Slovní úlohy jsou zde pojaté jako nástroj rozvíjení klíčových kompetencí žáků primární školy. Situačně orientované slovní úlohy jsou prostředkem k rozvíjení schopnosti řešit problémy, rozumět různým typům textů, třídit informace, systematizovat je a využívat jich v procesu školního učení a v mimoškolním prostředí, vést k tvořivé práci s textem, jež si sami žáci vytvářejí. Úlohy jsou tedy prostředkem efektivního, aktivního učení žáka. Žáci vytvářejí text slovní úlohy ve vyučovacích hodinách českého jazyka, v textu popíší reálnou situaci, kterou následně matematizují v hodinách dalších předmětů. Jde o práci s takovými slovními úlohami, které vycházejí z praktického života žáků, ze zcela konkrétní situaci jednotlivých dětí. Tak škola reaguje na aktuální situaci ve třídě a činí učivo životným a smysluplným a motivuje k celoživotnímu učení. Především vede k žákovskému chápání matematiky jako smysluplného, zajímavého vyučovacího předmětu, který není pouze součástí školního prostředí, ale životem samotným.
Tvorbu textu slovní úlohy je možné chápat jako součást literární výchovy. Specifičnost tohoto přístupu tkví v tom, že žáci na základě vlastních zážitků tvoří literární text na určité téma. Tímto textem se rozumí slovní úloha, jejíž téma je zadáno učitelem na hodinách českého jazyka. Kognitivní náročnost (viz mezititulek Metodika situačně orientovaných slovních úloh ve slohové a literární výchově) tohoto postupu je dána tím, že žáci musí úlohu sami tvořit, tudíž nejde o pouhé pasivní řešení, které se často u žáků tohoto věku opírá o formální uvažování. K tomu, aby mohli žáci zadání úlohy vymyslet a písemně zaznamenat, musí učitelovu zadání dokonale porozumět. Z hlediska vyjadřovacích schopností provádí žák autodiktát, který je z hlediska jeho schopností náročný a během kterého stanovuje obsahovou náplň úlohy (tématu, problému) a vypravuje prožitou situaci, která vychází z životní praxe.
Žákovské tvoření zadání slovní úlohy se týká tématu, či problému, který je určen vyučujícím. Učitel tedy nabízí tematiku, na jejímž základě mají žáci úlohu tvořit. U mladších žáků a žáků, kteří tvoří úlohu poprvé, jde povětšinou o jednoduchou slovní úlohu na vztah o n-více, o n-méně, n-krát více, n-krát méně. Mezi žáky 3. - 5. ročníku se projevují vývojově-psychologické zvláštnosti při tvoření úlohy a zároveň mezi žáky jednotlivých ročníků lze usuzovat na preciznost myšlení, abstrakci nebo naopak na formálnost v myšlení. Z tohoto hlediska se stává úloha nástrojem diagnostiky kvality žákovského myšlení.
Cílem takových úloh je dosažení vertikální integrace, tj. spojení školy s běžnými životními situacemi dítěte, kdy řešení slovní úlohy může být použito v oblastech mimo školu.
Předpokládá se, že žák, který úlohu vytvořil, umí také úlohu vypočítat. Proto je vhodné, aby byl součástí zadání pokyn k vyřešení sestavené úlohy. Nepřesnost v žákovských formulacích úloh pak vede k nesrozumitelnosti, která se projeví v momentě, kdy mají vypočítat úlohu spolužáci autora úlohy. Zjišťují, že například chybí podmínky, nebo je zadání neúplné. Při formulování odpovědi slovní úlohy dochází ke zjištění, že zadání bylo nereálné, nesmyslné nebo nepřirozené. Žáci si pak uvědomují, že míra smysluplnosti výpočtu závisí na míře smysluplnosti zadání. Výhodou tohoto postupu je nácvik přesnosti myšlení a osvojování formy písemného vyjadřování.
Při řešení úloh se nabízí využití spolupráce žáků napříč ročníky (např. v málotřídní škole), i poskytování zpětné vazby o srozumitelnosti zadání a následně odhalování chyby a práce s ní. Žáci zjišťují případná neporozumění a provádějí korekci písemného zadání úlohy, tak aby byla celá úloha smysluplná (v zadání i ve výpočtu) a myšlení žáků bylo co nejjasnější. Tyto myšlenkové procesy jsou procesy z nejnáročnějších. V některých případech není chyba odhalena vůbec, zvláště tehdy, nemají-li žáci nacvičen návyk sebekontroly. Pokud žáci neprovádějí sebekontrolu, matematizují úlohu naprosto formálně a nezamýšlejí se nad reálností výpočtu, takže nepřesné zadání úlohy je ze strany spolužáků přijato nekriticky.
Žákovské vytváření slovních úloh je motivováno hrou na autory a tyto aktivity se pak stávají součástí celoškolních několikadenních projektů. Projekty však nabývají pro žáka většího smyslu, když se obsah úloh týká žákovské osobnosti samotné, konkrétních zájmů, zálib, postojů, ale také běžných dětských problémů. Takovéto úlohy zpočátku formuluje sám učitel a poskytuje žákům vzor myšlení.
Základem takových úloh je aktuální životní situace jednotlivých žáků, skupin žáků nebo celé školní třídy. Většinou jde o tematiku emocionálního nebo sociálního rázu. Proto hovoříme o tzv. situačně orientovaných slovních úlohách. Situačně orientované slovní úlohy chápu jako ve školních podmínkách zadávané slovní úlohy narativního charakteru, jejichž obsahový parametr vychází ze školního i mimoškolního života dětí a které jsou zadávány jako součást projektového vyučování nebo jiného na životní praxi orientovaného výukového modelu, v němž se stávají úlohy referenčním rámcem učiva, přičemž toto učivo problematizují a dovolují řešení v heterogenní skupině žáků, pro které nabývají osobního subjektivního smyslu, čímž se zvyšuje motivační hodnota těchto úloh.
Znamená to, že slovní úlohu, která je chápána jako situačně orientovaná v jedné třídě (například ve skupině žáků 3. - 5. ročníku), nelze chápat jako situačně orientovanou v jiné skupině dětí stejné věkové kategorie. Proto tyto úlohy tvořené žáky nelze využívat mechanicky k začleňování do běžného vyučování, ale je třeba promýšlet cíle, referenční rámce učiva a smysl konkrétního učiva.
To, co mají situačně orientované slovní úlohy společné s úlohami „klasickými", je cíl, který měly slovní úlohy od pradávna ve výuce matematiky, tj. rozvoj matematických schopností žáka a rozvoj jeho úrovně myšlení, zvláště pak schopnost modelovat reálné situace.
Problémy, které jsou ve třídách poměrně frekventované a v určitých obdobích aktuální, vycházejí ze specifik žáků mladšího školního věku, z podmínek rodinné výchovy a z podmínek školy či celé obce.
Tematikou situačních úloh mohou být nejrůznější prosociální projevy žáků, stejně tak jako sociálně patologické jevy, které je třeba ihned řešit, ve třídě o nich hovořit a navrhovat řešení.
Námětem úloh pak může být např.:
Situačně orientované slovní úlohy jsou jenom jedním z mnoha typů slovních úloh. Většina z nich má svá úskalí a své silné stránky. Efektivita jejich využití ve vyučovací hodině tkví v jejich kombinaci.
Výhody a úskalí situačně orientovaných slovních úloh, které klíčové kompetence a jakým způsobem je možné tyto KK prostřednictvím těchto úloh rozvíjet, a rozpracovanou metodiku k tomuto tématu naleznete v článku Nástin metodiky situačně orientovaných slovních úloh v málotřídní škole.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.