Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Národní standardy tělesné výchovy v USA
Odborný článek

Národní standardy tělesné výchovy v USA

29. 8. 2007 Základní vzdělávání
Autor
Lubomír Dobrý
Spoluautor
Jan Hendl

Anotace

Článek přináší informace o vzniku a současné podobě standardů tělesné výchovy v USA. Inspiruje k otázkám podílu učitelů na přípravě standardů daného typu a vede k zamyšlení nad přípravou výstupů tělesné výchovy ve školních vzdělávacích programech našich škol.

Tento článek je otištěn se souhlasem redakce časopisu Tělesná výchova a sport mládeže (2006, r. 72, č. 6, s. 2 - 13). Další informace o TVSM najdete na www.ftvs.cuni.cz/tvsm/index.php


Dokument o standardech tělesné výchovy v USA se poněkud vymyká našemu tradičnímu chápání a pojetí podobných školských dokumentů. Pozorný čtenář se určitě zamyslí nad informacemi o vzniku a vývoji standardů a zejména o podílu různých institucí a množství publikací, které tento historický proces ovlivňovaly. Při srovnávání s námi objevujeme první velký handicap - bez ohledu na územní velikost nebo malost se v naší zemi nikdo na vysoké odborné úrovni dobrovolně nestará o problémy a úroveň školní tělesné výchovy. Občanská společnost v tomto směru není ještě dostatečně rozvinutá. Tělocvikáři by nejraději vše přenechali státním orgánům či institucím nebo pokračovali ve starých "osvědčených a jedině možných" přístupech.

Mnohá překvapení čekají čtenáře v popisu šesti standardů. Dokumenty používají pro nás někdy neobvyklé odborné termíny. Vzhledem ke kulturním a historickým tradicím je to však pochopitelné. Z označení každého standardu však vyplývá celkem jasně konkrétní účel, který není zahalen do mlžících frází. Vlastních pohybových aktivit se dotýká především první standard, nejsou to však naše staré známé osnovy. Další standardy pak vyžadují, aby žák rozuměl pojmům a principům osvojování pohybových dovedností a zlepšování osobního výkonu, aby se pravidelně zúčastňoval pohybových aktivit, aby dosáhl dobré úrovně tělesné zdatnosti, aby se s respektem choval k ostatním účastníkům a chápal i obhajoval přínosy pohybových aktivit pro zdraví.

Těchto šest standardů je pak rozpracováno pro čtyři úrovně, které tvoří ročníky (0.1- 2., 3. - 5., 6. - 8. a 9. - 12. školní docházky. V každé věkové skupině se čtenář dozví, co je možné od žáka očekávat a co by žák měl asi dokázat. Jde o pouhé příklady, které nezavazují. Je na učiteli, jaké konkrétní učivo zvolí a jak formuluje očekávané výkony.

Po prostudování amerických standardů se může čtenář pokusit o jejich srovnání s našimi vzdělávacími programy, posoudit možnost jejich uplatnění v našich podmínkách nebo dokonce navrhnout změnu českých doporučení. Standardy nabízejí mnoho podnětů pro tvorbu ŠVP. V každém případě bude čtenář obohacen poznáním, jak se na reformu školy dívají tělocvikáři v jiné zemi.

Reforma amerického školství

Na amerických školách probíhá od roku 1983 a do dneška stále pokračuje reformní hnutí, týkající se celého školství a všech předmětů (srov. Hendl, Vindušková, 2004). V tomto hnutí zprvu nehráli zástupci amerických učitelů tělesné výchovy - podobně jako u nás - větší roli, přestože se ze všech stran konstatuje, že americký národ čelí zdravotní krizi, vyvolané nedostatkem či absencí pohybové aktivnosti a od programů tělesné výchovy se jednoznačně očekává, že přispějí k řešení tohoto problému. Postupně však i pro tuto oblast učiva byly zpracovány závažné dokumenty, které usilují o proměnu pojetí tělesné výchovy. Zatímco u nás schvalují Rámcové vzdělávací programy MŠMT, vláda a poslanecká sněmovna, vychází iniciativa při tvorbě zásadních dokumentů v USA z aktivit profesních organizací, zejména z National Association of Sports and Physical Education2 (NASPE) a z podpory dalších organizací sdružujících především lékaře.

Podnětem pro zahájení školské reformy v USA byly dvě otázky:

  • Je americká mládež připravena vyrovnat se s požadavky 21. století?
  • Co by měli mladí lidé nutně vědět a umět prakticky vykonávat, aby byli připraveni na svou budoucnost?

Rodiče, učitelé, vedoucí ekonomové a politici začali intenzívně přemýšlet o vzdělávacím systému v USA a důsledkem hledání odpovědí byla bezpříkladná reforma amerického školství, jejímž cílem bylo zajistit, aby všichni graduovaní byli připraveni zaujmout své místo ve společnosti a byli schopni se prosadit v globální ekonomice. Školské reformě se dostalo nejvyšší podpory, když prezident svolal v roce 1989 historický summit o vzdělávání (Education Summit). Byly vyhlášeny vzdělávací cíle pro celý národ a byl vytvořen vrcholný orgán National Education Goals Panel (NEGP), který měl za úkol sledovat postup k těmto cílům. Objevila se myšlenka národních standardů. Edukační reforma nezačala vytvořením jednotného celoamerického závazného kurikula, ani přesně stanoveným průběhem školní docházky. Na první místo byly postaveny kompetence, které definovaly, co by měl žák vědět a být schopen vykonávat3. Představovalo to změnu ve způsobu myšlení a nazírání na americké školáky. Očekává se, že žákům ve všech školách bude umožněno při náležité podpoře dosáhnout těchto standardů.

Edukační standardy dostaly v březnu 1994 podobu federálního zákona Goals 2000 - Educate America Act, který umožnil vytvoření výboru National Education Standards Improvement Council (NESIC). Kromě mnoha jiných úkolů měl spolupracovat s příslušnými organizacemi při tvorbě kritérií pro udělení souhlasu se standardy učiva navrženými nezávislými organizacemi. Usilovalo se o to, aby standardy:

  • byly schopné obstát v mezinárodní konkurenci
  • odrážely nejlepší znalosti o vyučování a učení
  • byly rozvíjeny v rámci procesu otevřeného nejrůznějším názorům

Standardy se staly úhelným kamenem školského reformního hnutí. Z takto vytvořeného rámce se vynořily standardy učiva4 a výkonové standardy5 a bylo dosaženo shody v definicích těchto dvou druhů. Standardy učiva specifikují, co by měli žáci znát a umět vykonávat. Zahrnují znalosti a dovednosti - způsoby myšlení, komunikování, uvažování a zkoumání a nejdůležitější ideje, pojmy, problémy a informace, charakteristické pro každý předmět. Jednoduše řečeno zahrnují hlavní znalosti a dovednosti dané disciplíny, které by si měl žák osvojit.

Výkonové standardy specifikují, co znamená přijatelná dobrá úroveň. Obsahují indikátory úrovní očekávaného výkonu žáků ve standardech učiva. Výkonový standard naznačuje druh evidence (např. esej, matematický důkaz, vědecký experiment, projekt, test, zkouška), která má prokázat, že se vyhovělo standardům učiva a že kvalita žákova výkonu se zdá být dobrá.

Jak vznikly Národní standardy

V roce 1986 vytvořila NASPE komisi a požádala ji, aby zodpověděla otázku: "Co má znát a prakticky prokazovat pohybově vzdělaný žák?" Prvním výsledkem projektu byla definice, která zahrnuje pět hlavních cílových oblastí. Podle ní pohybově vzdělaná osoba splňuje tyto podmínky:

  • osvojuje si pohybové dovednosti potřebné k provádění různých pohybových aktivit
  • je tělesně zdatná
  • zúčastňuje se pravidelně pohybových aktivit
  • zná efekty a přednosti pravidelně provozovaných pohybových aktivit
  • dokáže ocenit význam pohybových aktivit a jejich prospěšnost pro vytváření zdravého životního stylu

Práce komise byla v dalším období ovlivněna dokumentem Healthy People 2000, the national health objectives (Zdraví lidu v roce 2000, celonárodní úkoly zdraví) z roku 1990, který obsahuje jakousi desetiletku úkolů v oblasti veřejného zdraví. Značnou pozornost věnoval dvěma celonárodním cílům, které mají vztah ke školní tělesné výchově:

  • zvýšit ve všech ročnících povinné 12leté školní docházky podíl žáků, kteří se účastní denních pohybových aktivit ve škole, minimálně na 50 %
  • zvýšit minimálně na 50 % podíl doby aktivní pohybové činnosti v každé vyučovací jednotce a jako učivo volit především pohybové aktivity, které je možno provádět celoživotně

Před americké učitele tělesné výchovy byly postaveny dva rozdílné, avšak úzce spolu související edukační cíle. Prvním je vytvořit programy, které získají žáky pro celoživotní pohybovou aktivnost. Druhým cílem je prokázat, že programy se mohou stát hybnou silou efektivní změny. Dokud se nedosáhne obou těchto cílů, zůstane tělesná výchova v programu škol okrajovým předmětem a nezíská podporu veřejnosti a politiků.

Konečná první verze standardů pro školní tělesnou výchovy a systém hodnocení žáků byly publikovány v roce 1995 jako dokument s názvem "Pohybem do budoucnosti: Národní standardy pro tělesnou výchovu".

V roce 1996 byla publikována Zpráva hlavního hygienika USA: Pohybová aktivnost a zdraví (Surgeon General's report: Physical Activity and Health), která se stala podnětem pro vznik mnoha výzkumných studií a v posledních deseti letech je snad nejcitovanějším zdrojem v oblasti vztahů pohybové aktivnosti a zdravotních benefitů. Doložila, že pravidelná a přiměřená pohybová aktivnost podstatně zmenšuje riziko rozvoje srdečních nemocí, cukrovky II. typu, střevní rakoviny a vysokého krevního tlaku. Společnost amerických kardiologů (American Heart Association, 1995) o něco dříve doporučila, aby děti ve věku pěti let a starší provozovaly aspoň 30 minut denně pohybových aktivit mírné intenzity a intenzívnější pohybové aktivity nejméně 30 minut třikrát týdně.

Zpráva hlavního hygienika považuje školní tělesnou výchovu za nejdůležitější dostupný zdroj podpory pohybové aktivnosti mladých lidí v USA a doporučuje, "aby se ve školách požadovalo zavedení denní tělesné výchovy pro každý stupeň a aby se podporovaly pohybové aktivity, které se mohou provozovat po celý život".

Kromě popisu standardů zahrnuje současné reformní hnutí rozvoj hodnotících materiálů7 a programů pro určení míry, v jaké by žáci měli vyhovět standardům učiva. Tento proces vyžaduje definování specifické úrovně žákových znalostí a dovedností a vytvoření validních, spolehlivých a praktických hodnotících materiálů, které by umožnily určit, jak žáci aktuálně vyhovují těmto standardům.

Druhá verze standardů vznikla v roce 2004. Jak první verze NASPE, tak jejich inovovaná podoba se snaží definovat, jaké poznatky a dovednosti by si měl žák osvojit jako důsledek kvalitního programu tělesné výchovy8. Standardy poskytují navíc koncepční představu pro navržení reálných a dosažitelných úrovní žákova výkonu v jednotlivých věkových kategoriích. Určení dosažitelných cílů je prvním krokem při tvorbě edukačního programu, zaměřeného na žákovo učení a jeho výkon.

Předpokládá se, že učení je nejúčinnější, když jeho cíl je v souladu jak s hodnocením, tak s vyučovací praxí. Postupuje se podle tohoto schématu: "Žákům řeknete, které poznatky a dovednosti jsou pro ně důležité, pak zařadíte do vyučování to, co jste jim řekli, že se mají naučit, připravíte vhodné úlohy a umožníte jim prakticky vykonávat to, čemu jste je vyučovali, a pak zhodnotíte to, co žáci dělali." (Tannehill, 2001)

Popis komplexního souboru národních standardů, připojených hodnocení a didaktických strategií se stal významným přínosem pro tělesnou výchovu, protože překonává nesprávný názor, že TV je akademicky mělkým oborem studia. Standardy v podstatě říkají, že TV má akademický status jako ostatní vyučovací předměty. Potvrzují, že učivo v TV zahrnuje výkon, znalosti a dovednosti. Zdůrazňují, že výkon vyžaduje úsilí a důkladnost. A dále konstatují, že veškeré chování, spojené s TV, může být nějakým způsobem měřeno - i když ne vždycky na numerické škále, ale aspoň pomocí kritického posouzení. Standardy umožňují učitelům TV účastnit se plnohodnotně školní reformy a dodávají profesi nový význam a vážnost.

Nezbytnou součástí celého reformního procesu je hodnocení, představující proces shromažďování dokladů o úrovni žákova výkonu v konkrétní oblasti učiva a vyvozování závěrů, založených na těchto dokladech pro různé účely. Učitelé9 musí být způsobilí hodnotit individuální výkon, jinak by bylo nemožné zjistit, zda jsou standardy dosahovány a zda se žáci učí.

Dosavadní doporučení a představy v této oblasti zaostávají zatím za rozvojem standardů, přestože NASPE nyní vyvíjejí výkonové indikátory a hodnotící materiály pro národní standardy. Abychom mohli hodnotit žákův výkon, je třeba přesně definovat, co standardy znamenají z hlediska očekávání žákova výkonu. Zpoždění prací v tomto směru je pravděpodobně způsobeno požadavkem, že učitel má dodržovat autonomii individualizovaného programu a vycházet vstříc jedinečným potřebám žáků a myšlence, že není výchovně vhodné mít jeden standard pro žáky s různým potenciálem.

Přestože ke zjištění, zda standard byl dosažen, je možné použít značné množství hodnotících technik a kritérií, mělo by toto hodnocení:

  • reflektovat učivo, které je nejdůležitější pro učící se žáky
  • podporovat učení spojením s vyučováním
  • zajišťovat spolehlivé důkazy o žákově výkonu
  • poskytovat validní závěry o žákově učení

V době, kdy jsou kladeny stále větší požadavky na hodnocení než kdykoli dříve v historii americké edukace, narůstá mezi americkými učiteli nespokojenost s tradičními formami hodnocení, ať už je to používání vícepoložkových testů, jejichž výsledky jsou strojově zpracovávány nebo používání standardizovaných testů pohybových dovedností či testů tělesné zdatnosti. Američtí učitelé hledají nové inovační cesty k hodnocení žákova učení, které by byly efektivní vzhledem k omezené době, po kterou jsou v kontaktu se žáky. Učitelé pociťují často nespokojenost s tím, jaké informace testy, které měří atributy, jako je tělesná zdatnost nebo kompetence ve sportovních dovednostech, přinášejí. Vědí, že žáci se učí, dosavadní testy však neusnadňují učení, ani neposkytují dobré indikátory naučeného. Mnohé se nehodí k použití v normálních vyučovacích jednotkách a nepomáhá vyučovací činnosti učitele. Hodnocení jako součást didaktického procesu10 nutně vyžaduje radikální zlepšení.

V této situaci hledá reformní hnutí ve vzdělávání proměnu hodnotících postupů, zejména každodenní hodnocení učitelem založeném na výkonu11, v jejichž ohnisku pozornosti jsou prioritní úkoly a pro žáky významné výsledky. Preferuje se také hodnocení v přirozeném životním prostředí. Hnutí za autentické hodnocení je považováno za inovační, přestože mnohé z těchto technik se používají v TV již dlouhá léta. Opravdová podstata učiva v tělesné výchově se projevuje v nepřímo pozorovatelném chování. Proto učitelé TV často používají pozorování a subjektivní metody hodnocení.

I když hodnotící proces může být použit učitelem pro různé dílčí úkoly, slouží hodnocení velmi často jenom pro klasifikaci žáka. Chápat klasifikaci jako jediný účel hodnocení, je faktor, který významně přispívá k nevhodným hodnotícím praktikám a obecně ke špatné výuce. Prvotním cílem hodnocení musí být podpora učení, a ne jenom pouhá dokumentace, že došlo k učení. Spojení mezi hodnocením a výukou je rozhodující a neoddělitelnou složkou programů školní TV. Bude-li prováděno spravedlivě, pak hodnocení žákovy progrese bude významně podporovat učení. Hodnocení a didaktický proces12 by měly představovat dynamické a neustálé sdílení informací o žákově progresi při dosahování standardů učiva v TV a usnadňovat jejich dosažení. Budou-li informace, získané hodnocením žákova učení, konzistentní s učebními cíli vhodně použity pro řízení didaktického procesu, mohou podporovat učení a dokumentovat je.

Rozhodující je zajistit mládeži příležitosti k pohybovým aktivitám ve škole a mimo školu. Tělesná výchova má odpovědnost za předání znalostí a dovedností, které jsou podmínkou správného výběru pohybových aktivit (Siedentop, 1996). NASPE je přesvědčena, že žák v každé americké škole od posledního ročníku mateřské školy až po 12. ročník13 by měl mít příležitost zúčastnit se kvalitní TV. Ta má rozhodující úlohu ve vývoji zdravě orientované zdatnosti, pohybové kompetence, kognitivního pochopení pohybových aktivit a postojů k nim při přijímání zdravého a pohybově aktivního životního stylu. Současné kvalitní programy TV jsou důležité, protože poskytují učební zkušenosti, odpovídající vývojovým potřebám mládeže, a pomáhají zlepšovat u mládeže mentální čilost, školní prospěch, připravenost k učení a chuť do učení. Podle směrnic NASPE zahrnuje vysoce kvalitní program TV tyto složky - příležitost k učení, smysluplné učivo a odpovídající uspořádání didaktického procesu.

Příležitost k učení:

  • celková doba trvání vyučovacích jednotek týdně by měla být na elementárním stupni (0. - 5.) 150 minut, na sekundárním stupni (6. - 12.) 225 minut
  • kvalifikovaný učitel, specializovaný na TV, poskytuje vývojově adekvátní program
  • škola má odpovídající zařízení a vybavení

Smysluplné učivo:

  • rozmanité pohybové dovednosti určené k podpoře tělesného, mentálního a sociálně emočního vývoje každého školáka
  • výchova ke zdatnosti a jejímu hodnocení, pomáhající mládeži chápat, zlepšovat a udržovat dobrý tělesný stav14
  • osvojování kognitivních pojmů, vztahujících se k pohybovým dovednostem a zdatnosti
  • podpora pravidelného objemu vhodných pohybových aktivit v celém životě

Vhodně uspořádaný didaktický proces:

  • plné zapojení všech žáků
  • co nejvíce příležitostí ve vyučovací jednotce pro praxi v pohybových aktivitách
  • dobře připravené vyučovací jednotky, které podporují učení a praxi
  • mimoškolní úlohy, podporující učení a praxi
  • pravidelné hodnocení směřující k podpoře žákova učení
  • zákaz trestů pohybovými aktivitami

Kvalitní programy tělesné výchovy mohou:

  • zlepšovat tělesnou zdatnost a pohybové dovednosti
  • podporovat pravidelné pohybové činnosti
  • podporovat výkon v dalších školních předmětech
  • působit na sebekázeň, kooperaci a odpovědnost za vlastní chování
  • redukovat stres, uvolňovat tenzi a úzkost, podporovat emoční stabilitu a odolnost
  • posilovat kamarádské vztahy, zlepšovat sebedůvěru a sebehodnocení
  • umožňovat vytváření a dosahování osobních dosažitelných cílů
Standardy tělesné výchovy NASPE z roku 2004

V roce 2002 se začalo s revizí standardů tak, aby reflektovaly novější poznatky, výsledky výzkumu a zkušenosti z praxe. Inovovaný dokument byl opět oponován zástupci výzkumu a škol. Výsledná druhá verze standardů reflektuje přesněji současné představy o tom, co mají žáci znát a dokázat v důsledku kvalitního edukačního programu v předmětu Tělesná výchova. Komise pro revizi Národních standardů ročníků 0. - 12. se pokusila zachovat původní standardy a obrátila svůj zájem především na problémy spojené s jejich realizací. Změny nejsou příliš velké, odrážejí však současné názory.

Standardy jsou seskupeny do kategorií podle ročníků 0. - 2., 3. - 5., 6. - 8. a 9. - 12. v souladu s jinými školními předměty a s vývojovými tendencemi mládeže. Každá kategorie obsahuje očekávání žákových výkonů a ukázky výkonových indikátorů. Šest standardů je rozpracováno pro jednotlivé věkové kategorie (viz výše) tak, aby bylo jasné, co by měl žák na konci dané úrovně znát a prakticky vykonávat. Příklady výkonových indikátorů žákova chování, prokazující na každé úrovni progresi směřující k dosažení žákových očekávání, odrážejí žákovy výsledky ve vztahu k očekáváním. Bylo využito všech nových poznatků o významu pohybově aktivního životního stylu a pohybová aktivnost byla přidána k definici tělesně vzdělaného - "...s cílem naplnit celý život zdraví prospěšnou pohybovou aktivností".

Výkonové indikátory nezahrnují veškeré učivo. Jsou to jenom příklady, které by měly naznačit, co by mohl použít učitel ve svém vlastním programu. Je na učitelích, aby sami vytvořili vlastní výkonové indikátory, které budou odpovídat potřebám a vývojové úrovni žáků.

Nyní uvedeme přehlednou informaci o všech šesti standardech. Výklad si všímá koncepce úprav standardů v závislosti na věku školáka. V dalších číslech TVSM se objeví plné znění těchto standardů pro jednotlivé věkové skupiny.

ZÁKLADNÍ DEFINICE A CHARAKTERISTIKY
Standard 1

Žák prokazuje kompetenci v pohybových dovednostech a pohybových vzorcích potřebných k provádění různých pohybových aktivit.

Cílem tohoto standardu je rozvíjení pohybových dovedností potřebných k radostnému provozování pohybových aktivit. Ovládnutí pohybových základů usnadňuje osvojování dalších pohybových dovedností. Dává žákům možnosti dosáhnout úspěšně vyšších výkonnostních úrovní a zvyšuje pravděpodobnost, že žák bude pohybové aktivity pravidelně provozovat. V prvních letech se žáci učí základním pohybovým dovednostem (např. běhání, skákání, házení, přeskakování). V průběhu dalších let mohou tyto dovednosti dále kombinovat, zdokonalovat a rozvíjet ve specializované dovednosti (např. specifické taneční kroky, přihrávky od prsou, chytání s rukavicí nebo používání speciální taktiky), které se v dalších letech používají v neustále složitějším prostředí. Na základě zájmu a úrovně své pohybové kompetence si mohou žáci volit některé pohybové aktivity, kterým se věnují pravidelně a které vyžadují další specifické dovednosti. To všechno je přípravou žáků na život v dospělosti. Osvojené dovednosti jim později umožní zúčastňovat se pravidelně pohybových aktivit ve volném čase i v pracovním procesu.

Standard 2

Žák rozumí pojmům souvisejícím s pohybem, principy, strategiemi a taktikami, aplikovanými při osvojování a vykonávání pohybových aktivit.

Záměrem tohoto standardu je snaha žákovi usnadnit užívání kognitivních informací tak, aby rozuměl osvojování pohybových dovedností, dále podporoval jejich rozvoj a zvyšoval svůj výkon. Žák se učí používat myšlenkové procesy ke kontrole a usměrnění výkonu. Využívá při tom poznatků pohybového učení a vývoje, psychologie výkonu, sociologie, biomechaniky a zátěžové fyziologie. Máme na mysli např. zvýšení produkce svalové síly sumací dalších sil, znalost efektu úzkosti na výkon a porozumění principům specifičnosti tréninku. Znalost těchto pojmů a principů a jejich aplikace zvyšuje pravděpodobnost nezávislého učení a tudíž pravidelnější a efektivnější účast na pohybových aktivitách. V nižších ročnících základní školy je kladen důraz především na osvojení určité slovní zásoby vztahující se k pohybu a na aplikaci úvodních pojmů. Ve vyšších ročnících základních škol a nižších ročnících středních škol se zdůrazňuje aplikace a zevšeobecňování těchto konceptů na pohybové aktivity v situacích reálného života. Na střední škole je kladen důraz na nezávislé a rutinní používání velkého množství neustále složitějších konceptů. Před maturitou by žák měl mít dostatek znalostí a způsobilost samostatně je využíval k osvojování nových dovedností a k zlepšování těch stávajících.

Standard 3

Žák se pravidelně účastní pohybových aktivit.

Záměrem tohoto standardu je vytvoření návyků pravidelné účasti na pohybových aktivitách. Standard spojuje dění ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy s aktivitami žáků mimo školu. Účast žáka ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy je důležitá, avšak to, co žák dělá ve svém volném čase mimo vyučování, má zásadní význam pro vytvoření zdravého a aktivního životního stylu, který je potřebný jako prevence různých zdravotních problémů budoucí dospělé generace. Žáci využívají znalostí a dovedností nabytých v tělesné výchově i při pravidelných pohybových aktivitách v době mimo vyučování. Prokazují efektivní sebeřídící dovednosti, které jim umožňují pravidelně se zúčastňovat pohybových aktivit. Dobrovolná účast se často vyvíjí z počátečního potěšení z činnosti spojeného s dovednostmi potřebnými k provedení dané aktivity. Jakmile si žák uvědomí souvislost mezi aktivitou a okamžitými a zjistitelnými efekty aktivity na tělo, začne pravidelná účast na pohybové aktivitě obohacovat jeho tělesné a psychické zdraví, sociální příležitosti, vztahy a kvalitu života. Účast žáků se bude zvyšovat, budou-li mít příležitosti rozvíjet zájmy, které jsou pro ně smysluplné. Děti v raném věku se učí mít radost z pohybové aktivity, poznávají však také, že k dosažení prospěchu z ní je zapotřebí určité úrovně osobního zaujetí a vážné práce. Podílejí se na vývojově adekvátních vhodných aktivitách, které jim pomohou získat pohybovou kompetenci, a které je povzbudí k účasti na pohybových aktivitách nízké i vyšší intenzity a různých pohybových her. S přibývajícím věkem se zvyšuje struktura aktivit a přibývají možnosti účastnit se různých aktivit v době mimo vyučování. Dosažení tohoto standardu podporuje účast, která je přiměřená doporučeným časovým požadavkům z hlediska typu pohybové aktivity, její frekvence, doby trvání a intenzity, o nichž se ví, že slouží podpoře a udržení dobrého zdraví.

Standard 4

Žák dosahuje a udržuje dostatečnou úroveň tělesné zdatnosti podporující zdraví.

Záměrem tohoto standardu je rozvíjení žákových znalostí, dovedností a ochoty akceptovat odpovědnost za osobní zdatnost, vedoucí k aktivními a zdravému životnímu stylu. Žáci dosahují vyššího stupně základní tělesné zdatnosti a pohybové kompetence než je zapotřebí pro různé pracovní úkony a činnosti ve volném čase. Zdravotně orientovaná tělesná zdatnost zahrnuje kardiovaskulární vytrvalost, svalovou sílu a svalovou vytrvalost, flexibilitu a optimální složení těla. Očekávané zlepšení žákovy kondice by mělo být založeno zcela individuálně, v potaz by se měly vzít i rozdílné počáteční úrovně a dlouhodobé cíle týkající se úrovně zdatnosti založené na kriteriálních normách a přinášející zdravotní benefity,. Žáci se zlepšují v aktivitách střední až vyšší intenzity, které ovlivňují jednotlivé komponenty zdravotně orientované zdatnosti. Žáci mají také více zkušeností s plánováním, výkonem a monitorováním svých pohybových aktivit potřebných pro rozvoj tělesné zdatnosti. U mladších dětí je důraz kladen na jednotlivé prvky zdatnosti a na radost z pohybové aktivity, která podporuje tělesnou zdatnost. Starší děti postupně stále více chápou jednotlivé složky tělesné zdatnosti, metody, jak tyto prvky rozvíjet a udržet, a také jejich význam pro celkové zdraví. Středoškolští žáci jsou schopni navrhnout a rozvíjet svůj osobní program, který jim umožní dosáhnout úrovně tělesné zdatnosti podporující zdraví.

Standard 5

Žák prokazuje dostatečnou míru osobní odpovědnosti a sociálního chování a respektuje sebe sama a ostatní v prostředí pohybových aktivit.

Záměrem tohoto standardu je dosažení opakovaně se projevujícího chování, které podporuje osobní i skupinový úspěch v pohybových aktivitách. Zahrnuje to bezpečné praktiky, dodržování pravidel a procedur, slušnost, týmovou spolupráci, etické chování a pozitivní sociální interakci. Klíčem k tomuto standardu je rozvoj respektu pro podobnosti a odlišnosti jedinců prostřednictvím pozitivní interakce mezi účastníky pohybových aktivit. Podobnosti a odlišnosti zahrnují vztah ke kultuře, etnické zvyklosti, pohybové výkony, zdravotní oslabení, tělesné charakteristiky (např. sílu, velikost , tvar), pohlaví, věk, rasu a socioekonomický status. Dosažení tohoto standardu v nižších ročnících základní školy začíná přijetím pravidel chování a bezpečností ve třídě. Ve vyšších ročnících základní školy se žáci učí vykonávat pohybové činnosti samostatně, s partnerem a v menších skupinách. Na základní škole žáci začnou rozpoznávat odlišné a podobné vlastnosti jednotlivých spolužáků a podílejí se na kooperaci při pohybových aktivitách. Na nižším stupni střední školy žáci poznávají a identifikují účel pravidel a procedur sami se podílení na rozhodovacích procesech při tvorbě pravidel a procedur, jimiž se řídí jednotlivé speciální pohybové aktivity. Při pohybových aktivitách spolupracují s osobami různých povah a z různých sociálních prostředí. Středoškolští žáci projevují známky odpovědného chování, jednají samostatně a zodpovědně a mají pozitivní vliv na chování ostatních. Kooperují se všemi, předchází konfliktům nebo je řeší, znají hodnotu rozmanitostí v pohybových aktivitách a rozvíjejí strategie k zapojení ostatních. Také si začínají uvědomovat vliv rodiny, typu práce dospělých a pracovního zařazení na volbu pohybových aktivit a okolnost, že s časem se mění zájem o pohybové aktivity i příležitosti je vykonávat.

Standard 6

Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, jako výzvu, sebevyjádření a sociální interakci

Záměrem tohoto standardu je rozvoj uvědomovaných vnitřních hodnot a benefitů z účasti v pohybových aktivitách a jaký je jejich osobní význam. Pohybové aktivity poskytují příležitost k sebevyjádření a sociální interakci, jsou příjemné, vyzývající a radostné. Tyto hodnoty vyvíjejí sebevědomí a podporují pozitivní obraz o sobě samém, což vede k setrvalé účasti na pohybových aktivitách po celý život. Žáci na základních školách mají radost z vnímaní pohybu a prožívají výzvy a radosti tím více, čím více mají jistotu ve svých pohybových dovednostech. Na nižším stupni středních škol je účast na pohybových aktivitách příležitostí pro výzvu, sociální interakci, pocit sounáležitosti ve skupině a také pro neustálé zlepšování osobních pohybových dovedností a jejich aplikaci v různém prostředí. Účast na pohybových aktivitách přináší středoškolským žákům zábavu a potěšení a je výzvou k sebepřekonání, k sebevyjádření a sociálním interakcím. Výsledkem těchto vnitřních benefitů je, že žáci budou mít celý život tendenci aktivně pěstovat celoživotní pohybové aktivity, které vyhovují jejich vlastním potřebám.

NÁRODNÍ STANDARDY PRO TĚLESNOU VÝCHOVU V USA PRO 0. - 5. ROČNÍK

Všichni, kteří se podíleli na tvorbě Národních standardů tělesné výchovy (NASPE 2004), zastávají názor, že správné přijetí a realizace standardů se může podařit, jen když je učitelé vezmou za své. Pouze snaha učitelů o profesionální růst a progresivní změnu výuky tělesné výchovy může vést k naplnění cílů standardů. Pro lepší pochopení významu a úlohy standardů uvedeme několik faktů, charakterizujících americký školský systém.

