Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Významná výročí v roce 2019 – zeměpis: dr. Václav Vojtěch
Odborný článek

Významná výročí v roce 2019 – zeměpis: dr. Václav Vojtěch

19. 6. 2019 Základní vzdělávání
Autor
RNDr. Josef Herink

Anotace

V současné době si stále více připomínáme přední osobnosti příslušníků našeho národa, kteří se významným způsobem zasloužili o rozvoj vědy, kultury, vzdělanosti, a také o to, že v cizině šířili dobré jméno naší vlasti. Jedním z nich byl i dr. Václav Vojtěch (1901–1932), historik, geograf, cestovatel, první Čech v Antarktidě.
Ve sdělovacích prostředcích se akcentuje problematika životního prostředí, dopady klimatických změn a diskutují se četné další otázky geoglobalistiky a geoekologie. V této souvislosti vzrůstá význam polárních oblastí, dosud ekologicky relativně nejméně narušených, a přitom ovlivňujících značnou měrou především mechanismus zemské atmosféry a hydrosféry. Výzkum polárních oblastí náleží vzhledem k obtížné komunikační dostupnosti území a pro náročné životní podmínky do nejmladší etapy geografických objevů. Jednotlivé kapitoly tohoto výzkumu jsou spjaty s hrdinstvím a statečností mnohých účastníků. Ačkoliv většina z nich pocházela z velkých a vládnoucích národů, může nás těšit, že mezi nimi nechybějí ani jména našich českých lidí.

Psal se 27. leden 1929. K pobřeží Antarktidy do Velrybí zátoky Rossova moře – na 78°30´ j. š. a 163°53´ z. d. – právě doplul nákladní parníček Eleanor Bolling, nazvaný po jménu matky komandéra (později kontradmirála) Richarda Evelyna Byrda (1888–1957), velitele I. své americké antarktické expedice (1928–1930). Přivezl z Nového Zélandu zásoby pro polárníky, kteří zde měli přezimovat na antarktické základně „Little America“ (Malá Amerika).

Po zakotvení lodi začali námořníci vykládat zásoby. Spolu s nimi pracoval také steward – messman (číšník), nazývaný „Vic“, sedmadvacetiletý Čech Václav Vojtěch, rodák z lesovny ve Skřivanech u Nového Bydžova (nar. 28. 11. 1901). Tímto dnem se začala psát kapitola české účasti na objevování a průzkumu ledového kontinentu. Vojtěch se stal prvním Čechem, který překročil jižní polární kruh a vkročil na území Antarktidy.

Historie Vojtěchovy účasti v Byrdově výpravě je dokladem jeho nesmírné osobní vitality a cílevědomosti. Absolvent studia historie a geografie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (získal akademický titul PhDr.), se nadchnul pro výzkum polárních oblastí četbou knih o objevech v Arktidě i Antarktidě. Při studijní cestě do Paříže v roce 1922, kde pátral po stopách české kolonie a historii československých legionářů roty Nazdar z první světové války, zhlédl ve volných chvílích fascinující film o nešťastné výpravě R. F. Scotta 1911–1912 k jižnímu pólu. Tehdy se definitivně rozhodl – budu usilovat stát se polárním badatelem!

Nebylo rozhodně jednoduché zajistit si místo v připravované Byrdově americké antarktické expedici. Cílem této výpravy s dosud největším rozpočtem (přes 1 milion $, na financování se podílela řada mecenášů – Rockefeller, Ford ad.) bylo poodhalit do té doby dosud vědecky nerozřešené tajemství Antarktidy – zda jde o skutečný kontinent, nebo o souostroví spojené ledem. Další záměry byly vědecké – přezimování na základně umístěné na Rossově šelfovém ledovci spojené s meteorologickými, glaciologickými, geologickými aj. průzkumy, letecká rekognoskace nových oblastí a první přelet jižního pólu.

I. Byrdova antarktická expedice (Byrd velel celkem čtyřem, té poslední v letech 1946–47, v Antarktidě byl ještě v r. 1956) byla v historii polárních výzkumů přelomem mezi tzv. klasickou objevitelskou epochou a moderní etapou. Tu představuje již využití nových dopravních a spojovacích prostředků a technologií (např. radiového spojení, použití letadel, motorových saní), ale také již zřetelné a cílevědomé zaměření výzkumů. Vojtěch byl jen jedním z tisíců, kteří nabídli své služby Byrdovi osobním dopisem. Přes první odmítnutí opět intervenoval a riskoval dokonce i přes další nezájem odjezd přes Anglii a Panamský průplav na Nový Zéland za expedicí.

Byrd byl při osobním setkání překvapen smělostí a neústupností mladého muže. Dal mu proto přece jen příležitost. Vojtěch však v expedici nepůsobil jako vědecký pracovník, ale jako prostý člen posádky. Pracoval nejprve jako „coalpasser“ – házeč uhlí v topírně lodi, později jako steward – messman (číšník), námořník a na základně v novozélandských Alpách prodělal i výcvik psovoda. V této funkci se podílel po svém druhém vylodění v Malé Americe na evakuaci základny před návratem expedice do Spojených států. Dne 19. února 1930 opustil Vojtěch se svým psím spřežením jako úplně poslední člen výpravy břehy Antarktidy.

Návrat do USA byl triumfální, expedice splnila téměř všechny své cíle včetně leteckého přeletu jižního pólu, přivezla s sebou neobyčejně cenné vědecké výsledky. Členy expedice přijal v osobní audienci prezident Hoover, americký Kongres je všechny vyznamenal Zlatou medailí Kongresu Spojených států. Dr. Václav Vojtěch byl prvním Čechem, jemuž bylo uděleno toto vzácné ocenění za významné zásluhy. V roce 2003 obdržel obdobné vyznamenání Kongresu Spojených států, jako druhý český občan, bývalý český prezident Václav Havel. Bylo však nižšího stupně než Vojtěchovo.

V červenci 1930 se Vojtěch přes francouzský Cherbourg vrátil do vlasti ověnčen slávou úspěšného polárníka. Přednášel o tom, co prožil, plánoval další výpravu do polárních oblastí, učil se pilotovat letadla, napsal dodnes ceněný cestopis „Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem“(vlastním nákladem, 1932). Ne všemi odborníky byl však respektován. Závistivci, kteří nikdy nepřekročili hranice svých schopností, nazývali Vojtěcha Donem Quijotem české vědy. Považovali ho spíše za umanutého ctižádostivého amatéra.

Ani osud Vojtěchovi nedopřál dokončit další smělé plány. Dne 6. srpna 1932, těsně před odjezdem do Kanady a na Aljašku, při projížďce na Labi v kanoi u Sadské, dr. Vojtěch tragicky zahynul. Muž, který přežil nebezpečné plavby v polárních bouřích, dobrý plavec, utonul, když ho převržená loď zřejmě omráčila a on zůstal bez pomoci. Těsně před smrtí napsal v předmluvě svého cestopisu vlastní odkaz slovy: ... „Snad se naleznou v našem národě mladí muži statečných srdcí, kteří podlehnou volání Velkého bílého ticha a vyhledají stopy mých sněžnic...“

Dr. Václav Vojtěch, spolu s dr. Františkem Běhounkem, účastníkem Nobileho expedice vzducholodí „Italia“ k přeletu severního geografického pólu v Arktidě v roce 1928, se zasloužili o popularizaci i počátky vědeckého výzkumu polárních oblastí v našich zemích. Na další Čechy – následovníky v Antarktidě – si však musel ledový kontinent počkat dlouhých 28 let (1957, astronom dr. Antonín Mrkos, 1958 novinář a spisovatel Stanislav Bártl). A uplynulo téměř přesně šedesát let (28. února 1989) od první české stopy, než na ostrově Nelson v souostroví Jižní Shetlandy byla postavena malá, soukromá, celoroční polární stanice s experimentálně ekologickým režimem.

A teprve v roce 2006 byla dokončena a v roce 2007 uvedena do provozu (27. února) první česká vědecká stanice v Antarktidě s vládní podporou. Pod gescí Masarykovy univerzity v Brně nese jméno Johanna Gregora Mendela a byla vybudována na pobřeží v zátoce Brandy Bay na ostrově James Ross (James Ross Island), několik kilometrů jižně od hrotu Antarktického poloostrova.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
RNDr. Josef Herink

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Významná výročí v roce 2019.
Ostatní články seriálu:

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Článek pro obor:

Zeměpis (geografie)