Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Metodické komentáře ke standardům ZV - Český...

Ikona informativni

Metodické komentáře ke standardům ZV - Český jazyk a literatura

Autor: Mgr. Jitka Altmanová
Spoluautor: PhDr. Alena Andresová CSc. , PhDr. Kamila Balharová , PaedDr. Květoslava Klímová Ph.D. , Mgr. Petr Koubek , PaedDr. Jana Nedvědová , Mgr. Jarmila Sulovská
Anotace: Obsah očekávaných výstupů RVP ZV konkretizuji na konci prvního a druhého stupně
Standardy pro základní vzdělávání, které MŠMT s platností od 1. září 2013 zařadilo jako přílohu RVP ZV. Tvoří je indikátory, které stanovují minimální úroveň obtížnosti očekávaných výstupů na konci 5. a 9. ročníku a jejichž plněni je závazné. Minimální úrovně je třeba dosáhnout se všemi žáky na konci 5. a 9. ročníku.
Ilustrativní úlohy, které byly k Standardům ZV vytvořeny, mají tři úrovně obtížnosti: minimální, optimální a excelentní. Jsou však pouze názorné, tzn., že učitel je použít může, ale nemusí. Jejich smyslem je napomáhat učitelům při naplňování cílů vzdělávání stanovených v RVP ZV.
V úvodu ke každé z jednotlivých složek ČJaL je nejprve věnována pozornost její charakteristice, stěžejním cílům a úkolům. Poté je zařazen souhrnný přehled očekávaných výstupů, a to včetně stanovených indikátorů. Poslední část tvoři kromě konkrétních očekávaných výstupů a indikátorů ilustrativní úlohy pro tři úrovně obtížnosti (minimální, optimální a excelentní) včetně metodických poznámek, a to i pro žaky se specifickými poruchami učeni.
Klíčová slova: základní vzdělávání, český jazyk a literatura, standard, standardy ZV
Vazby článku:
Tento článek navazuje na téma článku: Metodické komentáře k oboru Matematika a její aplikace
Tento článek navazuje na téma článku: Metodické komentáře ke Standardům pro základní vzdělávání: Cizí jazyk

Text článku:

Úvod

V RVP ZV zaujímá vzdělávací obor Český jazyk a literatura stěžejní postavení. Přestože je pro lepší přehlednost rozpracován do tří složek (Komunikační a slohová výchova, Jazyková výchova, Literární výchova), je třeba chápat jej komplexně, neboť jednotlivé složky se ve výuce mateřského jazyka vzájemně prolínají.

Obsah očekávaných výstupů RVP ZV konkretizují na konci prvního a druhého stupně Standardy pro základní vzdělávání, které MŠMT zařadilo jako přílohu kurikulárního dokumentu s platností od 1. září 2013. Tvoří je indikátory, které stanovují minimální úroveň obtížnosti očekávaných výstupů na konci 5. a 9. ročníku a jejichž plnění je závazné. Minimální úrovně je třeba dosáhnout se všemi žáky na konci 5. a 9. ročníku. Ilustrativní úlohy, které k nim byly nyní vytvořeny, mají tři úrovně obtížnosti: minimální, optimální a excelentní. Jsou však pouze názorné, tzn., že učitel je použít může, ale nemusí. Jejich smyslem je napomáhat učitelům při naplňování cílů vzdělávání stanovených v RVP ZV.

V úvodu ke každé z jednotlivých složek je nejprve věnována pozornost její charakteristice, stěžejním cílům a úkolům. Poté je zařazen souhrnný přehled očekávaných výstupů, a to včetně stanovených indikátorů. Poslední část tvoří kromě konkrétních očekávaných výstupů a indikátorů ilustrativní úlohy pro tři úrovně obtížnosti (minimální, optimální a excelentní), včetně metodických komentářů, a to i pro žáky se specifickými poruchami učení. Do sedmé kapitoly jsou pro ilustraci zařazeny ukázky prací žáků, a to jak pro 5., tak pro 9. ročník.

Nastavení tří úrovní obtížnosti ilustrativních úloh

Východiskem pro nastavení tří úrovní ilustrativních úloh je Bloomova taxonomie kognitivních výukových cílů.[1] Bloom rozdělil kognitivní cíle podle myšlenkových operací, jež se při zadání úloh, jejich řešení nebo při tvorbě otázek, které učitelé žákům připravují, zapojují a jsou rozvíjeny. Myšlenkové operace (tzv. kategorie) seřadil podle stoupající náročnosti: zapamatování, porozumění, aplikace, analýza, syntéza a hodnocení.[2]

a) První dvě (zapamatování a porozumění) se staly základem ilustrativních úloh pro minimální úroveň. V úlohách v rovině zapamatování jde o vybavení a reprodukci dříve získaných informací nebo jejich rozpoznání. V úlohách na úrovni porozumění je už na žáky kladen vyšší požadavek – je třeba, aby dokázali vyjádřit (vysvětlit, objasnit) učivo svými slovy, případně jinými vyjadřovacími prostředky (vysvětlí látku tzv. „po svém“, sestaví např. osnovu vyprávění, které slyšeli, složí obrázky k příběhu podle dějové posloupnosti apod.). Pokud však žák získaným informacím neporozumí, stávají se pro vyšší myšlenkovou operaci nepoužitelné.

b) Pro stanovení optimální úrovně byly využity další dvě myšlenkové operace, a to aplikace a analýza. Pokud mají žáci aplikovat, znamená to, že si musejí vybavit informace, kterým rozumějí, a použít je v nové situaci. Pokud žáci například znají znaky jednotlivých slohových postupů a útvarů, prokážou schopnost aplikace ve chvíli, kdy obdrží neznámé texty a jejich úkolem je určit slohový postup, který je v ukázce základní, a ukázku přiřadit ke slohovému útvaru (např. slohový postup popisný, slohový útvar popis pracovního postupu). Analyzovat znamená hledat složky nějakého složitého celku – jevu, díla. Analýza je založena na postupu od celku k jeho částem a žáci se v ní postupně zdokonalují a cvičí. Analýza předpokládá: 1. znát znaky jevů, 2. ujasnit si jejich logickou strukturu, 3. ověřovat podle této struktury znaky identifikovaného jevu. Analytická jsou ve své podstatě cvičení vyhledávací, doplňovací, obměňovací, určovací a rozborová. Žáci mohou také porovnávat dva celky a hledat, co je pro ně společné a čím se liší, např. zpráva a oznámení, podstatná jména a přídavná jména aj. Zde doporučujeme např. využití jedné z metod kritického myšlení, a to Vennových diagramů. Pro ilustraci uvádíme příklad jejich využití:[3]

Dobře si prohlédněte obě skupiny slov. Do první kružnice vepište všechny znaky první skupiny slov, do druhé kružnice druhé skupiny. Do průniku pak vepište všechny znaky, které jsou pro obě skupiny shodné. Co jste zjistili?

a) výběr, bytař, mýval, pytel, lyžař, pytlák, výskot, mydlář

b) bystrý, lysý, sypký, zbylý, synův, zvyklý, pyšný, mytý

Řešení:

Společné znaky: slova ohebná; 1. pád; rod mužský; číslo jednotné; vyjmenovaná slova nebo slova příbuzná; všechna začínají na obojetnou souhlásku; jsou dvojslabičná; v 1. slabice je y/ý.

c) Základem nastavení poslední, tzv. excelentní úrovně se stala syntéza a hodnocení (hodnotící posouzení). Syntézou rozumíme vytváření celku z jednotlivých částí. Je kreativní a vyžaduje znalost, která vyústí v samotném užívání. K syntetickým cvičením řadíme mimo jiné cvičení konstrukční a přeměňovací. Jakmile si např. žák v nižších ročnících osvojí podstatná jména a slovesa, může tvořit věty, jejichž součástí jsou právě tyto slovní druhy; ve vyšších ročnících mohou podstatná jména rozvíjet vhodnými přídavnými jmény (ve funkci přívlastku), přídavná jména a slovesa vhodnými příslovci (ve funkci příslovečného určení) a spojení užívat ve větách. Tento typ cvičení je vhodný např. u procvičování částic, tzn. tvoření vět s danými částicemi, tvoření vět, v nichž daná slova budou buď spojkou, jindy částicí, nebo někdy příslovcem, jindy částicí apod. Ve slohové a komunikační výchově prokážou schopnost syntézy ve chvíli, kdy mají např. vytvořit pozvánku, životopis, popsat některou z výtvarných technik, mohou vymyslet nové zakončení příběhu, vytvořit úvod k pohádce, příběhu, vymyslet báseň, naplánovat nějakou akci pro spolužáky, podílet se na tvorbě školního časopisu apod. Hodnocení (hodnotící posouzení) tvoří nejvyšší úroveň Bloomovy taxonomie. Žáci vyjadřují svůj názor např. na ověřovaný postup, nápad, vytvořený slohový útvar nebo jeho část, vybírají z nabídky možnost, která je podle jejich uvážení nejlepší, seřazují více položek do hodnotového žebříčku. Žák musí být zadáním veden k tomu, aby svou volbu vysvětlil, aby argumentoval, jeho úkolem je srozumitelně sdělit všechny důvody, které ho vedly k dané volbě. Například: Co se ti na textu spolužáka líbilo, co ti připadalo zajímavé, jaký máš celkový dojem z poslechu; za co spolužáka pochválíš, co mu doporučíš ke zlepšení. Učí se hodnotit i svoji práci, např.: Úkol jsem splnil/a bezchybně; zapomněl/a jsem na...; nevěděl/a jsem, že…; úkol se mi nepovedl, protože…; ještě si musím zopakovat…; všechny stylistické nedostatky se mi podařilo vhodně odstranit; přehlédl/a jsem…; potíže mi dělala/y věta/y…


[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bloomova_taxonomie

[2] Význam uváděných operací pro jednotlivé úrovně (kategorie) je třeba konkretizovat ve spojení se vzdělávacím oborem Český jazyk.

[3] KLÍMOVÁ, K., KOLÁŘOVÁ, I. Čeština zajímavě a komunikativně I. Grada Publishing, a.s., 2013, s. 33.

Přílohy:
NáhledTypVelikostNázev
Odstranitpdf3879 kBMetodické komentáře ke standardům ZV
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 09. 02. 2016
Zobrazeno: 2980krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 3.3333333333333335
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
1 uživatel Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ALTMANOVÁ, Jitka. Metodické komentáře ke standardům ZV - Český jazyk a literatura. Metodický portál: Články [online]. 09. 02. 2016, [cit. 2017-11-19]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/20713/METODICKE-KOMENTARE-KE-STANDARDUM-ZV---CESKY-JAZYK-A-LITERATURA.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.