Ve Spojených státech neexistuje zákon nebo závazný předpis, který by požadoval povinné poskytování tělesné výchovy ve školách. Jednotlivé státy mohou určit obecné minimální požadavky, ale školní distrikty určují jejich specifickou realizaci. Mnoho států převádí celou zodpovědnost za rozhodnutí o vzdělání na školní distrikty. Proto mají standardy formu doporučení a nejsou závazné. 36 států unie nařizuje, aby v distriktech na 1. stupni probíhala povinná tělesná výchova, 65% totéž vyžaduje na 2. stupni a 83% na 3. stupni. Neurčuje se rozsah týdenní výuky ani ročník, ve kterém je výuka povinná. 24 států povoluje udílet kredity z tělesné výchovy za absolvování on-line kursu, který moderuje kvalifikovaný učitel. V Arkansasu, Kalifornii a Illinois se vyžaduje měření BMI indexu u každého školáka v 5. a 9. ročníku.

Nestátní organizace NASPE se snaží vysvětlovat obsah standardů, jejich důležitost a správnost. Velkou roli přitom hraje snaha zvýšit profesionální statut učitelů tělesné výchovy, který není v některých státech unie uznáván. Tvůrci standardů se snaží o co jejich nejlepší zdůvodnění a finální kvalitu již z prostého pudu sebezáchovy zástupců učitelů tělesné výchovy a udržení školního předmětu tělesné výchovy na stejné úrovni, na níž jsou ostatní akademické disciplíny.

NASPE doporučuje a požaduje:

  • dotovat tělesnou výchovu na 1. stupni 150 minutami, na 2. a 3. stupni 225 minutami
  • vysokoškolské odborné vzdělání učitelů tělesné výchovy
  • definovat minimální standardy úrovně pohybových kompetencí žáků
  • podporovat rodiče, aby sledovali a podněcovali vývoj pohybových kompetencí a pravidelné pohybové aktivity svých dětí
  • od komunálních a státních institucí zřizování a udržování bezpečných pěších cest, cyklotras a rekreačních zařízení přístupných všem

Ve své výzvě Pohybově aktivní a zdravé dítě se lépe učí! NASPE požaduje vytvoření podmínek, které by umožnily, aby se každý žák mohl věnovat denně nejméně 60 minut pohybovým aktivitám střední a vyšší intenzity. Tělesná výchova by se měla stát základem pohybově aktivního programu dětí, který zahrne zdravotní výchovu, příležitost k pohybovým aktivitám o přestávkách, pohybové aktivity v době mimo vyučování v klubech a dalších vhodných zařízeních, sportovní soutěžení v rámci jedné školy i mezi školami, dopravu do školy pěšky nebo na kole atd.

Zamyslete se nejprve nad formulací jednotlivých standardů a zkuste si položit otázku, který ze standardů je nejdůležitější. Jsou to standardy 3 a 4, které se týkají problému obezity a udržení zdraví ve vyšším věku, což jsou jistě základní problémy dnešní společnosti? Učitelé se však jistě zajímají také o násilí mezi dětmi a ve společnosti. Měli by se tedy věnovat výhradně standardu 5? Jaký by to mělo přínos pro pohybové dovednosti, herní strategie, prožitku z pohybu a pochopení hodnoty a přínosu pohybových aktivit ve všech jejich formách?

Mnoho učitelů se domnívá, že východiskem by měl být standard 2, který je zaměřen na kognitivní zvládnutí nejdůležitějších pojmů jednotlivých disciplín, jakými jsou fyziologie, pohybové učení, pohybový vývoj, biomechanika, sociální psychologie nebo dokonce estetika a historie pohybových aktivit.

Tabulka Příklady znalostí v jednotlivých disciplínách obsahuje příklady otázek, které by měl být schopen školák postupně zodpovědět. NASPE (2004) doporučuje, aby byl standard 2 využíván již v prvních letech školní docházky. Žáci by si měli osvojit příslušný slovník a aplikovat základní pohybové principy při provádění pohybového úkolu. Postupně mají být žáci seznamování se složitějšími principy. Setkávají se s autentickými situacemi, ve kterých je uplatňují. Osvojení těchto znalostí usnadňují didaktické styly, v nichž dochází k postupnému přenosu učitelova rozhodování na žáky. Cílem standardu 2 je rozšíření rozsahu kognitivního podílu výuky a zvýšení akademické úrovně předmětu tělesná výchova. Pochopení jednotlivých pojmů určí, zda žák bude jednotlivé pohybové aktivity vnímat jako bezpečné, přínosné, zábavné a uspokojující. Jsou to předpoklady, které povedou k pěstování pohybových aktivit i v pozdějších letech dospělosti. Je zřejmé, že učitel tělesné výchovy se musí pokusit o integraci všech standardů.

Příklady znalostí v jednotlivých disciplínách

Pohybové učení a vývoj Biomechanika Fyziologie Psychologie a sociologie
Na co si mám dávat pozor, jestliže se chci naučit této pohybové dovednosti? Co pomáhá udržet rovnováhu? Jak mé tělo reaguje na cvičení? Co je motivace a jakou roli hraje v pohybovém výkonu?
Jaké fáze při učení mohu očekávat, když se učím určité pohybové dovednosti? Jak mohu měnit použití síly? Které aktivity přispívají k mé zdatnosti? Jak mohu ovládat své pocity a chování během hry?
Jak různé typy zpětné vazby ovlivňují můj pohybový výkon? Jak mohu využít rotaci, úhly projekce a rychlost pro zvýšení mého výkonu? Které faktory ovlivňují rozvoj mé tělesné zdatnosti? Jak je mohu monitorovat? Co se mohu naučit tím, že budu členem sportovního týmu?
0. - 2. ročník

Standard 1

Žák prokazuje kompetenci v pohybových dovednostech a pohybových vzorcích potřebných k provádění různých pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku

Děti v tomto věku jsou velmi aktivní, rády se učí a osvojují si nové způsoby pohybu. Dosahují dobrých lokomočních dovedností a proměňují způsoby jejich realizace podle měnících se podmínek a očekávání. Prokazují plynulé přechody mezi sekvencemi lokomočních dovedností. Žáci si osvojují i náročnější formu složitějších manipulačních dovedností (např. vedení míče nohama, hod jednoruč spodem). Kontrolují dráhu svého pohybu, nošení břemen a balanční cviky na různých částech těla.

Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku:

  • skoky, poskoky, poklus, skluzy atd. s různými doprovodnými pohyby (švihy pažemi, koleny) provádí plynule a nepřerušovaně, rytmicky přenáší tělesnou hmotnost
  • zvládá jednoduché taneční kroky a dodržuje tempo (např. pomalu - pomalu, rychle - rychle - rychle atd.)
  • při skocích, poskakování nebo cvalu vykazuje jasný kontrast mezi rychlým a pomalým pohybem
  • dokáže rychle měnit pohyby dopředu a do strany v závislosti na signálu nebo na překážce, používá více lokomočních dovedností
  • vykazuje hladký přechod mezi jednotlivými lokomočními dovednostmi v závislosti na měnící se hudbě
  • přehazuje míč z jedné nohy na druhou, přenáší tělesnou hmotnost na nezatíženou nohu, to vše na jednom místě; tato dovednost je na zvládnutí mnohem těžší než vedení míče vnitřní stranou chodidla v běhu, v podstatě jde o malé skoky stranou pokaždé, když se přenáší hmotnost z jedné nohy na druhou, jedná se tedy o dovednost s náročnější koordinací, která slouží ke zdokonalení techniky vedení míče ve fotbale
  • pustí míč a chytí ho po jeho odrazu od země, když dosahuje vrcholu
  • hází míč spodem dobrou technikou (např. přinoží a otočí se rameny čelem k cíli, švihem zapaží ruku s míčem, přenáší těžiště dopředu předsunutím nohy vpředu, nechá míč sklouznout z prstů a hod končí s nataženou rukou směrem k cíli)
  • objevuje, jak balancovat na různých částech těla, na různých úrovních a dočasně tak "zkamenět" v souměrných a nesouměrných postojích

Standard 2

Žák rozumí pojmům souvisejícím s pohybem, principy, strategiemi a taktikami, aplikovanými při osvojování a vykonávání pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku

Dětské myšlení v tomto věku velmi rychle zraje. Děti si osvojují a používají různé pojmy, např. činnost, plán, rozlišují osobní a společný prostor. Chápou pojmy úsilí a vztahy, které ovlivňují kvalitu pohybu. Znají hlavní prvky základních dovedností a umí je používat při svém výkonu. K jeho zlepšení využívají i zpětných informací.

Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku:

  • správně rozpoznává roviny těla (např. přední, zadní, stranou)
  • správně rozpoznává části těla (např. koleno, noha, paže, dlaň)
  • chápe, že rozcvičení pomáhá připravit se na zvýšenou pohybovou aktivitu
  • rozumí základním pravidlům bezpečnosti ve volném prostoru, např. hodí míč pouze tehdy, když nikdo nestojí v cestě
  • chápe, že nejlepší úsilí se prokáže, když se pokouší o nové a těžší úkoly
  • opakuje klíčová slova pro vertikální skok (přikrčit se, narovnat nohy a odrazit se, doskočit na obě nohy a pokrčit kolena) a dokáže vysvětlit jejich význam
  • na základě zpětné informace a korekce odstraní své chyby (např. otočeníupem, když hází míč)
  • chápe krátkodobý vliv pohybové aktivity na plíce a srdce
  • dokáže vysvětlit, proč správná praxe zlepšuje výkon

Standard 3

Žák se pravidelně účastní pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku

Děti se v tomto věku podílejí na pohybových aktivitách především kvůli zábavě, kterou při nich zažívají. Zúčastňují se zejména občasných neorganizovaných pohybových aktivit v době mimo vyučování a mají z nich radost. Účastní se velkého množství hrubých pohybových aktivit prováděných přerušovaně, které zahrnují lokomoční a non-lokomoční aktivity a manipulaci s předměty. Žáci si záměrně vybírají aktivity, kterých se účastní během svého volného času. Jsou mírné až vysoké intenzity a žáci je považují za zábavné. Uvědomují si, že účast na pohybových aktivitách mírné až vysoké intenzity má krátkodobé i dlouhodobé zdravotní benefity a rozhodují se o dobrovolné účasti na těch aktivitách, které mají pozitivní účinek na jejich zdraví. Žáci začínají používat dovednosti a znalosti, získané v tělesné výchově, ve svých volnočasových pohybových aktivitách.

Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku:

  • nepravidelně se podílí na aktivitách mírné až vyšší intenzity
  • podílí se na množství lokomočních aktivit (např. poskakování, chůze, skákání, cval, běh) ve volném čase
  • podílí se na různých honičkách a drobných pohybových hrách mimo školní vyučování
  • podílí se v hodinách tělesné výchovy i mimo ně na různých pohybových aktivitách, které vyžadují manipulaci s předměty (např. žonglování, házení míčem)
  • pravidelně se podílí na různých neorganizovaných a co nejméně plánovaných pohybových aktivitách mimo školu (např. Na babu nebo Na schovávanou)

Standard 4

Žák dosahuje a udržuje dostatečnou úroveň tělesné zdatnosti podporující zdraví.

Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku

Děti se účastní množství aktivit, které podporují zdravotně orientovanou tělesnou zdatnost. Užívají si pohybových aktivit pro radost z pohybu a většinou si ani neuvědomují spojitost pohybové aktivity s vývojem jejich tělesné zdatnosti. Sportují jen nepravidelně v krátkých intervalech, zato však nakumulují poměrně značný objem pohybových aktivit a přitom se baví. Poznávají fyziologické příznaky spojené s účastí na pohybových aktivitách mírné až vyšší intenzity (např. pocení, zvýšená srdeční frekvence, těžké dýchání). Žáci této věkové kategorie mají základní znalosti o složkách zdravotně orientované tělesné zdatnosti (např. o kardiovaskulární vytrvalosti, svalové síle a svalové vytrvalosti, flexibilitě a složení těla).

Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku:

  • vykazuje dostatečnou svalovou sílu potřebnou k překonání odporu vlastní tělesné hmotnosti při lezení, visech a dočasném oporu těla na rukách
  • vykonává série lokomočních aktivit (např. časově omezené úseky poskoků, chůze, skoků, cvalu a běhu), aniž by se rychle unavil
  • účastní se různých pohybových her, které zrychlují dýchání a srdeční frekvenci
  • zvyšuje svalovou sílu paží a pletence ramenního ručkováním na horizontálním žebříku
  • provozuje různé pohybové aktivity ve stále delších časových intervalech
  • dokáže traverzovat po skalní stěně jen s malou dopomocí učitele
  • ví, že tělesná zdatnost se skládá z několika různých složek

Standard 5

Žák prokazuje dostatečnou míru osobní odpovědnosti a sociálního chování a respektuje sebe sama a ostatní v prostředí pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku

Mladší dětí objevují radost z herních činností s kamarády a poznávají, jak sociální interakce může učinit pohybovou aktivitu zábavnější. Znají zásady bezpečnosti a pravidla a procedury v hodinách tělesné výchovy. Dodržují je samozřejmě a bez mimořádného připomínání. Vědí, jak se přijatelně chovat při pohybových aktivitách a vytvářejí základy pro úspěšnou interpersonální komunikaci při skupinových aktivitách. Zlepšováním pohybových dovedností si upevňují základy pro spolupráci s jinými, učí se oceňovat spolupráci, sdílet zkušenosti při řešení společného problému a překonávat překážky.

Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku:

  • vykonává určené dovednosti, dokud nedá učitel příkaz k ukončení činnosti
  • naslouchá pokynům udíleným učitelem pro celou třídu
  • vykazuje soucit s jinými tím, že jim pomáhá
  • bezpečně používá náčiní a odkládá je po použití zpět na místo
  • správně a bezpečně využívá náčiní a prostory
  • pravdivě vypovídá o výsledcích
  • bez konfliktů se podílí na práci v různorodé skupině
  • upozorní spolužáka, který je na řadě, aby vykonal daný úkol
  • pomáhá kamarádovi tím, že mu sděluje své informace a poznatky o dovednostech, které se právě procvičují
  • baví ho podílet se na objevování řešení nových pohybových úloh
  • akceptuje všechny spolužáky bez ohledu na jejich osobní odlišnosti (např. etnické, genderové, zdravotní)
  • na konci vyučovací jednotky si uvědomuje, jaká je cesta ke kooperaci
  • projevuje zájem o ostatní na hřišti
  • snaží se přijatelně řešit sociální konflikty při aktivitách ve vyučovacích hodinách

Standard 6

Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, sebevyjádření a sociální interakci.

Co je možné očekávat od žáků na konci 2. ročníku

Děti jsou nejaktivnějším elementem naší společnosti. Jsou aktivní, protože mají potěšení z pouhé účasti na pohybových aktivitách. Rádi učí novým dovednostem, baví je zvyšovat svou pohybovou kompetenci. Stávají se členy skupiny a krátkodobě spolupracují.

Příklady žákových výkonů v průběhu 0. - 2. ročníku K - 2:

  • žák projevuje verbálně i nonverbálně známky radosti
  • dobrovolně zkouší nové pohybové dovednosti
  • pokračuje v dalších pokusech, i když není ihned úspěšný
  • vyjmenuje několik aktivit, které jsou pro něj zábavné
  • vyjadřuje osobní pocity o pokroku, který udělal při osvojování nových dovedností
3. - 5. ročník

Standard 1

Žák prokazuje kompetenci v pohybových dovednostech a pohybových vzorcích potřebných k provádění různých pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku

Starší děti zdokonalují techniku a proměnlivost základních pohybových dovedností tak, aby měly radostnější prožitky z pohybu. Zlepšují své lokomoční a manipulační dovednosti (např. zasahování cíle). Tyto dovednosti kombinují a používají v neustále se měnícím dynamickém prostředí (např. tancování předepsaných kroků podle hudby). Žáci si nadále zdokonalují některé specializované dovednosti nutné k provádění složitějších pohybových úkonů (např. basketbalová přihrávka, chytání rukavicí při softballu).

Příklady žákových výkonů v průběhu 3. - 5. ročníku:

  • vykazuje dobré držení těla při zvedání a přenášení objektu
  • dokáže kontrolovat více objektů (např. při balancování, bruslení, používání nástrojů)
  • chytá bezpečně míč (např. sleduje míč, přesune se do správného postoje, natáhne ruce, míč neupustí, ohne lokty, aby ukryl míč v koši na hrudi)
  • zvládá jednoduché kroky ve ¾ rytmu
  • vyskakuje do výšky 23 cm a doskakuje na obě nohy do správného postoje, používá paže a přesun tělesné hmotnosti k udržení stability, skáče s pažemi zdviženými do vzduchu
  • hází míč vrchem a zasahuje cíl na zdi (čtverec o hraně délky 1, 3 m umístěný 1, 5 m nad zemí) ze vzdálenosti 13 m
  • zdokonaluje gymnastickou nebo taneční sestavu, plynule přechází z jednoho prvku sestavy do druhého
  • dribluje a přihraje na běžícího spoluhráče
  • hází míč vrchem partnerovi vzdálenému 13 m (např. otočí se směrem k partnerovi, otočí se hrudníkem a boky směrem k cíli, natočí se a uvolní, vypustí míč a dokončí pohyb celým tělem)
  • zvládá kroky polky

Standard 2

Žák rozumí pojmům souvisejícím s pohybem, principy, strategiemi a taktikami, aplikovanými při osvojování a vykonávání pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku

Starší děti jsou schopny pochopit více složitějších pojmů a principů a použít je ve složitém prostředí. Používají zpětnou informaci k obohacení kognitivního chápání dovedností, stejně jako ke zlepšení výkonu. Také používají své znalosti o základních prvcích jednoduché biomechaniky a pohybových dovedností tak, aby mohly poskytovat druhým zpětnou informaci a korekci. Spolu se zdokonalováním pohybových dovedností, přenášejí koncepty a teorie dříve naučené do nových pohybových aktivit (např. pokrčení kolen snižuje těžiště a tím zvyšuje stabilitu).

Příklady žákových výkonů v průběhu 3. - 5. ročníku:

  • popisuje, jak se srdeční puls používá k měření intenzity pohybového zatížení
  • popíše a prakticky předvede základní způsoby držení tenisové rakety při forhendu
  • chápe nutnost přenést tělesnou hmotnost z nohy vzadu na nohu vpředu vždy, když chce hodit nějaký předmět dopředu
  • správně rozpozná základní prvky spolužákova chycení míče a dokáže mu poskytnout zpětnou informaci
  • popisuje rozdíl v postavení nohou při kopu do nehybného míče, míče, který se pohybuje směrem k němu a míče, který se pohybuje od něj
  • vysvětluje, jak správné cvičení ovlivňuje výkon
  • vymyslí novou pohybovou hru, při které použije alespoň dvě pohybové dovednosti, pravidla a strategie
  • chápe tělesné a psychické benefity vyplývající z dlouhodobé účasti na pohybových aktivitách

Standard 3

Žák se pravidelně účastní pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku

Starší děti si uvědomují svou účast na pohybových aktivitách a berou ji jako osobní rozhodnutí jak pro zdraví, tak pro potěšení z pohybových aktivit. Intenzita těchto aktivit, jichž se zúčastňují v mimoškolní době dobrovolně, je mírná až velká. Žáci umí využít příležitostí k pravidelným pohybovým aktivitám. Začínají rozpoznávat a využívat důležité prvky a pojmy, a tak podporují svou účast na aktivitách, které je baví. Jsou schopny používat informace z mnoha vnitřních i vnějších zdrojů pro řízení účasti na pohybových aktivitách.

Příklady žákových výkonů v 3. - 5. ročníku:

  • vědomě si vybírá účast na různých pohybových aktivitách mírné až vyšší intenzity mimo vyučování
  • účastní se organizovaných sportovních aktivit zprostředkovaných obecními orgány
  • podílí se na vnitroškolních sportovních programech
  • vybírá si účast na organizované a smysluplné pohybové aktivitě
  • monitoruje svoji pohybovou aktivitu pomocí pedometru a zjišťuje kolik kroků udělal nebo jakou vzdálenost ušel
  • vede si deník o svých výkonech (např. počet kroků, doba trvání činnosti)

Standard 4

Žák dosahuje a udržuje dostatečnou úroveň tělesné zdatnosti podporující zdraví.

Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku

Starší děti pravidelně sportují za účelem zlepšení tělesné zdatnosti. Žáci vykonávají pohybové aktivity mírné až vyšší intenzity po delší časový úsek, aniž by byli unaveni. Začínají využívat pohybové činnosti specificky zaměřené na jednotlivé složky tělesné zdatnosti. Účinně registrují fyziologické ukazatele doprovázející pohybové aktivity mírné až vysoké intenzity a podle toho přizpůsobují svou vlastní aktivnost. Žáci podstoupí standardizované testy tělesné zdatnosti a dosáhnou požadované úrovně v souladu se zdravotními doporučeními. S učitelovou pomocí žáci interpretují tyto výsledky a začínají chápat význam informací získaných formálním měřením tělesné zdatnosti.

Příklady žákových výkonů v průběhu 3. - 5. ročníku:

  • účastní se vybraných pohybových aktivit, které rozvíjejí a podporují jednotlivé složky tělesné zdatnosti
  • účastní se vhodných pohybových aktivit, které podporují vývoj kardiovaskulární vytrvalosti
  • chápe, že fyziologické reakce na pohybové zatížení jsou spojeny s úrovní jeho vlastní tělesné zdatnosti
  • uběhne dvě kola na atletické dráze bez zastavení
  • účastní se sportů, které vyžadují vysoké úrovně svalové síly
  • dovede vysvětlit důsledky nedostatečné flexibility na výkon v různých v různých činnostech
  • udržuje srdeční frekvenci při aerobních aktivitách po danou dobu v předepsané cílové normě
  • splňuje standardy adekvátní věku a pohlaví dané Fitnessgramem (popis tohoto nástroje najdete v rubrice Zprávy, zajímavosti)
  • zná své slabé a silné stránky na základě výsledků testování podle Fitnessgramu

Standard 5

Žák prokazuje dostatečnou míru osobní odpovědnosti a sociálního chování a respektuje sebe sama i ostatní v prostředí pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku

Starší děti jsou aktivními účastníky pohybových aktivit, ochotně se učí pracovat nezávisle i v malých skupinách a vnímají rozmanitost spolužáků. Žáci se ztotožňují s účelem specificky bezpečnostních zásad, pravidel, procedur a etikety a řídí se podle nich. Pokračují v rozvíjení kooperačních a komunikačních dovedností, usnadňujících dosažení společného cíle při spolupráci s partnerem nebo s malou heterogenní skupinou. Starší děti pracují samostatně a produktivně jak po kratší, tak po delší dobu. Žáci navazují na základy položené v nižších ročnících a pokračují v rozvíjení kulturně etnického sebeuvědomění, oceňují svoje vlastní zděděné vlastnosti stejně jako oceňují odlišnosti druhých.

Příklady žákových výkonů v průběhu 3. - 5. ročníku:

  • bere vážně úlohu nácviku různých aktivit a dovedností ve svém týmu
  • spolupracuje se všemi žáky ve třídě tak, že nepředbíhá, dělí se o náčiní s ostatními
  • pracuje efektivně se svým partnerem na zlepšení výkonu v taneční sekvenci tak, že postupuje přesně podle daného schématu
  • akceptuje rozhodnutí učitele týkající se porušení pravidla o chybách bez negativních reakcí k ostatním
  • posuzuje a přebírá odpovědnost za své problémové chování, aniž by obviňoval jiné
  • uvědomuje si a oceňuje volby odlišných aktivit svých spolužáků
  • během diskuse ve třídě o různých formách tance projevuje respekt k názorům svých spolužáků z jiného kulturního prostředí
  • projevuje respekt a úctu ke kamarádovi upoutanému na vozík verbální i nonverbální pomocí a povzbuzením
  • často povzbuzuje ostatní a zdržuje se hanlivých poznámek

Standard 6

Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, sebevyjádření a sociální interakci.

Co je možné očekávat od žáků na konci 5. ročníku

Žáci již znají aktivity, které je baví. Radost z pohybu je přímo závislá na úrovni žákovy kompetence v dané aktivitě. Čím více zvyšují svou pohybovou kompetenci, tím větší potěšení z ní mají. Úspěch a zlepšení jsou připisovány úsilí vynaloženému v praxi. Volí si adekvátní úroveň pohybové aktivity kvůli prožitku z úspěchu se žáky různých i podobných dovednostních úrovní.

Příklady žákových výkonů v průběhu 3. - 5. ročníku:

  • vyjadřuje pozitivní prožitky plynoucí z účasti na pohybových aktivitách
  • rozhoduje se pro účast na skupinových pohybových aktivitách
  • vysvětlí, že osvojení dovedností vede k prožitku z pohybové aktivity
  • pomáhá spolužákům při překonávání různých pohybových problémů
  • vybere si a procvičuje dovednost, ve které se potřebuje zlepšit
  • vymyslí taneční sekvenci (nebo pohybovou hru), která je osobně zajímavá
  • obhajuje benefity pohybových aktivit
NÁRODNÍ STANDARDY PRO TĚLESNOU VÝCHOVU V USA PRO 6. - 12. ROČNÍK

Předpokládáme, že informace o amerických standardech pro tělesnou výchovu (viz TVSM 2006/6, 7) budou užitečné pro ty čtenáře, kteří se pokoušejí o nové pojímání tělesné výchovy na našich školách a mají zájem o informace, jak postupují jinde. Čtenáře proto prosíme o sdělení osobních zkušeností z průběhu příprav a realizace ŠVP. Každý kritický postřeh a nápad je vítaný. Reformu musíme dělat společně a ve vzájemné interakci. TVSM chce být prostředníkem při zvyšování vzájemné informovanosti. V této stati uvádíme nejdříve několik obecných poznámek o školské reformě v USA a pak se trochu důkladněji podíváme na výchovné cíle v posledním standardu, vedoucí žáka k celoživotní pohybové aktivitě a k prožití plnohodnotného života.

Američtí pedagogové považují tuto reformu, která probíhá již více než 20 let, za opravdu revoluční počin. Její hlavní zásadou je, že se bude systematicky aplikovat na všech možných úrovních školského systému. To je rozdíl od dosavadních snah postupovat spíše po malých krocích (například zmenšením počtu žáku ve třídách). Při této reformě se má vycházet z iniciativ jak jednotlivých států, tak zdola od jednotlivých škol a školských distriktů. V nejmenších řídících jednotkách - distriktech - se usiluje o zmenšení administrativního zatížení škol a učitelů, které brzdí práci učitelů a škol. Školy mají vytvořit stimulující a kreativní atmosféru, ve které se vzájemně respektují učitelé a žáci. Učitelům se má dostat podpory a posily, aby zásady reformy energicky převáděli v život.

Systémová reforma založená na standardech se řídí těmito dvěma principy:

  • reforma školství je vázána na hodnocení o naplňování standardů; informace z hodnocení přispívají k zlepšenému fungování celého systému
  • efektivnost celého systému závisí na úzkém propojení jednotlivých článků (standardy, způsob hodnocení, profesionální rozvoj učitelů a kurikulární aspekty) do jednoho celku

Poznamenejme, že tělesná výchova v USA je dosud považována za relativně méně významný, o své místo ve školském systému bojující předmět; hlavní pozornost se soustřeďuje na matematiku, jazyk, sociální předměty a přírodní vědy. V tomto směru mají naši učitelé tělesné výchovy mnohem lepší pozici. Významné americké organizace se pokoušejí tuto situaci změnit. Standardy je nutné pojímat jako celek, každý jednotlivý standard k němu přispívá jinak.

Chceme se nyní zastavit u 6. standardu, který zní - Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, sebevyjádření a sociální interakci. Obsah toho standardu se dotýká některých aspektů pedagogiky, které u nás nejsou zatím dost propracované. Tělesná výchova má hrát významnou roli v celostní výchově žáka, má přispět k tomu, aby člověk plně prožil svůj život. Standard 6 si všímá pravě tohoto důležitého aspektu. Slouží jako průvodce učiteli, který chce podporovat vnitřní, holistickou hodnotu pohybových aktivit. Pohybové aktivity poskytují jedinečnou příležitost k sebevyjádření, k sociální interakci a osobnímu sebepřekonání. Mohou přispět k tomu, že mladý člověk si zvýší sebedůvěru v procesu zvládání úkolů při učení pohybovým dovednostem. Avšak dosažení toho cíle není snadné. Jestliže je žák příliš úzkostný, má strach z chyb nebo z toho, že není schopen přispět k úspěchu družstva, jeho zájem o pohybové aktivity bude klesat. Začne se bránit účasti na pohybových aktivitách s ostatními. Standard 6 požaduje, aby tělesná výchova byla místem, kde se každý žák může těšit z pohybu a získat sebevědomí bez ohledu na úroveň svých pohybových dovedností nebo talentu.

Tělesná výchova má vést k tomu, aby žák pochopil hlouběji, že pohybové aktivity mohou ovlivnit mnohem více než jenom fyzické zdraví. K dosažení toho musí učitel navrhnout obsah výuky tak, aby všechny děti plně angažoval. Se standardem 6 také souvisí určitý odklon tělesné výchovy od sportovních her. Jde například o zařazení klasického nebo volného tance či aktivit v přírodě. Učitelé si uvědomují nové možnosti při plánování výuky. Emoce hrají důležitou roli v životě mladého člověka a mnohdy je nelze dobře vyjádřit slovy. Žáci mohou tancem vyjádřit mnohé, co je tíží nebo z čeho mají radost. V takové výuce může učitel například požádat žáky, aby vytvořili skupiny a navrhli vlastní choreografii taneční kreace ilustrující určitou sérii emocí (např. hněv vedoucí k násilí, které způsobuje výčitky svědomí).

Rostoucí počet tělocvikářů si uvědomuje, že mohou vytvořit otevřenou a bezpečnou výuku použitím pohybových aktivit, které vyžadují dovednost rozhodovat se a řešit úkoly skupinově. Takové třídní klima pomáhá vytvářet sociální kohezi v třídní komunitě, v níž se cení respekt a rovnost všech jejích členů. Pomocí zážitkových a dobrodružných školních aktivit se mohou žáci naučit, jak se efektivně vyjadřovat a sociálně spolupracovat při zvládání individuálních a skupinových úkolů. Mezi tyto aktivity může patřit například orientační běh. Adaptací prvků orientačního závodu družstvech může učitel podpořit týmovou spolupráci a řešení problémů. Standardní průběh může být modifikován tím, že někdo z členů družstva bude mít zakryté oči nebo budou moci pohybovat pouze na jedné noze.

Jestliže chceme, aby se mladí lidé věnovali pohybovým aktivitám celý život, musíme pomáhat žákům, aby se naučili cenit si pohybových aktivit nejenom s ohledem na jejich zdravotní účinky. Právě tento aspekt vyjadřuje poslední standard.

Při hodnocení a posuzování účasti na popsaných aktivitách může učitel použít neortodoxní prostředky. Například hovoří se žáky, a ti mu mohou poskytnout cenný pohled na prováděné aktivity, jak po stránce jejich obsahu, tak použité didaktiky. Učitel může vybrat skupinu žáků a zaznamenat, jak odpovídají na určité otázky. Ty se mohou týkat stupně zájmu, prožitku a radosti nebo pozitivní interakce. K získání poznatků z těchto aktivit lze také využít deník, který si žák vede. Po přečtení několika deníků může učitel uspořádat diskusi ve skupině, aby pomohl žákům hlouběji promyslet, jakou důležitou roli hrají pohybové aktivity v jejich životě.

Standardy požadují, aby se učitel ve výuce snažil ovlivnit vývoj žáků tak, aby byli pohybově aktivní nejenom nyní ve škole, ale i v budoucnu mimo ní. Proto by mělo být jasné, že mnohé aktivity ze školní tělesné výchovy lze provádět i mimo školu. Žáci všech ročníků mají postupně získávat znalosti, postoje a dovednosti, které jim umožní každodenní pohybové aktivity ve všedním životě po celý život.

6. - 8. ročník

Standard 1

Žák prokazuje kompetenci v pohybových dovednostech a pohybových vzorcích potřebných k provádění různých pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku

Zvládnuté dovednosti dospívajících jedinců jim umožní účastnit se různých sportů, tanců, gymnastických sestav a aktivit v přírodě. Dosahují dobrého provedení i ve více specializovaných sportech, tancích a gymnastických aktivitách a dokáží je kombinovat s jinými základními dovednostmi. Při herních činnostech se projevuje jejich taktické myšlení.

Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:

  • ve volejbalu se soustředí na technicky správně spodní podání (např. stojí v základním střehu, pozoruje míč, natáhne ruku a přenese hmotnost těla vzad, švihne paží a přenese tělesnou hmotnost vpřed, dotkne se míče a dokončí pohyb)
  • zvládá krokové variace národních a společenských tanců
  • dribluje a zároveň nedovoluje protihráči získat míč
  • při tenisovém zápase umísťuje míč daleko od soupeře
  • vytváří a zvládá množství gymnastických a tanečních sestav, které kombinují balancování, otáčení, pohyb a přenos hmotnosti; to vše se děje hladce a plynule
  • po podání v badmintonu se vrací do původního postavení
  • při lezení na skále správně používá rybářskou a osmičkovou smyčku

Standard 2

Žák rozumí pojmům souvisejícím s pohybem, principy, strategiemi a taktikami, aplikovanými při osvojování a vykonávání pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku

Adolescenti vykazují narůstající počet znalostí o specifických disciplínách. Dovedou popsat principy praxe a kondičního tréninku, které efektivně zvyšují výkon. Jejich chápání i aplikace teorií, principů, herních strategií a základních prvků specifických dovedností, potřebných k zvládnutí složitých aktivit, se zvyšuje. Žáci vědí kdy, jak a proč použít určité strategie a taktiky ve sportovních hrách. Využívají informace z různých zdrojů, jak vnějších, tak vnitřních, k řízení a zlepšování svého výkonu.

Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:

  • na základě znalosti výsledku pozná a opraví nedostatky při trestném hodu
  • pozná podobnosti v držení těla při příjmu ve volejbalu a při bránění hráče ve fotbalu
  • vybírá si adekvátní postup pro nácvik složitějších dovedností
  • zná správné cviky pro rozcvičení i uklidnění a důvody, proč je používat
  • poté, co mu bylo vysvětlena biomechanická podstata určité dovednosti, vykonává a vymýšlí různé postupy při gymnastice
  • vysvětlí alespoň dvě taktiky pro dvouhru v tenisu
  • navrhne novou pohybovou hru na principu basketbalu, která může být hrána všemi žáky, včetně tělesně postižených
  • popisuje základní principy tréninku a jejich uplatnění při rozvíjení tělesné zdatnosti
  • po shlédnutí týmu elitních volejbalových hráčů navrhne nejlepší způsob, jak úspěšně podávat, přihrát a smečovat
  • rozumí biomechanice základních pohybů (např. při hodu natáhne loket, aby se zvětšil rádius rotace, a tím se zvýšila síla, kterou udělí rychlost míči)

Standard 3

Žák se pravidelně účastní pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku

Dospívající žáci jsou schopni samostatně si vytyčit cíle své činnosti, podílet se na individuálních programech pohybových aktivit podle stanovených osobních cílů a podle výsledků hodnocení zdatnosti. Využívají tréninkových principů o zatěžování, potřebných k dosažení svých vytčených cílů. Žáci mají stále větší povědomí o příležitostech účastnit se velkého množství aktivit, které jim umožní splnění jejich osobních cílů. Pravidelně se podílejí na aktivitách mírné až vysoké intenzity ve škole i mimo školu.

Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:

  • podílí se ve škole i mimo školu na pohybových aktivitách podporujících zdraví
  • vytyčuje si realistické cíle a usiluje o jejich naplnění svou účastí v aktivitách, které si sám vybral
  • kumuluje doporučené množství minut pohybových aktivit mírné až vysoké intenzity v době mimo vyučování, minimálně pět dnů v týdnu
  • při provádění pohybových aktivit používá správné návody a pohybové principy
  • vede si deník o pohybových aktivitách po dobu sedmi dnů a dokumentuje pokrok směřující k dosažení osobních cílů
  • žák se snaží během dne vykonat určité množství kroků (např. 10 000)

Standard 4

Žák dosahuje a udržuje dostatečnou úroveň tělesné zdatnosti podporující zdraví.

Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku

Dospívající žáci se pravidelně účastní pohybových aktivit mírné až vysoké intenzity bez známek větší únavy. Provádějí pohybové aktivity, které ovlivňují jednotlivé složky zdravotně orientované tělesné zdatnosti, tj. kardiovaskulární vytrvalost, svalovou sílu, svalovou vytrvalost, flexibilitu a složení těla. Žáci znají jednotlivé složky tělesné zdatnosti a jejich vztah k celkové tělesné zdatnosti. Kontrolují si svou srdeční a dechovou frekvenci, vnímají své vynaložené úsilí a zotavení v průběhu namáhavého zatížení a po něm. Hodnotí svůj stav v jednotlivých složkách tělesné zdatnosti a těchto informací využívají při vytyčování osobních cílů tělesné zdatnosti bez výrazné učitelovy pomoci. Žáci vykazují pokrok v chápání různých principů tréninku (např. postupné zvyšování zatížení, specifičnost, anaerobní práh), vědí, jak těchto principů využít ke zlepšení své tělesné zdatnosti.

Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:

  • účastní se aktivit podporujících zvyšování svalové síly a svalové vytrvalosti, flexibility, kardiovaskulární vytrvalosti a složení těla, jak ve školní tělesné výchově, tak v době mimo vyučování
  • sám si kontroluje tep před náročným pohybovým zatížením, v jeho průběhu a po jeho skončení
  • ke zlepšení své tělesné zdatnosti využívá správné tréninkové principy a metody
  • udrží srdeční frekvenci v dané cílové zóně minimálně po dobu 20minut při pohybové aktivitě na základě vlastního výběru
  • navrhne s učitelovou pomocí plán na zlepšení kardiovaskulární vytrvalosti při přípravě na delší pěší výlet
  • splňuje normy tělesné zdatnosti podle věku a pohlaví uvedené ve Fitnessgramu
  • podle srovnání výsledků testování s hodnotami ve Fitnessgramu formuluje rozumné osobní cíle zlepšování své zdatnosti

Standard 5

Žák prokazuje dostatečnou míru osobní odpovědnosti a sociálního chování a respektuje sebe sama a ostatní v prostředí pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku

Žáci začínají chápat úlohu pohybové aktivnosti jako mikrokosmos moderní kultury a společnosti, v chápání individuálních diferencí, vzájemně se podporují a nevylučují, respektují slabiny a přednosti jednotlivých členů skupiny. Přecházejí z pouhého akceptování a dodržování pravidel, procedur, bezpečnostních pravidel, etického chování a pozitivních forem sociální interakce na reflexi vlastní role v prostředí pohybových aktivit a jejich benefitů. Mají již dobře osvojené kooperační dovednosti a jsou schopni podílet se na dosahování týmových cílů v kooperačních i kompetičních činnostech. Adolescenti usilují o větší nezávislost na dospělých a efektivně pracují samostatně a ve skupinách na splnění daných úkolů. Dokáží se vhodně rozhodovat a řešit konflikty zaviněné silnějšími spolužáky. Pokud je to potřeba, učí se vhodným technikám řešení problémů a konfliktů, ke kterým může docházet v kompetičních činnostech.

Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:

  • žák se odpovědně rozhoduje o využití svého času a používání pravidel a tato rozhodnutí dodržuje
  • využívá rozumně čas, když má příležitost osvojit si nové složky kickboxu
  • rozhoduje se o modifikaci fotbalového utkání tak, aby se ho mohli zúčastnit všichni žáci
  • ve skupině plní daný úkolu, i když není pod učitelovým dohledem
  • při orientačním závodu v terénu dodržuje zásady bezpečnosti k sobě samému i k ostatním
  • zvažuje následky různých rozhodnutí, když se dostane do konfrontace s negativním spoluhráčovým projevem
  • dodržuje pravidla pohybových her a jiných aktivit
  • vykazuje dostatečnou míru sebekontroly, pokud se musí podřídit kontroverznímu rozhodnutí rozhodčího
  • řeší citlivě interpersonální konflikty s ohledem na práva a pocity ostatních
  • zná úlohu týmových a individuálních sportů a tance při poznávání a chápání ostatních jedinců pocházejících z jiného sociálního prostředí
  • pomocí verbálního i nonverbálního chování demonstruje spoluprácí s vrstevníky jiného pohlaví, rasy, etnika a způsobilostí v prostředí pohybových aktivit
  • vyhledává a účastní se aktivit s vrstevníky s nižšími dovednostmi a znalostmi a má k nim respekt

Standard 6

Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, sebevyjádření a sociální interakci.

Co je možné očekávat od žáků na konci 8. ročníku

Dospívající mladí lidé vyhledávají pohybovou aktivitu především pro pocit příslušnosti ke skupině a pro pozitivní sociální interakci. Rozpoznají a ocení dobrý výkon. Pohybové aktivity představují pozitivní východisko pro soupeření s vrstevníky a pro získání respektu a uznání od druhých. Objevováním radosti z účasti na pohybové aktivitě si zvyšují sebedůvěru a sebeúctu. Pohybová aktivita může představovat dobrý základ pro získání žákovy nezávislosti. Výzvou je jak prožívání účasti v soutěži na vysoké úrovni, tak v osvojování nových dovedností. S tím, jak si žáci uvědomují své prožitky, stává se velmi důležité sebevyjádření umožněné tancem, gymnastikou a dalšími sportovními aktivitami.

Příklady žákových výkonů v průběhu 6. - 8. ročníku:

  • popisuje způsoby, jak používat tělo a pohyb k vyjádření myšlenek a pocitů
  • ví, že pohybová aktivita je pozitivní příležitost k sociální a skupinové interakci
  • oceňuje estetické a kreativní aspekty dovednostního výkonu vlastního i ostatních
  • považuje osvojování nových aktivit a dovedností jako výzvu
  • má radost z toho, že se díky snaze a praktickému nácviku stává dovednější
  • k účasti na pohybové aktivitě vyzývá všechny žáky bez ohledu na jejich výkonovou úroveň
  • analyzuje vybrané pohybové zkušenosti z hlediska sociálních, emočních a zdravotních benefitů
9. - 12. ročník

Standard 1

Žák prokazuje kompetenci v pohybových dovednostech a pohybových vzorcích potřebných k provádění různých pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku

Středoškolští žáci mají již své pohybové dovednosti a vzorce natolik vyvinuté, že jim umožňují účastnit se sportovních her a různých pohybových aktivit v přírodě. Dosahují při nich často úspěchu, což působí jako motivační prvek. Žáci vykazují jednoduché, ale i náročnější dovednosti a taktiky, aby se mohli účastnit alespoň jedné aktivit z každého následně vyjmenovaného odvětví: vodní sporty, týmové sportovní hry, závodivé sporty, aktivity v přírodě, sebeobrana, tanec a gymnastika. Mají taktické myšlení, chování a dovednosti v alespoň dalších pěti odvětvích (minimálně 3 z nich musí být z kategorií uvedených výše).

