Odborný článek

Klára

15. 12. 2011 Základní vzdělávání
Autor
PhDr. Vladimíra Neužilová
Spoluautor
PaedDr. Marie Pavlovská, Ph.D.

Anotace

Lekce pojednává o inkluzi zdravotně postižené dívky do běžné školy, o omezeních, která jsou s tím spojená, a o solidaritě dětského kolektivu.

Aktivizující metody použité v návrhu hodiny:

  • Dramatická výchova jako metoda práce

  • Horké křeslo

  • Živé obrazy

  • Hra v roli

  • Skupinová výuka

  • Diskuze

KLÁRA

Lekce o inkluzi zdravotně postiženého, integrace učiva literární výchovy, českého jazyka, dramatické výchovy, etické výchovy, výchova ke zdraví.

Integrace, škola pro všechny, inkluze – to jsou termíny, které postupně ve slovníku pedagogů zdomácněly. Za těmito termíny je snaha prosadit školu jako místo vzdělávání všech bez rozdílu (Vojtová, Bloemers, Johnstone 2006), tedy školu, do níž chodí vedle zdravé populace i žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, mezi které zákon č. 561/2004 Sb. Školský zákon [online] zahrnuje žáky se zdravotním postižením (např. se zrakovým, tělesným či mentálním postižením, s poruchami řeči či učení apod.), zdravotním znevýhodněním (např. dlouhodobě nemocní žáci) a se sociálním znevýhodněním.

Při začleňování žáků se speciálními potřebami do běžného kolektivu je potřebná zvýšená empatie, jednak vzhledem k začleňovanému jedinci, jednak ke kolektivu školní třídy. Je potřeba, aby kolektiv byl na tuto situaci připraven, aby nedošlo k odmítnutí začleňovaného jedince, neboť pozitivní zkušenost se školou a se spolužáky může jedince ovlivnit na celý život. Zde se přímo nabízí využívat dramatickou výchovu jako metodu práce (dále DV), protože tato metoda umožňuje pomocí fikce a simulované situace prožít a lépe pochopit pocity daného dítěte, jeho potřeby, a učí děti empatii ve vztahu k jedincům se speciálními potřebami.

V DV mluvíme o prožitku, vlastní zkušenosti, neboť zapojujeme city, pracujeme celým tělem, zkoušíme hledat varianty řešení problémů (Pavlovská, 2002). DV má tu výhodu, že můžeme být flexibilní, že jde o fikci, která má poskytnout atmosféru bezpečí, protože umožňuje zkoumat různé typy chování, aniž bychom museli být konfrontováni s jejich reálnými důsledky, je ovšem třeba, aby byl učitel vnímavý a předcházel identifikaci s postavami, případně uměl žáka v rámci reflexe z negativního zážitku vyvést. Fikce tedy kopíruje realitu, s odložením role odkládáme vše, co patří fikci. Co si však odnášíme do života, je zkušenost.

DV je učení, které dává jedinci příležitost učit se hodnotám a rozvíjet celou šíři kompetencí, především však dává:

  1. PŘÍLEŽITOST ROZVÍJET OBRAZOTVORNOST (vstoupit do fikce, svět „jako“)
  2. PŘÍLEŽITOST K NEZÁVISLÉMU MYŠLENÍ (práce skupiny, každý jedinec v ní je důležitý, má možnost vyjádřit svoje nápady a přispět k celku)
  3. SVOBODU SKUPINĚ ROZVÍJET VLASTNÍ NÁPADY (pod citlivým vedením učitele se skupina učí přijímat, oceňovat a podněcovat jeden druhého)
  4. PŘÍLEŽITOST KE SPOLUPRÁCI (když skupina společně něco vytváří, dostává cennou lekci v kooperaci, zde se často zařadí i tzv. outsider)
  5. PŘÍLEŽITOST BUDOVAT SOCIÁLNÍ VĚDOMÍ (stát se někým, porozumět mu a tím porozumět životu)
  6. PŘÍLEŽITOST UVOLNIT EMOCE (každý občas pociťujeme strach, hněv atd., hraním role, v níž jsou tyto city vyjádřeny, se může herec uvolnit a tak se zbavit napětí)
  7. ZLEPŠENÍ ŘEČOVÝCH NÁVYKŮ (příležitost řečového výcviku, např. mluvíme jako král, obr atd., pracujeme se sílou hlasu, tempem, výškou, dikcí, výrazem)
  8. ZÍSKÁNÍ OBECNĚ HERECKÝCH DOVEDNOSTÍ

DV může pomoci učitelům při začleňování dítěte se speciálními potřebami do kolektivu třídy.

