Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Povídka Lidožroutka

Povídka Lidožroutka

Praktický příspěvek

inspirace

Autor Zdeněk Sotolář

16. 03. 2012

7043x

čtenářská gramotnost

Žáci by se měli setkávat nejen s úryvky literárních děl, ale také s ucelenými literárními texty. Protože vyučovací hodina je prostorem časově velice omezeným, vhodné jsou především krátké texty, např. právě drobné prózy Ivana Bunina. Zvolená povídka „Lidožroutka“ má celkem pouhých 130 slov. Obsah povídky vyžaduje spíše starší žáky.

Aktivita je zaměřena především na:

a) čtení s předvídáním¹,

b) srovnání pohádky s realistickou povídkou.

(Práci s tímto textem lze samozřejmě zařadit také do literárně historického kontextu a představit dílo Ivana Bunina.)

Text povídky „Lidožroutka“ je rozdělen na tři části, po každé přečtené části žáci odpovídají na otázky. Mohou samozřejmě pracovat individuálně, ale práce ve dvojici nebo malé skupince přináší aktivitě další rozměr diskuse, výměny a obhajoby názorů. Žáci dostanou text postupně, nastříhaný na proužky. Otázky a úkoly učitel napíše na tabuli (nebo promítne), aby jejich znění nijak předem neovlivňovalo čtení. Žáci před prvním čtením neznají žánr, že nejde o pohádku postupně odhalují.

Chudá děvečka, sirotek, ošklivá tak, že je až hezká, velice tichá, skoro slabomyslná. Vzali si ji do panského dvora, dávají jí tu nejšpinavější a nejtěžší práci – dře bez odmlouvání mlčky, všemožně se snaží se jim zavděčit.

O1:

V pohádkách vystupují typické postavy. Jakou vidíme?

První otázka je zaměřena do textu. Typickou pohádkovou postavou je sirotek, jako řešení můžeme uznat i děvečka. Žákům se možná vybaví Popelka. Můžeme diskutovat na téma, jaké práce ve dvoře jsou nejšpinavější a nejtěžší, co znamená „ošklivá tak, že je až hezká“.

Co by se jí mohlo na statku přihodit?

Druhá otázka již patří předvídání. Učitel nevyžaduje vypravování příběhu, ale jen nápady, směr, kterým by se mohl příběh odvíjet. Protože žáci ještě neznají žánr, budou se pravděpodobně držet pohádkových schémat, např. setkání s princem. Žáci musí být samozřejmě konkrétní, nelze uznat odpovědi typu „něco se jí stane“.

Starosta, to jest nejstarší čeledín, bývalý voják, který na vojně sloužil u grenadýrů, ji rychle připravil o poctivost – poddala se mu po zoufalém, ale marném, dětském odporu. Za měsíc otěhotněla, všichni se všechno dověděli.

Jakou další postavu častou v pohádkách autor přivádí?

Třetí otázka je opět zaměřená do textu a opět se ptá na postavu. Typickou pohádkovou postavou je vysloužilý voják, jako správné řešení můžeme uznat i čeledín. Očekáváme otázku na význam slova grenadýr (granátník). Můžeme využít SSJČ.

Motiv sexuálního zneužití už prozrazuje, že nejde o pohádku. Budou-li se žáci ptát na žánr, učitel odkáže na další text.

Kdo začne proti děvečce vystupovat nejvíce a nejdůrazněji?

Čtvrtá otázka pokračuje v předvídání událostí. Možná bude vhodné vybídnout žáky, aby si udělali přehled možných postav na statku. Odpověď na otázku závisí na tom, zda se žáci budou ještě držet pohádkového schématu (zlá macecha).

Starostova žena začala dělat hotové peklo, paní honem děvečku vyhodila. Celá uplakaná nastrkala svůj majeteček do pytle, jen tak halabala, a rozběhla se pryč ze dvora. Starostova žena stála na prahu čeledníku a zběsile jásala: kolébala se, hvízdala, štvala na ni psy, třískala kostí do měděného lavóru, křičela na ni v různých tóninách:

„Čubko! Žebračko! Couro poběhlická! Lidožroutko! Čarodějnice!“

Čím se tento příběh především liší od pohádek?

Pátá otázka zaměřená do textu vede žáky k uvědomění si motivů odlišných od pohádek (sexuální násilí, otěhotnění, hrubé nadávky, spíše tragický konec). Žáci si uvědomují, že sirotek nebo vysloužilý voják nemusí být nutně pohádkovými postavami, stejně jako detektiv nemusí být nutně postavou detektivního příběhu.

Jak asi autor mohl příběh pojmenovat? Doplň titulek.

Šestou otázkou žáci odhadují, jaký titulek zvolil autor. Žákům můžeme napovědět, ať nápad hledají přímo v textu. Vyžadujeme po žácích zdůvodění svého nápadu: „Já bych pojmenoval povídku Sirotek, protože to je hlavní postava.“

Pozn.: Kdybychom povídku ale přepracovali na mediální sdělení (zpráva, černá kronika), vypadal by titulek určitě jinak. Žáci by se neměli uchýlit k bulvárním titulkům.

Co tě napadá u jednotlivých postav? Říkej podstatná a přídavná jména, ale také slovesa nebo krátké věty.

Sedmá otázka obrací pozornost opět k postavám. Nejde ale o běžnou charakteristiku, nechceme souvislý text, vedeme žáky především k tomu, aby vyjadřovali svoje pocity, nápady, stačí heslovitě. K řešení žákům nabídneme tabulku:

Děvečka

Starosta

Paní

Starostova žena

Např. ošklivá, otěhotněla, sirotek, jako slabomyslná, neubránila se, vyhnali ji, trpěla, měla se víc bránit

Co by mohlo následovat dál? Vypravuj jedním odstavcem.

Poslední úkol se vrací k odhadování, ale vede žáky za text povídky. Nehledáme jediné správné a kontrolovatelné řešení. Žáci si na list papíru nalepí všechny části textu povídky a připíší její možné pokračování.

Závěrem, reflexí celé aktivity bude sdílení příběhů, listy můžeme umístit na nástěnku do galerie.

1 Ke čtení s předvídáním, k teorii a literatuře viz KOUBEK, Petr. Čtení s předvídáním (zaměřeno na vysuzování). Metodický portál: Články [online]. 14. 02. 2012, [cit. 2012-02-15]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/14943/CTENI-S-PREDVIDANIM-ZAMERENO-NA-VYSUZOVANI.html>. ISSN 1802-4785.

Přílohy: