Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Výchova ke zdravému životnímu stylu
Odborný článek

Výchova ke zdravému životnímu stylu

10. 4. 2013 Základní vzdělávání
Autor
MUDr. Eva Vaníčková, CSc. a kol.

Anotace

Manuál UNICEF „Škola přátelská dětem“ je výsledkem dlouhodobé práce týmu odborníků pod vedením Creama Wrighta. Základním východiskem dětem přátelské školy je respekt nejlepšího zájmu dětí, který je průsečíkem všech determinant kvality života dítěte. Snad všichni lidé na světě se shodnou na tom, že zdraví je pro každého člověka favorizovaná hodnota a proto není divu, že nejen dětský fond OSN, ale většina států věnuje podpoře a ochraně zdraví vysokou pozornost.
Lze konstatovat, že výchova ke zdravému životnímu stylu tvoří jeden z principů Školy přátelské dětem a to zejména realizací článku Úmluvy o právu dětí na informace a samozřejmě také na to, aby všechno, co se jich dotýká bylo prováděno s respektem jejich nejlepšího zájmu. Snad všichni lidé na světe se shodnou na tom, že zdraví je pro každého člověka favorizovaná hodnota a proto není divu, že nejen dětský fond OSN, ale většina států věnuje podpoře a ochraně zdraví vysokou pozornost. Škola je přirozeným místem, kde jsou děti vyučovány řadě nových dovedností, ale také místem, kde se vytvářejí jejich postoje a způsob života. Zde se nabízí slova A. Warda: Průměrný učitel vypráví, dobrý učitel vysvětluje, výborný učitel ukazuje, nejlepší učitel inspiruje.
 
Cíle výchovy ke zdravému životnímu stylu jsou dlouhodobě formulovány v hlavních mezinárodních strategických dokumentech podpory zdraví i v dokumentech Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Otawská charta, vydaná v roce 1986 uvádí, že „cílem výchovy ke zdraví je zvýšit kontrolu nad determinantami svého zdraví a tak zlepšovat svůj zdravotní stav.“
 
Zdraví pro všechny v 21. století požaduje „snížit výskyt neinfekčních a infekčních nemocí, zaměřit se na oblast prevence úrazů, péči o duševní zdraví a zejména změnu životního stylu české populace“, což je dále specifikováno v dílčích úkolech, které zdůrazňují, že „děti a dospívající mládež by měly být způsobilejší ke zdravému životu a měly by získat schopnost dělat zdravější rozhodnutí. Zdraví 2020, nový strategický dokument Světové zdravotnické organizace pro období 2014–2020 opět zdůrazňuje v cíli č. 3: „podporovat zdraví a předcházet nemocem“ a to především v oblasti prevence kouření, nadměrné konzumace alkoholu a obezity.
 
Současné pojetí zdraví překročilo hranici medicíny a je neoddělitelně spjato s pedagogickými, psychologickými a sociologickými obory. Důraz na životní styl jako hlavní determinantu zdraví se stal klíčovým cílem politiky podpory zdraví nejprve v zahraničí a později i u nás. V souvislosti s pozitivním ovlivňováním zdraví se objevuje pojem podpora zdraví. Podpora zdraví zahrnuje veškeré snahy o pozvednutí celkové úrovně zdraví a to jak posilováním plné tělesné, duševní a sociální pohody, tak zvyšováním odolnosti jedince vůči různým nemocem a jejich prevenci. Podpora zdraví se tedy odehrává za účasti jednotlivých občanů, skupin, komunit, organizací i společnosti jako celku. Jednotlivci mohou podporovat své zdraví přijetím zdravého životního stylu a péčí o své životní prostředí, v němž se neustále pohybují. Pravděpodobně nejvýstižněji definuje podporu zdraví Světová zdravotnická organizace v tzv. Otawské chartě z roku 1986, která tento pojem chápe jako „proces umožňující jedincům zvýšit kontrolu nad determinantami svého zdraví, a tak zlepšovat svůj zdravotní stav“.
Vznikla výchova ke zdraví nebo také výchova ke zdravému životnímu stylu, která zahrnuje činnosti, jejichž cílem je zvýšit
zdravotní uvědomění obyvatel, rozšířit znalosti o faktorech, které ovlivňují zdravotní stav, naučit lidi žít zdravějším životním stylem, pečovat o své zdraví a být za své zdraví odpovědný.

Priority výchovy ke zdraví podle věku:

Předškolní věk – zásady správné výživy, pohyb, osobní hygiena, denní režim, základy prevence nejčastějších nemocí, seznámení se s lékařem
 
Školní věk – zdravý životní styl, správný režim práce a odpočinku, duševní hygiena, sexuální výchova – základy, protikuřácká, protialkoholová a protidrogová výchova, prevence nejčastějších nemocí
 
Dorostový věk – zdravý životní styl, sexuální výchova – zdravý sexuální život, HIV/AIDS, drogy, kouření, výběr povolání
 
Rodiče – výchova dětí, zdravý životní styl, prevence kuřáctví, alkoholismu a drogových závislostí dětí a mládeže, zásady prevence a léčby nejčastějších onemocnění, orientace v systému´zdravotnictví
 
Dospělí lidé – zdravý životní styl, vliv pracovního a životního prostředí na zdraví, duševní hygiena – stres, zásady prevence a léčby nejčastějších onemocnění, orientace v systému zdravotnictví
 
Přijímáme-li zdraví jako jednu z nejdůležitějších hodnot a uznáváme-li nezastupitelnou úlohu školy v jeho podpoře, pak podpora zdraví musí prolínat celým životem školy, napříč všemi předměty a týkat se všech lidí ve škole. Není něčím navíc, ale stává se součástí školního kurikula. Proto byla začleněna do vzdělávacích programů České republiky jako jeho povinná součást. Podpora zdraví ve školách je uskutečňována formou výchovy ke zdraví a zdravému životnímu stylu, která zahrnuje témata jako ochrana zdraví, aktivní život, prevence chorob, zdravá výživa, ochrana před drogovou závislostí a první pomoc. Ve výchově ke zdravému životnímu stylu nesmí jít pouze o podávání informací žákům, ale hlavně o pěstování žádoucích postojů a návyků. (icv.vlada.cz)
 
Navzdory důrazu, který je již řadu let ve školním kurikulu kladen na výchovu ke zdraví, jsou výsledky epidemiologických šetření psychosociálních determinant životního stylu neuspokojivé. Např. prevalence kuřáctví v populaci se v ČR deset let nemění, ve 13 letech kouří polovina českých dětí a v 15 letech tři čtvrtiny.
Nejvyšší podíl všech kuřáků je v nejmladší věkové skupině 15–24 let, kde činí 33,6%. Skutečnost, že v nejmladší věkové skupině je v porovnání s ostatními věkovými skupinami prevalence nejvyšší nedává dobré vyhlídky do budoucna.
 
V každé škole by měl být kladen důraz na soulad mezi obsahem výuky ke zdravému životnímu stylu a provozem školy
a vystupováním a jednáním všech zaměstnanců školy, aby výchova ke zdraví skutečně prolínala všemi vzdělávacími oblastmi, byla součástí etického kodexu učitele a byla podporována a rozvíjena spoluprací s rodiči a s celou komunitou.
 
Vzdělávací oblast Výchova ke zdravému životnímu stylu by měla usilovat o funkční propojení poznatků a dovedností s hodnotovým postojem, tedy aby se na základě získaných poznatků a osvojených sociálních dovedností (mezilidské vztahy, komunikační dovednosti, dovednosti pro kooperaci, pomáhající a prosociální chování aj.) u žáka postupně formulovaly trvalé postoje k celoživotní podpoře a ochraně zdraví.
 
Aby se žák uměl aktivně chránit před sociálně patologickými jevy, potřebuje:
• uvědomovat si zdravotní rizika způsobená zneužíváním návykových látek
• pochopit přímé vztahy mezi důsledky jejich zneužívání a životní perspektivou mladého člověka a vyvodit z nich pro sebe odpovědná rozhodnutí
• osvojit si sociální dovednosti (např. dovednosti komunikační obrany v rizikovém prostředí, tzv. odmítací techniky), které sníží jeho selhání na minimum
 
V pedagogické praxi takový přístup předpokládá využívat funkční mezioborové vazby a zabývat se všemi souvislostmi mezi školním prostředím a učením na straně jedné a zdravím těch, kteří se ve škole setkávají, na straně druhé.
 
V rámci mezinárodní studie Světové zdravotnické organizace o životním stylu dětí a školáků ve věku 13–15 let (Health Behaviour in School-aged Children) byla zjištěna v roce 2010 následující data:
K úrazům dochází u 43–46 % dívek a 45–54 % u chlapců napříč věkovými skupinami, ve věku 13–15 let je u chlapců vyšší výskyt úrazů než u dívek.
 
Výskyt nadváhy a obezity u školáků byl u chlapců v průměru 19 % a u dívek 9 %.
 
Snídání mládeže klesá s věkem, trvale vyšší podíl snídajících je mezi chlapci. V patnácti letech snídá necelá polovina mládeže. Jen menší část respondentů uváděla každodenní konzumaci zeleniny.
Nejnižší výskyt byl u 15letých chlapců – 21 % a nejvyšší u 11letých dívek (43 %). Ovoce je u mládeže oblíbenější než zelenina, nicméně denní konzumace klesá s věkem., dívky konzumují ovoce a zeleninu 1,5–2x častěji než chlapci. Konzumace sladkostí a slazených nápojů s věkem na rozdíl od ovoce roste. Přibližně třetina každodenně konzumuje sladkosti – 11leté dívky 22 %, 13leté dívky 33 %. V 15 letech je četnost konzumace sladkostí podobná konzumaci zeleniny. U dívek se od 13 do 15 let konzumace sladkostí postupně snižuje. S věkem také klesá míra čištění zubů, nedostatečná je u každého třetího, 11letého, v 15 letech už u dvou chlapců z pěti. 2/3 chlapců a dívek uvedly, že si čistí zuby alespoň 2x denně. Dívky se s věkem více snaží o redukci hmotnosti až na každou čtvrtou v 15 letech. Mezi chlapci se o toto snaží každý desátý, přestože v 11 letech byla tato snaha u obou pohlaví stejná.
 
Každodenní pohybovou aktivitu alespoň jednu hodinu uvádí 30 % 13letých chlapců a 14 % 15letých dívek. Dívky výrazně zaostávaly v pohybové aktivitě za chlapci.
 
Více než polovina respondentů tráví u TV nebo DVD během pracovních dní více než 2 hodiny denně bez ohledu na pohlaví. Nejvíce času tráví u televize ve 13 letech. Více než polovina respondentů tráví u PC více než dvě hodiny denně během pracovních dní. Dívky tráví u PC výrazně kratší dobu než chlapci a to ve všech věkových kategoriích.
 
Více než pětina chlapců a čtvrtina dívek v 9. třídách ZŠ (15letých) již získala zkušenost s pohlavním stykem. Mezi dívkami se uvádí první zkušenost 9 % ve 14 letech a dalších 14 % v 15 letech. Zkušenost s pohlavním stykem před 14. rokem je sporadická. Mezi dívkami a chlapci není významný statistický rozdíl. 
 
Duševní zdraví je hodnoceno jako položka životní spokojenost. Asi 85 % školáků hodnotilo svoji životní spokojenost pozitivně. 
Dívky měly tendenci hodnotit ve všech věkových skupinách životní spokojenost hůře než chlapci. S věkem roste rozdíl mezi životní spokojeností dívek a chlapců.
 
V 15 letech 3 ze 4 dětí bez rozdílu pohlaví pijí alkohol každý měsíc, pití všech druhů alkoholu stoupá s věkem, pivo pijí významně více chlapci. Obě pohlaví vykazují téměř lineární růst konzumentů, za posledních 30 dní průzkumu se opila třetina 15 letých.
 
Je třeba přiznat, že přes velké množství mezinárodních a národních programů se stále nedaří zásadním způsobem ovlivnit životní styl populace a už vůbec ne mladé.
 
Ke zlepšení situace by mohl přispět profesní etický kodex učitele. Můžeme se inspirovat ukázkou modifikovaného amerického etického kodexu učitele:
1. Pedagog rozvíjí intelektuální, tělesný, emocionální a sociální potenciál každého studenta.
2. Pedagog vytváří, podporuje a zachovává vhodné prostředí k výuce.
3. Pedagog se dále vzdělává a rozvíjí své schopnosti.
4. Pedagog spolupracuje s kolegy a dalšími profesionály v zájmu vzdělávání studentů.
5. Pedagog spolupracuje s rodiči a místní komunitou a buduje důvěru k nim.
6. Pedagog rozvíjí intelektuální a etickou stránku studentovy osobnosti.
7. Pedagog nesmí zneužívat svého postavení vůči studentům.
8. Pedagog se hlásí k ideálům demokracie a v tomto duchu působí na výchovu studentů.
9. Pedagog přistupuje ke svému povolání jako k poslání.
10. Pedagog je morálně bezúhonný a je si vědomi skutečnosti, že jeho jednání je vzorem pro žáky a studenty.
11. Pedagog neupřednostňuje žádného studenta, je spravedlivý a aplikuje rovný přístup ke všem studentům.
12. Dále by ideální učitel měl být flexibilní, optimistický, schopen uvádět teoretické poznání do praxe, důsledný, jasný a stručný, otevřený vůči druhým, trpělivý, vtipný, dostatečně sebejistý, vhodně upravený.
 
Nezanedbatelnou otázkou je výchova ke zdravému životnímu stylu ve skrytém kurikulu. Při promýšlení rozpracování vzdělávacího obsahu do jednotlivých ročníků je třeba si uvědomit, že podporu a ochranu zdraví škola realizuje ve dvou rovinách. Jednak prostřednictvím tzv. skrytého kurikula, kdy se výchova ke zdraví stává součástí každodenního života školy, jednak formálním kurikulem v samostatném vyučovacím předmětu nebo implementací výchovy ke zdravému životnímu stylu do jiných předmětů. V rovině skrytého neformálního kurikula je třeba sladit obsah výchovy ke zdravému životnímu stylu, který je zprostředkován žákům v jednotlivých vyučovacích hodinách s provozem školy, a to jak ve škole samotné, tak při spolupráci mezi školou, komunitou a rodinou. Součástí skrytého kurikula výchovy ke zdravému životnímu stylu je školní stravování a spolupráce s rodiči a s komunitou.
 
Z pohledu školy by výchova ke zdraví měla prolínat napříč všemi vyučovacími předměty. Na 1. stupni základní školy je obsah výchovy zařazen do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, na 2. stupni do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, kde je realizována buď v samostatném předmětu, nebo ve funkční integraci s obsahem jiného vzdělávacího oboru. Při realizaci vzdělávací oblasti výchovy ke zdravému životnímu stylu je třeba klást důraz především na praktické dovednosti a jejich aplikace v modelových situacích i v každodenním životě školy, proto je velmi důležité, aby celý život školy byl ve shodě s tím, co se žáci o zdraví učí a co z pohledu zdraví potřebují. Zpočátku musí být vzdělávání silně ovlivněno kladným osobním příkladem učitele (etický kodex), jeho všestrannou pomocí a celkovou příznivou atmosférou ve škole. Později přistupuje důraz i na větší samostatnost a odpovědnost žáků v jednání, rozhodování a činnostech souvisejících se zdravím. (icv.vlada.cz)
 
Snad každá škola má dnes odborné učebny, vybavené k výuce chemie, fyziky, cizích jazyků, ICT aj. Nebylo by vhodné zařídit i učebnu výchovy ke zdravému životnímu stylu? V rámci této učebny by se mohla vyučovat i první pomoc jako součást výchovy ke zdraví, dopravní výchova, ale také prevence kouření, škodlivého užívání alkoholu, zdravá výživa aj. Učebna by byla vybavená pomůckami, které demonstrují množství dehtu v tabákovém kouři, obrazy a modely orgánů poškozených alkoholem a kouřením, panely se zdravotními statistikami, ukázkami talířků zdravé výživy apod.
 
V případě integrace výchovy ke zdraví se nabízejí dvě možnosti. V rámci mezipředmětových vztahů začlenit informace
z primární prevence, podpory a ochrany zdraví (např. zdravotní a ekonomické důsledky kouření a jiných legálních drog, konzumace alkoholu, poruchy příjmu potravy, prevence sexuálně přenosných nemocí, prevence úrazů, prevence šikany, kyberšikany, xenofobie, prokrastinace atd.) do jednoho až dvou příbuzných předmětů jako jednotlivá témata (pro snazší integraci) a pak současně posílit i časovou dotaci daného předmětu nebo implementovat je do co největšího počtu všeobecných předmětů způsobem, při kterém se použijí jako základ, na kterém si učitel vystaví vysvětlení svého plánovaného tématu, které by tak bylo vysvětleno prostřednictvím informací z oblasti primární prevence, podpory a ochrany zdraví. Např. shoda podmětu s přísudkem bude vysvětlena na článku o zdravotních důsledcích kouření. V podobném duchu může být připraveno i procvičování gramatických jevů apod. 
 
Vzhledem k tomu, že většina námětů primární prevence začíná být důležitá právě mezi 6. a 10. rokem věku žáků, je důležité zařadit je již na první stupeň ZŠ. Témata podpory a ochrany zdraví by mohla být začleněna např. jen k několika tématům daného předmětu za rok, počet by závisel na vhodnosti skloubení či propojení tématu daného předmětu a tématu podpory zdraví. Nejednalo by se o výchovu ke zdravému životnímu stylu v užším slova smyslu, ale o jakési podprahové  působení na myšlení a postoje žáků, kteří by prostřednictvím obvyklých témat z českého jazyka, matematiky, fyziky atd. získávaly „mimochodem“ informace o zdravém životním stylu. Výběr vhodných témat by závisel na uvážení pedagogů. Obvyklá témata všeobecných předmětů by byla odučena za použití informací z oblasti podpory zdraví. Např. na článku o důsledcích škodlivosti kouření by se žák učil, jak ovlivní rodinný rozpočet výdaje kuřáků a výdaje za alkohol, druhá mocnina by byla vysvětlena na výpočtu Body mass indexu, v ICT by se srovnávaly grafy střední délky života ve vztahu k životnímu stylu atd., v zeměpise by žák vytvářel mapa spotřeby cigaret a alkoholu vztaženou k průměrné střední délce života i době, strávené ve zdraví a v nemoci v různých zemích atd. Text by tedy posloužil jako prostředek k získání vědomostí z daného předmětu (větný rozbor, mocniny, přímá úměra), přesto by myšlení a postoje žáků tyto informace podvědomě ovlivňovaly. Výchova ke zdraví by se tak vyučovala nejen 1–2 hodiny týdně, ale desítky dalších hodin by se s tématy (zdravý životní styl, škodlivé účinky kouření, možnosti odvykání kouření, účinky škodlivého pití alkoholu, výchova k reprodukčnímu zdraví, prevence obezity, poruchy příjmu potravy, prevence úrazů) seznamovali žáci nepřímo v ostatních vyučovacích předmětech. Tito učitelé by s tématy pouze pracovali jako s jakýmkoli jiným textem, příkladem, rovnicí apod. Případné dotazy by žáci konzultovali se svým vyučujícím Výchovy ke zdraví, se kterým by si také učitel všeobecného předmětu připravil vyučovací hodinu.
 
Rozšíření témat podpory zdraví do ostatních předmětů by tak představovalo systémový nástroj podpory zdraví, který by mohl významně přispět ke zvrácení nepříznivých trendů v oblasti užívání legálních drog, alkoholu, nárůstu obezity a cukrovky 2. typu, která vzniká v důsledku obezity atd.
 
Témata vhodná pro implementaci výchovy ke zdravému životnímu stylu do všeobecných předmětů by se měla zaměřit především na legální a ilegální drogy, léky, správnou výživu (poruchy příjmu potravy, energetická skladba potravin, potravinová pyramida), pohybovou aktivitu jako prevenci obezity a jiných onemocnění, všechny typy a formy násilí, šikanu a kyberšikanu, rizikovou virtuální komunikaci, vandalismus, patologické hráčství, xenofobii, extremistické skupiny, prevenci HIV/AIDS a jiných sexuálně přenosných chorob, infekčních onemocnění, ale také poskytování první pomoci, dopravní výchovu a prevenci úrazů. Vhodné by bylo také věnovat se vztahům ve vrstevnickém kolektivu, škole, komunitě, společnosti s respektem intrakulturních a interkulturních rozdílů a za přispění dospělé i seniorské generace. Odborné informace by měly být konzultovány s příslušnými specialisty v podpoře a ochraně zdraví, aby byla zajištěna jejich validita. Možné pro pedagogy je také využívat statistické přehledy Ústavu zdravotnických informací a statistiky, Světové zdravotnické organizace, tzv. mezinárodní a národní akční plány v oblasti zdraví apod.
 
Závěrem připomeňme informaci Pedagogické fakulty v Plzni, která uvádí, že podle různých průzkumů, týkajících s efektivity zapamatování učiva se zjistilo následující. Nejen žáci, ale všichni si nejvíce zapamatují to, co se pokouší naučit druhé. 
 
Následující data ukazují efektivitu různých forem učení:
• 5–10 % zapamatováno z toho, co slyšíme
• 15 % zapamatováno z toho, co vidíme
• 20 % zapamatováno z toho, co současně vidíme a slyšíme
• 40 % zapamatováno toho, o čem diskutujeme
• 80 % zapamatováno toho, co přímo zažijeme nebo děláme
• 90 % zapamatováno toho, co se pokoušíme naučit druhé
 
To je důvod, proč je v poslední době kladen důraz na tvz. projektovou výuku a zážitkovou výuku. Existuje reálný předpoklad, že budeme naslouchat dětem, pak se dozvíme, že právě tyto formy výuky je baví, preferují je a pociťují jejich nedostatek. 
 
Výchovu ke zdravému životnímu stylu by měly doplňovat tématicky zaměřené školní nástěnky připravované samotnými žáky, rozmanité soutěže v rámci nejen školy, ale třeba i pro rodiče a komunitu, výstavky a iniciativy pro společně trávený volný čas s rodiči a celou komunitou zaměřené na podporu zdraví a zdravý způsob života. Podpora zdraví musí prolínat celým životem školy, napříč všemi předměty a týkat se všech lidí ve škole.

Článek je zpracován na základě metodické příručky Škola přátelská dětem. Stručný průvodce manuálem UNICEF pohledem nejlepšího zájmu dětí. MUDr. Eva Vaníčková, CSc., Věra Faierajzlová, MUDr. Marie Nejedlá, Jana Votavová. UK v Praze – 3. LF, 2012. ISBN 978-80-260-2883-3.

Publikace vznikla v rámci projektu MZ OZS 6/313/2012.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
MUDr. Eva Vaníčková, CSc. a kol.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

Klima školy / třídy