Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Školní televize a mediální výchova

Ikona teoreticky

Školní televize a mediální výchova

Ikona odbornost
Autor: Michal Přibyl
Anotace: Pod pojmem školní televize rozumíme tvoření videí členy redakčního týmu nejen o životě školy.
Školní televize nachází uplatnění ve formě zájmového kroužku, možností je také integrace do výuky – zejména v případě, kdy je průřezové téma mediální výchova vyučováno jako samostatný předmět.
Téma příspěvku:Mediální výchova
Klíčová slova: mediální výchova, školní televize, videotvorba, školní redakce
Vedle dříve zmíněného rozvíjení klíčových kompetencí je důležité zdůraznit zájem žáků. Ač je na naší škole nabízeno čtrnáct dalších zájmových kroužků, ve školním roce 2011/2012 podalo přihlášku ke členství v redakčním týmu devětatřicet žáků – tedy přibližně jedna čtvrtina ze všech žáků čtvrtého až devátého ročníku. V průběhu školního roku se navíc přidávali další zájemci.
 
Vedle atraktivní náplně kroužku je významným faktorem zveřejňování vytvořených videí ostatním žákům, učitelům, rodičům i širší veřejnosti prostřednictvím internetu či projekcí ve škole. Členové redakčního týmu tak vidí výsledek svého snažení a vnímají smys-luplnost své činnosti.
 
Možnost seberealizace v plnohodnotné volnočasové aktivitě je také významná z hlediska prevence psychopatologických jevů.
 
Pojem public relations je dnes často spojován i se školami. Ty prezentují své aktivity prostřednictvím webových stránek, zpravodajů, časopisů, řada škol odesílá příspěvky do regionálního či celostátního tisku. Mezi další způsoby seznamování veřejnosti se životem školy patří právě školní televize.
 
Média se stala významnou součástí dnešní společnosti. Jak uvádí Jirák (2010, s. 8), „oč víc jsou média samozřejmou a vlivnou součástí našich životů, o to méně si jejich vliv uvědomujeme. Čím častěji nám nabízí známé, samozřejmé obsahy, tím méně si dokážeme připomínat, že ‚to‘ není skutečný svět.“ Verner (2007a, s. 100) doplňuje, že média „mohou být užitečnými zdroji informací, názorů nebo zábavy, ale také nežádoucími manipulátory a také zprostředkovateli nevkusu, pokleslé zábavy, mohou dokonce negativně ovlivňovat city, postoje, hodnoty“.
 
Vliv médií na společnost a zejména na mládež či doba, kterou děti tráví s médii, se staly frekventovanými tématy. Podle výzkumu s názvem Média v životě osmi až osmnáctiletých (Rideout, Foehr a Roberts, 2010) tráví průměrný jedinec v tomto věku v USA sedm hodin a třicet osm minut denně s médii. Ve stejný okamžik někdy také používají více než jedno médium, čímž průměrný čas trávený s médii činí deset hodin a čtyřicet pět minut denně.
 
Reakcí na rostoucí vliv médií byl rozvoj tzv. mediální pedagogiky (Jůva sen. a jun., 1997) a s ním související zavádění mediální výchovy do školských systémů. V naší zemi se mediální výchova jako průřezové téma stala součástí Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (2007).
 
Definice mediální výchovy podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (2007, s. 101) zní takto: „Mediální výchova má vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti. Ta zahrnuje jednak osvojení si některých základních poznatků o fungování a společenské roli současných médií (o jejich historii, struktuře fungování), jednak získání dovedností podporujících poučené, aktivní a nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace.
Především se jedná o schopnost analyzovat nabízená sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr, popří-padě je asociovat s jinými sděleními. Dále pak orientaci v mediovaných obsazích a schopnost volby odpovídajícího média jako prostředku pro naplnění nejrůznějších potřeb – od získávání informací přes vzdělávání až po naplnění volného času.
 
Tematické okruhy tohoto průřezového tématu jsou v RVP ZV (2007) členěny na okruhy receptivních a produktivních činností. Školní televize odpovídá okruhům produktivních činností, které jsou v RVP ZV (2007, s. 103) členěny na tyto složky:
  • Tvorba mediálního sdělení – uplatnění a výběr výrazových prostředků a jejich kombinací pro tvorbu věcně správných a komunikačně (společensky a situačně) vhodných sdělení; tvorba mediálního sdělení pro školní časopis, rozhlas, televizi či internetové médium; technologické možnosti a jejich omezení.
  • Práce v realizačním týmu – redakce školního časopisu, rozhlasu, televize či internetového média; utváření týmu, význam různých věkových a sociálních skupin pro obohacení týmu, komunikace a spolupráce v týmu; stanovení si cíle, časového harmonogramu a delegování úkolů a zodpovědnosti; faktory ovlivňující práci v týmu; pravidelnost mediální produkce.
V rámci receptivních činností se žáci seznamují s fungováním médií prostřednictvím aktivit, jako je analýza již hotových sdělení, při produktivních činnostech poznávají praktickou činností faktory ovlivňující fungování médií. Členové redakčního týmu školní tele-vize např. poznávají, že
  • výběr témat a zpracování obsahu ovlivňují sledovanost;
    Cílem komerčních televizních stanic je generovat zisk. Předpokladem jeho naplnění je sledovanost stanice, která je podmíněna volbou obsahu odpovídajícímu dané cílové skupině. Cílem redakčního týmu školní televize samozřejmě zisk není, nicméně sledovanost je pro žáky motivací a usilují o ni. Redakční tým školní televize má možnost získávat podrobné statistiky o návštěvnosti webových stránek a zhlédnutí videí použitím bezplatných služeb jako YouTube Analytics a Google Analytics, což lze připodobnit ke statistikám pořizovaným prostřednictvím tzv. peoplemetrů. Zmíněné webové služby poskytují i takové údaje, jako je míra udržení diváků v jednotlivých časových úsecích videa, zdroje návštěvnosti a, ač ne zcela přesně, podává i demografické údaje – např. příslušnost k věkové skupině a pohlaví. Z těchto informací mohou vycházet při volbě témat a především jejich zpracování s ohledem na cílovou skupinu.
  • prezentované informace nemusí být věrným obrazem skutečnosti;
    Žáci poznávají, že výsledná reportáž je podmíněna mnoha faktory – např. natočenými záběry, formulací komentáře, výběrem respondentů či kladenými otázkami. Žáci dále vnímají možnosti editac záznamu na počítači. Uvědomí si, že v případě vytržení části výpovědi z kontextu může sdělení výrazně změnit význam, vynechání určitých záběrů či rozhovorů rovněž zkresluje podání skutečnosti.
  • výsledné produkty jsou podmíněny časovými možnostmi;
    Průměrná délka reportáže v televizním zpravodajství se pohybuje okolo jedné minuty. V případě školní televize bývají reportáže delší, obvykle ale nepřesahují tři minuty. Autoři reportáží jsou nuceni obsahy zjednodušovat a zestručňovat.
    Rovněž zjišťují, že na kvalitu výsledku má značný vliv dodržování časového harmonogramu.
  • podobu médií ovlivňují jejich vlastníci.
    Jak uvádí Kavanová (In Pavličíková, Šebeš a Šimůnek, 2009, s. 36), „vlastník média může zásadním způsobem rozhodovat o podobě tohoto média, a to jak po obsahové, tak po formální stránce. Zároveň rozhoduje, na koho bude dané médium zacíleno, jaké politické a ekonomické cíle bude sledovat, jak bude utvářet náš obraz světa.“ I v tomto případě nacházíme v souvislosti se školní televizí paralelu. Ač ve značně omezené mí-ře, vedení školy můžeme připodobnit k vlastníkovi média. Žáci si uvědomují, že výrazně negativní prezentování školy by bylo v rozporu s jejími zájmy a tento fakt mají při výběru témat na zřeteli.
 
