Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Sir Ken Robinson

Informativní příspěvek
Autor Marek Fiala

Počítače, iPhony, reklamy a stovky televizních kanálů útočí naše žáky a my je trestáme, když nevěnují pozornost nudným věcem ve škole!“ shrnuje současnou situaci školství Sir Ken Robinson ve své přednášce při příležitosti udělení ocenění RSA [1]. Jaké nabízí řešení?

Zjednodušeně řečeno nachází Robinson odpověď ve větším důrazu obecně na kreativitu a předměty, které se ve školách věnují tvorbě a umění. Proč tolik propaguje kreativitu, je celkem zřejmé, ale zda je jeho vize realizovatelná v podmínkách institucionalizovaného školství, na to se názory různí. Určitě ale stojí za to spolu s ním o věci uvažovat.

Sir Ken Robinson (nar. 1.4.1950 v Liverpoolu), emeritní profesor University of Warwick, získal rytířský titul od královny Alžběty II v roce 2003 za svůj přínos školství a umění. Původním vzděláním je divadelní teoretik a na počátku své kariéry působil jako VŠ učitel a propagátor výuky umění v britských školách. Není to poprvé, co se Robinsonovo jméno objevuje zde na Spomocníkovi (Kreativita a podnikavost podle profesora Zhao na konferenci ISTE 2012, Co je podstatou kreativity?), určitě si ale zaslouží podrobnější představení.

Základním rysem Robinsonovy virtuální osobnosti je vynikající řečnická schopnost. I pro učitele, které jeho myšlenky neosloví, bude zajímavé, jak vtipně a obratně rozmlouvá před publikem. Jeho britský suchý humor je zcela jistě dostatečnou kompenzací za čas, jež jeho projevům věnujete.

Do širšího povědomí se dostal prostřednictvím svého projevu na konferenci TED v roce 2006 s názvem Potlačují školy kreativitu? Jedná se o historicky vůbec nejsledovanější TED video online. Kritizuje v něm zejména úzké zaměření škol na rozvoj akademických dovedností místo kreativity. To je myšlenka, kolem níž se točí významná část Robinsonových projevů. Předkládá mnoho historek o lidech, kteří dosáhli úspěšného života bez školy, nebo dokonce školnímu vzdělávání navzdory. Ilustruje tím, nakolik se současný život vzdálil účelu školství, s jakým vzniklo, a jaký se stále snaží naplnit – homogenizaci lidí. Podle Robinsona stále držíme stejný model vzdělávání, jaký vznikl v době osvícenství pro účely zvládnutí tehdejšího světa průmyslové revoluce. I druhé Robinsonovo vystoupení na TEDu v roce 2010 bylo mimořádně úspěšné (Sir Ken Robinson: Nastolme revoluci vzdělávání!).

Nejsnáze se s tím, co Robinsonovi na dnešním školství vadí, můžete seznámit z kompilace vytvořené ze sestříhané zvukové stopy jeho projevu na RSA. RSA (Royal Society for the encouragement of Arts, Manufactures and Commerce) je britská dobročinná organizace zastřešující mnoho vizionářů, kteří se snaží posunout současný svět blíže ideálům moderního osvícenství. Obraz je originální ukázkou velmi pěkné animační techniky.

RSA Animate - Changing Education Paradigms

Rád bych upozornil na to, že některé z výroků v tomto videu jsou vytrženy z kontextu a dosazeny do poněkud jednodušších souvislostí. Na druhou stranu tato kompilace vůbec nepostihuje poněkud spornější stránku Robinsonova díla.

Sir Ken totiž pořád nemluví jen o školství a nemluví jen ke kantorům a politikům. Jeho záběr je širší. Často a rád hovoří (a píše) obecně o hledání sama sebe a o poznávání našich vášní a smyslů života (např. Ken Robinson on Passion). V těchto projevech se jeho výraz trochu mění a posouvá se blíže k  motivačním řečníkům (až bavičům), kteří život příliš zjednodušují a vše přiklánějí ke svému konceptu. Neříkám, že je dogmatický, nebo agresivní, na to mluví v příliš obecných termínech, ale možná v této poloze může část cyničtějších posluchačů odradit.

Co si tedy z Robinsonových myšlenek odnést? Ačkoli ve svých projevech nebere příliš mnoho ohledů na problémy obyčejných učitelů, kteří každé ráno stanou před třídou s jasným úkolem naučit žáky podle plánu něčemu novému, lze od Robinsona pochytit velikou úctu k lidské individualitě a pochopení pro žáky, kteří nevynikají svými akademickými dovednostmi. K tomu nám ukazuje jak uchopit současnou realitu školství kriticky a s odstupem, který umožňuje další rozvoj našeho pojetí kantorského povolání.

Zdaleka s ním nesouhlasím ve všem, a dost možná nebudete ani vy, ale přesto má Robinson hodně co nabídnout.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám