20 největších inspirátorů roku 2018
Rok 2018 je za námi. Jaký byl, mohlo do značné míry záležet na tom, kdo a jak nás během něj inspiroval. Možná jsme díky tomu něco změnili, začali víc přemýšlet, zda to, co děláme, dává smysl, víc se ptali proč namísto jak a co a nebo rovnou začali dělat věci jinak. A kdo jsou ti, kteří nás ovlivnili a ukázali nám jiný přístup, cestu, pohled, díky kterým dnes děláme naši učitelskou profesi jinak a lépe?
Rád bych vám představil svých 20 inspirátorů pro rok 2018 a stručně prozradil, proč jsou pro mě důležití a jak mě ovlivňují v tom, co dělám.
Přestože ne všichni jsou učitelé, jedno mají společné. Všichni jsou z České republiky. Na ty zahraniční se podíváme příště.
- Bořivoj Brdička – kdykoliv začne mluvit o vzdělávání a technologiích, dojde na smršť tak inspirativních myšlenek, že by to vystačilo na několik samostatných článků. Nikdy mě nepřestane inspirovat svým vizionářstvím a pohledem na věci a souvislosti, které nám ostatním možná nikdy nedojdou.
- Jitka Rambousková – svým objevováním a zkoušením nových přístupů a technologií ve vzdělávání mě nikdy nepřestane překvapovat. I tím, jak své zkušenosti dokáže předávat dál.
- Bohuslav Hora – vytváří ve svých třídách podmínky, atmosféru a prostředí, v nichž se rodí budoucí géniové a osobnosti, a všechno to pak ještě dokáže skvěle předat dalším učitelům, které tím inspiruje a posouvá do zcela nové dimenze.
- Lucie Rohlíková – tolik pozitivní energie, kterou dokáže působit na lidi kolem sebe, najdete opravdu jen zřídka, a tak je radost se s ní kdykoliv setkat a nechat se inspirovat tím, co dělá a jak to dělá.
- Libor Klubal – vždy je ne o jeden, ale o několik kroků přede mnou, takže když přemýšlím o tom, že vyzkouším a do výuky zapojím konkrétní technologii, Libor ji už několik měsíců (někdy dokonce i let) úspěšně používá.
- Ludmila Kovaříková – čtení v její digitální čtenářské dílně přestává být čtením a stává se dobrodružstvím, které chcete zažívat pořád dokola, a nikdy se vám neomrzí, což se snaží ukazovat žákům a předávat dalším učitelům, a tím mě nepřestává ohromovat a udivovat.
- Martin Lána – to, jak dokáže propojit svět informatiky se světem, ve kterém žijeme, i to, jak to dokáže vysvětlit lidem kolem sebe, je ohromující, a to mě vždy přivede k novým nápadům a myšlenkám.
- Dita Přikrylová – nikdy jsme se nesetkali (dal jsem si za úkol na rok 2019), viděl jsem s ní jen jeden rozhovor, ale to mi stačilo, abych pochopil, že jde pevně za svým snem a cílem a z celého srdce věří v to, co dělá. A že to dělá skvěle, o tom není pochyb.
- Pavel Hodál – když už si myslíte, že vaše hodina nemůže být inovativnější, přijde Pavel s něčím, co vrátí vaši inovativnost zpět o několik generací, a to mě pokaždé přivede na myšlenku dělat věci jinak, i když si myslím, že už to nejde.
- Gabriela Boková – hned u prvního setkání mě fascinovalo její zapálení pro to, co dělá a pokaždé, když se setkáme, přijde s novými nápady a já vím, že to i tentokrát bude stát za to.
- Petr Mára – inspiruje mě v mnoha ohledech, v tom, jak používá technologie, jak přistupuje k životu, své rodině, práci, a v neposlední řadě v tom, jak dokáže na lidi působit. Vše to předávám dál svým studentům například tím, že je učím jak prezentovat podle Petra Máry.
- Hanka Šandová – kdybych nebyl člověkem, chtěl bych být robotem, protože bych měl jistotu, že se jednou a velmi brzy dostanu do její péče a že budu v těch nejlepších rukách.
- Jakub Brož – jeho zapálení pro Apple technologie a způsoby, jakým to dokáže úspěšně předávat lidem, je fascinující, nápadité a motivující zároveň.
- Štěpánka Baierlová – nikdy se nebojí vám říct svůj názor a pohled na věc a současně vám ukázat zajímavou cestu, po které se můžete vydat, a to je vždy velmi podnětné.
- Petr Naske – to, jak se snaží lidi z různých komunit, nejen těch vzdělávacích a technologických, propojovat, je dechberoucí, čím víc si uvědomíte, jak je tento digitálně vzdělávací svět fragmentovaný, kdy lidé v jednom světě neví, co dělají v těch druhých.
- Radka Nedbalová – naše setkání jsou vždy plná inspirace, ať už se bavíme o pořádání konferencí, třídnictví, výuce, vzdělávacích technologiích, nebo jen tak o životě. A já si přitom pokaždé říkám, kde jsme byli před deseti lety a proč se známe až posledních několik let.
- Tomáš Obdržálek – dělat věci jinak, netradičně, opustit svou zónu komfortu, víc přemýšlet o smyslu a moderním pojetí vzdělávání jsou všechno témata, která pokaždé, když se vidíme, přijdou na řadu a já vždycky odcházím plný podnětů, které si přenáším do svého vzdělávacího prostředí, a mnohdy daleko za ně.
- Veronika Něničková – vždycky mě překvapí dalším pohledem na věc, což mě donutí opět a znovu si uvědomit, že nikdy není jen jedna cesta, ale je jich několik a já se musím vydat po každé z nich, abych lépe viděl, co je na jejich konci, kde se často znovu všechny propojí.
- Robert Čapek – se vším, co řekl, jsem se tak ztotožnil, že jsem chvíli myslel, jestli nejsem on, ale pak jsem se probudil a uvědomil si, že jej stěží někdy doženu, a tak se aspoň snažím k jeho osobnosti a přístupům přiblížit, jak nejvíc to jde.
- Jana Ládyová – není nic krásnějšího, než když do vašeho seznamu nejinspirativnějších lidí můžete přidat svou třídní učitelku, která vám dokáže i po 25 letech ukázat cestu, po které byste se mohli a měli vydat.