Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > PISA 2018 a globální kompetence

PISA 2018 a globální kompetence

Příspěvek se v souvislosti s nedávným Kulatým stolem SKAV a EDUin zabývá modifikací cílů mezinárodního šetření OECD PISA směrem ke kompetencím pro 21. století a naší připraveností na tyto změny reagovat.

Tak máme za sebou další kolo mezinárodního šetření PISA. Naše výsledky z roku 2015 nejsou důvodem k oslavám, vypadá to, že se dlouhodobě spíše zhoršujeme. Vzhledem k tomu, že se stále držíme v průměru zapojených zemí OECD, žádné vysloveně katastrofické zprávy se neobjevuji. Zaznívá dokonce chvála našich podhodnocených učitelů, že dokážou za podmínek, v nichž pracují, dovést žáky alespoň takto daleko.

Změny ve výsledcích českých žáků v gramotnostních oblastech od roku 2000 [1]

K potřebě téma PISA na další 3 roky ještě neopustit mě dovedl lednový Kulatý stůl SKAV, jehož záměrem bylo prodiskutovat, co dělat, chceme-li se v mezinárodních šetřeních zlepšovat. Nejsem si moc jist, zda se to povedlo. Jeho hlavní myšlenkou nakonec bylo nezabředávat do detailů a věnovat se významu těchto šetření spíše s nadhledem, což je jistě v pořádku.

Chceme, aby se čeští žáci zlepšovali v mezinárodních šetřeních PISA a TIMSS

Mnozí považují za největší přetrvávající potíž tragickou nechuť českých žáků ke škole a zvětšující se rozdíly mezi žáky, školami a regiony. To jsou nepochybně naše největší problémy, které je třeba řešit. Pořád se ale nemohu ubránit pocitu, že je třeba se bavit ještě o něčem jiném.

Na podzim 2014, tedy rok před realizací posledního šetření, jsem se pokusil pozornost naší učitelské veřejnosti nasměrovat na změny, které OECD v souvislosti s PISA uskutečňuje. Jedná se o posuny směřující k implementaci aktuálně potřebných kompetencí pro 21. století s důrazem na uplatnění absolventů na trhu práce. Ověřování schopnosti kooperativně řešit problémy se poprvé objevilo v roce 2012, 2015 pak byl zařazen dokonce modul totéž realizující v simulovaném online prostředí – viz Online spolupráce jako kompetence pro 21. století. Výsledky budou teprve letos publikovány.

Jedná se o trend, který bude v dalším běhu PISA 2018 ještě posílen. Zatím toho moc nevíme, ale to, co je známo, by asi mělo být důvodem k zamyšlení nad nasměrováním případné přípravy našich žáků. Existují dva dokumenty OECD, z nichž se lze něco dozvědět. První se zabývá modifikací hlavní testované oblasti – pro rok 2018 čtenářské gramotnosti. Cituji:

Rámec propojuje čtení v tradičním smyslu slova s novými formami, které se objevily v posledních dekádách a šíří se díky digitálním zařízením a digitálním textům.
Revize bere v úvahu možnosti nových technologií a nasazuje scénáře zahrnující tištěné i digitální texty tak, aby hodnocení bylo více autentické a odpovídalo tomu, jak se dnes na celém světě s textem pracuje.“ ([2] str. 8)

Druhý materiál OECD slibuje do PISA 2018 zavést ověření tzv. globální kompetence. Definuje ji takto:

Globální kompetence je schopnost kriticky analyzovat globální záležitosti a kulturní odlišnosti z různých perspektiv s cílem pochopit, jak tyto rozdíly ovlivňují vnímání, úsudek a hodnocení sebe i druhých, to vše při respektování lidské důstojnosti v rámci vhodných, otevřených a efektivních interakcí s lidmi s různým zázemím.“ ([3] str. 4)

Z veřejných zdrojů zatím nelze zjistit, jak konkrétně budou testy těchto kompetencí vypadat. Úkol byl zadán dvěma firmám se značnými zkušenostmi v oboru. Základní koncepci (rámec) připravuje Pearson, implementaci má na starost Educational Testing Service.

