Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Didaktická hra ve výuce přírodovědy
Odborný článek

Didaktická hra ve výuce přírodovědy

11. 3. 2019 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Jan Šindelář

Anotace

Příspěvek je založen na teoretických poznatcích týkajících se didaktické hry ve výuce. Čtenáři se seznámí s poznatky některých autorů, kteří se didaktickou hrou zabývali. V příspěvku je didaktická hra i předložena a čtenář se s ní může seznámit.

Již J. A. Komenský ve své knize Škola hrou zdůrazňuje přednosti dětské hry. Vedle radosti z pohybu je to i vlastní svobodné rozhodování, společenský kontakt a celková příprava dítěte k vážným věcem. Herní situace mají pro pedagogiku velký význam, jsou v současnosti využívány nejen v předškolní výchově, ale i na ostatních typech a stupních škol. Hra má různá poslání a různá pojetí. Je formou činnosti, která se liší od práce a učení.

Zvláštní kategorií her jsou didaktické hry, které využívají silné motivace účastníků k výchovně-vzdělávacím účelům. Zatímco hry obecně vedou k aktivitám, jež musejí být produktivní, didaktické hry záměrně evokují produktivní aktivity a rozvíjejí myšlení, neboť jsou založeny na řešení problémových situací. Přitom opakování některých her nebo jejich etap lze přímo využít k učení. Didaktickou hru můžeme definovat jako seberealizaci žáků, řízenou určitými pravidly a sledující výchovně-vzdělávací cíle. Pokud jde při libovolné činnosti o posuzování jejího výsledku s ohledem na pořadí účastníků, jde o soutěž. Pedagogicky nejúčinnější jsou soutěživé hry, které zvyšují spád (frekvenci) aktivit, spojují přirozeně pojímanou a nezbytnou dělbu práce uvnitř skupin se silnou zainteresovaností na konečném výsledku (hodnocení). Hry a soutěže jsou založeny na mnohočetné, vysoce účelové (věcné) a v daných podmínkách zcela přirozené (spontánní) komunikaci (Vališová, Kasíková, 2011, s. 209).

Didaktická hra je analogií spontánní činnosti dětí, která sleduje (pro žáky ne vždy zjevným způsobem) didaktické cíle. Může se odehrávat v učebně, tělocvičně, na hřišti, v obci, v přírodě. Má svá pravidla, vyžaduje průběžné řízení, závěrečné vyhodnocení. Je určena jednotlivcům i skupinám žáků, přičemž role pedagogického vedoucího mívá široké rozpětí od hlavního organizátora až po pozorovatele. Její předností je stimulační náboj, neboť probouzí zájem, zvyšuje angažovanost žáků na prováděných činnostech, podporuje jejich tvořivost, spontaneitu, spolupráci i soutěživost, nutí je využívat různých poznatků a dovedností, zapojovat životní zkušenosti. Některé didaktické hry se blíží modelovým situacím reálného života (Průcha, Walterová, Mareš, 1995).

Didaktickou hru volíme vždy tak, aby v ní našli zalíbení jak žáci průměrní, tak žáci výborní. Didaktická hra by neměla v žádném případě vyúsťovat do závisti a nevraživosti mezi jednotlivými spolužáky. V žádném případě bychom při hře neměli podceňovat schopnosti jednotlivých aktérů hry.

U žáků mladšího školního věku je třeba klást zvýšený důraz na motivaci. Didaktická hra přitom v sobě jednoznačně motivační prvky obsahuje a plní tak Komenského myšlenku „škola hrou“. Hra je koncipována tak, aby jednak byla pro žáky zdrojem informací, které třídí, osvojují si je a poté jsou schopni je i prezentovat ostatním spolužáků, ale kterou je možné využít v různých fázích učebního procesu. Je vhodná jak metoda motivační, tak metoda expoziční, fixační či aplikační.

V počátečním přírodovědném vzdělávání lze didaktickou hru využívat různými způsoby. Během expoziční fáze vyučovací hodiny se žáci učí spolupracovat s ostatními, rozvíjejí své komunikační schopnosti a dovednosti, získávají nové poznatky o učivu.

