Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Typologie osobnosti u dětí: Řízení třídy a učení žáků s ohledem na diferenciaci podle dimenzí osobnosti
Odborný článek

Typologie osobnosti u dětí: Řízení třídy a učení žáků s ohledem na diferenciaci podle dimenzí osobnosti

19. 9. 2012 Základní vzdělávání
Autor
Šárka Miková
Spoluautor
Jiřina Stang

Anotace

V roce 2010 vyšla v nakladatelství Portál, s. r. o. kniha Šárky Mikové a Jiřiny Stang Typologie osobnosti dítěte s podtitulem Využití ve výchově a vzdělávání. Kniha poskytuje klíč k porozumění dětské osobnosti, ať už je dítě našim vlastním potomkem, žákem nebo klientem. Ukazuje, že pokud dospělý člověk porozumí nuancím v osobnosti dítěte tak, jak to umožňuje typologie osobnosti MBTI, může s ním navázat velmi kvalitní a vcelku bezproblémový vztah založený na vzájemné spolupráci a úctě.

Extravertní a introvertní žáci ve škole

Jak jsme už vícekrát zdůraznili, extravertní žáci sdílejí své myšlenky tím, že zpracovávají informace nahlas, mluví o tom, nad čím přemýšlejí. Proto často říkají věci, které nejsou jejich konečnými názory. Prohodí např. nějakou poznámku nebo komentář jen tak, aniž by si to promysleli, a my dospělí pak máme tendenci brát tento verbální projev vážně. Přitom bychom neměli reagovat zbytečně ukvapeně, abychom žáka nedostali do situace, kdy se bude muset začít bránit a svůj výrok obhajovat. Jako učitelé však reagujeme obvykle nějakou výčitkou nebo příkazem, takže žák již nemůže vzít svůj výrok zpět. Měli bychom se vyhnout rozdmýchání konfliktu, zároveň však dát ostatním žákům jasně najevo, že takové chování ve třídě neakceptujeme. Např. reaguje-li v extrémním případě žák na náš požadavek, aby si z tašky vyndal sešit a začal pracovat, slovy: Ty mi můžeš…, neměli bychom z toho hned dělat velkou kauzu a řešit to kázeňsky. Spíše řekneme např.: Je to opravdu to, co jsi chtěl říct? To umožní žákovi vzít svou impulzivní reakci zpět a řekne možná: Ne, ani nevím, proč jsem to řekl… 

U introvertních žáků zase budeme čelit opačným potížím – postup jejich úvah nemůžeme sledovat, protože podněty zpracovávají uvnitř sebe a potřebují k tomu čas. Musíme si proto dávat pozor, abychom je nezaplavili příliš rychlým sledem otázek. Pokládáme jim spíše otevřené otázky, které neumožňují krátkou odpověď, a zároveň je nepřerušujeme doplňujícími otázkami.

Skákání do řeči, přerušování druhých, potíže s posloucháním učitelova projevu

Extravertní žáci nedokážou delší dobu klidně poslouchat náš mluvený projev – nové informace zpracovávají lépe tak, že o nich mluví nebo jsou jinak aktivní. Začnou se vrtět, šeptat něco jeden druhému apod.

Co s tím?

 -        Stanovte jasný časový limit pro pouhý poslech. Tito žáci se lépe soustředí na mluvený projev druhého člověka, když vědí předem, jak dlouho budou muset být potichu. Učitel jim např. sdělí, že jeho výklad potrvá asi 8 minut a teprve pak budou moci ve dvojicích tiše hovořit při společné práci na úkolu. Pokud učitel nestihne vše v avizovaném čase, měl by žákům říci, kolik minut ještě potřebuje. Je to pro ně přijatelnější než přemýšlet, kdy už „to konečně skončí“.

-        Využívejte červené/zelené karty (Murphy, 1992). Učitel může využívat různých pomůcek, např. laminované karty (na jedné straně červené barvy, na druhé zelené). Na obou stranách mohou být magnety nebo může být karta zavěšena na provázku. Jakmile bude chtít žákům něco vyložit, vysvětlit atd., obrátí kartu červenou stranou k nim a řekne např.: Nyní je čas červené karty, to znamená, že budeme všichni poslouchat. Za 5 minut se karta zase otočí na zelenou stranu a budete mít možnost mluvit.

-        Zadávejte konkrétní úkoly v průběhu poslechu. Extravertní žáci lépe poslouchají, když mohou současně aktivně zpracovávat informace, které slyší. Například si zapisují klíčová slova, vyplňují tabulku, zaznamenávají údaje do pracovního listu, vytvářejí T-grafy apod.

 

Poznámka: T-graf je jednoduchá metoda – grafický organizátor, který se používá tehdy, když chceme mezi sebou porovnat dvě věci, jevy, témata apod.

 

Jaké jsou výhody cestování vlakem?

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

          

Jaké jsou výhody cestování letadlem?

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

 

Extravertní žáci mohou ve třídě působit jako aktivnější a bystřejší než introverti, protože hned reagují, nahlas projevují svůj zájem, dávají najevo, že látku vstřebávají, nebojí se zeptat na nejasnosti. Často se hlásí a někdy odpovídají ještě předtím, než učitel domluví nebo než na ně přijde řada.

Mají-li čekat či jsou-li přerušeni, snadno ztratí souvislost, mají pocit, že pokud svou myšlenku okamžitě neřeknou, navždy jim uteče. Učitelé většinou tyto žáky kárají nebo je žádají, aby počkali, oni však mezitím často svou myšlenku zapomenou. To však neznamená, že nebyla důležitá. Všichni jsme se jistě mnohokrát setkali se žákem, který se intenzivně hlásil a z něhož po vyvolání vypadlo pouhé: Já jsem to zapomněl. Pravděpodobně to není hra s učitelem, tento extravertní žák potřeboval myšlenku říct nahlas, aby ji mohl skutečně promyslet.

 

Co s tím?

Napiš si to! Udělej si značku! Nakresli si to! Paměť extravertních žáků je nepřetržitě přetrhována novými myšlenkami a stimuly, proto bychom je měli učit, jak mohou své myšlenky udržet ve vědomí. Pokud má žák schopnost vizualizace, může si nakreslit nějaký obrázek, rychlé schéma, značku, která vystihne, co chtěl říct. Pro mladší žáky může být tento postup náročný – mohou si proto např. opakovat určité klíčové slovo, starší žáci si slova nebo celé věty zaznamenají. Otázky a myšlenky si mohou také zapisovat do sloupců, které si vytvoří na každé levé straně sešitu.

Malé červené/zelené karty (Murhpyová, 1992). Každý žák má k dispozici svou malou kartu (na jedné straně je červená, na druhé zelená), kterou pak používá různými způsoby podle dohodnutých pravidel:

1. Zadejte žákům pokyn, aby své karty otočili červenou stranou nahoru. Položte otázku nebo zadejte instrukce k úkolu, a požádejte žáky, aby zůstali v tichosti. Až budou připraveni odpovědět, otočí kartu zelenou stranou nahoru. Někdy můžete čekat, až kartu otočí všichni žáci, jindy shromáždíte žáky s „červenou kartou“ a pracujete s nimi zvlášť, zatímco ostatní již pracují na jiném úkolu.

2. Poté co žák dokončí samostatnou práci (např. dopočítá příklad), otočí kartu zelenou stranou nahoru na znamení, že k němu učitel může přijít a poskytnout mu vodítka pro další práci. V tomto případě mají karty roli vizuálních upomínek a umožňují žákům pracovat samostatně, v tichosti a trénovat si trpělivost, v klidu čekat na pomoc učitele.

3. Žáci, kteří dlouho přemýšlejí předtím, než se pustí do úkolu, mohou použít zelenou stranu karty k tomu, aby dali najevo, že rozumí zadání a nepřejí si být vyrušováni. Když otočí kartu červenou stranou nahoru, znamená to, že potřebují pomoc nebo chtějí, aby se u nich učitel zastavil a oni s ním mohli sdílet své úvahy.

 

Odpovědní karty (Chapman a King, 2005). Jsou využívány jako nástroj formativního hodnocení* a umožňují učitelům posuzovat znalosti, postoje a zájem žáků. Karty vyhovují extravertům (umožňují činnost a manipulaci) i introvertům (mohou přemýšlet v tichu).

Každý žák dostane karty, které budou mít na obou stranách stejné odpovědi (např. PRAVDA/LEŽ, PLUS/MINUS, KRÁT/DĚLENO, SOUHLASÍM/NESOUHLASÍM, ROZUMÍM/NECHÁPU TO apod.). Když učitel položí otázku, žák vybere příslušnou kartu a zvedne svou odpověď beze slov nahoru. Učitel tak získá přehled, jak žáci porozuměli otázce nebo problému, a podle toho může volit další učební činnosti.

Introvertní žáci nemívají s vyrušováním a přerušováním ostatních problém, nikomu neskáčou do řeči. Jejich mlčení si však nevykládejme tak, že nemají co říct. Přemýšlejí a potichu si formulují, co chtějí sdělit. Při běžném způsobu výuky (kdy učitel klade otázky celé třídě) se téměř nedostanou ke slovu – po položení otázky potřebují delší čas na promyšlení odpovědi, tu ale mezitím za ně řeknou extraverti.

Co s tím?

Po položení otázky požádejte žáky, aby si chvíli všechny své nápady zapisovali. Introverti tak mají možnost si své odpovědi promyslet a utřídit, aby je mohli prezentovat. Extraverti sice odpovídají ihned, ale jejich odpověď nebývá dostatečně zformulována, takže jejich sdělení může být ostatním hůře srozumitelné. Tím, že si své myšlenky zapisují, se obě skupiny mohou lépe připravit.

Když si žáci své nápady zapsali, vyzvěte je, aby myšlenky sdíleli ve dvojici – mohou pracovat se svým sousedem či si vybrat někoho jiného. Introverti většinou mají zábrany sdělovat své nápady před celou skupinou. Poté, co si je předají ve dvojici, získají větší jistotu, že jejich nápad stojí za to, aby byl prezentován. Nedokážou-li své zábrany zatím překonat, může jejich nápad prezentovat druhý ze dvojice. Žádný nápad tak nemusí zapadnout.

Metody a činnosti, které ve výuce vyhovují extravertům a introvertům

Extraverti se potřebují učit v interakcích s ostatními, vidět, jak si ostatní vedou a co se považuje za důležité, vyžadují zpětnou vazbu. Vyhovuje jim myšlení nahlas – dejme jim tedy příležitost, aby mohli diskutovat s učitelem, se spolužákem, ve skupinách. Rádi se při přemýšlení nějak pohybují, něco dělají. Většinou mají rádi hraní rolí a dramatizace (platí to spíše pro ty, kteří jsou zároveň typu F, tj. s převahou cítění).

Introvertům naopak vyhovuje práce s vlastními myšlenkami – naslouchat, pozorovat, pracovat v laboratoři, číst a psát. Rádi se učí spíše sami, ale občas uvítají možnost porovnat svůj pokrok s někým, komu důvěřují. Měli bychom si dát pozor, abychom jim dali dostatek času na „učesání“ práce, než s ní půjdou na „trh“, a při prezentování výsledků bychom měli respektovat jejich potřebu dostatečně si vše promyslet.

Příležitosti pro extravertní žáky, jak být aktivní

Žáci mohou v úvodní fázi hodiny psát na pásy papíru své odpovědi z brainstormingu nebo formulovat otázky, které je k tématu napadly. Jednotlivé pásy se zápisy žáků lze pak třídit do různých kategorií a diskutovat o nich.

Úlohy v přihrádkách (kapsách). Tato strategie se používá pro upevňování a procvičování látky a umožňuje diferencovat učení žáků z hlediska extroverze a introverze tím, že dovoluje žákům pohyb, čas na samostatné promýšlení a zároveň diskusi ve skupině. Extravertním žákům umožňuje zastávat roli poslů ve chvíli, kdy jdou pro skupinový úkol do přihrádky u tabule (např. pro matematickou úlohu). Umožňuje také diferenciaci z hlediska smyslů a intuice tím, že poskytuje strukturované úlohy ve formátu umožňujícím rozmanitost a možnost volby (Kise, 2007).


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Typologie osobnosti u dětí.

 

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Šárka Miková

Hodnocení od uživatelů

Mgr. Růžena Pekařová
27. 9. 2012, 14:02
Váš článek vhodně motivuje k přečtení zde uvedené knihy. Děkuji za podmět k dalšímu rozšíření obzoru při práci pedagoga.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Psychologie