Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Autoevaluace školy a vyhláška č. 15/2005 Sb.
Odborný článek

Autoevaluace školy a vyhláška č. 15/2005 Sb.

18. 1. 2008 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Lucie Procházková

Anotace

Článek komentuje povinnosti škol podle vyhlášky č.15/2005 v souvislosti s RVP a vyjasňuje rozdíl v chápání pojmů autoevaluace a vlastní hodnocení školy.

Myšlenka autoevaluace školy se u nás rozvíjí přes deset let na dvou úrovních - pedagogických věd, které dlouhodobě sledují zahraniční trendy a snaží se předávat inspiraci do praxe, a zároveň na úrovni škol, které samy stály před otázkou „Jak poznáme, že se nám daří dělat to, o co se snažíme? Pracujeme efektivně, nebo se naše snahy míjí účinkem? Jak naši práci vnímají žáci, rodiče, kolegové?" Tyto školy hledaly cestu, jak najít odpovědi a jak svou práci zlepšovat. Myšlenku autoevaluace školy vzaly za svou, postupně rozvíjely autoevaluační proces v mnoha oblastech života školy a vydaly se na dobrodružnou cestu autoevaluace .

Vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy, se stává dvouletým milníkem v procesu autoevaluace. Jak tomu rozumět?

Minimálně jednou za dva roky je škola povinna provést vlastní hodnocení školy (možná by byl srozumitelnější pojem ZHODNOCENÍ ŠKOLY). V procesu autoevaluace je tedy třeba nastavit záchytné body, v nichž dojde ke zhodnocení současného stavu vzhledem k předchozím výsledkům a k vytyčení dalších cílů rozvoje školy. V souladu s vyhláškou bychom tedy měli průběžně vyhodnocovat všechny oblasti stanovené v § 9, aby bylo možno v závěrečné zprávě z vlastního hodnocení školy výsledky uzavřít a zhodnotit vždy po dvou letech:

  • podmínky vzdělávání
  • průběh vzdělávání
  • podpora školy žákům a studentům, spolupráce s rodiči, vliv vzájemných vztahů školy, žáků, rodičů a dalších osob na vzdělávání
  • výsledky vzdělávání žáků a studentů
  • řízení školy, kvalita personální práce, kvalita dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků
  • úroveň výsledků práce školy, zejména vzhledem k podmínkám vzdělávání a ekonomickým zdrojům

Jak tedy autoevaluaci plánovat? Podle vyhlášky č. 15/2005 Sb. musí ředitel školy projednat návrh struktury vlastního hodnocení s pedagogickou radou do konce září školního roku. Zároveň se autoevaluace plánuje ve školním vzdělávacím programu, kde musí být formulovány stanovené oblasti autoevaluace, cíle, kritéria a nástroje v časovém rozvržení. Jde o stejnou věc? Tentýž plán? Tentýž proces?

Sice bychom se mohli pozastavit nad přesným výkladem pojmu autoevaluace školy a vlastní hodnocení školy, který pedagogická věda definuje jinak1, ale ve své podstatě a v souladu s cíli obou dokumentů (vyhlášky i RVP) jde o jednu věc2 - škola musí zhodnotit/evaluovat svou činnost, protože bez znalosti toho, co nám jde a v čem máme rezervy, není možné vůbec o cestě k zlepšování školy přemýšlet. Z hlediska ŠVP, který škola vytváří jako svůj program výchovně-vzdělávací činnosti, je potřeba se ohlížet za svou činností a ptát se, zda jsme se dostali tam, kam jsme směřovali. A z hlediska vyhlášky je potřeba nejméně jednou za dva roky „skládat účty" tak, abychom formulovali úroveň, na kterou jsme se dostali, jak se nám daří řešit nedostatky z minulého zhodnocení a jaký plán zlepšování máme do budoucna. Zpráva z vlastního hodnocení je pak podkladem pro výroční zprávu, která shrnuje práci školy za školní rok.

Ve svém ŠVP je výhodné formulovat autoevaluační plán tak, aby ho bylo možno aktualizovat vždy pro daný školní rok k zářijovému projednání. Vzhledem k tomu, že ŠVP není navždy uzavřený dokument a lze ho vždy pro nový školní rok upravit, nemusí se autoevaluační plán stát svazující brzdou.

Povinnou součástí ŠVP je formulace oblastí a jejich evaluačních cílů, kritérií, nástrojů a časového plánu celého procesu:

  • cíle oblasti - co chci zjišťovat/měřit, například zjistit, zda se do výuky začleňují i jiné, než frontální metody výuky
  • kritéria - podle čeho to budu posuzovat, například podle pravidelnosti a četnosti výukových metod
  • nástroje - čím to budu zjišťovat/měřit, například hospitacemi, pozorováním
  • časový plán - kdy budu zjišťování/měření a vyhodnocování provádět, například 2x ročně u každého pedagoga.

Stanovené oblasti autoevaluace, které by měly být v souladu s vyhláškou č. 15/2005, můžeme přizpůsobit tak, jak potřebujeme - můžeme jednotlivé aspekty autoevaluace utřídit do jinak nazvaných oblastí (např. klima školy, image školy), je možno vytvořit více oblastí s užší specifikací (např. oblast e) rozdělit do tří apod. Důležité je totiž autoevaluaci školy provádět s vědomím, že se chceme nad sebou zamýšlet, ptát se, kam naše škola směřuje a jestli se nám to daří - ne formálně splnit, co vyhláška předepisuje. Ve vyhlášce jsou proto oblasti formulovány do značné míry obecně, a to z toho důvodu, aby se k autoevaluaci mohla každá škola postavit podle svých potřeb a podmínek. Dále není stanoven ani rozsah a hloubka autoevaluace jednotlivých oblastí. Předpokládá se, že autoevaluace školy nebude jednorázová záležitost na konci dvouletého období, ale že půjde o vyvážený a v budoucnu se opakující proces, který bude mít za cíl zjišťovat silné a slabé stránky v jednotlivých oblastech života školy a hledat cesty k zvyšování kvality školy. Více viz také www.msmt.cz/Files/HTM/VKKvlastnimu%20hodnoceniskoly_230806.htm

Autoevaluace však sama není cíl, je to prostředek na cestě ke zvyšování kvality školy. Jedním z řešení, jak se s tak rozsáhlým procesem vypořádat, je například nezaměřit se stejným zaujetím a hloubkou na všechny oblasti najednou, ale v jednom dvouletém cyklu vybrat některé oblasti jako prioritní, v dalším cyklu zase vybrat jako prioritní ty další a ostatním se věnovat jen orientačně.


1 Evaluace je chápána jako systematické hodnocení, tzn. hodnocení v rámci nějakého procesu, zasazené do kontextu, plánované za účelem budoucích revizí výsledků a navrhování opatření ke změnám nevyhovujícího stavu. Kdežto hodnocení (a vlastní hodnocení) nemá ambice na systematičnost a ve svém významu má blíž z pojmu „zhodnocení" jako k jednorázové záležitosti bez principu procesu. (více viz Vašťatková, Úvod do autoevaluace školy, 2006)
2 Vzhledem k tomu, že v legislativě se tradičně užívá českých odborných výrazů, byl ve vyhlášce č. 15/2005 Sb. uveden pojem vlastní hodnocení školy, který považujeme za významově nejbližší pojmu autoevaluace, který se u nás mezitím postupně začal běžně užívat.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Lucie Procházková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Autoevaluace školy