Mezi dětmi nejužívanější média stále patří televize. Podle výzkumu agentury Mediaresearch (2009) 97 % českých dětí ve věku čtyři až čtrnáct let z internetových domácností (domácnost, kde se někdo nejméně jednou měsíčně připojuje na internet) sleduje televizi denně nebo alespoň několikrát týdně. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (2012) dodává, že „podle sociologických výzkumů z posledních let má téměř polovina českých dětí ve věku 4-14 let televizor ve svém pokoji, a každý druhý rodič přiznává, že se nezajímá o to, jaké pořady jeho dítě v televizi sleduje.“ Jak uvádí Obst (Kalhous a Obst, 2002, s. 178), „vynikající formou mediální výchovy je aktivní příležitost vytvářet média. Děti, pro něž je dnes televize tak významnou složkou jejich každodenní zkušenosti, by měly mít možnost prakticky poznat, co vše obnáší produkce videoprogramu (např. příprava scénáře, natáčení, střih a další úpravy). Získají tak vlastní zkušenost s tím, jaký je vztah mezi realitou a jejím televizním nebo filmovým zobrazením.
 
Mediální výchova může být ve škole realizována v rámci samostatného předmětu, formou integrace do jednotlivých předmětů, projektů, kurzů či seminářů. Postupy popisované v této příručce jsou realizovány v rámci zájmového kroužku a stávají se tak dalším prostředkem rozvoje mediální gramotnosti v souladu s principy RVP ZV. Navrhované postupy je možné přizpůsobit i dalším formám výuky.

Zdroje a literatura:

JIRÁK, Jan. Média v každodenním životě. In Média a multimédia v pedagogické praxi: Mediální výchova ve školách. Hradec Králové: Institut dalšího vzdělávání Univerzity Hradec Králové, 2010.
 
VERNER, Pavel. Mediální výchova: průřezové téma. Praha: SPL - Práce, 2007a. ISBN 978-80-7361-042-5.
 
RIDEOUT, Victoria, Ulla FOEHR a Donald ROBERTS. KAISER FAMILY FOUNDATION. Media in the Lives of 8- to 18-Year Olds: A Kaiser Family Foundation Study [online]. 2010 [cit. 2012-01-07]. Dostupné z: http://www.kff.org/entmedia/upload/8010.pdf
 
JŮVA, Vladimír sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1997. ISBN 80-85931-39-7.
 
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. In: Metodický portál RVP [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. [cit. 2011-08-04]. Dostupné z:
http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV-pomucka-ucitelum.pdf.
 
KAVANOVÁ, Lucie. Industriální povaha mediální produkce. In PA-VLIČÍKOVÁ, Helena; ŠEBEŠ, Marek a ŠIMŮNEK, Michal. Mediální pedagogika: média a komunikace v teorii a učitelské praxi. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2009. ISBN 978-80-7394-190-1.
 
MEDIARESEARCH. Volnému času českých dětí vládnou televize, počítače a zájmové kroužky. In: Mediaresearch [online]. 11. 8. 2009. [cit. 2012-01-07]. Dostupné z:
http://www.mediaresearch.cz/file/231/tz-volnemu-casu-ceskych-deti-vladnou-televize-pocitac-a-zajmove-krouzky.pdf.
 
Vaše dítě, vaše televize, vaše zodpovědnost. In: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání [online]. [cit. 2012-02-22]. Dostupné z:
http://www.rrtv.cz/cz/static/prehledy/medialni-gramotnost/televizni-kampan-rrtv.htm
 
KALHOUS, Zdeněk a OBST, Otto a kol. Školní didaktika. Praha: Por-tál, 2002. ISBN 80-7178-253-X.
Ukázka pochází z publikace Videotvorba ve škole, která vznikla v rámci projektu OP VK Školní televize jako ná-stroj rozvoje klíčových kompetencí (CZ.1.07/1.1.05/04.0030) realizovaném Základní školou T. G. Masaryka Borohrádek.
 
INFO
Publikován: 18. 10. 2012
Zobrazeno: 3102krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
PŘIBYL, Michal. Školní televize a mediální výchova. Metodický portál: Články [online]. 18. 10. 2012, [cit. 2019-12-11]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/16545/SKOLNI-TELEVIZE-A-MEDIALNI-VYCHOVA.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.