Pokud je hra použita při fixační části, osvojují si žáci ty poznatky, které nestihli utilizovat (využít) při části výkladové. Pro žáky je toto všechno hra, tudíž se učí spontánně. Díky tomu se didaktická hra ukazuje jako metoda, která je didakticky efektivní i pro prospěchově slabší žáky. Kognitivní složka osobnosti je touto metodou rozvíjena díky tomu, že žáci musí i při didaktické hře přemýšlet a uvažovat nad správnými odpověďmi či variantami dalšího postupu hry. Dále se tímto rozvíjí i psychomotorická oblast žáka. Při některých hrách je velmi pravděpodobná rukodělná činnost a pohybová aktivita, kde je právě toto učení upřednostněno.

V počátečním přírodovědném vzdělávání je dle mého názoru didaktická hra jednou z vhodných metod výuky. U žáků jsou touto metodou výuky většinou rozvíjeny důležité klíčové kompetence, přičemž jejich rozvoj má komplexnější charakter, a nejedná se zde pouze o dosahování izolovaných a z kontextu vytržených výchovně vzdělávacích cílů.

Didaktická hra „RISKUJ“ Lidské tělo

Hra je připravena podobným způsobem, jako televizní soutěž (Příloha č. 1). Jedná se o soutěž mezi jednotlivými skupinami. Ve skupinách si mezi sebou žáci zvolí jednoho mluvčího, který jako jediný má právo po poradě s ostatními odpovídat na zadanou otázku. Dále si žáci ve skupině zvolí jednoho člena, který bude pracovat s interaktivní tabulí. Na základní hrací ploše jsou jednotlivé okruhy týkající se lidského těla. Nalezneme zde otázky od 100 bodů do 500 bodů. Jednotlivé skupiny si postupně vybírají jednotlivé otázky. Pokud zodpoví otázku správně, získávají patřičný počet bodů. Pokud odpoví špatně, nic se jim nepřičítá, ani neodečítá a otázka mizí ze hry. Po zodpovězení všech otázek hra končí. To družstvo, které získalo nejvíce bodů, vítězí. Vyučující během celé hry zapisuje jednotlivé získané body do připravených tabulek a řídí celý průběh hry.

Žáci během této hry získávají nové poznatky o člověku a fixují si vědomosti, které již měli. Dále jsou v této hře rozvíjeny komunikační, kognitivní kompetence. U žáků dochází k rozvoji verbálních a komunikativních dovedností.

Resumé

Použití didaktické hry ve výuce je pro mě vždy velmi příznivou zkušeností. Myslím si, že didaktická hra jako taková je žáky na prvním stupni základní školy velmi chválena. Tato didaktická hra splňuje všechny podmínky pro dnešní výuku. Touto aktivizující metodou výuky rozvíjíme veškeré klíčové kompetence, a může být dosaženo velmi dobrých výsledků ve skupině, která s vytvořenou hrou pracovala. Žáci se touto metodou nejen vzdělávají, ale zároveň získávají kladný vztah k lidskému tělu jako celku a vedle kognitivních výchovně vzdělávacích cílů rozvíjejí i cíle afektivní. Díky této didaktické hře mohou žáci dále získat pozitivní vztah k procesu učení. Didaktická hra může žáky zaujmout natolik, že se žáci pro další výuku nadchnou, a to může příznivě působit na proces učení. Jak vlastně celá výuka pomocí zmíněné didaktické hry RISKUJ probíhala, to zjistíme v následujícím příspěvku.

Literatura a použité zdroje

[1] – PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1995. ISBN 80-7178-029-4.
[2] – VALIŠOVÁ, A.; KASÍKOVÁ, H. Pedagogika pro učitele. Praha : Grada, 2011. 456 s. ISBN 978-80-247-3357-9.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
ppt
2.43 MB
Prezentace
Riskuj – Lidské tělo

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Jan Šindelář

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
11. 3. 2019
Článek nabízí stručné shrnutí teorie vztahující se k využití her ve výuce. Kromě jiného se zmiňuje o soutěžení a připomíná jejich motivační hodnotu i rizika. Součástí příspěvku je i příklad využití herního schématu RISKUJ pro upevnění základních znalostí o lidském těle. Čtenář tak může snadno hru převzít a využít ve své výuce.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Riskuj - Lidské tělo.
Ostatní články seriálu:

Článek pro obor:

Člověk a jeho svět