Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Co učit v rámci digitální gramotnosti?

Co učit v rámci digitální gramotnosti?

Článek se na základě inspirace z ciziny snaží přiblížit obsah výuky směřující k budování obecné digitální gramotnosti.

Digitální gramotnost (DG) je pojem, který se často vyskytuje ve strategických vládních i nevládních dokumentech. Dokument MPSV ČR, Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015–2020, definuje digitální gramotnost jako „souhrn kompetencí nutných k identifikaci, pochopení, interpretaci, vytváření, komunikování a účelnému a bezpečnému užití digitálních technologií (jejich technických vlastností i obsahu) za účelem udržení či zlepšení své kvality života a kvality života svého okolí, tj. např. za účelem pracovní i osobní seberealizace, rozvoje svého potenciálu a udržení či zvýšení participace na společnosti“ [1].

Jednou věcí je digitální gramotnost definovat, jinou, jak ji učit. Co konkrétně žákům předat? Z publikací zkušených odborníků vyplývá, že k její výuce se nejčastěji využívají hravé problémové úlohy a simulace, které ke svému splnění vyžadují kognitivní i technické dovednosti [2]. Tím mají žáci získat potřebné kompetence, které se jim můžou hodit k osobní realizaci a zlepšení kvality jejich života [1]. Z toho ale stále není jasné, jakými konkrétními způsoby a přes jaké dovednosti tuto gramotnost vyučovat.

Ukazuje se, že málokterý dokument o digitální gramotnosti obsahuje konkrétní tipy, jak by výuka měla vypadat. Výjimkou je článek What Your Students Really Need to Know About Digital Citizenship [3], který napsala dlouholetá americká učitelka a inspirátorka Vicki Davis a který zveřejnila na svém Cool Cat Teacher Blogu, kde píše o aktuálních technologických tématech ze světa vzdělávání. Podívejme se, co je jeho obsahem.

Vicki nezbytné schopnosti žáků v oblasti digitální gramotnosti rozděluje na životní (proactive) a zkušenostní (experiential). Těch životních klíčových, které její žáci musí mít, je devět:

  1. Hesla
    Tvořit kvalitní hesla a adekvátně s nimi nakládat.
  2. Soukromé informace
    Uvědomit si nebezpečí zveřejnění soukromých informací, podle kterých je uživatel jednoznačně identifikovatelný.
  3. Osobní informace
    Znát důsledky sdílení osobních informací, které poskytují o uživateli řadu dalších informací.
  4. Tagování fotografií a označování lidí
    Uvědomit si rizika spojená s možností automatické identifikace osob na snímcích publikovaných online.
  5. Legální zdroje a publikování
    Používat adekvátních a legálních zdrojů pro vlastní práci, a tu publikovat pod otevřenou licencí.
  6. Citace
    Umět citovat a důsledně to dělat.
  7. Bezpečnost především!
    Umět se bránit před viry a dalším nebezpečím internetu.
  8. Slušnost a netiketa
    Dodržovat zásady slušného chování a tyto zásady si zautomatizovat.
  9. Digitální stopa
    Mít pod kontrolou vše, co po sobě v online světě zanecháváme.

Vicki Davis přiznává, že diskutovat o jednotlivých tématech nestačí. Má-li žák skutečně dospět k „účelnému a bezpečnému užití digitálních technologií…“ [1], musí disponovat i druhou složkou digitálních kompetencí – zkušenostmi. Proto přidává potřebu zkušenostního vyučování.

Zkušenost může žák získat jen hlubší prací s tématem. Jednou z možností rozproudění diskuze či navození tématu může být aktivita, při které žáci zjišťují, zda je sdělení pravdivé, nebo jde o fikci. Autorka ve své výuce používá nejčastěji následující stránky: Snopes, TruthOrFiction.com, Threat Encyclopedia, aby na nich našla buď bláznivé pravdy, které jako pravdy nevypadají, nebo naopak pravdivě se tvářící lži.

V našich podmínkách podobné aktivity a tipy do výuky přináší například Jeden svět na školách. V sekci o mediálním vzdělávání nalezneme řadu audiovizuálních lekcí obsahujících kvalitní a neotřelé výukové materiály.

Vhodnou metodou budující zkušenost může být projektové vyučování. Vicki navrhuje například výměny rolí učitele a žáka. Žáci mají za úkol vytvořit tutoriál, či prezentaci k tématu.

Jednou z devíti klíčových životních schopností je kontrola digitální stopy. Vicki místo ustáleného pojmu „digital footprint“ používá snad ještě přiléhavější „digital tattoo“ (digitální tetování). Sám o sobě již vyjadřuje stálost a obtížnost dodatečné editace.

O tetování se blíže rozepisuje vedoucí vzdělávání britské vládní agentury na ochranu dětí v online světě Marie Smith ve svém článku What is a digital tattoo [4] na webu Parentinfo. Uvádí pět konkrétních rad a postupů (návodných otázek), nad čím se mají děti zamyslet, než odešlou své příspěvky na síť:

  1. Jak budu vypadat, když tohle sdílím/pošlu?
  2. Není problém, vymkne-li se příspěvek mé kontrole? Nebude mi za pár let na obtíž?
  3. Nesděluji toho příliš?
  4. Opravdu chci, aby toto o mně „všichni“ věděli?
  5. Billboardový test: před tím, než cokoliv pošlu na internet, se v rychlosti zamyslím, zda bych chtěl/a, aby tato informace či obrázek na mě koukaly na všech veřejných místech.

I když se dá výuka digitální gramotnosti uchopit z různých úhlů a realizovat různými aktivitami, je dobré učit hlavně obecné principy. Učit myslet, ne jen klikat. Učit prožitkem, a ne pamětním memorováním. Učit na praktických a smysluplných příkladech, ve spolupráci s ostatními a skrz vlastní zkušenosti. Žáci potřebují podnětné prostředí a možnost, jak si danou dovednost osvojit při praktickém úkolu. To bychom jim měli nabízet.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek