Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Přišel čas přesunout žáky do další reali...

Přišel čas přesunout žáky do další reality?

Druhý díl seriálu o virtuální (a rozšířené) realitě shrnuje stav na konci roku 2016. Tentokrát se článek věnuje využití těchto technologií ve výuce.

Rok 2016 přinesl konečně komerční, a tedy použitelné verze zařízení pro virtuální realitu. Technika má dostatečné rozlišení, reaguje bez prodlevy, nabídku titulů lze počítat na stovky. Přišel čas využít VR ve výuce? A pokud ano, co lze očekávat? Virtuální i rozšířená realita se v prognózách NMC Horizon Report objevila v minulosti několikrát, a to již v roce 2006 (AR), 2007 (VR), 2010 (AR) a 2011 (AR). Tehdy odhady naznačovaly, že někdy kolem roku 2011–2014 dojde k jejich reálnému uplatnění. Po několika letech absence je v reportu pro rok 2016 AR i VR zpět. Výhled se tentokrát týká let 2018 a 2019. Pokud uvážíme, že by se do praxe měl podle této předpovědi dostat následně po aplikaci BYOD, mělo by časové zasazení určitou logiku.

Vyspělá zařízení na trhu nyní jsou, ale primárním nedostatkem (nejen) pro školy je, že jsou velice drahá. Školy mnohdy nemají ani na novou počítačovou učebnu a za cenu jednoho virtuálního zařízení by tak mohly pořídit několik běžných PC, jejichž využití je univerzální. Již před dvěma lety si toho byl vědom Google, a vzniklo tak řešení v podání mobilní virtuální reality. Škola nakoupí levná pouzdra pro vlastní mobilní telefony žáků a tato kombinace poté poslouží pro první a cenově dostupný kontakt s novou technologií. Řešení pro celou třídu vyjde na několik tisíc korun, což je již realizovatelné i v našich podmínkách.

Využití mobilních telefonů žáků dostupnost VR zvyšuje, ale přináší řadu problémů. Telefony nemají stejný hardware, a tedy rozlišení či výkon. Vzájemně mohou být kvůli různým systémům nekompatibilní, některé nebudou aktuálně nabité a všechny budou obsahovat některá soukromá data žáka. Google proto školám nabízí i vyladěné řešení, kde v sadě pro dvacet žáků je už v základu vše, co bude třeba. Tento pěkný komplet však kazí cenovka, která je sedm tisíc dolarů. Nadšený učitel by si byl schopen svépomocí vše zkompletovat několikanásobně levněji. Pokud ovšem nehodláte vyčkávat, jaké snížení cen budoucnost přinese.

K čemu však žáci jednoduché brýle VR ve škole využijí? Dobrým a bohužel možná ojedinělým příkladem může být aplikace Google Expeditons, umožňující vzít žáky na virtuální výpravy po celé planetě. Zdarma je k dispozici přes 200 expedic, které se skládají z „obyčejných“ pospojovaných sférických fotografií. Učitel a žáci jsou propojeni skrze školní bezdrátovou síť, pedagog přebírá roli průvodce a přes své zařízení (tablet) prohlídku řídí a s pomocí doprovodného textu i komentuje. Žáci se k němu skrze svá VR zařízení připojují a následují jej. Jednoduché, otestované a finančně dostupné. Problémem pro našince by mohl být jazykový hendikep – aplikace je aktuálně pouze v angličtině. To by ale většině našich učitelů vadit nemělo.

Expeditions: Take your students to places a school bus can't

Když se podíváme na portály nabízející aplikace pro jakoukoliv současnou virtuální realitu bez ohledu na cenu zařízení (Gear VR, Steam, Google Play, Playstation VR), snadno zjistíme, že edukačních aplikací opravdu není mnoho. Počítají se v řádu desítek. Často jde jen o jakési virtuální prezentace, kde si žák může zobrazit modely skutečných objektů. Má možnost se projít po virtuálním muzeu, toulat se po různých místech na Zemi, vypravit se na Měsíc anebo nahlédnout do pravěku. Ano, je to hezké, je to neokoukané, ale je toho málo a je to bez konceptu.

Autoři aplikací sami hledají, jakým směrem se ubírat, a netuší, zda vůbec současné systémy přetrvají. Navíc citelně chybí nějaký standard VR. Na stranu druhou je v této pionýrské době hladový uživatel mnohdy rád za cokoliv, a kvůli tomu se kvalita či ovladatelnost aplikací velmi různí. Výrobci musejí počítat s tím, že na virtuální realitě se v současné době s ohledem na nízký počet existujících zařízení vydělávat zkrátka nedá. Snad i proto je řada aplikací zdarma, což je dobrá zpráva. Pokud tedy pedagog využije zařízení žáků a za malý peníz koupí minule zmíněná pouzdra, nic mu v mělkém ponoření se do světa VR nebrání. Pokud by výchozím smyslem zapojení VR do výuky bylo třeba jen využití v hodinách zeměpisu jako zajímavý způsob cestování, tak proč jej nevyužít? Zároveň si lze představit, že školy by ze svých skutečných exkurzí či studijních cest mohly pořizovat sférické fotografie, či dokonce filmy, a tyto by bylo možno po návratu v rámci opakování prohlížet ve virtuálních brýlích jako zajímavou alternativu k běžným fotografiím či filmům.

Situace ohledně AR brýlí (rozšířené reality) je jiná. Produktů i aplikací je výrazně méně, smyslem je často jen zobrazení informací namísto displeje mobilu na AR brýlích. Zde si musíme na nějaké edukační využití ještě několik let počkat, ačkoliv (nejen) žák by ji již dnes mohl využít třeba jako digitální „tahák“ nekonečné délky. Pokud chcete vyzkoušet nějakou edukativní AR aplikaci alespoň v podání mobilu či tabletu, k tomu nejlepšímu stále patří téměř tři roky stará prohlídka lidského těla v podání Anatomy 4D a dále některý z programů pro pozorování hvězdné oblohy, které však v době výuky patrně nevyužijete. Jazykář by měl při výuce zmínit Překladač Google, který v reálném čase překládá nápisy, a pro každého pedagoga by mohla být zajímavá hlasovací aplikace Plickers.

Podívejme se na aktuální situaci u nás. SPŠ a OA v Bruntále začala díky dotacím v roce 2015 budovat Laboratoř virtuální reality. Tuto aktuálně využívají v celé řadě témat z oblastí vyučovaných ve škole. Dle webu školy zvyšuje představivost i kvalitu výuky, seznamuje s technologií 3D zobrazení a VR. S ohledem na nedostatek vhodné aplikace si potřebný SW škola (do)vytvořila sama. Ve výsledku aplikace VR znamená využívání několika desítek funkčních 3D modelů vytvořených v primárně herním prostředí (např. převodovka, motor, kladkostroj). Na Mendelově gymnáziu v Opavě již několikrát uskutečnili zkušební výuku s pomocí VR nadějného mladého vývojáře z Čech Tomáše Mariančíka. Tyto aktivity jsou zajímavé, avšak svým významem a rozsahem spíše ojedinělé.

I já jsem se jako středoškolský učitel (a zároveň i vlastník mobilní VR v podání Samsung Gear) pokusil alespoň symbolicky vyzkoušet zařízení v několika třídách. V předvánoční atmosféře si tak žáci otestovali některé aplikace, a to edukační i čistě zábavné. Povyražením všech bylo např. sledovat reakce žáka zdobeného virtuální helmou. Někteří to prožívali opravdu výrazně, jiní spíše bez emocí. Řada žáků se styděla do pokusu zapojit, jinde se naopak pro velký zájem využila i přestávka. Zklamáním pro mě byla třída starších žáků, kde nejevil vůbec nikdo o VR zájem! Zkušenosti s VR měl jen jeden žák, ostatním bylo v podstatě jedno, jaký titul si vyberou, zajímavé pro ně bylo díky novosti cokoliv.

Při vánoční návštěvě jsem prožitek s VR nabídl i svým rodičům důchodového věku a velice mě překvapil jejich zájem. Okusili řadu titulů, strávili v brýlích desítky minut (což v měřítku VR není málo) a chtěli vidět stále více. Dokáži si proto představit zapojení VR i v univerzitách třetího věku, věk či absence technického zájmu uživatele není vůbec překážkou. Nejvíce času s VR strávila má devítiletá dcera, měl jsem tak možnost sledovat vývoj jejího nadšení v řadě několik dnů. Dlouhodobě jedna aplikace pozornost neudrží, pokud se však objeví nová, často graficky kvalitnější, nadšení je zpět. Ono přeci jen současnou mladou generaci v dnešní digitální době hned tak něco nepřekvapí. Digitální obsah konzumují stále rychleji a očekávají více multimédií.

Co říci závěrem? Pokud pomineme vysoké školy, je zapojení AR/VR ve výuce prozatím kvůli ceně značně omezené, v rámci ČR bych se nebál říci v podstatě nulové. Nejvíce využitelným titulem je patrně zmíněný Google Expeditions. Aplikace je zdarma, další obsah pro ni stále přibývá, možnost zapojení do výuky je opětovná. Pokud by pedagog využil zařízení žáků, překonal případné problémy, a to včetně školní infrastruktury a konektivity (jde o desítky MB dat pro každé zařízení ve třídě), případně i právní důsledky (soukromá zařízení žáků), odměnou mu bude nadšení žáků srovnatelné s propagačním videem Google. Otázkou zůstává, jestli bude ze stejného zážitku žák unesen i potřetí, ..., podesáté.

Obávám se, že virtuální realita bude svojí atraktivitou kopírovat vývoj jiných zařízení, např. interaktivních tabulí, takže prvotní úžas vystřídá spíše stereotyp, který už očekávanou větší motivaci nepřinese. Nutno také poznamenat, že pro prostou konzumaci obsahu jsou aktuální 2D média (tabule, televize, projektor, učebnice) vhodnější. Ale nepředbíhejme, vše je jen v počátcích. Na otázky v úvodu článku odpovědi stále nemáme. Chceme-li zjistit, zda mají tyto nové technologie ve školách své místo, je třeba jejich využití opakovaně zkoušet. Třeba budou samotné školy jednou jen digitálními objekty a žáci s brýlemi na hlavách do nich budou „chodit“ odkudkoliv a moje dnešní úvaha o smyslu VR pro ně bude zcela nepochopitelná.

Ukázka VR ve výuce IKT na střední škole (foto autor)
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám