Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Interaktivní tabule: Open Sankoré a Smart...

Ikona teoreticky

Interaktivní tabule: Open Sankoré a Smart Notebook

Ikona odbornost
Autor: Michal Černý
Anotace: Příspěvek popisuje jednoduché možnosti využití interaktivních tabulí ve škole v nejjednodušších variantách, jako je digitalizace poznámek nebo třeba rychlé opakování. Nabízí přitom pohled na dvě paradigmaticky diferenční aplikace – Open Sankoré a SMART Notebook, které se snaží přiblížit především méně zkušeným učitelům.
Téma příspěvku:Informační a komunikační technologie
Klíčová slova: inspirace, interaktivní tabule, open source, Smart Notebook, Open Sankoré

Text článku:

Interaktivní tabule

Najít uspokojivou definici interaktivní tabule není jednoduché. Obecně lze tvrdit, že jde o interaktivní plochu, ke které je připojený počítač. Dříve se k ní doplňoval ještě dataprojektor, avšak ten může být součástí interaktivní dotykové plochy. Obecný princip fungování takového zařízení je takový, že na tabuli se promítá obraz z počítače a uživatel může přímo na tabuli ovládat počítačový systém. K tomuto ovládání může používat buď prst, nebo stylus.

Podle technologického provedení tabule lze rozlišovat jak různé povrchy (tvrdost, možnost psát prstem nebo stylusem, podpora více gest, možnost psát na tabuli i obyčejným fixem atp.), tak také možnosti projekce. Nejčastěji se užívají dataprojektory s ultrakrátkou projekční vzdáleností. Ty jsou umístěné nad tabulí ve vzdálenosti přibližně půl metru a přes zrcátko promítají obraz na tabuli. Druhou variantou je užití klasického dataprojektoru, který je levnější, avšak pedagog vytváří na tabuli poměrně nezanedbatelný stín. Třetí – nejdražší – variantou je tabule se zabudovaným dataprojektorem ve své zadní části. K její instalaci je třeba stavebních úprav (typicky se projektor umístí až za třídu), ale nehrozí jeho zničení, netvoří žádný stín, není třeba provádět pravidelné kalibrace atp. Toto řešení je dnes ale většinou nepříliš obvyklé.

Technických možností, jak zajistit detekci doteků na tabuli, je celá řada, zde uvedeme pouze nejčastější:

  • založená na měření odporu,
  • elektromagnetická,
  • kapacitní,
  • laserová,
  • ultrazvuková s infračerveným světlem,
  • optická s infračerveným světlem.

Technicky se liší především ve formě dotekového ovládání. Zajímavá je například ultrazvuková varianta, která může být naistalována na běžnou bílou tabuli, takže v učebně nepřekáží a neomezuje učitele, kteří ji nechtějí používat. Nevýhodou však je nutnost užívat speciální pero, protože taková tabule typicky nefunguje na dotyk prstu. Pro školní prostředí se zřejmě nejčastěji užívají tabule založené na měření odporu, případně v nějaké kombinaci s infračervenou detekcí.

Přesné počty interaktivních tabulí aktuálně v českém školství nejsou k dispozici. Lze však konstatovat, že jejich růst započal mezi lety 2004–2005 (z asi 300 na 871 kusů, další rok na 2213) a dále byl spojen s projektem EU peníze školám v letech 2010–2012. Jde dnes po dataprojektorech o technologicky téměř nejrozšířenější didaktickou technologii a je třeba, aby s ní pedagogové uměli přiměřeným způsobem pracovat. To nemusí znamenat její implementaci v každé hodině, za každou cenu, ale schopnost zvážit její didaktické využití a tam, kde je to možné s ní aktivně pracovat. Například běžné powerpointové prezentace mohou být díky nim podstatně zajímavější a více aktivizující.

Lze se setkat také s námitkami proti využívání interaktivních tabulí. Podle větší části výzkumů se většina z nich využívá jako promítací plátno, které používá jen učitel, a žáci celou scénu pouze sledují. Tento model může vést k větší pasivitě žáků a jejich informačnímu přetížení. Jde také o model silně ekonomicky nevýhodný, neboť spojení tabletu s LCD obrazovkou a nebo třeba spojení počítače a dataprojektoru je řádově levnější. Hovoří se o tom, že jde o nástroj, který může multiplikovat pedagogické a didaktické nedostatky učitele, stejně jako o různých technologických problémech, které mohou být s jejich užíváním spojeny.

Na tomto místě je nutné zmínit ještě dvě úskalí, která nejsou přímo spojená s interaktivní tabulí, avšak s jejím reálným provozováním těsně souvisejí. Problémem je absence metodologické a technologické podpory učitelů. Ti tak nemusejí vědět, jak danou technologii využít. Zkušenosti z Finska ukazují, že právě vhodné nastavení metodické podpory je pro rozvoj vzdělávání klíčovým parametrem.

Druhým úskalím mohou být tabule od různých výrobců s různou technologií v jedné vzdělávací instituci. Tento problém se může projevovat nejen tím, že každá tabule má jiné rozměry a způsob ovládání, ale také – a to především – rozdílným softwarem, který slouží k jejímu ovládání. Jednotlivé nástroje výrobců tabulí je sice umožňují využít co možná nejpohodlněji a naplno, ale nejsou vzájemně kompatibilní.

Pro bližší ilustraci toho, jakým způsobem lze software na interaktivních tabulích využít, si dovolíme sondu do dvou zajímavých aplikací. Open Sankoré je otevřený software, který podporuje většinu všech interaktivních tabulí. Lze jej tak snadno užít téměř všude, i když za cenu ztráty některých unikátních „vychytávek“, které jsou pro jednotlivé tabule k dispozici. Druhým je pak typický zástupce proprietárních nástrojů, totiž SMART Notebook, který slouží pro práci se SMART Board tabulemi, které u nás patří zřejmě mezi nejrozšířenější.

Open Sankoré

První Open Sankoré vznikla na Univerzitě v Lausanne v roce 2003, aktuální stabilní verze je již z roku 2012. Jde o open source nástroj (licence GNU GPL) a z velké části je lokalizován do češtiny, i když mírné nedostatky zde lze ještě najít. Je dostupný pro Windows, Linux i MAC OS X.

V oblasti widgetů, tedy multimediálních či interaktivních prvků, které lze vkládat na pracovní plochu, se tým snaží prosadit W3C standardy, což je velice příjemné jak z hlediska vlastního vývoje, tak možnosti jejich získávání od dalších uživatelů. Nejaktivnější komunita okolo tohoto nástroje se nachází ve Francii, ale také anglických materiálů je k dispozici poměrně velké množství.

Autor díla: Michal Černý

V grafickém prostředí Windows například vypadá velice neobvykle, když aplikace nemá žádnou horní lištu (na křížky či minimalizování okna zapomeňme) nebo zcela skryje i spodní lištu s nabídkou Start. Je to dáno tím, že vychází z linuxového grafického prostředí KDE. Různá menu na všech stranách obrazovky:

  • V levé části lze zobrazit všeobecné informace o dokumentu a organizovat již vytvořené listy.
  • V pravé části je umístěna adresářová struktura. Ta obsahuje všechny multimediální a interaktivní prvky, obrázky, zvuky, widgety nebo třeba aplikace na procvičování.
  • Vrchní nabídka je pak tvořena poměrně standardním způsobem. Nabízí možnost přidávání a odebírání listů, základní funkce pro práci s objekty či s gumou nebo možnost nastavit si typ, barvu a šířku čáry. Také umožňuje do aplikace nahrát dokumenty nebo webovou stránku, se kterou chce učitel dále pracovat.
  • Spodní lišta pak obsahuje běžné nástroje pro práci s interaktivní tabulí. Je zde tužka, zvýrazňovač, guma, nástroje pro vkládání již hotových tvarů a tvorbu výplní či virtuální ukazovátko, zoom nebo klávesnice.

Aplikace zaujme širokou paletou nastavení, což umožňuje si ji přizpůsobit zcela na míru svým potřebám, ať již jde o výchozí rozložení prvků, barvy tužek nebo druh fontů. To zásadním způsobem zvyšuje uživatelský komfort. Druhou příjemnou vlastností je dobrá podpora dvou obrazovek, což se hodí jak pro výuku, tak také pro tvorbu interaktivních prezentací. Jde o jedno z nejlépe zvládnutých prostředí pro ovládání aplikací, se kterým jsem se osobně setkal. Pěkně jsou řešené také kontextové nabídky u jednotlivých objektů, i když uživatel, který je zvyklý na Windows, v nich bude zpočátku zřejmě trochu bloudit. Je třeba také ocenit výborně fungující import dokumentů.

Trochu problematická je ale práce s konkrétními tabulemi. Podporovány jsou téměř všechny, takže vše bude vždy fungovat tak, jak má. Jen je třeba zapomenout na příjemné drobnosti, jako je rozpoznání prstu a pera (případně houby) nebo volení barev pera přímo na tabuli. Nepodporuje rozpoznávání psaného písma ani práci s 3D objekty, což jsou funkce, které by pedagog zřejmě uvítal a využil.

Autor díla: Michal Černý

Naopak velkou výhodou je otevřenost a cena. Aplikaci si mohou snadno nainstalovat i žáci a vytvářet různé multimediální a interaktivní prezentace či referáty. Tabule se tak nemusí stát jen didaktickým nástrojem, který využívá učitel, ale i technologií, se kterou se běžně pracuje a žákům dobře poslouží. Nejde jen o produkt určený pro školy, neboť jej využívá stále více firem. Díky nulové ceně jistě stojí za vyzkoušení. V rámci jedné interaktivní tabule je možné využívat bez potíží vedle sebe jak Open Sankoré, tak také software dodávaný výrobcem.

SMART Notebook

Typickým nástrojem, který lze označit za proprietární produkt dodávaný k interaktivní tabuli, je SMART Notebook, který doplňuje SMART Board. Jde o produkt, který je šířen pod dvěma druhy licencí - lze zakoupit verzi pro třídu (4 instalace) nebo pro celou školu a jde o roční licence (podrobněji v článku Co přináší SMART Notebook 2014 a jak ho získat?)

Poněkud nepohodlná je instalace aplikace, která si vyžádá z dodaného CD nejméně hodinu čistého času. To je vzhledem k velikosti aplikace (včetně již hotových obrázků nebo interaktivních prvků) překvapivé. Aplikace je dostupná pouze pro Windows, pro iOS existuje placený klient. Pro jiné než SMART Board tabule není software příliš použitelný.

Autor díla: Michal Černý

Aplikace má poměrně jednoduché ovládání. Při každém spuštění počítače lze mít aktivovaný boční panel, který zpřístupňuje některé základní funkce tabule jako jsou tužka, psaní prstem, guma nebo reflektor. Pro přípravu materiálů je pak nutné použít SMART Notebook. Poslední verze nese číslo 14.

Ovládání aplikace je rozloženo do dvou částí. V horním menu lze nalézt všechny důležité ovládací prvky: přidávání a odebírání listů, prezentační mód, vkládání tabulek, obrázků, zásuvných modelů, volbu tužek, písma či geometrických objektů. Aplikace disponuje velkým množstvím různých per ‒ zajímavé je například kouzelné pero, kterým lze psát a text po určitém čase mizí. Velice užitečné jsou funkce rozpoznávání tvarů a písma, které fungují poměrně kvalitně. Český text při přiměřeném krasopisu rozpoznají velice slušně. Podobně lze nastavit úpravu tvarů např.čtverec, kruh nebo přímka. Ty nakreslí učitel od ruky a jedním kliknutím může nechat převést na tvar.

V levém menu je pak možné najít multimediální a interaktivní obsah. Nabídka je poměrně pestrá a SMART Notebook obsahuje desítky aplikací např. pro testování či opakování. Zde je možné zmínit určitou nevýhodu, která spočívá v tom, že ač je samotný software plně lokalizován do češtiny, o vzorových úlohách to bohužel neplatí a uživatel nemá možnost je jednoduše přeložit.

Jednoduché úlohy, jako je přetahování objektů a ověřování správných odpovědí, si může člověk nastavit sám. Aplikace nabízí velice pohodlné a (většinou) intuitivní ovládání. Aplikace umožňuje velice snadnou tvorbu jak jednoduchých, tak také složitějších vzdělávacích objektů. Zajímavá je možnost vkládat Flash moduly nebo provozovat internetový prohlížeč, do kterého se přímo v aplikaci může různě zasahovat.

Příklady nenáročného využití interaktivní tabule

Interaktivní tabule jistě není jediným možným nástrojem pro zefektivnění a zvýšení názornosti výuky. Existuje celá řada oblastí, kde mohou sehrát pozitivní roli. Na tomto místě si dovolíme jen namátkou nabídnout některá témata, která se přirozeně nabízejí a nevyžadují nějaké speciální technické dovednosti:

  • Spojení prezentací a interaktivních tabulí může být velice efektivní. Učitel může snadno psát do prezentace, zakreslovat a zvýrazňovat to, co je důležité, přímo před žáky. Je užitečné si nechávat prázdné slidy, do kterých je možné dopisovat a kreslit, případně si vytvářet prostor s prázdnými tabulkami či grafy. Snoubí se zde výhody PowerPointu a klasické tabule.
  • Rychlá opakování jsou druhou zajímavou formou. Jednoduché testy, slepé mapy nebo doplňovačky jsou jednou z forem, které interaktivní tabule umí velice pěkně zajistit. Příprava není o mnoho pracnější než „na papír“.
  • Digitalizace zápisků. Jednou z nejjednodušších forem využití tabulí a na nich navázaných aplikací je možnost digitalizovat zápisky, které učitel dělá na tabuli. Nemusí nic mazat, jen přidává další stránky. To umožňuje snadno se vracet ve výkladu a nabídnout žákům (především těm, kteří se nemohou zrovna hodiny účastnit) vhled do hodiny zásadně lepší než jen na stranách učebnice.
  • Popisování obrázků je další jednoduchou a užitečnou formou využití. Aplikace umožňují velice jednoduchou manipulaci s obrázky, se kterými se dá dále pracovat. Lze tak promítat např. lebku a do ní přímo se žáky zapisovat jednotlivé části, nebo metodou přiřazení či zkoušky nechat žáky dělat totéž samostatně.
  • Práce s applety a virtuálními laboratořemi či simulacemi se mohou stát díky interaktivitě zajímavější a funkčnější. Učitel má možnost (stejně jako případně žáci) do nich kreslit, zvýrazňovat atp. To může vést k lepšímu pochopení probírané problematiky.

Závěrem

Možností využití interaktivní tabule je velké množství. Jde o didaktický nástroj, který je v českých školách na jednu stranu hojně rozšířen, ale bohužel velice málo využíván. I obyčejná digitalizace zápisků nebo jednoduchý popis obrázků, které nevyžadují žádnou speciální přípravu nebo technickou znalost, může v řadě ohledů kvalitě vzdělávání pomoci a prospět. Jejich implementace je přitom velice jednoduchá. I když se může zdát, že trend tabletů a osobních dotykových obrazovek povede k silné individualizaci výkladu, je role tabule ve třídě stále obtížně zastupitelná. Interaktivní tabule ji umožňují proměnit v prostředí, které bude vizuálně bližší žákům a nabídne názornější, multimediální zážitek.

Příspěvek byl napsán v rámci projektu INTERES. CZ.1.07/1.3.00/51.0035.

 

Zdroje

BÁRTEK, K. Využívání interaktivní tabule ve výuce: očekávání a reflexe českých učitelů v kontextu výzkumů v ČR a zahraničí. In: PROTECH 2010: konference interaktivní výuky. 2010, s. 24‒39.

BRDIČKA, Bořivoj. Interaktivní tabule ve výuce. Bobrův pomocník, 1995.

DOSTÁL, Jiří. Interaktivní tabule ve výuce. Journal of Technology and Information Education, 2009, 1.3 s. 12.

DOSTÁL, Jiří. Interaktivní tabule – významný přínos pro vzdělávání. Česká škola, 2009.

FOLTÝNOVÁ, Darina; MRÁZKOVÁ, Kateřina; RUDA, Aleš. 1. INTERAKTIVNÍ TABULE JAKO NÁSTROJ PRO OSVOJENÍ KARTOGRAFICKÝCH DOVEDNOSTÍ ŽÁKŮ. Geografické informácie, 2010, 21.

KORTENKAMP, Ulrich. Interaktives Whiteboard, iPad & Co. – das Klassenzimmer der Zukunft. Techn. Report, PH Karlsruhe, 2012.

MORRIS, Meredith Ringel. Supporting effective interaction with tabletop groupware. In: Horizontal Interactive Human-Computer Systems, 2006. TableTop 2006. First IEEE International Workshop on. Ieee, 2006, s. 55‒56.

NEUMAJER, Ondřej. Interaktivní tabule – vzdělávací trend i módní záležitost. Ondřej Neumajer: osobní stránky, 2008.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 19. 05. 2015
Zobrazeno: 6739krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 2.6667

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4.25
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
1 uživatel Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ČERNÝ, Michal. Interaktivní tabule: Open Sankoré a Smart Notebook. Metodický portál: Články [online]. 19. 05. 2015, [cit. 2018-08-22]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/19827/INTERAKTIVNI-TABULE-OPEN-SANKORE-A-SMART-NOTEBOOK.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 19. 05. 2015 08:59
SW pro interaktivní tabule je více druhů. Autor v článku popisuje (a srovnává) dva - nejrozšířenější a dostupný pod open-source licencí, tj. dostupný zdarma. Nabízí stručnou charakteristiku obou programů a nechává na čtenáři, která varianta jej více osloví. Za důležité považuji mít přehled o možnostech, volbu pak už musí udělat každý sám.
1.Autor: E KocourekVloženo: 21. 05. 2015 23:34

Najít uspokojivou definici interaktivní tabule není jednoduché. Nabídnu také jednu: interaktivní tabule je vítězství marketingu nad zdravým rozumem.

Jak se interabule dostaly do škol? Je zmíněna souvislost s projektem EU "peníze školám". Jak je u podobných projektů zvykem, jde o krycí název. Ve skutečnosti se školám neposkytovaly peníze, ale z doby reálného socialismu známé "nepeníze", též zvané "peníze s mašličkou", pevně vázané na pořízení konkrétního zařízení (též za pevně stanovenou, ne zcela tržní cenu). Bylo by zajímavé zjistit, co by si školy pořídily, kdyby těmi penězi mohly opravdu disponovat dle vlastní úvahy.

Mezi technickými zádrhely, které "musí" konstruktéři interabulí řešit, článek zmiňuje, že pedagog vytváří na tabuli poměrně nezanedbatelný stín. S tímto problémem si konstruktéři poradili, takže obraz na interabuli je nepochybně dokonalý. Bohužel není zmíněno, jak na ten obraz žáci vidí skrz nepochybně neprůhledného pedagoga.

Co vlastně interabule umožňuje jiného, nežli počítačem řízený projektor? Určitě to není žádný zákrok pedagoga - ten ze svého pracoviště za katedrou samozřejmě může na projekční ploše provádět cokoli, co by prováděl drásáním do interabule.

Tak tedy jsou to zákroky žáků? Žák může vstát ze svého místa, přejít k interabuli a tam cosi provést. Oč je to lepší, než kdyby žák místo k tabuli přistoupil ke katedře a provedl zákrok tam, pomocí pedagogovy myši a klávesnice?

Jenže existuje řešení ještě elegantnější. Využívá bezdrátovou klávesnici (obsahující i touchpad, cena zařízení nepřesahuje 1000 Kč). Žák neopouští svoje místo v lavici, bezdrátovou klávesnici mu podá pedagog (nebo žákovská služba, nebo si klávesnici žáci podávají mezi sebou), žák provede svůj zákrok a na projekční ploše všichni žáci vidí, co žák dělal i jaký je výsledek.

Pokud by někdo chtěl použít tento postup, pár poznámek:

1. Pedagog může (ale nemusí) sledovat žákovu činnost na projekční ploše, která v obecném případě bývá nad pedagogovou hlavou a/nebo za jeho zády. Pohodlnější je, pokud pedagog setrvá za katedrou čelem k žákům a činnost sleduje na svém monitoru.

2. Žák ovládající bezdrátovou klávesnici má v daném okamžiku vůči počítači stejná práva jako pedagog. Je-li dostatečně zlomyslný nebo dostatečně zmatený, může v pedagogových souborech napáchat značné škody. Pedagog bude mít lepší pocit, pokud po celou dobu, kdy studenti používají klávesnici, se jeho ruka nevzdálí od vypínače, kterým může kdykoli přerušit bezdrátové spojení.

V souvislosti s interabulemi mě napadá jediná skutečně zajímavá informace: Kolik museli dodavatelé interabulí investovat do osvěty mezi bruselskými úředníky, aby vznikl příslušný projekt protlačující interabule pomocí bruselských dotací?