Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Julie Braná: „Učitel nesmí zůstat na úrovni,...

Ikona informativni

Julie Braná: „Učitel nesmí zůstat na úrovni, kdy dostudoval. Pokud se tak stane, tak už není v pohybu, ustrne.“

Autor: Václav Bratrych
Anotace: Rozhovor s hudebnicí Julií Branou, působící na Konzervatoři v Plzni a vystupující se soubory Ensemble Accento, Collegium Marianum, Collegium 1704 a Musica Florea.
Klíčová slova: rozhovor
<p>Julie Braná, roz. Sukupová, vystudovala obor příčná flétna na plzeňské konzervatoři. V roce 2001 získala diplom na zobcovou flétnu, kterou studovala od roku 1996 u prof. P. Holtslaga na Hochschule für Musik v Hamburku. Studium pak ukončila v roce 2004 certifikátem s vyznamenáním v mistrovské třídě („Konzertexamen"). Věnuje se též hře na barokní a klasicistní příčnou flétnu, kterou studovala na Hochschule für Musik v Brémách u prof. M. Roota. Od roku 2003 je profesorkou hlavního oboru zobcová flétna na Konzervatoři v Plzni, dále vyučuje na Konzervatoři v Praze a vystupuje se souborem Ensemble Accento, jehož je zakladatelkou, a se soubory Collegium Marianum, Collegium 1704, Musica Florea ad.</p> <p>Ukázka hry J. Brané na sopránovou zobcovou flétnu <a href="/soubor/01786.mp3">J. van Eyck - Slavíček <table id="obr_2" class="ram_obrazek" border="0" align="center"> <tbody> <tr> <td style="text-align:center;"><img src="http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/obrazky/1786/1.jpg?102136u" alt="Jůlie Branná" align="center" /></td> </tr> <tr> <td>1. Jůlie Branná</td> </tr> <tr> <td></td> </tr> </tbody> </table> <p> </p> <br /></a></p> <p><strong>Bydlíte v Plzni a učíte tu i na konzervatoři. Navštěvovala jste v Plzni i základní a střední školu?</strong></p> <p>Jsem plzeňský rodák, takže jsem tu navštěvovala základní školu i konzervatoř.<br /><br /><strong>Na co z této doby nejraději vzpomínáte?</strong><br />Vzpomínek mám spoustu, protože jsem byla hodně zaměstnaná hudebně a sportovně. V hudební škole jsme hráli velké množství komorních skladeb v různých souborech a jezdila jsem často po soutěžích. Ze sportu jsem se věnovala plavání, takže jsme hodně jezdili na závody. Měla jsem opravdu naplněný den.<br /><br /><strong>Jaké máte vzory z dětství - svůj holčičí idol?<br /></strong>Určitě flétnistu Jiřího Stivína. V jedenácti letech jsem jela poprvé do Bechyně, kde probíhaly flétnové kurzy a kde on učil. Bylo to tak zajímavé hudební prostředí, že jsem tam pak jezdila každý rok. Od roku 1997 na těchto kurzech sama vyučuji.<br /><br /><strong>Jaké předměty jste měla ve škole ráda? Ovlivnila vás škola v tom, že se věnujete hudbě?</strong><br />Na základní škole mě již žádné předměty v podstatě neovlivnily, neboť jsem byla rozhodnutá se hudbě věnovat dříve, než jsem šla do školy. Tatínek byl hudebník a od raného mládí jsem se pohybovala mezi muzikantky. Chtěla jsem hrát na pozoun jako můj tatínek, ale on mi to zakázal, takže jsme začali zobcovkou, ke které jsem se nakonec zase vrátila.<br /> <br /><strong>Vysokou školu jste studovala v Německu, protože v Čechách se na této úrovni stará hudba ještě nevyučuje. Překvapilo vás něčím německé školství?<br /></strong>Je to úplně jiný systém, co se týče hudební teorie. Začíná se na stupni vědomostí jako u nás na konzervatoři, ale v hraní na nástroj už jsou pochopitelně dál. Začínala jsem v Německu ve dvaceti letech, takže jsem už teorii dělat nemusela a rovnou jsem přešla do druhého ročníku. Německý systém je uvolněnější, student může navštěvovat i výuku u dvou i více profesorů najednou, což je skvělé. Každý profesor také posílá své žáky na mistrovské kurzy významných interpretů. Cílem studia je, získat co nejvíce informací o hře na svůj nástroj.<br /><strong><br />Pro studium na škole v Německu jste získala stipendium?</strong><br />V dnešní době už jsou určitě větší možnosti, jak získat stipendium, než když jsem se před jedenácti lety hlásila já. V této době jsem měla jedinou šanci dostat stipendium od Deutscher Academischer Austauschdienst. Při výběrovém řízení jsem se dostala až do mezinárodního kola v Bonnu, kde jsem splnila všechny podmínky, až na to, že jsem nebyla studentkou vysoké školy v Čechách. Stipendium je možné získat jenom v rámci výměnné služby mezi vysokými školami, což konzervatoř není, takže jsem ho nedostala. To je aktuální problém, neboť u nás se zobcová flétna na vysoké škole pořád neučí. Kdo chce jít studovat někam do zahraničí, nemá tedy šanci dostat stipendium, ale musí si peníze někde získat. Mně se podařilo získat příspěvek na studium v Německu od plzeňského magistrátu. Akademický titul, který jsem Německu získala, mi ale platí bohužel jen tam. V Čechách jsem „bez titulu", protože mi ho nemá, kdo uznat.<br /><br /><strong>Jaká je struktura učebního plánu hry na zobcovou flétnu a jakými disciplínami jste musela při studiu projít?<br /></strong>Nevím, zda se můj profesor řídil striktně nějakého učebního plánu. Každopádně se musí projít několika zkouškami během studia, než dosáhnete diplomové zkoušky. Zde už musíte předvést celé spektrum literatury od středověku po 21. století se všemi aspekty správné interpretace. Záleží tedy hlavně na vás, abyste získal během studia co možná nejvíce informací a samozřejmě co nejvíce nacvičit.<br /><br /><strong>V Německu jste měla možnost učit v hudební škole, jak tato výuka vypadá?<br /></strong>Opět záleží na učiteli, jak si výuku uspořádá. Nejsou osnovy ani zkoušky, přistupuje se ke každému žákovi individuálně - nejsou ani rozdělení do ročníků. Hlavním cílem je udržet si žáka, aby měl chuť na hodiny chodit. Zde je to skutečně pro většinu dětí pouze jeden z mnoha koníčků, ne povinnost.<br /><br /><strong>Existují na těchto školách i jiné formy výuky?<br /></strong>Je zde oblíbená i výuka dospělých. A neprobíhá hudební nauka, takže učitel musí v hodinách stihnout i teorii. Velmi častá je skupinová výuka, hlavně u předškolních dětí. <br /> <br /><strong>S výukou hry na zobcovou flétnu doháníme v Česku celosvětový vývoj, co vše se pro to, abychom byli „světoví", u nás dělá?<br /></strong>Hra na zobcovou flétnu jako hlavní obor se již vyučuje na několika konzervatořích v České republice. Pokračují letní kurzy v Prachaticích, také letní kurzy ve Valticích. Občas - vlastně stále ještě zřídka - i kurzy během roku. Učitelé mají možnost se dále dovzdělávat na víkendových kurzech u Honzy Kvapila. Co ovšem stále chybí, je možnost kvalitního vysokoškolského vzdělání zde v Čechách. A jak podle reakcí z AMU mohu posoudit, tak ještě dlouho chybět bude!<br /> <br /><strong>Jaké vlastnosti by podle vás měl mít dobrý kantor?<br /></strong>Učitel jakéhokoliv nástroje by měl seznámit žáka s dobou, ve které vznikly skladby, které hraje. Tzn. že když hraje na zobcovou flétnu třeba skladbu od Telemanna, pokusím se mu přiblížit, jaký to byl hudebník, kdy a v jakých podmínkách žil, že hrál na více nástrojů a zobcovou flétnu měl velmi v oblibě - skládal pro ni nejen sólové sonáty, ale i koncerty atd.<br /><br /><strong>Hudebka a výtvarka jsou z pohledu žáků na základních školách vnímány jako „oddechové" hodiny, jak byste hudební výchovu učila třeba vy?<br /></strong>Představu bych měla, ale dnešní děti jsou jiné, než jsme byli my, potřebují daleko více akce a vzbudit zájem, protože pro ně celkově není vážná hudba tak zajímavá. Nebo je to procento dětí úplně malé. Myslím si, že je určitě zaujme, když jim učitel pustí hodně nejrůznějších ukázek. Nejenom třeba Bacha a Beethovena, jejichž jména asi v dětech vzbuzují hrůzu, ale spíš i neznámé skladatele. Vhodné by bylo dělat s nimi i hudební hádanky a ptát se jich, jestli se jim hudební ukázky líbí, nebo ne. Není asi moc vhodné se učit pouze data, kdo se kdy narodil a podobně.<br /><br /><strong>Co pro vás znamená pojem celoživotní vzdělávání?<br /></strong>Pro učitele je tato otázka nesmírně důležitá. Učitel nesmí zůstat na úrovni, kdy dostudoval. Pokud se tak stane, tak už není v pohybu, ustrne. Všeobecně v zahraničí dosáhla hra na zobcovou flétnu vysokého technického stupně. Je mnoho skladeb, hlavně moderních, které u nás v Čechách nikdo nezná a nehraje a které se v zahraničí hrají už v základních uměleckých školách a já je teprve zkouším se studenty na konzervatoři, kteří na to většinou nejsou technicky připraveni, takovou hudbu nikdy nehráli a je jim strašně vzdálená. Ačkoliv se najdou i u nás hráči, kteří moderní hudbu hrají, a je do výuky stále více začleňována, není možné se zatím s úrovní okolních států srovnávat.<br /><br /><strong>Zbývá vám čas na literaturu? Mezi koncerty máte při cestování zřejmě hodně volného času, jaké máte oblíbené autory?</strong><br />Mám ráda českou literaturu, např. Milana Kunderu - Nesnesitelná lehkost bytí... Ze zahraničních autorů mám oblíbeného Miku Waltariho, ale už nestihnu číst delší romány jako v mládí, kdy jsem přečetla více knih za měsíc. Čtu tedy spíše povídky a kratší knihy (např. W. Saroyana).<br /><br /><strong>V čem vnímáte rozdíl mezi dnešní mládeží a mládeží před dvaceti lety?<br /></strong>Dnešní mladí lidé potřebují více zájmů, neumí se myslím zabavit pouze jednou věcí, okolní svět je plný nejrůznějších lákadel - počítače a počítačové hry, internet, nabídka zajímavých sportovních aktivit, výuka jazyků... To před dvaceti lety na nás po škole čekala leda tak družina a jednou týdně povinná návštěva "Pionýra". Z aktivit, na které se člověk mohl skutečně těšit, byla pak např. návštěva tehdy Lidové školy umění.<br /><br /><strong>Mají děti a mládež, kteří se aktivně věnují hudbě, lepší možnosti pro svůj rozvoj než před dvaceti lety?</strong><br />Samozřejmě - mají možnost hrát na lepší nástroje, když jim je rodiče jsou ochotni koupit, je obrovské množství dostupné hudební literatury... <br /><br /><strong>Učíte a věnujete se intenzivní koncertní činnosti. Co byste z tohoto pohledu přála studentům a začínajícím hudebníkům?<br /></strong>Přeji jim, aby našli práci ve svém oboru. To je zásadní věc. V orchestrech a na hudební scéně je málo míst na uplatnění. Hrát sólově nebo dělat komorní hudbu a živit se tím, je podle mě téměř nemožné. To se poštěstí maximálně dvěma či třem lidem v republice, takže jim spíše přeji, ať najdou místo jako učitelé a nebo ať souběžně s hudbou dělají jiné zaměstnání.</p> <p> </p>
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 07. 01. 2008
Zobrazeno: 7169krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BRATRYCH, Václav. Julie Braná: „Učitel nesmí zůstat na úrovni, kdy dostudoval. Pokud se tak stane, tak už není v pohybu, ustrne.“. Metodický portál: Články [online]. 07. 01. 2008, [cit. 2019-06-25]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/1786/JULIE-BRANA-„UCITEL-NESMI-ZUSTAT-NA-UROVNI-KDY-DOSTUDOVAL-POKUD-SE-TAK-STANE-TAK-UZ-NENI-V-POHYBU-USTRNE“.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.