Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Systémová spojení: Spolupráce jako nástroj překonávání důsledků sociálního znevýhodnění ve vzdělávání
Odborný článek

Systémová spojení: Spolupráce jako nástroj překonávání důsledků sociálního znevýhodnění ve vzdělávání

26. 8. 2015 Základní vzdělávání
Autor
Jaroslav Šotola a kol.

Anotace

Představujeme ucelený pokus reflektovat potenciál spolupráce institucí při vzdělávání sociálně znevýhodněných žáků na systémové úrovni. Hlavní ambicí publikace je přinést inspiraci školám, úřadům či neziskovým organizacím, jak budovat systémová spojení, tedy jak posílit a zefektivnit stávající síť vzdělávacích a podpůrných služeb. Prezentované poznatky vycházejí z obsahu expertních skupin, konaných v rámci realizace projektu Do lavic! na 11 místech České republiky za účasti zástupců škol, úřadů, neziskových organizací, ale i poradenských pracovníků, lékařů či policistů. Kromě samotného síťování se publikace zabývá problematikou prevence skrytého záškoláctví, možnostmi spolupráce škol a neziskového sektoru a rolí zřizovatelů škol v rámci eliminace segregačních tlaků ve vzdělávání.

Publikace, kterou nabízíme ke stažení v příloze, představuje jeden z výstupů projektu Do lavic! – podpora a poradenství, realizovaného v letech 2009–2012 společností Člověk v tísni. Projekt byl zaměřen na podporu vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, které vyrůstají v podmínkách sociálního vyloučení. Podobně jako u jiných projektů a služeb Programů sociální integrace chceme zvýšením šancí žáků na dokončení plnohodnotného vzdělání podpořit možnost nalézt odpovídající uplatnění na pracovním trhu a vymanit se tak z bludného kruhu sociální exkluze. Kromě přímé práce s klienty našich sociálních a vzdělávacích služeb – dětmi a jejich rodiči – jsme se rozhodli v rámci tohoto projektu realizovat aktivity zaměřené i na širší síť institucí, jejichž činnost se těchto klientů nějakým způsobem dotýká. Konkrétně se jednalo o expertní skupiny, tedy kulaté stoly s pozvanými zástupci jednotlivých organizací. Multidisciplinární setkání odborníků byla zaměřena na prezentaci různých perspektiv, z jakých je možné problematiku dopadů sociálního znevýhodnění ve vzdělávání vnímat, a také na návrhy a diskutování možných východisek. Na možné řešení, námi pokládané za klíčové, odkazuje název publikace, a je jím rozvoj vzájemné spolupráce jednotlivých subjektů, které mají potenciál vzdělávací dráhy sociálně handicapovaných dětí ovlivnit. Jak se ukázalo, realita stávající úrovně kooperace i vnímání jejího potenciálu se výrazně lišila nejen v rámci jednotlivých obcí, ale i v případě jednotlivých profesionálů z praxe.

Expertních skupin se účastnili odborníci z následujících profesí:

  • představitelé samospráv, 
  • pracovníci magistrátů či městských úřadů (gesce školství, sociálních věcí a kontroly), 
  • zástupci vybraných základních škol (vedení škol, výchovní poradci, metodici prevence), 
  • pracovníci pedagogicko-psychologických poraden (PPP), speciálně-pedagogických center (SPC) a středisek výchovné péče (SVP),
  • zástupci nestátních neziskových organizací (nízkoprahová centra, sociální práce v rodinách), 
  • představitelé příslušné Městské policie a Policie ČR, 
  • pracovníci probační a mediační služby, 
  • dětští praktiční lékaři. 

Pracovní skupiny expertů se konaly v lokalitách s působením našich terénních pracovníků, konkrétně ve městech Sokolov, Kraslice, Chomutov, Bílina, Ústí nad Labem, Česká Lípa, Hrádek nad Nisou, Liberec, Frýdlant, Prostějov a Přerov, tedy na 11 místech České republiky. Předkládaná publikace přináší průřez zkušeností desítek pedagogů, sociálních pracovníků či vedoucích pracovníků ve školství. Hlavní ambicí textu je přinést inspiraci školám, úřadům či neziskovým organizacím, jak budovat systémová spojení, tedy jak posílit a zefektivnit stávající síť vzdělávacích a podpůrných služeb.

Jednotlivé kapitoly knihy se dotýkají tématu potenciálu vzájemné spolupráce z různých perspektiv, liší se také metodologií i samotnou povahou textu. Tuto různorodost, danou mimo jiné také rozdílnými přístupy v rámci koordinace expertních skupin členy autorského kolektivu, považujeme spíše za výhodu. Souvisí totiž se snahou garantovat zároveň akademickou odbornost i možnost praktické aplikace poznatků. Umožňuje také samostatné čtení jednotlivých kapitol či čtení v jakémkoli pořadí, neboť kapitoly na sebe odkazují spíše implicitně a jsou provázány jednotící myšlenkou: inkluze žáků se sociálním znevýhodněním není realizovatelná bez intenzivní spolupráce úřadů, škol a dalších institucí.

První kapitola s názvem Síťování přináší zároveň teoretickou i praktickou refl exi tohoto v našem prostředí spíše opomíjeného nebo nepochopeného nástroje sociální i vzdělávací politiky. Je zaměřena na rozbor výhod a úskalí síťování v podobě propojování institucí na základě společného problému, se zvláštním zřetelem na budování expertních skupin. Čtenář, který na síťování doposud neparticipoval, by měl získat poměrně jasnou představu o způsobu jeho realizace v rámci současných institucionálních podmínek.

Druhá kapitola se věnuje popisu Současného stavu řešení problematiky záškoláctví. Důvodem je skutečnost, že tento jev byl nezávisle na sobě identifi kován odborníky z různých sfér jako nejzávažnější bariéra ve vzdělávání sociálně znevýhodněných žáků. Zároveň je dle nás ideálním příkladem nutnosti vzájemné kooperace. Cílem této kapitoly je popsat záškoláctví jako důsledek dysfunkce systému, a nikoli jako selhání jednotlivců. Svou povahou se tato kapitola blíží kvalitativní výzkumné studii, která je založena na analýze názorů účastníků expertních skupin a souvisejících dokumentů. Z tohoto důvodu je hojně citováno ze zápisů z jednání, s ohledem na zachování anonymity účastníků není uváděno místo konání jednání, ale pouze datum a profese mluvčího.

Nejrozsáhlejší kapitola Systém prevence záškoláctví tematicky navazuje na předchozí. Jedná se de facto o metodiku, která přináší pracovníkům škol i lokálním autoritám vysvětlení nezbytnosti systémových opatření zaměřených na prevenci skrytého záškoláctví i návod na jejich realizaci krok za krokem. Jejím základem je analýza legislativních možností i stávajících příkladů dobré i špatné praxe. Tuto „návodnou“ část publikace mohou zvláště vytížení čtenáři číst před druhou kapitolou, která spíše analyzuje problém do hloubky a která přináší objasnění kontextu navrhovaných opatření.

Dalším okruhem je možnost intervence pracovníků neziskových organizací do nefunkčního vztahu mezi žákem, potažmo rodiči a školou, a posílení školní úspěšnosti selhávajících žáků. Kapitola Role neziskových organizací je na začátku věnována reflexi bariér ve vztahu mezi školou a neziskovou organizací. Text spíše odborné povahy je pak doplněn příkladem dvou projektů, zaměřených na možnost systémové podpory škol a pedagogů v rámci jedné lokality, jejichž příprava byla náplní expertních skupin v Chomutově a Bílině. Tyto konkrétní příklady, obsahující pro někoho možná až „futuristické“ návrhy na podporu supervize a koučingu učitelů, představují podle nás jedno z východisek z často zbytečně emocionální diskuze nad možnostmi inkluze v českém školství.

Závěrečnou kapitolu Vzdělávací politika na lokální úrovni tvoří rozbor role zřizovatelů škol při nastavení pravidel, umožňujících redukci segregačních tlaků ve vzdělávacím systému. Je apelem na přijetí zodpovědnosti místních decision makerů za vývoj naplněnosti konkrétních škol v dlouhodobém horizontu s cílem předcházet koncentraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v jedné instituci. Hlavní páteří kapitoly jsou dvě kazuistiky ze Sokolova a Prahy 5, které ukazují důsledky dlouhodobé pasivity a nekoncepčnosti v rámci školské politiky města, ale také možnosti konkrétních kroků v návaznosti na síťování odborníků a institucí.

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
917.97 kB
PDF
Systémová propojení - příručka

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jaroslav Šotola a kol.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.