Již před vstupem do školy jsou pokládány základy budoucí čtenářské gramotnosti v rodině a v mateřské škole. Smysl čtení začíná dítě chápat zcela přirozeně, když mu dospělí v útlém věku předčítají, když spolu prožívají příjemné chvíle nad čtením textu a prohlížením obrázků. Dítě vnímá čtení jako způsob komunikace, způsob sdělování myšlenek, jako příjemný způsob trávení volného času. Čtení ho podněcuje k otázkám, které pokládá zcela spontánně.
Každé dítě přichází do školy s jinou předčtenářskou zkušeností. Nejen s jinou znalostí písmen či případnou dovedností čtení, ale především z jiného rodinného zázemí. Čtení příběhů před spaním je v mnoha rodinách samozřejmostí, jsou však rodiny, kde děti tuto zkušenost nezažijí. Podchytit zájem dítěte o čtení a neztratit ho, je stejně obtížný a stejně důležitý úkol, jako naučit ho všechna písmena a správnou techniku čtení. Čtení musí mít smysl. Aktivity zařazované s cílem rozvíjet čtení s porozuměním nejsou ztrátou času, ale stávají se základním kamenem pro čtenářství v pozdějším věku.
Pro začínajícího čtenáře je čtení složitým procesem. Čtené slovo je nejprve analyzováno zrakem, za pomoci spojů v mozkové kůře je převedeno ve fonetickou zvukovou podobu, aby se závěrem vytvořila nejpodstatnější významová stránka přečteného. Při porozumění textu jsou jeho jednotlivé prvky propojeny a tvoří integrovaný celek. Porozumění čtenému textu tak má více úrovní – od doslovného porozumění přes vysuzování až po jeho metakognitivní zpracování.
Čtenářské strategie podporují aktivní práci s textem a usnadňují porozumění textu. Jsou to postupy, které žák používá uvědoměle a záměrně před čtením, v jeho průběhu i po něm. Nejmladší školáky seznamujeme se čtenářskými strategiemi pomocí modelování. Nahlas formulujeme myšlenky a ukazujeme postup při práci s konkrétním textem. Abychom mohli modelovat, musíme jednotlivé strategie znát a vědět, kdy je vhodné je použít.
Na tomto místě si můžeme položit otázku: „Které ze čtenářských strategií je možné rozvíjet již od prvních školních dní?“
V odborné literatuře se setkáme s různým pojetím čtenářských strategií. Pro potřeby primárního vzdělávání vyhovuje klasifikace podle Najvarové (2010), která mezi čtenářské strategie zařazuje:
Výuka čtenářských strategií přináší žákům výhody i nevýhody. Mezi výhody patří, že pokud žáci ovládnou strategii, poradí si s textem i slabí čtenáři. Naopak rizikem je obtížné udržení zájmu žáků při delším nácviku určité strategie. Vzhledem k tomu, že jednotlivé roviny čtenářské gramotnosti se vzájemně prolínají, je i využití čtenářských strategií ve vzájemném propojení.
Počáteční nevelké dovednosti čtení a psaní žáka nejsou překážkou pro seznámení s uvedenými čtenářskými strategiemi. Zpočátku texty učitel předčítá, modeluje práci s textem, žáci aktivně naslouchají, sdělují si vzájemně informace ve skupinách, své odpovědi kreslí nebo zaznamenávají libovolným způsobem. Nepodceňujme své žáky, dokáží si poradit i s náročnějšími úkoly.
Zdroje:
KUCHARSKÁ, Anna. 2012. Předčtenářské aktivity a jejich význam pro rozvoj čtenářské gramotnosti. Didaktické studie. 4 (2), 9–19. ISSN 1804-1221.
NAJVAROVÁ, Veronika. 2010. Čtenářské strategie žáků prvního stupně základní školy. Pedagogická orientace. 20 (4), 49–65.
ŠAFRÁNKOVÁ, Kateřina. 2009. Jak modelovat čtenářské strategie. Kritické listy. (36): 28–31.
ŠAFRÁNKOVÁ, Kateřina. 2012. Jak vizualizace napomáhá čtení. Kritické listy. (48), 4–8.
WILDOVÁ, Radka (ed.). 2002. Aktuální problémy didaktiky prvopočátečního čtení a psaní. Praha: Univerzita Karlova, 106 s. ISBN 80-729-0103-6.
WILDOVÁ, Radka. 2012. Čtenářská gramotnost a podpora jejího rozvoje ve škole. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 212 s. ISBN 978-80-7290-579-9.
Článek je publikován pod licencí Creative Commons BY-SA.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.