Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Potřebuji takovou školu?/Kampel mange ajsi škola?
Odborný článek

Potřebuji takovou školu?/Kampel mange ajsi škola?

Anotace

Článek nabízí praktická cvičení zaměřující se na čtení s porozuměním a školní motivaci.

Cíl

  • seznámení se s dílem Jany Hejkrlíkové
  • četba, vypravování
  • nácvik rozhovoru, pravidla rozhovoru
  • hledání argumentů
  • dramatizace

Potřebuji takovou školu?/Kampel mange ajsi škola?

Text příběhu (včetně audio záznamu) najdete ke stažení na webu nakl. KHER v sekci E-knihy.

Metodika: Potřebuji školu?

1] Žáci nejprve nahlas přečtou celý úryvek. Následně reprodukují, o čem celý text byl, co se v něm dozvěděli.

„Babi, nechejte mě u sebe. Já už do té školy nechci chodit. Já takovou gádžovskou školu nepotřebuju.“ „Ale potřebuješ, děvčátko, potřebuješ, protože se tam učíš. A mámě by se po tobě stýskalo.“ „Babičko, vždyť mě můžete učit vy. Vy už máte velký rozum, ne? A máma sem za mnou může jezdit.“ „Víš, děvče, já neumím číst. A ty se potřebuješ učit, protože jsi chytrá. A když budeš vyučená, budeš i bohatá. Já mám jenom ten romský rozum. Ale ty potřebuješ i ten gádžovský. Musíš umět číst, psát a dobře počítat. Podívej se, můj bratr Maľar. Udělal si velké školy, uměl pět řečí a opravoval kostely v mnoha zemích – – až v Itálii. Hodně peněz vydělal. A byl vážený mezi Romy i mezi gádži.“ „Babi, ale mě nemají ve škole rádi. Nadávají mi cikánko, cigoško a říkají mi i jiná ošklivá slova.“ „Já vím, děvče moje. Ve škole Romy nemají rádi.“ „A proč, babi?“ „Protože nežijeme jako oni. Říkají, že jsme hloupí, černí a máme jinou řeč.“ „Babi, a jsou Romové hloupí?“ „Ne, děvče, nejsou. Jen máme jiný rozum než gadžové. Gadžové umějí číst, psát a počítat, ale všechen rozum si vyčtou jen z knížek. Všechno si dobře spočítají, a proto jsou bohatší než Romové. Jsou dobří hospodáři.“ „A jaký rozum mají Romové?“ „My, Romové, víme víc o životě i o smrti. My čteme lidem z obličeje, z očí a někdy i z rukou. Víme to, co gádžo nikdy v životě v knížkách nevyčte.“ „A proč mají Romové jiný

rozum než gádžové?“ „Protože Romové víc koukají na srdce a gádžové víc na bohatství.“ „Jak to víte?“ „Protože jsem kdysi dávno u nich sloužila. Lépe než my dělají to, že si dávají nějaké peníze na stranu. Vědí, že přijde druhý den, druhý týden a další měsíc. Tak – a už spi. Já s tebou zítra dojedu domů a pak i do školy a popovídám si s ředitelem.“

Poznámka k textu

Gádžo je romské označení pro osoby, které nejsou Romové. Původně se jím v našem kontextu označovalo venkovské neromské obyvatelstvo (sedláci), se kterými Romové často přicházeli do kontaktu. V současných podmínkách se termín rozšířil na jakéhokoli Neroma, bez ohledu na to, odkud pochází, čím se živí apod. Někteří členové většinové společnosti termín chybně vnímají jako nadávku. Ten má ale naopak neutrální charakter a je v podstatě ekvivalentem pro české označení Nerom.

Rom je původní označení příslušníka romského etnika v romském jazyce. Je součástí původní indické jazykové výbavy romštiny (na rozdíl od označení cikán, Cikán). Jde o tzv. autoetnonymum - termín, který pro označení sebe samých v romštině (a mnozí paralelně i v češtině) Romové používají. Varianta rom (s malým písmenem) je potom podstatným jménem označujícím v romštině muže nebo manžela. Někdy bývá slovo Rom laiky mylně překládáno jako člověk (pro něj však v romštině existuje slovo manuš).

Cikán je označení, které bylo Romům dáno zvenčí neromským obyvatelstvem. Pochází z Byzantské říše, kde byly romské skupiny pro svoji částečnou podobnost mylně považovány za příslušníky heretické a negativně vnímané sekty zvané Athinganoi. Označení Cikán mající původ v názvu zmíněné sekty tak mělo od svého počátku negativní konotace, stejně jako jeho další varianty v jiných jazycích (Zigeuner, Cigán apod.). Slovo cikán (Cikán) není součástí slovní zásoby romštiny. Pokud ho Romové používají, tak jen v komunikaci v majoritních jazycích (ne vždy a ne všemi Romy je však vnímáno negativně). Při komunikaci v romštině užívají pro označení sebe samých v našem kulturním prostředí výhradně označení Rom. Při diskusi o označeních příslušníků jednotlivých národů či etnik je důležité mít na zřeteli, že rozlišování Rom x Čech není správné, jelikož většina Romů žijících v České republice jsou (a cítí se být) současně Romy i Čechy, mezi těmito označeními tedy není vylučovací poměr (rovněž ale může docházet k tomu, že jedinec svoji identitu v určitých podmínkách – prostředí, kontext, situace – dočasně zamlčuje, neguje, apod.). Je vhodné na toto při debatě upozornit také samotné žáky. Doporučujeme proto používat neutrální a ve veřejném diskurzu již poměrně přijímané a zdomácnělé označení Nerom.

