Didaktická analýza učiva

Správnost a účinnost didaktické analýzy závisí výrazně na tom, jak vyučující sám pochopil a zvládl daný obsah učiva, jak je schopen přeměnit, přetvořit vědecké poznatky na didaktické poznatky (školní učivo) a jak zná žáka, kterému má být daný obsah zprostředkován tak, aby byly splněny vytčené afektivní, psychomotorické a kognitivní cíle. Didaktickou analýzu učiva provádí učitel vzhledem ke stanovenému výukovému cíli, který je formulován s ohledem na zvláštnosti a možnosti učiva a v procesu didaktické analýzy učiva je dotvářen.

Didaktická analýza je považována za celkové završení plánovací činnosti učitele. Jde o jeho hlubší myšlenkovou činnost, která umožňuje z pedagogického hlediska proniknout do učební látky. Znamená to zabývat se důkladně vztahem cíle (specifických cílů) učební jednotky k obsahu vzdělání i k dalším prostředkům vyučování (Pash, 1998). Tento rozbor umožní vyučujícím nejen výběr tzv. základního učiva, rozšiřujícího a doplňujícího učiva, ale i jeho uspořádání. 

Podroužek (1998) charakterizuje didaktickou analýzu takto: Didaktická analýza je myšlenková činnost učitele nebo také metoda, která mu umožňuje pochopit obsah, rozsah a strukturu učební látky a najít výchovnou a vzdělávací hodnotu učební látky. Dále stanovit konkrétní výukové cíle v souladu s obecnými cíli výchovy a vzdělání v určitém učebním předmětu, v určitém ročníku a na určitém stupni školy.

Při didaktické analýze provádíme:

• rozbor obsahu učiva, tj. rozbor pojmů, vztahů, obsahových vazeb v učivu a určujeme materiální a formální hodnoty učiva,        
• rozbor činností žáků, které budou prostředkem vedoucím k pochopení a osvojení učiva a k rozvoji osobnosti žáka,
• rozbor vertikálních a horizontálních mezipředmětových vztahů v učivu, jež pomáhají integrovat různorodé poznatky a činnosti a usnadňují vytvoření přirozeného systému vědomostí, dovedností, návyků a postojů žáků.

Obdobným způsobem charakterizuje didaktickou analýzu učiva i Šťáva (1997), který klade zejména důraz na definici učebních cílů. Tyto cíle vymezuje jako soupis všech činností, které by měl žák na konci svého učení ovládat – co musí vědět, za jakých podmínek a do jaké míry.

Postup při provádění didaktické analýzy učiva lze rozčlenit do tří etap:

1. etapa je založena na rozboru obsahu učiva, na zkoumání vzdělávací hodnoty v určitém tématu (tematickém celku), na určení materiálních a formálních cílů tématu, na rozboru pojmů, vztahů a obsahových vazeb v učivu, tj. pochopení jeho struktury. Probíhá:

• pojmová analýza – určení, které pojmy jsou v daném celku výchozí, dále určení jejich logické struktury a hierarchie v daném celku;
• vztahová analýza – určení vztahů, principů, souvislostí a vazeb mezi pojmy;
• praktická analýza – určení užitečnosti daného učiva pro další vzdělání žáků a pro jejich praktickou činnost (pro život).

Vyučující v této etapě vychází za standardů základního vzdělání, z rámcových a školních vzdělávacích programů.

2. etapa je založena na rozboru činností, kterými si žáci daný obsah učiva budou osvojovat, a současně analyzujeme také činnosti, které žáci budou provádět, aby získali potřebné dovednosti a později i návyky. Probíhá tedy rozbor senzorických, senzomotorických, pamětních a myšlenkových operací, které je třeba udělat tak, aby se osvojované poznatky, úkony a operace změnily ve vyučování ve vědomosti, dovednosti, postoje a návyky. Výsledkem této operační analýzy jsou učební úlohy žáků.

3. etapa zjišťuje vertikální (mezi jednotlivými ročníky a stupni školy) a horizontální (mezi jednotlivými předměty v jednom ročníku) mezipředmětové vztahy. Žáci velmi těžko hledají vztahy mezi poznatky v jednotlivých učebních předmětech a neuvědomují si vzájemné souvislosti. To se negativně odráží především v praktickém využívání vědomostí a dovedností žáky v životě. Učitel proto musí toto negativum eliminovat tím, že on sám hledá jednotlivé vazby a souvislosti a didakticky vede žáky k tomu, aby objevovali a uvědomovali si jednotlivé vztahy a souvislosti mezi různými pohledy na určitou skutečnost. Relativně snadnější pozici v této souvislosti mají vyučující primárních škol, kteří většinou vyučují ve své třídě všechny učební předměty předepsané učebním plánem.

Postup při didaktické analýze lze tedy shrnout do těchto kroků:

• výběr tematického celku a konkrétního tématu podle ročního plánu, včetně zvoleného počtu hodin,
• stanovení konkrétních výchovných a vzdělávacích cílů – které vědomosti, dovednosti, myšlenkové a poznávací činnosti si má žák osvojit, jak ovlivnit jeho postoje, popř. návyky, které normy a hodnoty má žák získat, promyslet otázky ověřování učiva,
• diagnostikování požadavků na jednotlivé žáky konkrétní třídy, zamyšlení nad zkušenostmi, které by žáci s probíraným učivem mohli mít, a konfrontace nového obsahu učiva s již osvojeným učivem,
• posouzení struktury učiva a možnosti jejího didaktického zpracování ve vyučování,
• promyšlení varianty aktivní činnosti žáků ve vyučování a aktivního přístupu žáků k učení,
• na základě promyšlené struktury učiva a činnosti žáků provést výběr konkrétních vyučovacích forem, vyučovacích metod a vyučovacích prostředků (srovnej Pasch, 1988, s. 184–188).      

Škola musí získat zájem žáka tím, že sama pro něj bude smysluplná, že bude mít pro něj osobní význam: bude stimulovat jeho aktivitu a tvořivost, poskytne mu místo pro experimentování, vytvoří prostor pro seberealizaci a dá mu příležitost, aby měl úspěch. Škola tak přejímá další role a motivuje žáka, aby se po celý život učit chtěl.

Seznam použité literatury

KASÍKOVÁ, H.; VALENTA, J. Reformu dělá učitel. Praha : STD, 1994. ISBN 80-901-660-0-8.
KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka. Kroměříž : SPIRÁLA, 1995. ISBN 80-901873-0-7.
PASCH, M. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-7178-127-4.
PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1995. ISBN 80-7178-029-4.
PETTY, G. Moderní vyučování. Praha : Portál, 1996. ISBN 80-7178-070-7.
PODROUŽEK, L. Úvod do didaktiky předmětů o přírodě a společnosti. Plzeň : Vydavatelství Západočeské univerzity, 1998. ISBN 80-7082-431-X.
ŠŤÁVA, J. a kol. Vybrané kapitoly z obecné didaktiky. Brno – Kraví hora : Vydavatelství MU, 1997. ISBN 80-210-1308-7.