Článek je součástí seriálu Participace žáků na životě školy.
Příspěvek je jedním z výstupů z projektu Fondu rozvoje vysokých škol pro rok 2007.
Nejen při úvahách o rozhodovacích procesech ve škole, jejich podobě a účasti jednotlivých aktérů školního života na nich se v posledních letech s různou intenzitou diskutuje o participaci žáků.<1 Myšlenky zapojit žáky do rozhodování o věcech, které se jich týkají, vycházejí především ze dvou významných požadavků kladených na současnou školu:
S tím úzce souvisí i snaha vzbudit zájem mladé generace o dění kolem sebe a schopnost aktivně se spolupodílet na rozhodování o věcech veřejných. Jedním z prostředků, který má napomoci dosažení obou naznačených požadavků, je právě podpora zapojení žáků do procesů spolurozhodování ve škole (srov. např. Bílá, 2002, Revidovaná, 2004, u nás Koncepce, 2003, Národní, 2001).
Snahy politiků vzbudit zájem a aktivní účast mladé generace na dění kolem sebe se právem obracejí ke školám jako k místům, kde žáci získávají základní kompetence pro život ve společnosti, mezi nimi i kompetence občanské. Zejména základní školy by tak měly v tomto procesu sehrát klíčovou roli, neboť představují první instituci umožňující mládeži učit se a osvojovat si různé formy a postupy participace. Tyto myšlenky lze dnes najít ve většině evropských dokumentů, týkajících se koncepce politiky státu vůči mládeži. Jak konstatuje Bílá kniha Evropské komise Nový podnět pro evropskou mládež, "není demokracie bez participace" (Bílá, 2002, s. 211).
V české pedagogice je téma participace žáků teoreticky známo nejméně od raných let naší reformní pedagogiky (20. - 30. léta 20. století), a to zejména v souvislosti s činností tzv. žákovských samospráv. Od té doby došlo k proměnám v úvahách o žákovské participaci nejen z hlediska argumentů na její podporu, ale i z hlediska jejích možných podob v každodenní praxi školy3.
Dnes již existuje celá řada nejrůznějších více či méně širokých definic participace žáků. Anglický pojem participation má v češtině ekvivalent participace nebo také účast či zapojení a vyjadřuje proces sdíleného rozhodování v záležitostech, které mají vliv na život jedince a společnost, v níž žije (srov. Lansdown, 2001, Treseder, 1997). Ve spojení se školou se pak participací žáků zpravidla rozumí aktivní účast žáků v procesu výuky a v procesech rozhodování o záležitostech školního života, které se jich bezprostředně týkají, tj. např. rozhodování o cílech a obsahu vzdělávání a o pravidlech života školy (srov. Treseder, 1997, Průcha, Mareš, Walterová, 2001). Flutterová a Rudducková (2004) dále konstatují, že pojem participace žáků implikuje také jejich členství ve školní komunitě, v níž jsou oceňovanými a respektovanými partnery.
Mluvíme-li o participaci žáků, můžeme mít tedy na mysli:
Vedle slovního spojení participace žáků se v zahraniční literatuře setkáme i s dalšími pojmy, které bývají někdy používány jako synonyma. Jedná se zejména o pojmy:
Zapojení do rozhodovacích procesů podobně jako konzultování vnímají někteří autoři jako pasivnější proces než participaci, neboť pojem participace v sobě zahrnuje sdílení moci. Společným jmenovatelem u všech těchto pojmů je ale především důraz na aktivní zapojení žáků na různých úrovních a v různých oblastech fungování školy prostřednictvím škály odlišných prostředků a metod (srov. např. Treseder, 1997, Lardner, 2001). U nás jsou zatím výrazy participace, zapojení a účast vnímány a používány jako synonyma (srov. Hofbauer, 2003, Šturma, Janiš, 1999, Průcha, 2005).
Nahlédneme-li do současné, zejména pak zahraniční literatury věnující se nejrůznějším formám a podobám žákovské participace, setkáme se na mnoha místech se slovním spojením pupil/student voice, v češtině hlas žáků/studentů4. Jedná se o relativně nový pojem odkazující na individuální či kolektivní iniciativy žáků, při nichž mohou vyjádřit své názory a postoje k záležitostem školního života s očekáváním, že jim bude někdo naslouchat (Roberts, Nash, 2006).
U jednotlivých autorů lze však nalézt různé definice tohoto pojmu, jež se od sebe liší především šíří toho, co jednotliví autoři pod pojem hlas žáků řadí. Např. podle Rogerse (2005) hlas žáků představuje možnost žáků vyjádřit své názory a činit rozhodnutí vztahující se k plánování, průběhu a evaluaci svého učení. V pojetí Harpera (2000) podobně hlas žáků představuje možnost žáků ovlivnit jejich učení, jmenovitě jeho koncepci, program, kontexty a principy.
Jinými slovy, někteří autoři pod slovním spojením hlas žáků rozumí spíše názory a postoje, jimž by měli učitelé a vedení školy naslouchat a dále s nimi pracovat (např. Roberts, Nash, 2006), zatímco jiní chápou tento hlas šířeji, jako pojem, který v sobě zahrnuje i konzultování a skutečný vliv žáků (např. Rogers, 2005).
MacBeath (2005) uvádí, že hlasu žáků můžeme nejlépe porozumět jen v komplexu přesvědčení, vztahů, konvencí a struktur, které charakterizují to, co bývá dnes označováno jako kultura školy. Podle téhož autora můžeme o tomto fenoménu uvažovat rovněž v různých dimenzích, např. individuální versus kolektivní, verbální či neverbální. MacBeath na jiném místě dále konstatuje, že učitelé svým způsobem žákům naslouchají neustále, když se jich ptají, zda porozuměli dané látce, zda splnili zadaný úkol aj. Mluvíme-li ale o skutečném hlasu žáků, máme na mysli něco hlubšího, než jen běžnou komunikaci ve výuce. Jde zde o konkrétní otázky školního života, které jsou podstatné pro žáky (MacBeath, Demetriou, Rudduck, Myers, 2003).
Mnozí autoři se rovněž shodují (např. Fielding, 2004, Mitra, 2005), že naslouchání hlasu žáků může významným způsobem podpořit demokracii ve škole. Za jednu z důležitých podmínek pro úspěšnou demokratizaci školy se považuje simultánní rozvíjení a posilování vztahů mezi žáky a dospělými ve škole. Nefunkční vztahy by totiž mohly způsobit spíše konfliktní situace, než vytvářet prostor pro možnost žáků uplatnit ve škole svůj hlas.
V posledních letech lze tak zaznamenat posun v terminologii vztahující se k celé široké oblasti participace žáků. Z původní koncentrace na otázky participace žáků uskutečňované zejména prostřednictvím žákovských zastupitelských orgánů (samospráv) se zájem výzkumníků soustřeďuje ve zvýšené míře na hlas žáků, tedy na názory, postoje a iniciativy, jako na předpoklad pro smysluplnou participaci na životě školy. Vzhledem k tomuto posunu v pojetí celého konceptu participace žáků se tak u zahraničních autorů (např. Fielding, 2004, Flutter, Rudduck, 2004) můžeme setkat i se slovním spojením student/pupil voice activities, a to na místech, kde by ještě před několika lety běžně použili termínu participace žáků.
1 Dále jen žáci.
2 Těmto i dalším argumentům, proč podporovat participaci žáků, bude věnována druhá část tohoto seriálu.
3 Konkrétním podobám žákovské participace v současné škole bude věnována třetí část tohoto seriálu.
4 V zahraniční literatuře se lze přibližně stejně často setkat se slovním spojením student voice jako s označením pupil voice. Někteří autoři (např. Fielding, Braggová, 2003) dávají záměrně přednost prvnímu pojmu s odkazem na nové pojetí role žáka ve školních procesech. Tradiční pojetí pojmu "žák" podle nich odkazuje více k pasivní roli učícího se jedince, tedy někoho, kdo je vyučován, zatímco pojem "student" je vnímán jako označení pro jedince, jenž má možnost ovlivňovat a kontrolovat proces svého učení. S ohledem na českou pedagogickou terminologii a literaturu, v níž se častěji setkáváme při odkazech na participaci žáků a studentů se zkráceným výrazem participace žáků, je dále v textu při překladu anglického student/pupils voice použito jednotně výrazu hlas žáků.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