2] Žáci přečtou text ještě jednou, tentokrát s rozdělenými dialogy do rolí. Žáci následně v textu vyhledají nadávky a odpoví na otázky:
  • Proč považujete toto slovo za nadávku?
  • Proč si lidé nadávají?
  • Proč není správné nadávky používat?
  • Proč lidem nadávky ubližují?
  • Vybavíte si situaci, kdy jste nadávkou někomu ublížili nebo někdo ublížil vám?

Žáci najdou, co se v textu říká o Romech, co o Neromech/gádžích. Informace zapíší do dvou sloupců na tabuli.

3] Žáci diskutují nad otázkami:
  • Jaká označení pro Romy znáte?
  • Jaká označení znáte pro Neromy?
  • Sepište je na tabuli a přiřazujte jim znaménka dle toho, jak je vnímáte na hodnotící škále pozitivní (+), negativní (–), neutrální (0). 
  • Vysvětlete, proč jste pro jednotlivá označení Romů a Neromů zvolili vybraná znaménka.
  • Znáte ještě jiná různá označení pro příslušníky dalších národů, kteří v Česku žijí (např. Vietnamci, Ukrajinci apod.)? Zkuste je ohodnotit stejným způsobem.
  • Vyberte si každý (dvojice, skupinka) jedno označení z tabule a pokuste se vysvětlit, jak mohla tato slova vzniknout. Přemýšlejte, zda o lidech takto označených něco podstatného vypovídají (příklad: Vietnamec = rákosník – vnímáme negativně, posměšně. Označení vzniklo tak, že vlasy připomínají postavu Rákosníčka z večerníčku. O lidech takto označených nám to ale nic nevypovídá, nenapoví nám to, jací jsou.).
4] Proč musíme chodit do školy

Žáci pomocí metody Řeka[1] vypíší co nejvíce důvodů, proč musí všechny děti bez rozdílu do školy chodit. Úkol je možné zpracovat jak samostatně, tak ve dvojici, čtveřici, osmici. Žáci potom své výstupy prezentují před ostatními.

 
5] V ředitelně

Práce ve dvojicích – dramatizace rozhovoru babičky s ředitelem školy. Žáci se při scénce zaměří na to, jak asi rozhovor probíhal, o čem se spolu aktéři bavili, jaké argumenty užívali nebo v jaké náladě se asi hovor nesl apod.

6] Ve škole se učím...
  • Žáci vytvoří myšlenkovou mapu[2] na téma „Ve škole se učím...“
  • Žáci diskutují, jaký předmět mají ve škole nejraději a proč. Stejně tak zdůvodní, proč některé předměty mají rádi méně, případně co by se mělo změnit, aby je předmět bavil více.
7] Seznámení se s autorkou Janou Hejkrlíkovou
  • Žáci se nejprve nad úryvkem, se kterým pracovali, zamyslí, čemu se autorka ve svých textech asi věnuje. Poté odhadnou, o kom v povídce autorka píše.
  • Žáci (nebo učitel) přečtou nahlas úryvek z autobiografického medailonu Jany Hejkrlíkové.

A o čem že píšu? O životě. O tom jak jsem žila romský život doma a český ve škole, kde to do šesté třídy nebylo vůbec jednoduché. Setkala jsem se s předsudky a rasismem, ale také s dobrými a moudrými lidmi.

Myslím, že je moc důležité, aby se nadále předávala naše paměť. To jsme my Romové dělali vždycky. Dříve to bylo vyprávění v osadách u ohně, nebo při různých významných příležitostech jako svatby pohřby nebo křtiny. Dnes se píše.

Knihy romských autorů by se rozhodně číst měly. Možná by pak majorita pochopila některé odlišnosti a také důvody současných vztahů mezi námi. Romská mládež by si zase mohla uvědomit, že Romové mají svou inteligenci a osobnosti jak v řadách muzikantů, herců, ale i literátů, v Česku i ve světě.

  • Žáci odpoví na následující otázky:
    • O čem autorka ve svých dílech píše? Proč si zvolila právě toto téma?
    • Proč je důležité, aby Romové psali literární díla?
    • Co mohou knihy romských spisovatelů ukázat většinové společnosti?
    • Co mohou tyto knihy ukázat samotným Romům?
  • Učitel může žákům na závěr pustit video (nebo přečte sám) dostupné ve videosekci příručky webových stránek nakladatelství KHER (www.kher.cz), kde svůj autobiografický text v celém znění čte sám autor.

[1] Metodu Řeka najdete blíže popsanou v článku V. Neužilové Učím se vypravovat.

[2] O myšlenkových mapách podrobněji v Pedagogickém lexikonu modulu Wiki.

 

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jana Hejkrlíková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co druzí lidé myslí, říkají a dělají

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Multikulturní výchova
  • Kulturní diference

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Frontální, Individuální

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

žádné