Tento článek je otištěn se souhlasem redakce časopisu Tělesná výchova a sport mládeže (2006, r. 72, č. 6, s. 2 - 13). Další informace o TVSM najdete na www.ftvs.cuni.cz/tvsm/index.php
Dokument o standardech tělesné výchovy v USA se poněkud vymyká našemu tradičnímu chápání a pojetí podobných školských dokumentů. Pozorný čtenář se určitě zamyslí nad informacemi o vzniku a vývoji standardů a zejména o podílu různých institucí a množství publikací, které tento historický proces ovlivňovaly. Při srovnávání s námi objevujeme první velký handicap - bez ohledu na územní velikost nebo malost se v naší zemi nikdo na vysoké odborné úrovni dobrovolně nestará o problémy a úroveň školní tělesné výchovy. Občanská společnost v tomto směru není ještě dostatečně rozvinutá. Tělocvikáři by nejraději vše přenechali státním orgánům či institucím nebo pokračovali ve starých "osvědčených a jedině možných" přístupech.
Mnohá překvapení čekají čtenáře v popisu šesti standardů. Dokumenty používají pro nás někdy neobvyklé odborné termíny. Vzhledem ke kulturním a historickým tradicím je to však pochopitelné. Z označení každého standardu však vyplývá celkem jasně konkrétní účel, který není zahalen do mlžících frází. Vlastních pohybových aktivit se dotýká především první standard, nejsou to však naše staré známé osnovy. Další standardy pak vyžadují, aby žák rozuměl pojmům a principům osvojování pohybových dovedností a zlepšování osobního výkonu, aby se pravidelně zúčastňoval pohybových aktivit, aby dosáhl dobré úrovně tělesné zdatnosti, aby se s respektem choval k ostatním účastníkům a chápal i obhajoval přínosy pohybových aktivit pro zdraví.
Těchto šest standardů je pak rozpracováno pro čtyři úrovně, které tvoří ročníky (0.1- 2., 3. - 5., 6. - 8. a 9. - 12. školní docházky. V každé věkové skupině se čtenář dozví, co je možné od žáka očekávat a co by žák měl asi dokázat. Jde o pouhé příklady, které nezavazují. Je na učiteli, jaké konkrétní učivo zvolí a jak formuluje očekávané výkony.
Po prostudování amerických standardů se může čtenář pokusit o jejich srovnání s našimi vzdělávacími programy, posoudit možnost jejich uplatnění v našich podmínkách nebo dokonce navrhnout změnu českých doporučení. Standardy nabízejí mnoho podnětů pro tvorbu ŠVP. V každém případě bude čtenář obohacen poznáním, jak se na reformu školy dívají tělocvikáři v jiné zemi.
Na amerických školách probíhá od roku 1983 a do dneška stále pokračuje reformní hnutí, týkající se celého školství a všech předmětů (srov. Hendl, Vindušková, 2004). V tomto hnutí zprvu nehráli zástupci amerických učitelů tělesné výchovy - podobně jako u nás - větší roli, přestože se ze všech stran konstatuje, že americký národ čelí zdravotní krizi, vyvolané nedostatkem či absencí pohybové aktivnosti a od programů tělesné výchovy se jednoznačně očekává, že přispějí k řešení tohoto problému. Postupně však i pro tuto oblast učiva byly zpracovány závažné dokumenty, které usilují o proměnu pojetí tělesné výchovy. Zatímco u nás schvalují Rámcové vzdělávací programy MŠMT, vláda a poslanecká sněmovna, vychází iniciativa při tvorbě zásadních dokumentů v USA z aktivit profesních organizací, zejména z National Association of Sports and Physical Education2 (NASPE) a z podpory dalších organizací sdružujících především lékaře.
Podnětem pro zahájení školské reformy v USA byly dvě otázky:
Rodiče, učitelé, vedoucí ekonomové a politici začali intenzívně přemýšlet o vzdělávacím systému v USA a důsledkem hledání odpovědí byla bezpříkladná reforma amerického školství, jejímž cílem bylo zajistit, aby všichni graduovaní byli připraveni zaujmout své místo ve společnosti a byli schopni se prosadit v globální ekonomice. Školské reformě se dostalo nejvyšší podpory, když prezident svolal v roce 1989 historický summit o vzdělávání (Education Summit). Byly vyhlášeny vzdělávací cíle pro celý národ a byl vytvořen vrcholný orgán National Education Goals Panel (NEGP), který měl za úkol sledovat postup k těmto cílům. Objevila se myšlenka národních standardů. Edukační reforma nezačala vytvořením jednotného celoamerického závazného kurikula, ani přesně stanoveným průběhem školní docházky. Na první místo byly postaveny kompetence, které definovaly, co by měl žák vědět a být schopen vykonávat3. Představovalo to změnu ve způsobu myšlení a nazírání na americké školáky. Očekává se, že žákům ve všech školách bude umožněno při náležité podpoře dosáhnout těchto standardů.
Edukační standardy dostaly v březnu 1994 podobu federálního zákona Goals 2000 - Educate America Act, který umožnil vytvoření výboru National Education Standards Improvement Council (NESIC). Kromě mnoha jiných úkolů měl spolupracovat s příslušnými organizacemi při tvorbě kritérií pro udělení souhlasu se standardy učiva navrženými nezávislými organizacemi. Usilovalo se o to, aby standardy:
Standardy se staly úhelným kamenem školského reformního hnutí. Z takto vytvořeného rámce se vynořily standardy učiva4 a výkonové standardy5 a bylo dosaženo shody v definicích těchto dvou druhů. Standardy učiva specifikují, co by měli žáci znát a umět vykonávat. Zahrnují znalosti a dovednosti - způsoby myšlení, komunikování, uvažování a zkoumání a nejdůležitější ideje, pojmy, problémy a informace, charakteristické pro každý předmět. Jednoduše řečeno zahrnují hlavní znalosti a dovednosti dané disciplíny, které by si měl žák osvojit.
Výkonové standardy specifikují, co znamená přijatelná dobrá úroveň. Obsahují indikátory úrovní očekávaného výkonu žáků ve standardech učiva. Výkonový standard naznačuje druh evidence (např. esej, matematický důkaz, vědecký experiment, projekt, test, zkouška), která má prokázat, že se vyhovělo standardům učiva a že kvalita žákova výkonu se zdá být dobrá.
V roce 1986 vytvořila NASPE komisi a požádala ji, aby zodpověděla otázku: "Co má znát a prakticky prokazovat pohybově vzdělaný žák?" Prvním výsledkem projektu byla definice, která zahrnuje pět hlavních cílových oblastí. Podle ní pohybově vzdělaná osoba splňuje tyto podmínky:
Práce komise byla v dalším období ovlivněna dokumentem Healthy People 2000, the national health objectives (Zdraví lidu v roce 2000, celonárodní úkoly zdraví) z roku 1990, který obsahuje jakousi desetiletku úkolů v oblasti veřejného zdraví. Značnou pozornost věnoval dvěma celonárodním cílům, které mají vztah ke školní tělesné výchově:
Před americké učitele tělesné výchovy byly postaveny dva rozdílné, avšak úzce spolu související edukační cíle. Prvním je vytvořit programy, které získají žáky pro celoživotní pohybovou aktivnost. Druhým cílem je prokázat, že programy se mohou stát hybnou silou efektivní změny. Dokud se nedosáhne obou těchto cílů, zůstane tělesná výchova v programu škol okrajovým předmětem a nezíská podporu veřejnosti a politiků.
Konečná první verze standardů pro školní tělesnou výchovy a systém hodnocení žáků byly publikovány v roce 1995 jako dokument s názvem "Pohybem do budoucnosti: Národní standardy pro tělesnou výchovu".
V roce 1996 byla publikována Zpráva hlavního hygienika USA: Pohybová aktivnost a zdraví (Surgeon General's report: Physical Activity and Health), která se stala podnětem pro vznik mnoha výzkumných studií a v posledních deseti letech je snad nejcitovanějším zdrojem v oblasti vztahů pohybové aktivnosti a zdravotních benefitů. Doložila, že pravidelná a přiměřená pohybová aktivnost podstatně zmenšuje riziko rozvoje srdečních nemocí, cukrovky II. typu, střevní rakoviny a vysokého krevního tlaku. Společnost amerických kardiologů (American Heart Association, 1995) o něco dříve doporučila, aby děti ve věku pěti let a starší provozovaly aspoň 30 minut denně pohybových aktivit mírné intenzity a intenzívnější pohybové aktivity nejméně 30 minut třikrát týdně.
Zpráva hlavního hygienika považuje školní tělesnou výchovu za nejdůležitější dostupný zdroj podpory pohybové aktivnosti mladých lidí v USA a doporučuje, "aby se ve školách požadovalo zavedení denní tělesné výchovy pro každý stupeň a aby se podporovaly pohybové aktivity, které se mohou provozovat po celý život".
Kromě popisu standardů zahrnuje současné reformní hnutí rozvoj hodnotících materiálů7 a programů pro určení míry, v jaké by žáci měli vyhovět standardům učiva. Tento proces vyžaduje definování specifické úrovně žákových znalostí a dovedností a vytvoření validních, spolehlivých a praktických hodnotících materiálů, které by umožnily určit, jak žáci aktuálně vyhovují těmto standardům.
Druhá verze standardů vznikla v roce 2004. Jak první verze NASPE, tak jejich inovovaná podoba se snaží definovat, jaké poznatky a dovednosti by si měl žák osvojit jako důsledek kvalitního programu tělesné výchovy8. Standardy poskytují navíc koncepční představu pro navržení reálných a dosažitelných úrovní žákova výkonu v jednotlivých věkových kategoriích. Určení dosažitelných cílů je prvním krokem při tvorbě edukačního programu, zaměřeného na žákovo učení a jeho výkon.
Předpokládá se, že učení je nejúčinnější, když jeho cíl je v souladu jak s hodnocením, tak s vyučovací praxí. Postupuje se podle tohoto schématu: "Žákům řeknete, které poznatky a dovednosti jsou pro ně důležité, pak zařadíte do vyučování to, co jste jim řekli, že se mají naučit, připravíte vhodné úlohy a umožníte jim prakticky vykonávat to, čemu jste je vyučovali, a pak zhodnotíte to, co žáci dělali." (Tannehill, 2001)
Popis komplexního souboru národních standardů, připojených hodnocení a didaktických strategií se stal významným přínosem pro tělesnou výchovu, protože překonává nesprávný názor, že TV je akademicky mělkým oborem studia. Standardy v podstatě říkají, že TV má akademický status jako ostatní vyučovací předměty. Potvrzují, že učivo v TV zahrnuje výkon, znalosti a dovednosti. Zdůrazňují, že výkon vyžaduje úsilí a důkladnost. A dále konstatují, že veškeré chování, spojené s TV, může být nějakým způsobem měřeno - i když ne vždycky na numerické škále, ale aspoň pomocí kritického posouzení. Standardy umožňují učitelům TV účastnit se plnohodnotně školní reformy a dodávají profesi nový význam a vážnost.
Nezbytnou součástí celého reformního procesu je hodnocení, představující proces shromažďování dokladů o úrovni žákova výkonu v konkrétní oblasti učiva a vyvozování závěrů, založených na těchto dokladech pro různé účely. Učitelé9 musí být způsobilí hodnotit individuální výkon, jinak by bylo nemožné zjistit, zda jsou standardy dosahovány a zda se žáci učí.
Dosavadní doporučení a představy v této oblasti zaostávají zatím za rozvojem standardů, přestože NASPE nyní vyvíjejí výkonové indikátory a hodnotící materiály pro národní standardy. Abychom mohli hodnotit žákův výkon, je třeba přesně definovat, co standardy znamenají z hlediska očekávání žákova výkonu. Zpoždění prací v tomto směru je pravděpodobně způsobeno požadavkem, že učitel má dodržovat autonomii individualizovaného programu a vycházet vstříc jedinečným potřebám žáků a myšlence, že není výchovně vhodné mít jeden standard pro žáky s různým potenciálem.
Přestože ke zjištění, zda standard byl dosažen, je možné použít značné množství hodnotících technik a kritérií, mělo by toto hodnocení:
V době, kdy jsou kladeny stále větší požadavky na hodnocení než kdykoli dříve v historii americké edukace, narůstá mezi americkými učiteli nespokojenost s tradičními formami hodnocení, ať už je to používání vícepoložkových testů, jejichž výsledky jsou strojově zpracovávány nebo používání standardizovaných testů pohybových dovedností či testů tělesné zdatnosti. Američtí učitelé hledají nové inovační cesty k hodnocení žákova učení, které by byly efektivní vzhledem k omezené době, po kterou jsou v kontaktu se žáky. Učitelé pociťují často nespokojenost s tím, jaké informace testy, které měří atributy, jako je tělesná zdatnost nebo kompetence ve sportovních dovednostech, přinášejí. Vědí, že žáci se učí, dosavadní testy však neusnadňují učení, ani neposkytují dobré indikátory naučeného. Mnohé se nehodí k použití v normálních vyučovacích jednotkách a nepomáhá vyučovací činnosti učitele. Hodnocení jako součást didaktického procesu10 nutně vyžaduje radikální zlepšení.
V této situaci hledá reformní hnutí ve vzdělávání proměnu hodnotících postupů, zejména každodenní hodnocení učitelem založeném na výkonu11, v jejichž ohnisku pozornosti jsou prioritní úkoly a pro žáky významné výsledky. Preferuje se také hodnocení v přirozeném životním prostředí. Hnutí za autentické hodnocení je považováno za inovační, přestože mnohé z těchto technik se používají v TV již dlouhá léta. Opravdová podstata učiva v tělesné výchově se projevuje v nepřímo pozorovatelném chování. Proto učitelé TV často používají pozorování a subjektivní metody hodnocení.
I když hodnotící proces může být použit učitelem pro různé dílčí úkoly, slouží hodnocení velmi často jenom pro klasifikaci žáka. Chápat klasifikaci jako jediný účel hodnocení, je faktor, který významně přispívá k nevhodným hodnotícím praktikám a obecně ke špatné výuce. Prvotním cílem hodnocení musí být podpora učení, a ne jenom pouhá dokumentace, že došlo k učení. Spojení mezi hodnocením a výukou je rozhodující a neoddělitelnou složkou programů školní TV. Bude-li prováděno spravedlivě, pak hodnocení žákovy progrese bude významně podporovat učení. Hodnocení a didaktický proces12 by měly představovat dynamické a neustálé sdílení informací o žákově progresi při dosahování standardů učiva v TV a usnadňovat jejich dosažení. Budou-li informace, získané hodnocením žákova učení, konzistentní s učebními cíli vhodně použity pro řízení didaktického procesu, mohou podporovat učení a dokumentovat je.
Rozhodující je zajistit mládeži příležitosti k pohybovým aktivitám ve škole a mimo školu. Tělesná výchova má odpovědnost za předání znalostí a dovedností, které jsou podmínkou správného výběru pohybových aktivit (Siedentop, 1996). NASPE je přesvědčena, že žák v každé americké škole od posledního ročníku mateřské školy až po 12. ročník13 by měl mít příležitost zúčastnit se kvalitní TV. Ta má rozhodující úlohu ve vývoji zdravě orientované zdatnosti, pohybové kompetence, kognitivního pochopení pohybových aktivit a postojů k nim při přijímání zdravého a pohybově aktivního životního stylu. Současné kvalitní programy TV jsou důležité, protože poskytují učební zkušenosti, odpovídající vývojovým potřebám mládeže, a pomáhají zlepšovat u mládeže mentální čilost, školní prospěch, připravenost k učení a chuť do učení. Podle směrnic NASPE zahrnuje vysoce kvalitní program TV tyto složky - příležitost k učení, smysluplné učivo a odpovídající uspořádání didaktického procesu.
Příležitost k učení:
Smysluplné učivo:
Vhodně uspořádaný didaktický proces:
Kvalitní programy tělesné výchovy mohou:
V roce 2002 se začalo s revizí standardů tak, aby reflektovaly novější poznatky, výsledky výzkumu a zkušenosti z praxe. Inovovaný dokument byl opět oponován zástupci výzkumu a škol. Výsledná druhá verze standardů reflektuje přesněji současné představy o tom, co mají žáci znát a dokázat v důsledku kvalitního edukačního programu v předmětu Tělesná výchova. Komise pro revizi Národních standardů ročníků 0. - 12. se pokusila zachovat původní standardy a obrátila svůj zájem především na problémy spojené s jejich realizací. Změny nejsou příliš velké, odrážejí však současné názory.
Standardy jsou seskupeny do kategorií podle ročníků 0. - 2., 3. - 5., 6. - 8. a 9. - 12. v souladu s jinými školními předměty a s vývojovými tendencemi mládeže. Každá kategorie obsahuje očekávání žákových výkonů a ukázky výkonových indikátorů. Šest standardů je rozpracováno pro jednotlivé věkové kategorie (viz výše) tak, aby bylo jasné, co by měl žák na konci dané úrovně znát a prakticky vykonávat. Příklady výkonových indikátorů žákova chování, prokazující na každé úrovni progresi směřující k dosažení žákových očekávání, odrážejí žákovy výsledky ve vztahu k očekáváním. Bylo využito všech nových poznatků o významu pohybově aktivního životního stylu a pohybová aktivnost byla přidána k definici tělesně vzdělaného - "...s cílem naplnit celý život zdraví prospěšnou pohybovou aktivností".
Výkonové indikátory nezahrnují veškeré učivo. Jsou to jenom příklady, které by měly naznačit, co by mohl použít učitel ve svém vlastním programu. Je na učitelích, aby sami vytvořili vlastní výkonové indikátory, které budou odpovídat potřebám a vývojové úrovni žáků.
Nyní uvedeme přehlednou informaci o všech šesti standardech. Výklad si všímá koncepce úprav standardů v závislosti na věku školáka. V dalších číslech TVSM se objeví plné znění těchto standardů pro jednotlivé věkové skupiny.
Žák prokazuje kompetenci v pohybových dovednostech a pohybových vzorcích potřebných k provádění různých pohybových aktivit.
Cílem tohoto standardu je rozvíjení pohybových dovedností potřebných k radostnému provozování pohybových aktivit. Ovládnutí pohybových základů usnadňuje osvojování dalších pohybových dovedností. Dává žákům možnosti dosáhnout úspěšně vyšších výkonnostních úrovní a zvyšuje pravděpodobnost, že žák bude pohybové aktivity pravidelně provozovat. V prvních letech se žáci učí základním pohybovým dovednostem (např. běhání, skákání, házení, přeskakování). V průběhu dalších let mohou tyto dovednosti dále kombinovat, zdokonalovat a rozvíjet ve specializované dovednosti (např. specifické taneční kroky, přihrávky od prsou, chytání s rukavicí nebo používání speciální taktiky), které se v dalších letech používají v neustále složitějším prostředí. Na základě zájmu a úrovně své pohybové kompetence si mohou žáci volit některé pohybové aktivity, kterým se věnují pravidelně a které vyžadují další specifické dovednosti. To všechno je přípravou žáků na život v dospělosti. Osvojené dovednosti jim později umožní zúčastňovat se pravidelně pohybových aktivit ve volném čase i v pracovním procesu.
Žák rozumí pojmům souvisejícím s pohybem, principy, strategiemi a taktikami, aplikovanými při osvojování a vykonávání pohybových aktivit.
Záměrem tohoto standardu je snaha žákovi usnadnit užívání kognitivních informací tak, aby rozuměl osvojování pohybových dovedností, dále podporoval jejich rozvoj a zvyšoval svůj výkon. Žák se učí používat myšlenkové procesy ke kontrole a usměrnění výkonu. Využívá při tom poznatků pohybového učení a vývoje, psychologie výkonu, sociologie, biomechaniky a zátěžové fyziologie. Máme na mysli např. zvýšení produkce svalové síly sumací dalších sil, znalost efektu úzkosti na výkon a porozumění principům specifičnosti tréninku. Znalost těchto pojmů a principů a jejich aplikace zvyšuje pravděpodobnost nezávislého učení a tudíž pravidelnější a efektivnější účast na pohybových aktivitách. V nižších ročnících základní školy je kladen důraz především na osvojení určité slovní zásoby vztahující se k pohybu a na aplikaci úvodních pojmů. Ve vyšších ročnících základních škol a nižších ročnících středních škol se zdůrazňuje aplikace a zevšeobecňování těchto konceptů na pohybové aktivity v situacích reálného života. Na střední škole je kladen důraz na nezávislé a rutinní používání velkého množství neustále složitějších konceptů. Před maturitou by žák měl mít dostatek znalostí a způsobilost samostatně je využíval k osvojování nových dovedností a k zlepšování těch stávajících.
Žák se pravidelně účastní pohybových aktivit.
Záměrem tohoto standardu je vytvoření návyků pravidelné účasti na pohybových aktivitách. Standard spojuje dění ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy s aktivitami žáků mimo školu. Účast žáka ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy je důležitá, avšak to, co žák dělá ve svém volném čase mimo vyučování, má zásadní význam pro vytvoření zdravého a aktivního životního stylu, který je potřebný jako prevence různých zdravotních problémů budoucí dospělé generace. Žáci využívají znalostí a dovedností nabytých v tělesné výchově i při pravidelných pohybových aktivitách v době mimo vyučování. Prokazují efektivní sebeřídící dovednosti, které jim umožňují pravidelně se zúčastňovat pohybových aktivit. Dobrovolná účast se často vyvíjí z počátečního potěšení z činnosti spojeného s dovednostmi potřebnými k provedení dané aktivity. Jakmile si žák uvědomí souvislost mezi aktivitou a okamžitými a zjistitelnými efekty aktivity na tělo, začne pravidelná účast na pohybové aktivitě obohacovat jeho tělesné a psychické zdraví, sociální příležitosti, vztahy a kvalitu života. Účast žáků se bude zvyšovat, budou-li mít příležitosti rozvíjet zájmy, které jsou pro ně smysluplné. Děti v raném věku se učí mít radost z pohybové aktivity, poznávají však také, že k dosažení prospěchu z ní je zapotřebí určité úrovně osobního zaujetí a vážné práce. Podílejí se na vývojově adekvátních vhodných aktivitách, které jim pomohou získat pohybovou kompetenci, a které je povzbudí k účasti na pohybových aktivitách nízké i vyšší intenzity a různých pohybových her. S přibývajícím věkem se zvyšuje struktura aktivit a přibývají možnosti účastnit se různých aktivit v době mimo vyučování. Dosažení tohoto standardu podporuje účast, která je přiměřená doporučeným časovým požadavkům z hlediska typu pohybové aktivity, její frekvence, doby trvání a intenzity, o nichž se ví, že slouží podpoře a udržení dobrého zdraví.
Žák dosahuje a udržuje dostatečnou úroveň tělesné zdatnosti podporující zdraví.
Záměrem tohoto standardu je rozvíjení žákových znalostí, dovedností a ochoty akceptovat odpovědnost za osobní zdatnost, vedoucí k aktivními a zdravému životnímu stylu. Žáci dosahují vyššího stupně základní tělesné zdatnosti a pohybové kompetence než je zapotřebí pro různé pracovní úkony a činnosti ve volném čase. Zdravotně orientovaná tělesná zdatnost zahrnuje kardiovaskulární vytrvalost, svalovou sílu a svalovou vytrvalost, flexibilitu a optimální složení těla. Očekávané zlepšení žákovy kondice by mělo být založeno zcela individuálně, v potaz by se měly vzít i rozdílné počáteční úrovně a dlouhodobé cíle týkající se úrovně zdatnosti založené na kriteriálních normách a přinášející zdravotní benefity,. Žáci se zlepšují v aktivitách střední až vyšší intenzity, které ovlivňují jednotlivé komponenty zdravotně orientované zdatnosti. Žáci mají také více zkušeností s plánováním, výkonem a monitorováním svých pohybových aktivit potřebných pro rozvoj tělesné zdatnosti. U mladších dětí je důraz kladen na jednotlivé prvky zdatnosti a na radost z pohybové aktivity, která podporuje tělesnou zdatnost. Starší děti postupně stále více chápou jednotlivé složky tělesné zdatnosti, metody, jak tyto prvky rozvíjet a udržet, a také jejich význam pro celkové zdraví. Středoškolští žáci jsou schopni navrhnout a rozvíjet svůj osobní program, který jim umožní dosáhnout úrovně tělesné zdatnosti podporující zdraví.
Žák prokazuje dostatečnou míru osobní odpovědnosti a sociálního chování a respektuje sebe sama a ostatní v prostředí pohybových aktivit.
Záměrem tohoto standardu je dosažení opakovaně se projevujícího chování, které podporuje osobní i skupinový úspěch v pohybových aktivitách. Zahrnuje to bezpečné praktiky, dodržování pravidel a procedur, slušnost, týmovou spolupráci, etické chování a pozitivní sociální interakci. Klíčem k tomuto standardu je rozvoj respektu pro podobnosti a odlišnosti jedinců prostřednictvím pozitivní interakce mezi účastníky pohybových aktivit. Podobnosti a odlišnosti zahrnují vztah ke kultuře, etnické zvyklosti, pohybové výkony, zdravotní oslabení, tělesné charakteristiky (např. sílu, velikost , tvar), pohlaví, věk, rasu a socioekonomický status. Dosažení tohoto standardu v nižších ročnících základní školy začíná přijetím pravidel chování a bezpečností ve třídě. Ve vyšších ročnících základní školy se žáci učí vykonávat pohybové činnosti samostatně, s partnerem a v menších skupinách. Na základní škole žáci začnou rozpoznávat odlišné a podobné vlastnosti jednotlivých spolužáků a podílejí se na kooperaci při pohybových aktivitách. Na nižším stupni střední školy žáci poznávají a identifikují účel pravidel a procedur sami se podílení na rozhodovacích procesech při tvorbě pravidel a procedur, jimiž se řídí jednotlivé speciální pohybové aktivity. Při pohybových aktivitách spolupracují s osobami různých povah a z různých sociálních prostředí. Středoškolští žáci projevují známky odpovědného chování, jednají samostatně a zodpovědně a mají pozitivní vliv na chování ostatních. Kooperují se všemi, předchází konfliktům nebo je řeší, znají hodnotu rozmanitostí v pohybových aktivitách a rozvíjejí strategie k zapojení ostatních. Také si začínají uvědomovat vliv rodiny, typu práce dospělých a pracovního zařazení na volbu pohybových aktivit a okolnost, že s časem se mění zájem o pohybové aktivity i příležitosti je vykonávat.
Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, jako výzvu, sebevyjádření a sociální interakci
Záměrem tohoto standardu je rozvoj uvědomovaných vnitřních hodnot a benefitů z účasti v pohybových aktivitách a jaký je jejich osobní význam. Pohybové aktivity poskytují příležitost k sebevyjádření a sociální interakci, jsou příjemné, vyzývající a radostné. Tyto hodnoty vyvíjejí sebevědomí a podporují pozitivní obraz o sobě samém, což vede k setrvalé účasti na pohybových aktivitách po celý život. Žáci na základních školách mají radost z vnímaní pohybu a prožívají výzvy a radosti tím více, čím více mají jistotu ve svých pohybových dovednostech. Na nižším stupni středních škol je účast na pohybových aktivitách příležitostí pro výzvu, sociální interakci, pocit sounáležitosti ve skupině a také pro neustálé zlepšování osobních pohybových dovedností a jejich aplikaci v různém prostředí. Účast na pohybových aktivitách přináší středoškolským žákům zábavu a potěšení a je výzvou k sebepřekonání, k sebevyjádření a sociálním interakcím. Výsledkem těchto vnitřních benefitů je, že žáci budou mít celý život tendenci aktivně pěstovat celoživotní pohybové aktivity, které vyhovují jejich vlastním potřebám.
Všichni, kteří se podíleli na tvorbě Národních standardů tělesné výchovy (NASPE 2004), zastávají názor, že správné přijetí a realizace standardů se může podařit, jen když je učitelé vezmou za své. Pouze snaha učitelů o profesionální růst a progresivní změnu výuky tělesné výchovy může vést k naplnění cílů standardů. Pro lepší pochopení významu a úlohy standardů uvedeme několik faktů, charakterizujících americký školský systém.
Ve Spojených státech neexistuje zákon nebo závazný předpis, který by požadoval povinné poskytování tělesné výchovy ve školách. Jednotlivé státy mohou určit obecné minimální požadavky, ale školní distrikty určují jejich specifickou realizaci. Mnoho států převádí celou zodpovědnost za rozhodnutí o vzdělání na školní distrikty. Proto mají standardy formu doporučení a nejsou závazné. 36 států unie nařizuje, aby v distriktech na 1. stupni probíhala povinná tělesná výchova, 65% totéž vyžaduje na 2. stupni a 83% na 3. stupni. Neurčuje se rozsah týdenní výuky ani ročník, ve kterém je výuka povinná. 24 států povoluje udílet kredity z tělesné výchovy za absolvování on-line kursu, který moderuje kvalifikovaný učitel. V Arkansasu, Kalifornii a Illinois se vyžaduje měření BMI indexu u každého školáka v 5. a 9. ročníku.
Nestátní organizace NASPE se snaží vysvětlovat obsah standardů, jejich důležitost a správnost. Velkou roli přitom hraje snaha zvýšit profesionální statut učitelů tělesné výchovy, který není v některých státech unie uznáván. Tvůrci standardů se snaží o co jejich nejlepší zdůvodnění a finální kvalitu již z prostého pudu sebezáchovy zástupců učitelů tělesné výchovy a udržení školního předmětu tělesné výchovy na stejné úrovni, na níž jsou ostatní akademické disciplíny.
NASPE doporučuje a požaduje:
Ve své výzvě Pohybově aktivní a zdravé dítě se lépe učí! NASPE požaduje vytvoření podmínek, které by umožnily, aby se každý žák mohl věnovat denně nejméně 60 minut pohybovým aktivitám střední a vyšší intenzity. Tělesná výchova by se měla stát základem pohybově aktivního programu dětí, který zahrne zdravotní výchovu, příležitost k pohybovým aktivitám o přestávkách, pohybové aktivity v době mimo vyučování v klubech a dalších vhodných zařízeních, sportovní soutěžení v rámci jedné školy i mezi školami, dopravu do školy pěšky nebo na kole atd.
Zamyslete se nejprve nad formulací jednotlivých standardů a zkuste si položit otázku, který ze standardů je nejdůležitější. Jsou to standardy 3 a 4, které se týkají problému obezity a udržení zdraví ve vyšším věku, což jsou jistě základní problémy dnešní společnosti? Učitelé se však jistě zajímají také o násilí mezi dětmi a ve společnosti. Měli by se tedy věnovat výhradně standardu 5? Jaký by to mělo přínos pro pohybové dovednosti, herní strategie, prožitku z pohybu a pochopení hodnoty a přínosu pohybových aktivit ve všech jejich formách?
Mnoho učitelů se domnívá, že východiskem by měl být standard 2, který je zaměřen na kognitivní zvládnutí nejdůležitějších pojmů jednotlivých disciplín, jakými jsou fyziologie, pohybové učení, pohybový vývoj, biomechanika, sociální psychologie nebo dokonce estetika a historie pohybových aktivit.
Tabulka Příklady znalostí v jednotlivých disciplínách obsahuje příklady otázek, které by měl být schopen školák postupně zodpovědět. NASPE (2004) doporučuje, aby byl standard 2 využíván již v prvních letech školní docházky. Žáci by si měli osvojit příslušný slovník a aplikovat základní pohybové principy při provádění pohybového úkolu. Postupně mají být žáci seznamování se složitějšími principy. Setkávají se s autentickými situacemi, ve kterých je uplatňují. Osvojení těchto znalostí usnadňují didaktické styly, v nichž dochází k postupnému přenosu učitelova rozhodování na žáky. Cílem standardu 2 je rozšíření rozsahu kognitivního podílu výuky a zvýšení akademické úrovně předmětu tělesná výchova. Pochopení jednotlivých pojmů určí, zda žák bude jednotlivé pohybové aktivity vnímat jako bezpečné, přínosné, zábavné a uspokojující. Jsou to předpoklady, které povedou k pěstování pohybových aktivit i v pozdějších letech dospělosti. Je zřejmé, že učitel tělesné výchovy se musí pokusit o integraci všech standardů.
Příklady znalostí v jednotlivých disciplínách
Pohybové učení a vývoj | Biomechanika | Fyziologie | Psychologie a sociologie |
Na co si mám dávat pozor, jestliže se chci naučit této pohybové dovednosti? | Co pomáhá udržet rovnováhu? | Jak mé tělo reaguje na cvičení? | Co je motivace a jakou roli hraje v pohybovém výkonu? |
Jaké fáze při učení mohu očekávat, když se učím určité pohybové dovednosti? | Jak mohu měnit použití síly? | Které aktivity přispívají k mé zdatnosti? | Jak mohu ovládat své pocity a chování během hry? |
Jak různé typy zpětné vazby ovlivňují můj pohybový výkon? | Jak mohu využít rotaci, úhly projekce a rychlost pro zvýšení mého výkonu? | Které faktory ovlivňují rozvoj mé tělesné zdatnosti? Jak je mohu monitorovat? | Co se mohu naučit tím, že budu členem sportovního týmu? |
Standard 1
Žák prokazuje kompetenci v pohybových dovednostech a pohybových vzorcích potřebných k provádění různých pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku
Děti v tomto věku jsou velmi aktivní, rády se učí a osvojují si nové způsoby pohybu. Dosahují dobrých lokomočních dovedností a proměňují způsoby jejich realizace podle měnících se podmínek a očekávání. Prokazují plynulé přechody mezi sekvencemi lokomočních dovedností. Žáci si osvojují i náročnější formu složitějších manipulačních dovedností (např. vedení míče nohama, hod jednoruč spodem). Kontrolují dráhu svého pohybu, nošení břemen a balanční cviky na různých částech těla.
Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku:
Standard 2
Žák rozumí pojmům souvisejícím s pohybem, principy, strategiemi a taktikami, aplikovanými při osvojování a vykonávání pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku
Dětské myšlení v tomto věku velmi rychle zraje. Děti si osvojují a používají různé pojmy, např. činnost, plán, rozlišují osobní a společný prostor. Chápou pojmy úsilí a vztahy, které ovlivňují kvalitu pohybu. Znají hlavní prvky základních dovedností a umí je používat při svém výkonu. K jeho zlepšení využívají i zpětných informací.
Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku:
Standard 3
Žák se pravidelně účastní pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku
Děti se v tomto věku podílejí na pohybových aktivitách především kvůli zábavě, kterou při nich zažívají. Zúčastňují se zejména občasných neorganizovaných pohybových aktivit v době mimo vyučování a mají z nich radost. Účastní se velkého množství hrubých pohybových aktivit prováděných přerušovaně, které zahrnují lokomoční a non-lokomoční aktivity a manipulaci s předměty. Žáci si záměrně vybírají aktivity, kterých se účastní během svého volného času. Jsou mírné až vysoké intenzity a žáci je považují za zábavné. Uvědomují si, že účast na pohybových aktivitách mírné až vysoké intenzity má krátkodobé i dlouhodobé zdravotní benefity a rozhodují se o dobrovolné účasti na těch aktivitách, které mají pozitivní účinek na jejich zdraví. Žáci začínají používat dovednosti a znalosti, získané v tělesné výchově, ve svých volnočasových pohybových aktivitách.
Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku:
Standard 4
Žák dosahuje a udržuje dostatečnou úroveň tělesné zdatnosti podporující zdraví.
Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku
Děti se účastní množství aktivit, které podporují zdravotně orientovanou tělesnou zdatnost. Užívají si pohybových aktivit pro radost z pohybu a většinou si ani neuvědomují spojitost pohybové aktivity s vývojem jejich tělesné zdatnosti. Sportují jen nepravidelně v krátkých intervalech, zato však nakumulují poměrně značný objem pohybových aktivit a přitom se baví. Poznávají fyziologické příznaky spojené s účastí na pohybových aktivitách mírné až vyšší intenzity (např. pocení, zvýšená srdeční frekvence, těžké dýchání). Žáci této věkové kategorie mají základní znalosti o složkách zdravotně orientované tělesné zdatnosti (např. o kardiovaskulární vytrvalosti, svalové síle a svalové vytrvalosti, flexibilitě a složení těla).
Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku:
Standard 5
Žák prokazuje dostatečnou míru osobní odpovědnosti a sociálního chování a respektuje sebe sama a ostatní v prostředí pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku
Mladší dětí objevují radost z herních činností s kamarády a poznávají, jak sociální interakce může učinit pohybovou aktivitu zábavnější. Znají zásady bezpečnosti a pravidla a procedury v hodinách tělesné výchovy. Dodržují je samozřejmě a bez mimořádného připomínání. Vědí, jak se přijatelně chovat při pohybových aktivitách a vytvářejí základy pro úspěšnou interpersonální komunikaci při skupinových aktivitách. Zlepšováním pohybových dovedností si upevňují základy pro spolupráci s jinými, učí se oceňovat spolupráci, sdílet zkušenosti při řešení společného problému a překonávat překážky.
Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku:
Standard 6
Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, sebevyjádření a sociální interakci.
Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku
Děti jsou nejaktivnějším elementem naší společnosti. Jsou aktivní, protože mají potěšení z pouhé účasti na pohybových aktivitách. Rádi učí novým dovednostem, baví je zvyšovat svou pohybovou kompetenci. Stávají se členy skupiny a krátkodobě spolupracují.
Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku K - 2:
Standard 1
Žák prokazuje kompetenci v pohybových dovednostech a pohybových vzorcích potřebných k provádění různých pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku
Starší děti zdokonalují techniku a proměnlivost základních pohybových dovedností tak, aby měly radostnější prožitky z pohybu. Zlepšují své lokomoční a manipulační dovednosti (např. zasahování cíle). Tyto dovednosti kombinují a používají v neustále se měnícím dynamickém prostředí (např. tancování předepsaných kroků podle hudby). Žáci si nadále zdokonalují některé specializované dovednosti nutné k provádění složitějších pohybových úkonů (např. basketbalová přihrávka, chytání rukavicí při softballu).
Příklady žákových výkonů v průběhu 3. - 5. ročníku:
Standard 2
Žák rozumí pojmům souvisejícím s pohybem, principy, strategiemi a taktikami, aplikovanými při osvojování a vykonávání pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku
Starší děti jsou schopny pochopit více složitějších pojmů a principů a použít je ve složitém prostředí. Používají zpětnou informaci k obohacení kognitivního chápání dovedností, stejně jako ke zlepšení výkonu. Také používají své znalosti o základních prvcích jednoduché biomechaniky a pohybových dovedností tak, aby mohly poskytovat druhým zpětnou informaci a korekci. Spolu se zdokonalováním pohybových dovedností, přenášejí koncepty a teorie dříve naučené do nových pohybových aktivit (např. pokrčení kolen snižuje těžiště a tím zvyšuje stabilitu).
Příklady žákových výkonů v průběhu 3. - 5. ročníku:
Standard 3
Žák se pravidelně účastní pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku
Starší děti si uvědomují svou účast na pohybových aktivitách a berou ji jako osobní rozhodnutí jak pro zdraví, tak pro potěšení z pohybových aktivit. Intenzita těchto aktivit, jichž se zúčastňují v mimoškolní době dobrovolně, je mírná až velká. Žáci umí využít příležitostí k pravidelným pohybovým aktivitám. Začínají rozpoznávat a využívat důležité prvky a pojmy, a tak podporují svou účast na aktivitách, které je baví. Jsou schopny používat informace z mnoha vnitřních i vnějších zdrojů pro řízení účasti na pohybových aktivitách.
Příklady žákových výkonů v 3. - 5. ročníku:
Standard 4
Žák dosahuje a udržuje dostatečnou úroveň tělesné zdatnosti podporující zdraví.
Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku
Starší děti pravidelně sportují za účelem zlepšení tělesné zdatnosti. Žáci vykonávají pohybové aktivity mírné až vyšší intenzity po delší časový úsek, aniž by byli unaveni. Začínají využívat pohybové činnosti specificky zaměřené na jednotlivé složky tělesné zdatnosti. Účinně registrují fyziologické ukazatele doprovázející pohybové aktivity mírné až vysoké intenzity a podle toho přizpůsobují svou vlastní aktivnost. Žáci podstoupí standardizované testy tělesné zdatnosti a dosáhnou požadované úrovně v souladu se zdravotními doporučeními. S učitelovou pomocí žáci interpretují tyto výsledky a začínají chápat význam informací získaných formálním měřením tělesné zdatnosti.
Příklady žákových výkonů v průběhu 3. - 5. ročníku:
Standard 5
Žák prokazuje dostatečnou míru osobní odpovědnosti a sociálního chování a respektuje sebe sama i ostatní v prostředí pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku
Starší děti jsou aktivními účastníky pohybových aktivit, ochotně se učí pracovat nezávisle i v malých skupinách a vnímají rozmanitost spolužáků. Žáci se ztotožňují s účelem specificky bezpečnostních zásad, pravidel, procedur a etikety a řídí se podle nich. Pokračují v rozvíjení kooperačních a komunikačních dovedností, usnadňujících dosažení společného cíle při spolupráci s partnerem nebo s malou heterogenní skupinou. Starší děti pracují samostatně a produktivně jak po kratší, tak po delší dobu. Žáci navazují na základy položené v nižších ročnících a pokračují v rozvíjení kulturně etnického sebeuvědomění, oceňují svoje vlastní zděděné vlastnosti stejně jako oceňují odlišnosti druhých.
Příklady žákových výkonů v průběhu 3. - 5. ročníku:
Standard 6
Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, sebevyjádření a sociální interakci.
Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku
Žáci již znají aktivity, které je baví. Radost z pohybu je přímo závislá na úrovni žákovy kompetence v dané aktivitě. Čím více zvyšují svou pohybovou kompetenci, tím větší potěšení z ní mají. Úspěch a zlepšení jsou připisovány úsilí vynaloženému v praxi. Volí si adekvátní úroveň pohybové aktivity kvůli prožitku z úspěchu se žáky různých i podobných dovednostních úrovní.
Příklady žákových výkonů v průběhu 3. - 5. ročníku:
Předpokládáme, že informace o amerických standardech pro tělesnou výchovu (viz TVSM 2006/6, 7) budou užitečné pro ty čtenáře, kteří se pokoušejí o nové pojímání tělesné výchovy na našich školách a mají zájem o informace, jak postupují jinde. Čtenáře proto prosíme o sdělení osobních zkušeností z průběhu příprav a realizace ŠVP. Každý kritický postřeh a nápad je vítaný. Reformu musíme dělat společně a ve vzájemné interakci. TVSM chce být prostředníkem při zvyšování vzájemné informovanosti. V této stati uvádíme nejdříve několik obecných poznámek o školské reformě v USA a pak se trochu důkladněji podíváme na výchovné cíle v posledním standardu, vedoucí žáka k celoživotní pohybové aktivitě a k prožití plnohodnotného života.
Američtí pedagogové považují tuto reformu, která probíhá již více než 20 let, za opravdu revoluční počin. Její hlavní zásadou je, že se bude systematicky aplikovat na všech možných úrovních školského systému. To je rozdíl od dosavadních snah postupovat spíše po malých krocích (například zmenšením počtu žáku ve třídách). Při této reformě se má vycházet z iniciativ jak jednotlivých států, tak zdola od jednotlivých škol a školských distriktů. V nejmenších řídících jednotkách - distriktech - se usiluje o zmenšení administrativního zatížení škol a učitelů, které brzdí práci učitelů a škol. Školy mají vytvořit stimulující a kreativní atmosféru, ve které se vzájemně respektují učitelé a žáci. Učitelům se má dostat podpory a posily, aby zásady reformy energicky převáděli v život.
Systémová reforma založená na standardech se řídí těmito dvěma principy:
Poznamenejme, že tělesná výchova v USA je dosud považována za relativně méně významný, o své místo ve školském systému bojující předmět; hlavní pozornost se soustřeďuje na matematiku, jazyk, sociální předměty a přírodní vědy. V tomto směru mají naši učitelé tělesné výchovy mnohem lepší pozici. Významné americké organizace se pokoušejí tuto situaci změnit. Standardy je nutné pojímat jako celek, každý jednotlivý standard k němu přispívá jinak.
Chceme se nyní zastavit u 6. standardu, který zní - Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, sebevyjádření a sociální interakci. Obsah toho standardu se dotýká některých aspektů pedagogiky, které u nás nejsou zatím dost propracované. Tělesná výchova má hrát významnou roli v celostní výchově žáka, má přispět k tomu, aby člověk plně prožil svůj život. Standard 6 si všímá pravě tohoto důležitého aspektu. Slouží jako průvodce učiteli, který chce podporovat vnitřní, holistickou hodnotu pohybových aktivit. Pohybové aktivity poskytují jedinečnou příležitost k sebevyjádření, k sociální interakci a osobnímu sebepřekonání. Mohou přispět k tomu, že mladý člověk si zvýší sebedůvěru v procesu zvládání úkolů při učení pohybovým dovednostem. Avšak dosažení toho cíle není snadné. Jestliže je žák příliš úzkostný, má strach z chyb nebo z toho, že není schopen přispět k úspěchu družstva, jeho zájem o pohybové aktivity bude klesat. Začne se bránit účasti na pohybových aktivitách s ostatními. Standard 6 požaduje, aby tělesná výchova byla místem, kde se každý žák může těšit z pohybu a získat sebevědomí bez ohledu na úroveň svých pohybových dovedností nebo talentu.
Tělesná výchova má vést k tomu, aby žák pochopil hlouběji, že pohybové aktivity mohou ovlivnit mnohem více než jenom fyzické zdraví. K dosažení toho musí učitel navrhnout obsah výuky tak, aby všechny děti plně angažoval. Se standardem 6 také souvisí určitý odklon tělesné výchovy od sportovních her. Jde například o zařazení klasického nebo volného tance či aktivit v přírodě. Učitelé si uvědomují nové možnosti při plánování výuky. Emoce hrají důležitou roli v životě mladého člověka a mnohdy je nelze dobře vyjádřit slovy. Žáci mohou tancem vyjádřit mnohé, co je tíží nebo z čeho mají radost. V takové výuce může učitel například požádat žáky, aby vytvořili skupiny a navrhli vlastní choreografii taneční kreace ilustrující určitou sérii emocí (např. hněv vedoucí k násilí, které způsobuje výčitky svědomí).
Rostoucí počet tělocvikářů si uvědomuje, že mohou vytvořit otevřenou a bezpečnou výuku použitím pohybových aktivit, které vyžadují dovednost rozhodovat se a řešit úkoly skupinově. Takové třídní klima pomáhá vytvářet sociální kohezi v třídní komunitě, v níž se cení respekt a rovnost všech jejích členů. Pomocí zážitkových a dobrodružných školních aktivit se mohou žáci naučit, jak se efektivně vyjadřovat a sociálně spolupracovat při zvládání individuálních a skupinových úkolů. Mezi tyto aktivity může patřit například orientační běh. Adaptací prvků orientačního závodu družstvech může učitel podpořit týmovou spolupráci a řešení problémů. Standardní průběh může být modifikován tím, že někdo z členů družstva bude mít zakryté oči nebo budou moci pohybovat pouze na jedné noze.
Jestliže chceme, aby se mladí lidé věnovali pohybovým aktivitám celý život, musíme pomáhat žákům, aby se naučili cenit si pohybových aktivit nejenom s ohledem na jejich zdravotní účinky. Právě tento aspekt vyjadřuje poslední standard.
Při hodnocení a posuzování účasti na popsaných aktivitách může učitel použít neortodoxní prostředky. Například hovoří se žáky, a ti mu mohou poskytnout cenný pohled na prováděné aktivity, jak po stránce jejich obsahu, tak použité didaktiky. Učitel může vybrat skupinu žáků a zaznamenat, jak odpovídají na určité otázky. Ty se mohou týkat stupně zájmu, prožitku a radosti nebo pozitivní interakce. K získání poznatků z těchto aktivit lze také využít deník, který si žák vede. Po přečtení několika deníků může učitel uspořádat diskusi ve skupině, aby pomohl žákům hlouběji promyslet, jakou důležitou roli hrají pohybové aktivity v jejich životě.
Standardy požadují, aby se učitel ve výuce snažil ovlivnit vývoj žáků tak, aby byli pohybově aktivní nejenom nyní ve škole, ale i v budoucnu mimo ní. Proto by mělo být jasné, že mnohé aktivity ze školní tělesné výchovy lze provádět i mimo školu. Žáci všech ročníků mají postupně získávat znalosti, postoje a dovednosti, které jim umožní každodenní pohybové aktivity ve všedním životě po celý život.
Standard 1
Žák prokazuje kompetenci v pohybových dovednostech a pohybových vzorcích potřebných k provádění různých pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku
Zvládnuté dovednosti dospívajících jedinců jim umožní účastnit se různých sportů, tanců, gymnastických sestav a aktivit v přírodě. Dosahují dobrého provedení i ve více specializovaných sportech, tancích a gymnastických aktivitách a dokáží je kombinovat s jinými základními dovednostmi. Při herních činnostech se projevuje jejich taktické myšlení.
Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:
Standard 2
Žák rozumí pojmům souvisejícím s pohybem, principy, strategiemi a taktikami, aplikovanými při osvojování a vykonávání pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku
Adolescenti vykazují narůstající počet znalostí o specifických disciplínách. Dovedou popsat principy praxe a kondičního tréninku, které efektivně zvyšují výkon. Jejich chápání i aplikace teorií, principů, herních strategií a základních prvků specifických dovedností, potřebných k zvládnutí složitých aktivit, se zvyšuje. Žáci vědí kdy, jak a proč použít určité strategie a taktiky ve sportovních hrách. Využívají informace z různých zdrojů, jak vnějších, tak vnitřních, k řízení a zlepšování svého výkonu.
Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:
Standard 3
Žák se pravidelně účastní pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku
Dospívající žáci jsou schopni samostatně si vytyčit cíle své činnosti, podílet se na individuálních programech pohybových aktivit podle stanovených osobních cílů a podle výsledků hodnocení zdatnosti. Využívají tréninkových principů o zatěžování, potřebných k dosažení svých vytčených cílů. Žáci mají stále větší povědomí o příležitostech účastnit se velkého množství aktivit, které jim umožní splnění jejich osobních cílů. Pravidelně se podílejí na aktivitách mírné až vysoké intenzity ve škole i mimo školu.
Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:
Standard 4
Žák dosahuje a udržuje dostatečnou úroveň tělesné zdatnosti podporující zdraví.
Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku
Dospívající žáci se pravidelně účastní pohybových aktivit mírné až vysoké intenzity bez známek větší únavy. Provádějí pohybové aktivity, které ovlivňují jednotlivé složky zdravotně orientované tělesné zdatnosti, tj. kardiovaskulární vytrvalost, svalovou sílu, svalovou vytrvalost, flexibilitu a složení těla. Žáci znají jednotlivé složky tělesné zdatnosti a jejich vztah k celkové tělesné zdatnosti. Kontrolují si svou srdeční a dechovou frekvenci, vnímají své vynaložené úsilí a zotavení v průběhu namáhavého zatížení a po něm. Hodnotí svůj stav v jednotlivých složkách tělesné zdatnosti a těchto informací využívají při vytyčování osobních cílů tělesné zdatnosti bez výrazné učitelovy pomoci. Žáci vykazují pokrok v chápání různých principů tréninku (např. postupné zvyšování zatížení, specifičnost, anaerobní práh), vědí, jak těchto principů využít ke zlepšení své tělesné zdatnosti.
Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:
Standard 5
Žák prokazuje dostatečnou míru osobní odpovědnosti a sociálního chování a respektuje sebe sama a ostatní v prostředí pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku
Žáci začínají chápat úlohu pohybové aktivnosti jako mikrokosmos moderní kultury a společnosti, v chápání individuálních diferencí, vzájemně se podporují a nevylučují, respektují slabiny a přednosti jednotlivých členů skupiny. Přecházejí z pouhého akceptování a dodržování pravidel, procedur, bezpečnostních pravidel, etického chování a pozitivních forem sociální interakce na reflexi vlastní role v prostředí pohybových aktivit a jejich benefitů. Mají již dobře osvojené kooperační dovednosti a jsou schopni podílet se na dosahování týmových cílů v kooperačních i kompetičních činnostech. Adolescenti usilují o větší nezávislost na dospělých a efektivně pracují samostatně a ve skupinách na splnění daných úkolů. Dokáží se vhodně rozhodovat a řešit konflikty zaviněné silnějšími spolužáky. Pokud je to potřeba, učí se vhodným technikám řešení problémů a konfliktů, ke kterým může docházet v kompetičních činnostech.
Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:
Standard 6
Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, sebevyjádření a sociální interakci.
Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku
Dospívající mladí lidé vyhledávají pohybovou aktivitu především pro pocit příslušnosti ke skupině a pro pozitivní sociální interakci. Rozpoznají a ocení dobrý výkon. Pohybové aktivity představují pozitivní východisko pro soupeření s vrstevníky a pro získání respektu a uznání od druhých. Objevováním radosti z účasti na pohybové aktivitě si zvyšují sebedůvěru a sebeúctu. Pohybová aktivita může představovat dobrý základ pro získání žákovy nezávislosti. Výzvou je jak prožívání účasti v soutěži na vysoké úrovni, tak v osvojování nových dovedností. S tím, jak si žáci uvědomují své prožitky, stává se velmi důležité sebevyjádření umožněné tancem, gymnastikou a dalšími sportovními aktivitami.
Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:
Standard 1
Žák prokazuje kompetenci v pohybových dovednostech a pohybových vzorcích potřebných k provádění různých pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku
Středoškolští žáci mají již své pohybové dovednosti a vzorce natolik vyvinuté, že jim umožňují účastnit se sportovních her a různých pohybových aktivit v přírodě. Dosahují při nich často úspěchu, což působí jako motivační prvek. Žáci vykazují jednoduché, ale i náročnější dovednosti a taktiky, aby se mohli účastnit alespoň jedné aktivit z každého následně vyjmenovaného odvětví: vodní sporty, týmové sportovní hry, závodivé sporty, aktivity v přírodě, sebeobrana, tanec a gymnastika. Mají taktické myšlení, chování a dovednosti v alespoň dalších pěti odvětvích (minimálně 3 z nich musí být z kategorií uvedených výše).
Příklady žákových výkonů v průběhu 9. - 12. ročníku:
Standard 2
Žák rozumí pojmům souvisejícím s pohybem, principy, strategiemi a taktikami, aplikovanými při osvojování a vykonávání pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku
Středoškolští žáci vykazují znalosti a porozumění nezbytné k dosažení vědecky přesných osobních tréninkových plánů, které obsahují vybrané sporty a aktivity. Používají množství pohybových teorií a principů k nezávislému vylepšování svých dovedností a k osvojování nových dovedností. Náročné činnosti, které jsou potřeba k osvojení specifických disciplín, již zvládli a mohou se nezávisle učit a zlepšovat své pohybové dovednosti. Umějí také ohodnotit elitní úroveň výkonu.
Příklady žákových výkonů v průběhu 9. - 12.ročníku:
Standard 3
Žák se pravidelně účastní pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku
Středoškolští žáci si plně uvědomují a chápou důležitost pohybové aktivnosti, která jim pomáhá k udržení zdravého životního stylu a k získání dovedností, znalostí, zájmů a touhy po aktivním životním stylu. Dobrovolně a pravidelně se účastní těch činností, které přispívají k dosažení a udržování jejich osobních cílů. Žáci v tomto věku se vědomě rozhodují o své účasti na pohybových aktivitách a osvojují si svou roli v řízení této účasti založené na jejich potřebách, osobních zájmech, možnostech a zdrojích. Mají již dostatečné pohybové kompetence a návyky, vytvářející základ pro další vzdělávání a pravidelné sportování. Jsou schopni samostatně využívat vhodné tréninkové principy a využívat příslušné vědecké znalosti k vylepšení své účasti na specifických pohybových činnostech (např. sportech). Navíc chápou jak a proč se mění během života model pohybové aktivnosti dospělých a dokáží se smysluplně vyrovnat s těmito změnami.
Příklady žákových výkonů v 9. - 12. ročníku:
Standard 4
Žák dosahuje a udržuje dostatečnou úroveň tělesné zdatnosti podporující zdraví.
Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku
Odpovědnost mladých lidí a autonomie jejich chování se zvyšuje. Prokazují odpovědnost za stav své zdravotně orientované tělesné zdatnosti tím, že se pravidelně zúčastňují vhodných pohybových aktivit v různém prostředí (např. ve škole, doma, v zaměstnání, ve své obci). Samostatně hodnotí a kontrolují stav své zdatnosti a interpretují informace získané z testování, které využívají k plánování a tvorbě vlastního programu zvyšování a udržení cílů všech složek osobní zdatnosti.
Příklady žákových výkonů v průběhu 9. - 12. ročníku:
Standard 5
Žák prokazuje dostatečnou míru osobní odpovědnosti a sociálního chování a respektuje sebe sama a ostatní v prostředí pohybových aktivit.
Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku
Dospívající žáci projevují odpovědné osobní a sociální chování, jsou samostatní a pozitivně ovlivňují chování jiných při pohybových aktivitách. Demonstrují vůdcovství tím, že činí sebe i ostatní odpovědnými za dodržování bezpečnostních praktik, pravidel, procedur a slušnosti ve všech pohybových aktivitách. Jsou schopni zareagovat na potenciální konfliktní situace s ostatními zmírněním a urovnáním konfliktu. Žáci komplexně oceňují znalosti o úloze pohybových aktivit v kulturně rozmanité společnosti. Rozumně se rozhodují o své účasti na pohybových aktivitách po celý život a uvědomují si vliv věku, postižení, pohlaví, rasy, etnika, socioekonomického statusu a kultury.
Příklady žákových výkonů v průběhu 9. - 12.ročníku:
Standard 6
Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, sebevyjádření a sociální interakci.
Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku
Středoškolští žáci si více uvědomují své nové zájmy a svůj tělesný vzhled. Opět se účastní pohybových aktivit především z čisté radosti z pohybu. S radostí prožívají výzvy dosahovat houževnatou praxí lepších dovedností, cítí satisfakci, když jsou v plnění svých cílů úspěšní, obzvláště jde-li o cíle osobní. Rádi se pravidelně účastní vybraných aktivit, ať už sami nebo s kamarádem. Umějí vysvětlit, proč je tato účast zábavná a žádoucí.
Příklady žákových výkonů v průběhu 9. - 12. ročníku:
1 0. ročník, označovaný v americké literatuře velkým písmenem K, je poslední ročník mateřské školy.
2 Národní asociace sportů a tělesné výchovy
3 what a student should know and be able to do
4 content standards
5 performance standards
6 how good is good enough
7 assessment materials
8 quality physical education program (tento výraz je často používán, důraz na kvalitu je záměrný)
9 educators
10 the instructional process
11 performance-based assessments
12 instruction process
13 K-12
14 physical well-being
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.