Příklady žákových výkonů v průběhu 9. - 12. ročníku:

  • vykazuje znalost několika plaveckých stylů
  • přihraje vrchním odbitím svému spoluhráči, používá přitom správnou techniku, např. pokrčí kolena, má stabilní postoj, dodrží správný kontakt s míčem
  • v tenisovém utkání umísťuje údery tak, aby se soupeř musel neustále pohybovat
  • dovede vybrat a používá správnou hůl pro údery v golfu
  • dribluje s fotbalovým míčem v rychlém i pomalejším tempu, má kontrolu nad míčem, vyhýbá se soupeři a kryje míč
  • správně se přemísťuje v zónovém obranném systému 2-1-2 v basketbalovém utkání
  • naviguje dobře kajak v klidné vodě pomocí správných záběrů pádlem (zasazení, tažení, vytažení, přesun)
  • v ultimate podporuje spoluhráče s frisbee diskem tím, že se uvolní na správné místo pro chycení disku

Standard 2

Žák rozumí pojmům souvisejícím s pohybem, principy, strategiemi a taktikami, aplikovanými při osvojování a vykonávání pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku

Středoškolští žáci vykazují znalosti a porozumění nezbytné k dosažení vědecky přesných osobních tréninkových plánů, které obsahují vybrané sporty a aktivity. Používají množství pohybových teorií a principů k nezávislému vylepšování svých dovedností a k osvojování nových dovedností. Náročné činnosti, které jsou potřeba k osvojení specifických disciplín, již zvládli a mohou se nezávisle učit a zlepšovat své pohybové dovednosti. Umějí také ohodnotit elitní úroveň výkonu.

Příklady žákových výkonů v průběhu 9. - 12.ročníku:

  • žák si vytvoří odpovídající tréninkový program pro zvolenou pohybovou aktivitu v budoucím životě
  • určuje si realisticky krátkodobé a dlouhodobé cíle
  • správně odhadne psychologický faktor, který má vliv na úspěšné zvládnutí dané pohybové aktivity (např. koncentrace při trestném hodu)
  • správně odhadne biomechanické principy při uvádění objektu do pohybu, zvládá dovednost poslepu a využívá ji k tomu, aby učil lidi se zrakovým postižením danou dovednost také zvládnout
  • vybere si jednu dovednost a jeden princip, který se naučí z daných oborů - motorické učení, sportovní psychologie, sportovní sociologie, biomechanika a aplikovaná fyziologie
  • naplánuje si samostatný letní tréninkový program
  • vysvětlí dopad účasti v jednotlivých sportovních aktivitách na celkovou tělesnou kondici

Standard 3

Žák se pravidelně účastní pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku

Středoškolští žáci si plně uvědomují a chápou důležitost pohybové aktivnosti, která jim pomáhá k udržení zdravého životního stylu a k získání dovedností, znalostí, zájmů a touhy po aktivním životním stylu. Dobrovolně a pravidelně se účastní těch činností, které přispívají k dosažení a udržování jejich osobních cílů. Žáci v tomto věku se vědomě rozhodují o své účasti na pohybových aktivitách a osvojují si svou roli v řízení této účasti založené na jejich potřebách, osobních zájmech, možnostech a zdrojích. Mají již dostatečné pohybové kompetence a návyky, vytvářející základ pro další vzdělávání a pravidelné sportování. Jsou schopni samostatně využívat vhodné tréninkové principy a využívat příslušné vědecké znalosti k vylepšení své účasti na specifických pohybových činnostech (např. sportech). Navíc chápou jak a proč se mění během života model pohybové aktivnosti dospělých a dokáží se smysluplně vyrovnat s těmito změnami.

Příklady žákových výkonů v 9. - 12. ročníku:

  • dobrovolně se účastní různých pohybových aktivit podporujících a udržujících zdravý a aktivní životní styl
  • kumuluje doporučené množství minut pohybových aktivit mírné až vyšší intenzity v době mimo vyučování minimálně pět dní v týdnu
  • je způsobilý monitorovat a přizpůsobovat pohybové aktivity tak, aby vyhovovaly jeho osobní potřebě pohybové aktivnosti
  • kontroluje aktivitu použitím pedometru, pulsmetru, záznamem výkonu v deníku pohybové aktivity
  • kumuluje specifické množství kroků za den k dosažení svých cílů
  • používá přiměřené strategie pro efektivní změnu chování při pohybové aktivitě mezi dospělými
  • efektivně využívá svého času tak, aby si vytvořil příležitosti k pohybovým aktivitám během pracovního dne

Standard 4

Žák dosahuje a udržuje dostatečnou úroveň tělesné zdatnosti podporující zdraví.

Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku

Odpovědnost mladých lidí a autonomie jejich chování se zvyšuje. Prokazují odpovědnost za stav své zdravotně orientované tělesné zdatnosti tím, že se pravidelně zúčastňují vhodných pohybových aktivit v různém prostředí (např. ve škole, doma, v zaměstnání, ve své obci). Samostatně hodnotí a kontrolují stav své zdatnosti a interpretují informace získané z testování, které využívají k plánování a tvorbě vlastního programu zvyšování a udržení cílů všech složek osobní zdatnosti.

Příklady žákových výkonů v průběhu 9. - 12. ročníku:

  • udržuje si odpovídající úroveň kardiovaskulární vytrvalosti, svalové síly, svalové vytrvalosti, ohebnosti a složení těla, které jsou nezbytné pro zdravý a produktivní život
  • hodnotí stav své tělesné zdatnosti podle stavu kardiovaskulární vytrvalosti, svalové síly, svalové vytrvalosti, flexibility a složení těla
  • rozvíjí svůj osobní profil tělesné zdatnosti na základě výsledků jejího hodnocení
  • vytváří a realizuje svůj osobní tréninkový program v závislosti na výsledcích hodnocení zdatnosti a v souladu s odpovídajícími tréninkovými zásadami
  • po určitém tréninkovém cyklu dosahuje cílů osobní zdatnosti
  • je způsobilý monitorovat a přizpůsobovat svůj osobní tréninkový program tak, aby dosáhl svých potřeb a cílů
  • splňuje požadavky Fitnessgramu vzhledem k věku a pohlaví

Standard 5

Žák prokazuje dostatečnou míru osobní odpovědnosti a sociálního chování a respektuje sebe sama a ostatní v prostředí pohybových aktivit.

Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku

Dospívající žáci projevují odpovědné osobní a sociální chování, jsou samostatní a pozitivně ovlivňují chování jiných při pohybových aktivitách. Demonstrují vůdcovství tím, že činí sebe i ostatní odpovědnými za dodržování bezpečnostních praktik, pravidel, procedur a slušnosti ve všech pohybových aktivitách. Jsou schopni zareagovat na potenciální konfliktní situace s ostatními zmírněním a urovnáním konfliktu. Žáci komplexně oceňují znalosti o úloze pohybových aktivit v kulturně rozmanité společnosti. Rozumně se rozhodují o své účasti na pohybových aktivitách po celý život a uvědomují si vliv věku, postižení, pohlaví, rasy, etnika, socioekonomického statusu a kultury.

Příklady žákových výkonů v průběhu 9. - 12.ročníku:

  • dává přednost účasti na pohybových aktivitách pro osobní potěšení, ne pouze kvůli tomu, že se aktivity účastní jeho vrstevníci
  • uzná dobrý výkon jiného týmu, i když s ním ve finále prohráli
  • pokud rozhoduje utkání, vyslechne v případě konfliktu všechny strany před vynesením rozhodnutí
  • úspěšně se účastní kooperačního učení ve skupině se zastoupením velmi různorodých členů
  • zve méně dovedné žáky k rozcvičení před hodinou tělesné výchovy
  • podílí se na organizaci mimoškolních pohybových aktivit pro žáky 6. tříd
  • navrhne bezpečnostní opatření při turistickém přechodu třídy přes nebezpečný terén
  • vykazuje vůdčí schopnosti, když dokáže předejít konfliktu během soutěže
  • dobíhá na metu tak, aby nezranil bránícího hráče

Standard 6

Žák oceňuje význam pohybových aktivit pro zdraví, zábavu, sebevyjádření a sociální interakci.

Co je možné očekávat od žáků na konci 12. ročníku

Středoškolští žáci si více uvědomují své nové zájmy a svůj tělesný vzhled. Opět se účastní pohybových aktivit především z čisté radosti z pohybu. S radostí prožívají výzvy dosahovat houževnatou praxí lepších dovedností, cítí satisfakci, když jsou v plnění svých cílů úspěšní, obzvláště jde-li o cíle osobní. Rádi se pravidelně účastní vybraných aktivit, ať už sami nebo s kamarádem. Umějí vysvětlit, proč je tato účast zábavná a žádoucí.

Příklady žákových výkonů v průběhu 9. - 12. ročníku:

  • žák je schopen identifikovat a chápat důvody pro účast na pohybových aktivitách (např. zdraví, zábava, výzva, sebevyjádření a sociální interakce)
  • prožívá potěšení ze spolupráce s ostatními k dosažení společného cíle
  • vyrobí leták o zdravotních benefitech pohybové aktivnosti
  • vymyslí a předvede taneční kreaci, která vyjadřuje určitou sekvenci emocí
  • vytvoří si osobní odměny za dosažení cílů v tělesné zdatnosti nebo pohybové aktivitě
  • uvažuje o důvodech výběru daných pohybových aktivit


1 0. ročník, označovaný v americké literatuře velkým písmenem K, je poslední ročník mateřské školy.
2 Národní asociace sportů a tělesné výchovy
3 what a student should know and be able to do
4 content standards
5 performance standards
6 how good is good enough
7 assessment materials
8 quality physical education program (tento výraz je často používán, důraz na kvalitu je záměrný)
9 educators
10 the instructional process
11 performance-based assessments
12 instruction process
13 K-12
14 physical well-being

Literatura a použité zdroje

[1] – HENDL, J.; VINDUŠKOVÁ, J. Standardy pro tělesnou výchovu na amerických školách. Česká kinantropologie, 2004.
[2] – NATIONAL ASSOCIATION for SPORT and PHYSICAL EDUCATION. Moving into the future: National standards for physical education. 2. vydání. Author, 2004.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Lubomír Dobrý

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.