Ředitel Pearson John Fallon k věci řekl: „Naším hlavním úkolem bude modifikovat čtenářskou gramotnost tak, aby vzala v úvahu, jak se dnešní mladí lidé učí pracovat v digitálním prostředí, včetně schopnosti rozeznávat věrohodné weby či online dokumenty.“ [4]

Šéf programu OECD PISA Andreas Schleicher na otázku, co má být testováno, odpověděl takto: „Je to hlavně cizí jazyk, ale nejenom ten. Též schopnost každého jedince zapojit se do činnosti v odlišných hodnotových systémech, schopnost dělat smysluplná rozhodnutí. (…) Umíte pracovat s nejistotou? Umíte pracovat s mnohoznačností?“ [4]

Vše podstatné říká též v následující pozvánce ke studiu amerického MOOC kurzu, který je určen učitelům a snaží se pomoci zlepšit výsledky tamních žáků:

How Do We Stack Up? Using OECD’S PISA to Drive Progress in U.S. Education

Nemyslím si, že jsem to já, kdo by měl náš školský systém na vývoj testování PISA připravovat. Dělám to jen proto, že se zde tak silně projevuje role vzdělávacích technologií, a nikdo jiný se tomu, zdá se, nevěnuje. Na našich oficiálních stránkách šetření PISA na webu ČŠI se o běhu 2018 dozvíme jen to, že se koordinátoři z 81 zemí na jaře 2016 sešli v Praze a o věci jednali. Je jasné, že sdělovat detaily toho, jak budou testy vypadat, nesmějí. Nicméně bych očekával, že něco na způsob toho, co dělá Schleicher pro USA, by se udělat mělo i u nás.

Otázkou ovšem je, zda chceme. Opravdu si nejsem jist. Slova pana náměstka profesora Štecha raději ocituji doslova (24:44): „PISA testuje gramotnost čili schopnost mobilizovat v situacích, které se neučí. To samozřejmě neznamená, že to nemá vztah ke škole, ale musíme být nesmírně opatrní. (…) Navíc se ta šetření metodologickou stavbou lišila v jednotlivých letech, takže dělat jednoznačné trendy – zlepšujeme se, zhoršujeme , to musíme být nesmírně opatrní.

Měl jsem ten dojem, že se jeho ústy přidáváme spíše k táboru kritiků šetření PISA, kteří si stěžují, že příliš ovlivňuje národní školské systémy, neověřuje to, co se učí, a navíc měří v každém běhu něco poněkud odlišného, takže výsledky nelze snadno porovnávat. Obávám se, že to je pravda, jen mám zcela jiný názor na to, zda by za to OECD měla být kritizována.

Rozsoudit by nás asi měla věda. Ani to ale nebude snadné. Pan Münich (16:34) žádá stát, aby financoval velký výzkumný projekt zaměřený na „evidence based policies“, tj. řízení školství podle ověřených výsledků, ale to může být past. Hodnotit lze pouze jasně definované výukové cíle (on použil slovo „znalosti“).

Jenže my v tomto okamžiku stojíme na počátku změn zavádějících digitální gramotnost a informatické myšlení do výuky, které jsou v naprostém souladu s vývojem šetření PISA a měly by být realizovány v rámci Strategie digitálního vzdělávání. Evidence čistě tradičních výsledků však bohužel opakovaně ukazuje, že technologie jim spíše škodí – viz OECD: Žáci, počítače a učení nebo Zjevné učení podle profesora Hattie. Podle mého názoru je třeba vědecky bádat nejprve nad tím, jak nastavit výukové cíle, abychom našim potomkům maximálně pomohli uspět v podmínkách, v nichž budou žít. Právě o to se PISA zjevně snaží.

Budeme se asi muset rozhodnout, zda jsme vůbec ochotni OECD uznat za autoritu. Možná by se mnoha učitelům ulevilo, kdybychom se vrátili k tradičnímu na znalosti orientovanému výukovému obsahu a nechtěli po nich pořád něco nového – navíc něco, co je hodně obtížné a zatím pro to chybí systémová podpora. Paní Košťálová má nepochybně pravdu, když připomíná (1:38:05), že na učitele klademe příliš velké nároky.

Možná by nakonec bylo nejrozumnější se do mezinárodních šetření vůbec nezapojovat.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám