům i hostům DDÚ (obsah a pravidla komunity – viz Vnitřní řád DDÚ); týdenní hodnocení chování (obsah hodnocení – viz Vnitřní řád DDÚ); skupinové sezení (obsah skupinových sezení – viz Vnitřní řád DDÚ).“

Závěrečná poznámka

Popis obsahu vzdělávání, tedy školních výstupů a učiva, již není náplní článku. Tato část ŠVP je srovnatelná se školními vzdělávacími programy jiných základních škol. Potvrzuje se tím snaha školy umožnit žákům co nejsnadnější přestup na „domovskou základku.“ Hodně štěstí!

Děkuji vedení Dětského diagnostického ústavu v Liberci za spolupráci při vzniku tohoto textu a za velkou vstřícnost při poskytnutí všech potřebných informací. Renata Votavová

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Jana Lanková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Speciální vzdělávací potřeby