Minule již zmíněný výzkumník ICLE Eric Sheninger je bývalým ředitelem střední školy v americkém státě New York. Jako na ředitele jsme na něj v minulosti narazili již dvakrát. Podobně jako George Couros v kanadské Atlantě se díky své cenami ověnčené kariéře propracoval až do pozice, v níž pomáhá jiným nastartovat proměnu školy směrem k naplňování budoucích potřeb žáků. Je přitom zřetelně technologicky orientován.
Rámec relevance výuky posunul směrem k aktivnímu tvořivému využití technologií. Smysl jeho práce nejlépe vystihuje jeho sedm pilířů vedení digitální školy [3]. Na prvním místě má komunikaci. Ředitelům radí jít nad rámec běžných informačních kanálů a otevřít komunikaci se všemi zájemci (včetně mimoškolní komunity) prostřednictvím všech volně dostupných nástrojů – zvláště sociálních sítí.
To by asi ani nebylo nic moc překvapivého. Mě mnohem více zaujal komunikaci s žáky věnovaný Ericův příspěvek v jeho blogu A Principal's Reflections nazvaný The Pedagogy of Digital Discussion [4]. Stejně jako u Rámce relevance výuky i zde tradiční pohled na komunikaci odehrávající se během výuky ve třídě obohacuje o digitální rozměr. Určitě stojí za bližší seznámení.
Eric vychází z kategorizace výukové komunikace Todda Finleyho publikované v Edutopia [5]. Nejprve shrnuje základní rady učitelům, které se týkají komunikace:
Přehled některých forem komunikace je v následující tabulce:
Vztahuje se ke vzdělávací komunitě |
Poslouchej |
Shrň |
Rozviň |
Vyzdvihni |
Vztahuje se k budování znalostí |
Verifikuj |
Vysvětli |
Pomáhej |
Propoj |
Vztahuje se k porozumění problému |
Obhaj |
Zpochybňuj |
Kombinuj |
Předpovídej |
Eric se ovšem s tradičními poznatky pedagogické vědy nespokojuje a přidává technologický rozměr, s jehož pomocí se možnosti komunikace v rámci výuky značně rozšiřují.
Digitální diskuze dokáže zvýšit zájem žáků, takže dojde k jejich mnohem většímu zapojení do řešení probírané problematiky. Může posílit konverzaci a dostat ji na vyšší úroveň co do interaktivity a schopnosti vyjádřit se. Vhodně nasměrovaná digitální diskuze může mít takovéto vlastnosti:
Učitel, který se chce se svými žáky do digitální diskuze pustit (typicky s vybavením 1:1 formou BYOD), potřebuje kromě metodického záměru též určité znalosti vhodných použitelných nástrojů. Nejstarším, a dnes už asi překonaným řešením jsou různé hlasovací systémy (clickers) dodávané typicky k interaktivním tabulím. V době chytrých mobilních telefonů se ale spíše uplatní různé aplikace pracující s připojením do internetu. Klasikou je Socrative, dnes asi nejznámější je i u nás oblíbený Kahoot.
Eric, kromě běžných nástrojů G Suite, doporučuje Mentimeter, GoSoapBox, Tozzl a Padlet. Též připomíná, že použitelné nástroje na podporu digitální diskuze jsou běžnou součástí systémů řízení výuky – např. Google Classroom, Microsoft Teams, Moodle, Schoology, Edmodo).
Při zkoumání možností digitální diskuze nezapomeňte na existenci metodiky zpětného kanálu (back channel), která stojí na vtažení žáků vybavených 1:1 do průběžného komentování toho, co se ve výuce děje. Je-li použita vhodným způsobem, dokáže výrazně aktivizovat i ty žáky, kteří jinak mají o dění ve škole jen nepatrný zájem.
Schools that work for kids | Eric Sheninger | TEDxBurnsvilleED
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Výstupy ICLE.
Ostatní články seriálu: