Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Týmové mezipředmětové vyučování (Team teaching, kolegium vyučujících)
Odborný článek

Týmové mezipředmětové vyučování (Team teaching, kolegium vyučujících)

Anotace

Článek seznamuje čtenáře s významem, pojetím a využitím mezipředmětově provázaných výukových aktivit pomocí metody týmového mezipředmětového vyučování ve vzdělávacích oborech RVP ZV.

Úvod

Team teaching, týmová výuka, týmové vyučování, kolegium vyučujících - pod všemi jmenovanými pojmy se uvádí netradiční inovační výuková metoda dosahující vysoké intenzity a efektivity v učení žáků a v propojení a upevnění mezipředmětových vztahů. Jedná se o takovou organizaci výuky, na které se aktivně podílí několik učitelů (tým, kolegium), z nichž každý přispívá k výuce vybraného učebního tématu svou oborovou specializací (aprobací).

Smysl kolegia je jednoduchý. Zvolený vybraný tematický okruh, který svým obsahem zasahuje do více vzdělávacích oblastí a oborů a jehož výchovné a vzdělávací cíle patří ve všeobecném vzdělávání k těm podstatným, je naplánován týmem učitelů a následně realizován ve školní praxi pokud možno v co nejkratším časovém období a s velkou intenzitou. Vlastní obsah ani metodika nejsou nikde předepsány, vše připravuje, uskutečňuje a koordinuje tým učitelů podle dohodnutých zásad. Ve vlastní školní praxi může mít metoda týmového vyučování mnoho různých forem.

V tomto příspěvku se zaměříme jen na takové formy týmového vyučování, které mají prokazatelně kooperativní mezipředmětové zaměření.

V každém případě je jmenovaná metoda obecně prostředkem a zároveň nástrojem pro koordinovaný způsob výuky podporující dialog mezi učiteli a žáky, mezi učiteli navzájem a mezi žáky navzájem. Společným prvkem jmenované metody je tedy podpora všech výukových aktivit, rozvíjejících aktivní způsob učení žáků, výměnu názorů, kulturní rozhled a kritické myšlení žáků.

Různé aplikace metody týmového mezipředmětového vyučování se objevily také v projektech podporovaných z fondů Evropské unie (ESF) pro školní praxi v České republice.

Příprava, organizace a vyhodnocení výuky

Týmová výuka je velmi náročná na vlastní organizaci výuky, na čas a energii vloženou do společných příprav výuky. Na týmovou výuku je nutná kvalitní příprava. Učitelé při ní musí spolupracovat a vše dopředu promyslet a naplánovat. Než začne tým učitelů samotnou výuku, musí si ujasnit několik zásadních otázek:

  • Jaké bude společné téma a cíl výuky?
  • Jak velká je cílová skupina žáků, kolik tříd?
  • Jak budou uspořádány výukové jednotky (hodiny), v jakých oborech a v jakém pořadí?
  • Kteří učitelé budou v týmu spolupracovat, ve kterých třídách?
  • S jakými odbornými a didaktickými podklady a informacemi se bude pracovat?
  • Kdo povede kterou část hodiny?
  • Jaké budou používány k výuce učební pomůcky a kdo je zajistí?
  • Jakým způsobem budou žáci ve svých aktivitách hodnoceni?

Vytvoření písemného časového harmonogramu, který obsahuje itinerář (praktický časový plán a rozpis činností) a který jasně stanoví kdo a za co odpovídá, je optimálním výstupem z přípravné fáze. Tým učitelů může být užší nebo širší. V tom případě je ale vhodné, aby jeden z učitelů zastával pozici „šéfa“ týmu, který určuje pracovní harmonogram, stanoví pravidla práce a stará se o chod týmu obecně. Členové týmu se pak podílejí na plánování akcí, týmových diskusí a musí respektovat společně domluvená rozhodnutí a postupy. Všechny členy týmu učitelů by měl spojovat především společný cíl – zkvalitnění výuky, aktivizace žáků, práce na projektu, prezentace náročného učiva nebo i řešení kázeňských problémů a práce na osobnostním a sociálním rozvoji žáků. Po několika týdnech nebo měsících by si členové týmu měli položit otázky:

  • Jaké problémy se při výuce objevily?
  • Jak je možné tyto problémy řešit?
  • Jak je možné zvýšit kvalitu výuky?

Možné formy týmového mezipředmětového vyučování

Jedna z možných forem týmové mezipředmětové výuky předpokládá, že v jedné vyučovací jednotce (vyučovací hodina nebo dvouhodina) vyučuje celou třídu ve zvoleném vybraném tématu skupina dvou až tří učitelů. Každý z nich má jinou specializaci (aprobaci), což umožňuje na jedné straně lépe koordinovat prezentaci odborných poznatků z pohledu specializace každého z učitelů a sjednotit někdy odlišnou terminologii, na druhé straně je to pro učitele náročnější z hlediska přípravy a koordinace vzájemných vstupů.

Uvedená forma týmové mezipředmětové výuky je vhodná zejména pro výuku některých tematických okruhů přírodovědných oborů. Tak například na společných tématech „Voda na Zemi“ nebo “Životní prostředí“ mohou participovat spolu učitelé zeměpisu, přírodopisu, fyziky a chemie. Každý z nich uplatní ve vyučovací jednotce své „jeviště“. Intenzivní dialog všech zúčastněných učitelů a žáků, vzájemné kontakty, výměny názorů, možná polemika, obhajoba vlastních názorů, to vše rozvíjí silně rovněž komunikativní a obecně sociální kompetence žáků.

Takový způsob výuky se blíží integrovanému pojetí společné výuky přírodovědných oborů v některých, zejména anglosaských zemích, především ve Spojených státech amerických, nazývaných zde „Science“ (Science education, Science teaching, přírodovědné vzdělávání). Bohužel, právě zde jsme, pokud se jedná o efektivitu výuky a výsledky žáků v mezinárodním srovnávání, svědky určité karikatury tohoto způsobu práce.

Další možnou formou týmového mezipředmětového vyučování je organizačně volnější přístup kolegia učitelů. Zvolí se vybrané téma pro určitou třídu žáků a odpovídající tomuto způsobu výuky, například již jmenovaná témata „Voda na Zemi“ nebo „Životní prostředí“. Tým učitelů si vyjasní vzájemně cíl výuky, obsahové kompetence, hranice (mantinely) vstupu svých oborů a naplánuje vlastní organizaci výuky.

V průběhu jednoho, dvou nebo tří týdnů vyučuje třídu ve svých běžných vyučovacích hodinách tým učitelů, přičemž každý učitel se věnuje vybranému tématu s ohledem na svou specializaci (aprobaci). Intenzita týmové mezipředmětové výuky a její výukové aktivity se zaměřením na vybrané téma přinášejí prokazatelně v relativně krátké době svého působení účinné výsledky v upevňování poznatků, návyků a postojů žáků.

Pro své četné a variabilní aktivity a formy je metoda týmového mezipředmětového vyučování velmi vhodná pro školní projektové vyučování, zejména pro organizaci krátkodobých školních projektů. Pro ně je vhodné vymezit v ročním školním rozvrhu alespoň jeden den s náplní 4 – 5 vyučovacích hodin. Pro tento krátkodobý školní projekt se formuluje vhodný mezioborový tematický okruh, například „Ochrana člověka za mimořádných událostí“. V průběhu každé jednotlivé vyučovací hodiny projektu se učitel věnuje danému tématu z pohledu svého předmětu. Tak například ve vyučovací hodině na téma „Havárie s únikem nebezpečných látek a radiační havárie“ spolu vyučují a žáky aktivizují chemik a fyzik, ve vyučovací hodině s tématem „Sebeochrana a vzájemná pomoc“ participují na výuce učitelé výchovy k občanství, výchovy ke zdraví a tělesné výchovy, ve vyučovací hodině s tématem „Živelní pohromy“ spolupracují učitelé zeměpisu a přírodopisu. Závěrečná vyučovací hodina je věnována shrnutí, vzájemnému propojení a upevnění poznatků, k procvičení osvojených dovedností. Efektivita týmové mezipředmětové výuky umocněná účinkem projektového způsobu výuky je zde vysoká a přenáší se do "banky celoživotního vzdělání".

Ideální možností pro uplatnění metody týmového mezipředmětového vyučování v kombinaci s projektovým vyučováním je závěr školního roku v 9. ročníku základní školy, kdy již ustupuje ze známých důvodů účinnost ryze oborově zaměřené výuky.

Rizikem pro týmovou mezipředmětovou výuku mohou být kromě nedostatečné přípravy a organizace týmové výuky, osobní neshody a rozpory v týmu učitelů, mezi týmem a vedením školy i neochota žáků nebo i rodičů akceptovat tento typ výuky. A ovšem – i komentáře učitelů k nedostatku času pro výuku ve svém oboru. Tento čas lze právě získat vhodnou kooperací a intenzifikací týmově pojaté mezipředmětové výuky.

Výukové aktivity s využitím metody týmového mezipředmětového vyučování ve školním zeměpise

Velmi vhodná témata pro uplatnění jmenované metody mezipředmětového vyučování jsou ta, kde obor zeměpis (geografie) je výchozím oborem pro uplatnění a rozvoj mezipředmětových vztahů, nebo se považuje za jeden z výchozích oborů. Znamená to například, že v již citovaném tematickém okruhu „Životní prostředí“ jsou věnovány spolupráci učitelů (odborníků v jednotlivých oborech) vyučovací jednotky, hodiny, kurzy, lekce nebo projekty nejen zeměpisu, ale také dějepisu (environmentální dějiny), výchově k občanství, přírodopisu, chemii, fyzice, ale také výtvarné výchově, výchově ke zdraví nebo výuce cizích jazyků (prezentace vybraných reálií k tématu v příslušném cizím jazyce).

Velmi vhodnými pro uplatnění metody týmového mezipředmětového vyučování jsou témata ze zeměpisu vybraných zahraničních zemí. To proto, že ve svém výsledku přinášejí žákům celoživotní kulturní přehled o dotyčné zemi. Intenzita poznávání, osvojení a rozvoj kulturního rozhledu žáků vynikne na příkladu tak přitažlivých zemí jako jsou Británie, Francie, Itálie, Spojené státy americké, Kanada, Japonsko, Čína, Německo nebo Rusko. Osvojené zeměpisné vědomosti získané v běžně organizované výuce zeměpisu nelze vůbec srovnat se vzdělávacími výsledky dosaženými výukovými aktivitami s použitím metody týmového mezipředmětového vyučování. Zde se pomocí účinné mezipředmětové kooperace vybraných témat žáci dozvídají komplexně v krátké časové etapě nejen o přírodních poměrech sledovaných zemí, o jejich politické organizaci, o obyvatelstvu a hospodářství, ale také o hlavních historických etapách vývoje společnosti v těchto zemích, o tom, co daly tyto země Evropě a světu, o významných osobnostech, politicích, vědcích, umělcích, sportovcích, o nejvýznamnějších kulturních památkách, a také o národních specialitách – produktech národní kuchyně, o folklóru, módních a dalších kulturních aspektech apod.

Doplňkem výukových aktivit mohou být vlastní aktivity žáků k tématu, jejich dílčí referáty. Dále také žákovské školní nástěnky, výstavky (postery) o vybraných zemích. Mohou obsahovat texty, mapky, grafy, fotografie a další obrazový materiál představující přírodní prostředí, historii, kulturní památky, osobnosti, módu nebo hlavní importované výrobky prodávané u nás.

Na poznání vybrané země metodou týmového mezipředmětového vyučování žáci těžko zapomenou. Budou se k výsledkům této obohacující, intenzivní a integrovaně pojaté výuky ve svém životě mnohokrát vracet. Získají přehledný kulturní rozhled o vybraných zahraničních zemích na celý život.

Ukázkový příklad aplikace týmového mezipředmětového vyučování ve výuce zeměpisu zahraničních zemí

Výchozí vzdělávací obor: Zeměpis (Geografie)
Vzdělávací cíl: osvojení komplexního kulturního přehledu o vybrané zahraniční zemi
Vybraná zahraniční země: Francie
Oborová participace podle RVP ZV:

  • Dějepis
  • Přírodopis
  • Hudební výchova
  • Výtvarná výchova
  • Tělesná výchova
  • Cizí jazyk
  • Další cizí jazyk

Aplikace v běžné výuce

V průběhu jednoho až tří týdnů naplánuje a uskuteční tým (kolegium) učitelů v jednotlivých vyučovacích hodinách v běžném rozvrhu školy intenzivní přehledné kurzy za své obory se zaměřením na zahraniční zemi – Francii:

Zeměpis (Geografie):

  • Hranice a sousedé Francie;
  • přehled přírodních poměrů Francie;
  • obyvatelstvo Francie;
  • hospodářství Francie, postavení země v evropském a světovém kontextu;
  • historické regiony, zámořská území Francie;
  • hlavní oblasti cestovního ruchu;
  • kulturní geografie Paříže a okolí (Île de France);
  • frankofonní oblasti světa.

Dějepis:

  • Přehled významných etap francouzských dějin od starověku po novodobé dějiny;
  • co dala Francie ve své historii Evropě a světu.

Přírodopis:

  • Hlavní geologické útvary Francie;
  • reprezentativní biota vybraných regionů Francie.

Hudební výchova:

  • Francouzská hudba ve světovém kontextu;
  • osobnosti francouzské moderní hudby.

Výtvarná výchova:

  • Hlavní etapy a osobnosti francouzské architektury a výtvarného umění (malířství, sochařství, kulturní památky, módní styly atd.).

Tělesná výchova:

  • Přehled hlavních sportovních odvětví a osobností francouzského sportu.

Cizí jazyk:

  • Reálie o Paříži a Francii ve zvoleném cizím jazyce;
  • přehled reprezentantů francouzské literatury.

Další cizí jazyk (Francouzština):

  • Reálie o Paříži a Francii ve francouzštině;
  • přehled reprezentantů francouzské literatury.

Nadoborové reálie:

  • Francouzská gastronomie;
  • francouzský životní styl.

Aplikace v projektové výuce

Realizace v krátkodobém školním projektu (jeden nebo dva vyučovací dny, 4 – 5 vyučovacích hodin v každém vyučovacím dni; úprava vyučovacího rozvrhu ve škole je nutná). V každé vyučovací hodině krátkodobého školního projektu se uskuteční obdobné přehledné intenzivní kurzy podle jmenovaných oborů vedených učiteli – specialisty pro daný obor (viz aplikace v běžné výuce).

Příklad využití týmového mezipředmětového vyučování ve výuce přírodopisu (Jakub Holec)

Výchozí vzdělávací obor: Přírodopis/Biologie
Vzdělávací cíl: komplexní seznámení se s ekosystémem lesa a jeho sezónními proměnami

Obsah učiva přírodopisu/biologie poskytuje celou řadu příležitostí k realizaci týmového mezipředmětového vyučování. Obrovská rozmanitost barev, tvarů a zvuků v přírodě často přímo vybízí k výuce, která má nadoborový rozměr. Zajímavým tématem pro realizaci týmové mezipředmětové výuky může být například blízký les či park a jeho proměny v průběhu roku. Dané téma je zajímavé jak po stránce přírodovědné, tak i po stránce umělecké.

Z hlediska biologie mohou žáci pozorovat, poslouchat a poznávat charakteristickou lesní biotu a ve spolupráci s učitelem výtvarné výchovy zakreslit vybrané, pro lokalitu charakteristické, organismy. Žáci se mohou zabývat výzkumem druhové rozmanitosti lesního bylinného a stromového patra, způsoby šíření semen stromů, počty semenáčů daného stromu na vymezené ploše, výzkumem života v půdní hrabance či třeba odběrem planktonu z místní vodní tůně pro potřeby školního mikroskopování. Zároveň si však rozvíjí senzitivitu k přírodě prostřednictvím různých kreativních, umělecky zaměřených činností, což může příznivě ovlivnit jejich budoucí environmentálně odpovědné chování. Mezi takové činnosti patří například tvorba maskování z lesních materiálů, což může vyústit až v zajímavou módní přehlídku v samotném závěru terénní přírodovědné vycházky.

Samozřejmě se nabízí i řada možností spolupráce v rámci přírodovědných oborů. Jako příklad je možné uvést spolupráci s vyučujícím chemie, kdy žáci během laboratorního cvičení provádí pokus zaměřený na dokazování přítomnosti přírodních barviv v listech stromů. Jedná se o materiálně i časově nenáročný pokus, který je založen na skutečnosti, že různé chemické látky putují po filtračním papíru různou rychlostí a mají rozdílnou dobu zachycení (návod zde). Žáci tak zjistí, proč listy většiny našich listnatých stromů na podzim mění barvu a proč se většina listnáčů na zimu zbavuje listů.

Dané téma samozřejmě poskytuje řadu dalších možností ke spolupráci učitelů různé odbornosti. Například s vyučujícím ICT je v případě dostupnosti vhodné mikroskopické techniky možné spolupracovat při pořizování a následné úpravě fotografií planktonu z lesní tůně. Zážitky z výchovně-vzdělávacích aktivit v lese je možné reflektovat ve slohovém cvičení.

Příklady využití metody týmového mezipředmětového vyučování v oboru  Informační a komunikační technologie (Daniela Růžičková)

V případě vzdělávacího oboru Informační a komunikační technologie je týmová výuka vlastně nutností. Prakticky každý, kdo se vzděláváním žáků zabývá, odsouhlasí, že ICT je nutné do výuky začlenit, že jsou neoddiskutovatelnou součástí i jeho vlastního soukromého a profesionálního života, ale zdaleka ne všichni odsouhlasí, že promyšlený (nikoli nahodilý) rozvoj ICT kompetencí žáků je i jeho problém, kterým by se měl intenzivně zabývat. Už v charakteristice vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie v RVP ZV z roku 2005[1] se praví, že „…aplikační rovina přesahuje rámec vzdělávacího obsahu vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie, a stává se součástí všech vzdělávacích oblastí základního vzdělávání.“ Je jasné, že bez spolupráce učitelů a koordinace jejich činností taková aplikace není možná.

V rozvoji ICT kompetencí žáků lze vysledovat postupný vývoj nároků na způsob výuky. Na počátku byly ICT kompetence žáků rozvíjeny takřka výhradně v hodinách samostatného předmětu ICT či informatika. V jiných předmětech byly ICT využity ať už žáky nebo učitelem naprosto ojediněle. Celá výuka byla přisouzena učiteli ICT, protože „jde přeci o počítače…“ Bez ohledu na to, že ve skutečnosti jde o psaní, počítání, kreslení, řešení problémů z různých oborů, práci s daty, posuzování komunikačních účinků různé grafické úpravy textů, prezentací…, vyhledávání oborových informací atd.

Postupně se ale začaly technologie objevovat i v jiných hodinách, častěji v rukách učitele při frontální výuce, méně často v rukách žáků. Žáci tak dostali (v ideálním případě) konečně příležitost ke zmíněné aplikaci, k ověření toho, co se naučili v hodinách ICT v praxi jiných předmětů. Tak, jak jednotliví učitelé nabývají větší sebejistoty při práci s ICT, přibývá k této aplikaci příležitost. Většinou nahodile a nekoordinovaně a při plánování rozvoje ICT kompetencí žáků se na ni zřejmě nikdo nespoléhá (ani by v takovém případě neměl). V tomto stádiu se asi nachází výuka ve většině škol u nás (alespoň zjištění uveřejněná ve Výroční zprávě ČŠI za školní rok 2012/2013 tomu nasvědčují)[2].

Pro nás trend, ve vyspělých státech realita každodenní výuky ukazují, že rozvoj ICT kompetencí žáků je záležitost všech učitelů, probíhá v kontextu všech předmětů, při plnění školních úkolů. V hodinách ICT probíhá výuka skutečné informatiky, rozvoji ICT kompetencí se věnují tyto hodiny méně, dávají mu pouze základ a řád.

V ideálním případě má škola vlastní plán rozvoje ICT gramotnosti žáků a začleňování ICT do výuky. Na jeho přípravě, úpravách a realizaci se podílejí všichni učitelé, vedení školy ho podporuje a vytváří podmínky pro jeho realizaci, je zakotven ve školním vzdělávacím programu a jsou stanovena pravidla pro jeho průběžné hodnocení. Učitelé v rámci školy i širší odborné komunity spolupracují, předávají si zkušenosti, sdílejí výukové materiály a spolupracují na jejich přípravě, vyhledávají aktivně další zdroje, rady, materiály a inspirace do výuky na internetu i jinde, mají oporu při překonávání odborných, technických a pedagogických překážek v ICT metodicích a koordinátorech, kteří mají dostatek prostoru (úvazku) vymezeného pro pomoc kolegům.

Příklady využití metody týmového mezipředmětového vyučování v oboru cizí jazyk (Kamila Sladkovská)

Cizí jazyk jako komunikační prostředek má vysoký potenciál být provázán s jakýmkoliv nejazykovým vyučovacím předmětem. Pokud chceme docílit mezipředmětového či integrovaného vyučování cizího jazyka a dalšího vyučovacího předmětu, je nezbytné stanovit jak obsahový tak i jazykový cíl. Takové pojetí výuky lze označit jako metodologii CLIL (Content and Language Integrated Learning), čili obsahově a jazykově integrované vyučování. Pokud však zapojí učitel-jazykář v rámci cizojazyčné výuky reálný vzdělávací obsah z jiného předmětu, v takovém případě se spíše jedná o mezipředmětové vyučování, než o metodologii CLIL. Integrovaná výuka ve smyslu CLIL je zvláště vhodná ve výuce, ve které učitel klade důraz na rozvoj kritického myšlení, realizuje projekty a nechává velký prostor pro samostatnou práci žáků a rozvoj učebních strategií. K metodologii CLIL a jejímu využití ve výuce nabízí odborné informace příručka BALL, P., TEJKALOVÁ, L., ŠMÍDOVÁ, T. et al. Cizí jazyky napříč předměty 2. stupně a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií, NÚV, 2012.

Ať již učitel ve výuce realizuje mezipředmětovou výuku anebo CLIL, v obojím případě je vhodná spolupráce s učitelem druhého předmětu. Pokud učitel nemá aprobaci jak v cizím jazyce, tak i v odborném předmětu, je pak týmová výuka jednou z preferovaných forem výuky, pokud jsou k tomu na škole vytvořeny podmínky. Ve výuce nemusí být přítomni oba učitelé. V takovém přípravě se nejedná o týmovou výuku, ale o spolupráci učitelů zaměřenou primárně na přípravnou fázi a společné hodnocení realizace výuky. Pro přípravu na týmovou výuku je nezbytná dohoda mezi oběma učiteli, zda výuka proběhne v hodině cizího jazyka nebo v hodině nejazykového předmětu. Klíčová je týmová spolupráce obou učitelů na přípravě koncepce a podkladů do výuky, např. při naplánování toho, kterou fázi výuky povede daný učitel.

Jako příklad vhodný pro realizaci týmové výuky uvádíme integrovanou výuku německého jazyka a dějepisu:

Téma: Berlínská zeď (Die Berliner Mauer)
Ročník a min. jazyková úroveň: 9. ročník ZŠ, A2

Obsahové cíle:

  • pochopit základní politicko-společenský vývoj v Německu v 2.pol. 20.st.,
  • vysvětlit význam a účel vybraného typu obranné stavby.

Jazykové cíle:

  • popsat pocity v politicko-společenské situaci, která vznikla náhlou změnou okolností,
  • strukturovaně prezentovat důvody historické události.

Pro vlastní realizaci výuky si musí učitel připravit obrazový materiál, mapu, jazykové rámce (slovíčka a slovní spojení v němčině, která by mohla bránit porozumění tématu) a samozřejmě pracovní list s jednotlivými aktivitami. Kompletní materiál do výuky k tomuto tématu naleznete ve výše zmíněné příručce (BALL, P., TEJKALOVÁ, L., ŠMÍDOVÁ, T. et al. Cizí jazyky napříč předměty 2. stupně a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií, NÚV, 2012) v části CLIL výukové plány – praktické ukázky integrace předmětů AJ, FJ, NJ.

Téma „Berlínská zeď“ zahrnuje silnou mezipředmětovou vazbu se zeměpisem (práce s mapou Německa), ale také i s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova (vyjadřování pocitů žáka).

Závěr

Týmové mezipředmětové vyučování zvyšuje kvalitu výuky tím, že žáci si mohou osvojovat téma výuky z různých úhlů pohledů několika odborníků. Mohou tak porovnávat výhody a nevýhody jednotlivých přístupů a řešení, diskutovat o nich. Spolupráce v týmech podporuje odpovědnost, kreativitu, vzájemný respekt, buduje společenství a upevňuje kolegialitu mezi učiteli. Učitelé se doplňují, sdílejí společné podněty a pohledy. Hodnocení žáků a výsledků výuky provádí více učitelů, což vede ke komplexnějšímu pojetí hodnocení. Zkušenější učitelé mohou v týmu předávat své zkušenosti začínajícím nebo méně zkušeným učitelům. Učitelé se vzájemně doplňují a mohou tak uplatňovat a kombinovat své silné osobnostní stránky, zatímco jejich slabé osobnostní stránky mohou být významně potlačeny.

Použitá literatura:

Ball, P., Tejkalová, L., Šmídová, T. et al. Cizí jazyky napříč předměty 2. stupně a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií. NÚV [online]. 2012 [cit. 2014-01-22]. Dostupné z WWW: http://clil.nuv.cz/.

Kunz, V. PORT: Proč listy mění barvu? [online]. 27. června 2007. [cit. 2014-01-21]. Dostupný z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10121359557-port/vyhledavani/chlorofyl/170-proc-listy-meni-barvu/

Kühnlová, H.: Vybrané kapitoly z didaktiky geografie. Univerzita Karlova v Praze, vydavatelství Karolinum, skripta pro posluchače Přírodovědecké fakulty UK, Praha 1997

Kühnlová, H.: Kapitoly z didaktiky geografie. Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, učební text pro posluchače Přírodovědecké fakulty UK, Praha 1999

Týmová výuka. Heslo na Metodickém portálu rvp.cz v modulu Wiki.

Literatura a použité zdroje

[1] – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2005.
[2] – VÝROČNÍ ZPRÁVA České školní inspekce za školní rok 2012/2013. 2013. [cit. 2014-3-6]. Dostupný z WWW: [http://www.csicr.cz/getattachment/dbb46d47-e52b-49ba-915f-b47cdb82cae4].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
RNDr. Josef Herink

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.