Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Využití učebních textů při realizaci výuky
Odborný článek

Využití učebních textů při realizaci výuky

23. 7. 2007 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Jan Boněk

Anotace

Přinese výuka podle ŠVP zlepšení schopnosti žáků pracovat s textem?

Problematika učebních textů patří v současné době k velmi aktuálním tématům. V souvislosti s probíhající školskou reformou se tak nabízí hned několik otázek:

  • Zda a v jaké podobě a formě potřebují školy při realizaci vlastních ŠVP učebnice?
  • Zda si vytvářejí své vlastní didaktické učební texty (verbální a obrazové podklady pro výuku)?
  • Co od učebnic škola očekává, aby ve výuce plnily?

Smyslem každého učebního textu (myšleno např. učebnice, pracovního sešitu, pracovního listu) bezpochyby je, že se z něho žák má něčemu učit. Jeho tvorba by se tedy neměla týkat jen obsahové složky, tedy co se z něho dá naučit, ale měl by být brán také zřetel k tomu, jak se z něho dá něco naučit, tedy jakým způsobem je obsah prezentován. Z pedagogického hlediska lze říci, že učení z textu v sobě zahrnuje zejména procesy vnímání, zpracování a zapamatování si informace sdělované učebním textem, kterým je v podstatě jakýkoli informační útvar, a to verbální (psaný, tištěný, zvukový), nebo obrazový (verbálně obrazový), který má didaktické prvky jako prostředek k učení. Učební text tedy nese didaktickou informaci, ztvárněnou tak, aby mohla fungovat v komunikaci mezi učitelem a žákem.

Znatelný vliv výuky podle ŠVP na tvorbu a využívání vlastních učebních textů lze zaznamenat také s ohledem na utváření a rozvíjení klíčových kompetencí u žáků. K tomu, aby si žák nějakou informaci z textu osvojil (tj. vnímal, zpracoval, zapamatoval a později využíval), je potřeba, aby nejprve pochopil obsah textu. Proces porozumění patří z hlediska teorie a výzkumu učení z textu k velmi komplikovaným činnostem. Není to jen otázka pouhého otisku informace vyjadřované textem v paměti žáka, s ohledem na jeho paměťové a intelektové schopnosti. Je to aktivní proces mezi žákem, který do celého procesu učení z textu přináší své dosavadní poznatky a schopnosti (zkušenosti) práce s nimi a určitou poznatkovou strukturou textu.

K základním předpokladům, aby žák textu porozuměl, také patří jazyková struktura textu, která by měla odpovídat jeho možnostem - v opačném případě nedochází k porozumění, a tudíž ani k učení z textu. Jedním z poměrně častých problémů je, že autoři učebnic pro základní školy příliš nerespektují jazykovou vybavenost dětí určitého věku a vytvářejí texty, které jim nemohou být zcela srozumitelné. Stále ještě je možné se setkat s nepřiměřeně složitými a dlouhými větami, které mohou velmi výrazně ztěžovat a dokonce eliminovat porozumění textu.

Mezi rozhodující faktory při učení z textu patří také vztah samotných žáků k vlastnímu vzdělávání, jejich motivační a zájmové charakteristiky, které pochopitelně ovlivňují i to, s jakou intenzitou přistupují k učení se z učebních textů. Pak ovšem velmi záleží na tom, jaké stimulační prvky tyto učební texty žákům nabízejí a jak podněcují a řídí žákovo učení - např. různé typy otázek a úkolů, motivující předmluvy, instrukce a pobídky k určitým činnostem s učivem, druh a velikost písma, použití barev, které skutečně organizují a regulují učení.

V neposlední řadě sem lze zařadit i vliv tzv. komunikační charakteristiky textu, která zahrnuje na jedné straně samotné strukturování příslušného obsahu - jeho rozsah (délka), typografické a materiálové vlastnosti (druh či barva papíru, formát), členění učebního textu (kapitoly, odstavce, nadpisy atd.). Na druhé pak také i vnější prostředí, ve kterém se učení realizuje. Vnímání a porozumění jakéhokoli textu probíhá vždy v určitých komunikačních situacích - např. v rámci výuky ve školní třídě nebo mimo školu (zejména doma). Obě tato prostředí mají své specifické rysy.

Ve škole žák vnímá přítomnost učitele, spolužáků, omezený čas a také zapojení jiných didaktických prostředků, naproti tomu doma jde více o individuální studium, kdy ovšem nelze využít pomoci učitele, ale odpadá určitá časová stísněnost. Z toho vyplývá, že učební text by měl být vytvářen i s ohledem na to, v jakých předpokládaných komunikačních podmínkách s ním budou žáci pracovat.

Z výsledků některých současných výzkumných projektů vyplývá, že poměrně velké procento žáků základních škol nemá dostačující úroveň tzv. textové kompetence1, tedy, že nejsou schopni adekvátně zpracovávat texty, vybírat z nich hlavní informace a odlišovat je od informací nepodstatných, provádět syntézu a zestručnění informací apod., což je z velké části způsobeno především nedostatečnou pozorností k aktivitám, jimiž žáci mají pracovat s texty.

Během našich výzkumných aktivit v rámci projektu "5 škol" jsme zjistili, že tento problém je díky novým vzdělávacím podmínkám výuky podle ŠVP postupně odstraňován. Především díky výraznému zvýšení využití skupinové práce, vzájemnému učení, projektovému vyučování, kdy vzrostla potřeba vyhledávání nových zdrojů a tvorby konkrétně zaměřených pracovních listů a jiných učebních textů, na jejichž tvorbě se žáci sami podílejí.

V rámci výzkumného projektu VÚP, pracovně nazvaného "5 škol", jsme formulovali obecný výzkumný cíl Využití učebních textů při realizaci výuky podle ŠVP v 1. a 6. ročníku. Zvolenou výzkumnou metodou bylo dotazníkové šetření za možnosti následného řízeného rozhovoru. Ve dvou tabulkových dotaznících (pro 1. a 6. ročník zvlášť) nás zajímalo hned několik otázek. První dotazník se týkal učebních textů, které žáci využívají při výuce. Formou jednoduché tabulky jsme se dozvěděli, že v dotazovaných školách žáci v jednotlivých vyučovacích předmětech využívají pracovní listy, pracovní sešity apod. Ve druhém dotazníku nás zajímalo, zda během výuky podle ŠVP vznikla vůbec potřeba tvorby vlastních učebních textů. Tento dotazník nám odhalil, ve kterých předmětech tato potřeba vznikla, jaké druhy učebních textů zde vznikaly, pro jaké činnosti, kdo se na jejich vzniku podílel a také jaká byla frekvence jejich využívání ve výuce.

Obecně lze konstatovat, na základě vyhodnocení dotazníkového šetření tyto výsledky:

  • výuka podle ŠVP výrazně pozitivně ovlivnila frekvenci využívaní a tvorby vlastních učebních textů,
  • ve všech monitorovaných školách jsou učební texty v různé podobě využívány ve většině vyučovacích předmětů,
  • učební texty představují zejména podpůrný výukový materiál, který plní také funkci zásobníku informací,
  • učební texty jsou pomůckou aktivní a efektivní výuky jak pro žáky, tak pro učitele,
  • pomocí různých druhů a forem učebních textů se lépe uplatňují zvolené výchovné a vzdělávací strategie a efektivněji se směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí u žáků.

Všechny monitorované školy vytvářejí vlastní učební texty a využívají rozmanitý soubor dalších didaktických materiálů, kterými doplňují stávající učebnice. V 1. a 6. ročníku, kde probíhala výuka podle ŠVP, byla tato potřeba podstatně vyšší, než v ostatních ročnících, kde se vyučovalo podle stávajících osnov. Jedním z důvodů potřeby vytvářet vlastní didaktické texty byla nutnost dát jednotlivým předmětům skutečně vlastní koncepční podobu v situaci, kdy stávající učebnice většinou plně nevyhovovaly novým požadavkům a potřebám, jednak z obsahového hlediska, ale také odlišnou distribucí vzdělávacího obsahu jednotlivých vyučovacích předmětů do ročníků.

V této souvislosti se ovšem ukázalo, že vytvářet učební texty rozsáhlejšího charakteru, např. vlastní učebnice, se stejně jako výuka bez učebnic v praxi neosvědčilo. Nejvíce využívanými se staly především pracovní listy, které je možné využít přímo pro určité pasáže výuky. Významný je také fakt, že pokud se žáci mohli na tvorbě učebních textů nějakým způsobem buď podílet, nebo je vytvářet celé sami, byla jejich efektivita z hlediska motivace učení se z textu velmi vysoká.

V jedné ze škol, které byly do našeho výzkumného projektu zařazeny, této silné motivační složky využívají již řadu let v tzv. žákovské odborné činnosti, která je úzce spojena s místní školní knihovnou. Právě díky vzniku vlastní školní knihovny se žáci mohli začít sami podílet na nejrůznějších projektech a také sami tvořit. Do výuky byly zařazeny prvky, které žákům umožňovaly naučit se získávat informace z různých zdrojů a následně je samostatně zpracovat a využít. Žáci jednotlivě nebo ve skupinách tvoří v knihovně své odborné projekty do vyučovacích předmětů, kde jsou následně využívány jako např. ilustrační a informační pomůcky ve výuce nebo jako podklady k dalším referátům.

Tvorba vlastních učebních textů (také v souvislosti s výukou podle ŠVP) s sebou přinesla i větší kritičnost vyučujících k používaným učebnicím a zjištění, že existuje možnost chybějící materiály (také za pomoci žáků) vytvořit a efektivně využívat ve výuce. Na většině z pěti základních škol, které se monitoringu zúčastnily, vznikají v současné době kompletované soubory vlastních učebních textů, které mohou ve výuce využívat i ostatní vyučující těchto škol.


1 Pojem užívaný v souvislosti s tzv. funkční negramotností, kdy byla, v rámci výzkumů OECD, v ekonomicky nejvyspělejších zemích zjištěna určitá skupina obyvatel, kteří sice absolvovali základní nebo střední stupně vzdělávání, ale přesto nejsou schopni zpracovávat a vůbec chápat určité texty (např. návody k výrobkům nebo lékům).

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Klíčové kompetence