Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Metody aktivního vyučování: Dlouhodobé úkoly a projekty
Odborný článek

Metody aktivního vyučování: Dlouhodobé úkoly a projekty

26. 8. 2013 Základní vzdělávání
Autor
PhDr. Dagmar Sitná

Anotace

Kniha Metody aktivního vyučování nakladatelství Portál, s. r. o. poskytuje stručnou charakteristiku a popis jednotlivých metod spolu s praktickým návodem na jejich realizaci. Kniha uvádí i zásady vedení jednotlivých vyučovacích hodin a příklady hodnocení práce žáků při výuce. Ukázku přinášíme z kapitoly Dlouhodobé úkoly a projekty, kde jsou popsány hlavní principy tohoto učení, metody výběru tématu písemné dlouhodobé práce, jeho přípravy, vedení žáků a jejich hodnocení.

Dlouhodobé úkoly a projekty žáků se na základních a středních školách v současné době stále více rozšiřují. Tato činnost žákům umožňuje vyzkou­šet si a prakticky použít vyučované znalosti a dovednosti. Prostřednictvím praktické aplikace učiva na řešení dlouhodobého úkolu nebo projektu žáci problematiku lépe pochopí, a jsou tak vedeni k sebekontrole a odpovědnosti za vlastní učení. Dlouhodobé úkoly a projekty navíc žákům poskytují příle­žitost plně využít intelektuální dovednosti a tvořivost, řešit problémy a pro­vádět hodnocení. Podporují komunikativní dovednosti ve všech podobách, spolupráci v týmu, používání informačních technologií - celkově tedy učí žáky učit se.

Vzhledem k tomu, že tento způsob výuky je spíše nový než tradiční, při­pomeneme si hlavní principy tohoto učení, metody výběru tématu písemné dlouhodobé práce, jeho přípravy, vedení žáků a jejich hodnocení.

Pro inspiraci uvádím příklady témat z různých vzdělávacích oblastí. Ná­ročnost zpracování a rozsah zadaného úkolu záleží na vzdělávacím stupni a odborné hloubce vyučované látky:

  • návrh a výroba předmětu (zařízení) - navrhnout samozavlažovací květi­náč a vytvořit prototyp;
  • přírodovědná studie - sovy a jejich výskyt v našem regionu;
  • praktický úkol - vytvořit umělecký předmět ze zadaného materiálu (drát);
  • abstraktní tvůrčí aktivity - navrhnout reklamu na propagaci nového vý­robku;
  • řešení problému - navrhnout způsob nakládání s odpady ve vlastní škole;
  • setkání s praxí - návštěva knihovny, rozhovor s knihovnicemi na téma „význam veřejných knihoven a jejich současný rozvoj";
  • série teoretických úkolů - přehled existujících způsobů výroby energie.

Příprava učitele

Zahájení práce žáků na dlouhodobém písemném úkolu předchází pečlivá příprava učitele. Na ní z velké míry závisí úspěch žáků. Učitel se musí za­měřit na následující oblasti:

  • výběr tématu - výběru tématu se mohou účastnit i sami žáci, zvyšuje to jejich následnou motivaci;
  • stanovení cílů - je třeba si ujasnit, čeho má skupina prostřednictvím prá­ce na úkolu dosáhnout, jaké jsou cíle (hlavní cíl a dílčí cíle) a jestli je pí­semná forma pro zvolené cíle vhodná;
  • dostupnost zdrojů - učitel si musí položit otázky, zda má pro aplikaci této metody dostatek času, vhodné prostory, dostatečné vybavení a potřebnou techniku a zda existuje pro zadanou práci dostatečné množství informa­cí;
  • příprava žáků - učitel musí promyslet, zda jsou žáci dostatečně odbor­ně a metodicky připraveni, jsou schopni zadané téma zpracovat, budou­-li umět touto formou samostatně pracovat, zda mají dostatek znalostí a zkušeností a umějí pracovat s navrhovanými zdroji a technikou apod.;
  • návrh kroků (pracovního postupu) - učitel připraví organizační schéma práce na úkolu, ujistí se, že pomocí sledu navrhovaných kroků dosáhne stanovených cílů:
  • motivace žáků - motivace žáků je záměrně uvedená až na konci, není však aktivitou poslední, prolíná celou činností učitele, je hnacím moto­rem veškeré vědomé činnosti, tedy i činností žáků. Pokud se učiteli podaří žáky správně motivovat, je úspěch z poloviny zaručen.

Motivace žáků

Vzhledem k tomu, že motivace žáků je zásadním předpokladem efektivní výuky a jejích kvalitních výsledků, předkládám pro inspiraci znovu návrhy, jak učitel může u žáků zvýšit zájem o práci na dlouhodobém úkolu či pro­jektu.

  • Vzbuďte zájem žáků! Navrhované téma musí být živé, žákům blízké, pro­vokativní (citové podbarvení učení). Téma má svým zaměřením podporovat sebevědomí a seberealizaci žáků. Prostřednictvím práce na projek­tu žáci např. přispívají k řešení obecnějšího problému. navrhují postupy, tvůrčí přístupy, provádějí výzkum. připravují a uskutečňují rozhovory se známými osobnostmi, prezentují výsledky své práce před širším audito­riem. Je ideální, když se téma týká školy, města, blízké přírodní oblasti, aktuálního společenského tématu, problematiky mladých lidí apod.
  • Nabídněte žákům příležitost předem si vyzkoušet požadované do­vednosti v simulované praxi! Zadejte žákům ve třídě role, které budou v rámci projektu hrát, a poraďte jim, jak se s nimi vypořádat (např. je­den žák je pracovník knihovny, druhý žák si připraví rozhovor a provede jej, další žák bude zaznamenávat průběh rozhovoru písemně, na kameru apod.). Prostřednictvím těchto rolí si žáci bez rizika vyzkoušejí své schop­nosti a nebudou se budoucích rolí obávat.
  • Nabídněte různé aktivity a pestrost! Pracovní postupy a kroky pro zvlád­nutí úkolů musí být zajímavé a různorodé, také spolupracovníky a pra­covní místa vybírejte s ohledem na tuto zásadu. Nikoho by asi nebavilo pracovat cely týden na počítači, strávit celou tuto dobu v knihovně nebo nutit ke spolupráci někoho, kdo se odmítá účastnit apod.
  • Přesně vyjádřete, co požadujete! Vysvětlete přesně zadání práce a sou­visející náležitosti. Žáci si budou jisti tím, co od nich očekáváte.
  • Navrhujte dosažitelné úkoly! Žáci musí vědět, že jsou schopni úkol zpra­covat, dodávejte jim sebevědomí (pozitivní motivace - „společně to zvlád­neme").
  • Dobře naplánujte činnosti, postupujte promyšleně! Postupujte podle di­daktických zásad - od jednoduchých témat a činností ke složitějším.
  • Propagujte výsledky práce žáků! Dávejte žákům neustále najevo, že si vážíte jejich práce, že není samoúčelná („jen pro známku nebo do šup­líku"), má svou hodnotu a přispívá, byť dílčí měrou, k řešení zadaného úkolu. Proto pravidelně zveřejňujte výsledky práce žáků - záleží už jen na vás a na podmínkách školy, jak tuto prezentaci budete realizovat. Žáci mohou výsledky představit ústně před třídou, umístit na školní intranet, prezentovat na vývěskách, nástěnkách, v publikacích školy, ve školním časopisu apod.

Pracovní konzultace

V průběhu práce na písemném úkolu či projektu je velmi důležité poskyt­nout žákům možnost konzultovat průběh a dílčí výsledky jejich práce. Zís­kávají tak od vedoucího práce, učitele (vedoucího žáka) zpětnou vazbu o správnosti průběhu práce na úkolu, což je ubezpečí, že se práce ubírá správným směrem, příp. je na správný směr navede. Pracovní konzultace může mít různé formy.

  • Prezentace dílčích výsledků před celou třídou - tento způsob prezenta­ce je velmi užitečný, neboť při něm dochází ke vzájemné spolupráci všech účastníků (prezentujících žáků, ostatních žáků i učitele, který k prezen­taci doplňuje poznámky). Další výhodou je skutečnost, že se s nedostatky jedné skupiny seznámí i ostatní, kteří se jim pak ve své následné práci snaží vyhnout.
  • Individuální prezentace výsledků práce - konzultace probíhá mezi tvůr­ci a konzultantem jednotlivě a plánovitě v předem stanoveném čase mimo třídu (žák-učitel, skupina-učitel).
  • Vzájemná žákovská kontrola - při této formě konzultací je každé skupi­ně (jednotlivci) přidělen konzultant ze stejné třídy (neměl by to být blízký kamarád). Toto „žákovské vedení prací" je velmi efektivní, ale také velmi náročné, zejména pro žáky, kteří konzultace poskytují. Pro pracující sku­pinu (žáka) je toto vedení příjemné, získává rady od spolužáka, nemu­sí se bát případného odsudku svého učitele, rady dostává v jazyku jemu blízkém a nekomplikovaně. Pro žáka, který poskytuje konzultace, je tato činnost také nadmíru prospěšná. Proniká do tématu, učí se analyticko- -syntetickým procesům posuzování, prohlubuje své sociální dovednosti, a daří-li se mu tato činnost, výrazně si zvyšuje sebevědomí. „Žákovský" konzultant provádí průběžnou kontrolu práce na úkolu, projektu a sta­novuje spolu s autory práce termíny a další kroky. Vede si průběžně po­známky o stavu práce a dává rady, jak s prací pokračovat. Tento žák je do určité míry odpovědný za kvalitu práce skupiny (jednotlivce) a průběžně nebo po skončení práce jeho činnost hodnotí učitel (žák zná předem kri­téria tohoto hodnocení). Tento žák-konzultant samozřejmě pracuje pod přímým vedením učitele, radí se s ním o svých zjištěních a navrhovaných postupech.

Aby učitel pomohl žákům dobře se připravit na pracovní konzultaci, musí je jasně vést. Poskytne jim stručnou osnovu zadané práce, způsob a obsah hodnocení, navrhne vhodné formy prezentace, určí konzultanta, hodnoti­tele, zveřejní přehled konzultačních hodin nebo označí vyučovací hodiny, které budou věnovány průběžnému hodnocení prací apod. Zaměření kon­zultace závisí na fázi, v níž se práce nachází.

Návrh osnovy průběžné konzultace

1. Zadání studijního materiálu nezbytného ke zpracování úkolu, seznámení s dalšími studijními zdroji, odkaz na knihovnu, studovnu apod.

2. Formální požadavky na zpracování písemné práce (forma práce, požado­vané součásti, rozsah. množství zdrojů, časový plán atd.).

3. Zadání oblastí a rozsahu prací, které mají byt „hrubě" zpracované pro úvodní konzultace.

4. Přehled otázek, na něž bude muset autor odpovídat, jejich zaměření, roz­sah.

5. Návrhy metod pro výzkumnou část práce, pokud je součástí projektu (do­tazníky, otázky k rozhovorům, anketa).

6. Návrhy na doplňující materiál, přílohy.

Další podmínky vedení práce

  • při průběžných konzultacích trvat na dodržování termínů stanovených pro zpracování dílčích částí písemné práce;
  • vysvětlit žákům v předstihu, kolik času je třeba na jednotlivé části úkolu (např. přípravu dotazníku);
  • datum pro odevzdání práce stanovit o jeden den dříve, než je datum ofi­ciálního odevzdání (jeden den často stačí na „vyrovnání" časového skluzu žáků).

Kritéria průběžného hodnocení - příklady

  • kdy musí práci dokončit a odevzdat (termín);
  • jaký má být rozsah práce (počet stran);
  • jaké části musí obsahovat;
  • kolik pracovních zdrojů musí použít;
  • jakou formou má byt zpracována (počítačové zpracování, přílohy);
  • zda budou při skupinové práci hodnoceni jednotlivci nebo celá skupina;
  • zda bude hodnocení známkou nebo slovní;
  • jakou „hodnotu" bude mít známka z této práce;
  • zda bude hodnocena prezentace.

Pokud se stane, že žáci nemohou nebo nejsou schopni zadané téma z různých dů­vodů zpracovat (i po opakovaných konzultacích a pomoci ze strany učitele), může jim učitel téma změnit na jiné, méně náročné, s jiným zaměřením, jednodušší pro zajištění studijního materiálu apod. Změnu tématu je třeba provést včas, aby měli žáci na zpracování dostatek času. Pokud nechá učitel žáky pracovat na nevhod­ném úkolu, vyvolá tím jejich nezájem o práci a většinou i neúspěch při zpracování, který je spojen se špatným hodnocením žáka. Do budoucna tak u žáka vzniká nechuť k těmto úkolům a jeho motivace k učení se celkově snižuje.

Hodnocení dlouhodobých projektů

Příprava a zpracování podkladů pro hodnocení dlouhodobých úkolů či pro­jektů je činnost velmi náročná, učitelé se ji musí postupně učit a na tento způsob hodnocení si zvykat. Zejména hodnocení písemných prací je pro učitele poměrně obtížné. Žáci nad úkolem většinou stráví mnoho času, a proto je důležité, aby učitel jejich práci podrobně a systematicky sledoval a objek­tivně a správně ji ohodnotil.

K této činnosti je nezbytné vytvořit dostatek podkladů. Je třeba si vést přehled poznámek z proběhlých konzultací (příp. poznámky a hodnocení spolužáka-konzultanta), přehled zadaných doplňujících úkolů a jejich plně­ní, průběžné zpracovávání dalších plánovaných činností a dodržování ter­mínů.

Poté co žák svou práci odevzdá, učitel ji musí důkladně analyzovat, pro­diskutovat s žákem případné nejasnosti a poté navrhnout hodnocení.

Hodnocení dlouhodobých úkolů, projektů musí být písemné, má se plně opírat o předem známá kritéria (zásadně se učitel musí vyhnout ústní­mu povrchnímu, nekonkrétnímu hodnocení). Hodnocení má být podrobné a konstruktivní (poskytovat návody na řešení), má se týkat všech částí prá­ce, jak rozsahu a obsahu, tak formy. Často bývá na základě známých kritérií převedeno na známku.

Vypracované hodnocení spolu s poznámkami je třeba u každého žáka uschovat pro příští práci. Později je možné práci a její hodnocení využít jako materiál, na který můžeme jednoduše navázat (žák při zpracování své prá­ce, učitel při jejím vedení).

Jak má ale učitel hodnotit práci, která je neúplná, žák ji neodevzdal v ter­mínu nebo vůbec? To je problém, který musí vyřešit každý učitel sám podle konkrétní situace. U neúplné práce je ideálním řešením vrátit ji k dopraco­vání spolu s konstruktivními připomínkami, navrženým hodnocením a ter­mínem odevzdání.

Často se také stává, že žáci nedodrží stanovený termín odevzdání práce jenom proto, že neumějí hospodařit s časem a špatně si práci časově naplá­novali. Je velmi důležité naučit je nejen zpracovávat písemné úkoly a pro­jekty, ale také pracovat se svým časem. Žák se tak vyhne nepříjemnostem, které vyplývají z nedodržení termínu.


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Metody aktivního vyučování.


O aktivizujících metodách na Metodickém portálu RVP.CZ

Tematický vstup Aktivizující výukové metody - Aktivizující výukové metody podporují aktivitu žáků ve výuce, překonávají výukové stereotypy a dávají prostor učitelově tvořivosti. Cíle jsou zde plněny vlastní prací žáků, nejde o to poskytnout jim co nejvíce odborných informací, ale dát jim něco víc. Žáci jsou aktivní účastníci výuky. Tyto metody velice pozitivně přispívají k rozvíjení klíčových kompetencí.

Prof. PhDr. Josef Maňák, CSc.. Aktivizující výukové metody. Metodický portál: Články [online]. 23. 11. 2011, [cit. 2013-07-31]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/14483/AKTIVIZUJICI-VYUKOVE-METODY.html>. ISSN 1802-4785.

Aktivizující metody v Pedagogickém lexikonu modulu Wiki.

ONLINE SETKÁNÍ: Co je to projekt - Záznam online webináře se věnuje koncepci projektové výuky na školách a upřesnění znalostí o přípravě, realizaci a hodnocení projektů.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Dagmar Sitná

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Didaktika