Scénář lekce

Věk dětí: 9–11 let

Počet dětí: 20–25

Časový rozsah: 2–3 hodiny

Prostor: velká místnost bez nábytku

Pomůcky: 2x arch papíru A5 pro každou skupinu, dopis od Kláry, dva malé míčky, pléd nebo kostkovanou deku

Inspirační zdroj: SPYRIOVÁ, J. Heidy, děvčátko z hor. Albatros : Praha, 1978.

Klíčové kompetence: kompetence občanské, komunikativní, k řešení problémů, sociální

Výstup/Cíl:

žák relevantně posoudí důsledky svých rozhodnutí

  • žák je schopen přijímat důsledky za svá rozhodnutí
  • žák je schopen vcítit se do situací ostatních lidí
  • žák je schopný předložit argumenty kolektivu
  • žák přispívá k diskuzi v malé skupině
  • žák rozpozná a pochopí problém, aktivně ho řeší
  • žák naslouchá ostatním

1. Pravidlo ztišení

Žáci si vyzkouší pravidlo ztišení, které bude učitel používat během celé lekce. Žáci chodí volně po prostoru, povídají si. Když učitel zvedne ruku, ztiší se a zvednou ji také. Pedagog pravidlo několikrát vyzkouší.

Učitel žákům řekne, že si zahrají příběh, který se mohl stát, právě někde se děje nebo se možná stane.

2. Třídnická hodina

Učitel dětem sdělí, že vyhráli soutěž v …. , získali peníze a mohou si naplánovat výlet na tři dny.

3. Kam na výlet

(skupiny po 4–5 žácích se vytvoří podle klíče, který vybere učitel)

Každá skupina dostane arch papíru, promyslí a poté napíše, kam by chtěla jet na výlet a proč, vymyslí program na dvě odpoledne a jeden večer pro celou třídu.

4. Prezentace skupinové práce

Skupina vybere ze svého kolektivu jednoho zástupce, který přečte návrh výletu (skupiny mohou své návrhy představit pantomimicky, ostatní hádají). Mohou se vznášet dotazy, ptát se. Společným hlasování vyberou jeden návrh. Návrh musí ještě schválit pan(í) ředitel(ka).

5. Seznámení s žádostí o přijetí nového spolužáka, čtení Klářina dopisu.

Učitel žákům přečte dopis – žádost o umístění žákyně Kláry Tiché do této třídy. Učitel se zaměří na části dopisu, kde se píše, že Klára bydlí v přízemním domku a že jezdí do přírody. V konečné fázi se snaží žáky přimět k tomu, aby se o Kláru začali více zajímat, aby se s ní chtěli setkat a na všechno se jí zeptat.

Dopis od Klárky

Ahoj kamarádi ze čtvrté třídy!

Posílám vám hezký pozdrav z mého pokojíčku. Jmenuji se Klára, je mi deset let a bydlím se svými rodiči v malém přízemním domku. Ráda čtu knížky o zvířátkách, dívám se na televizi a jezdím do přírody. Škoda jen, že se tam dostanu tak málo. Už se těším, až se s vámi seznámím.

                                               Zdravím vás kamarádka      

                                                                                  Klára

6. Horké křeslo

Učitel přejde z role učitele do role Kláry; žáci sedí v půlkruhu, naproti sedí Klára na židli, nohy má zabaleny do deky. Předem upozorníme žáky, že se setkají s Klárou a mají možnost na cokoliv se jí zeptat. Přeměnu učitele na Kláru můžeme udělat pomocí rekvizity. Učitel v roli Kláry bude reagovat na dotazy žáků tak, aby se dozvěděli následující: Klára nemůže chodit, je na vozíčku. Tato událost ji potkala v sedmi letech při autonehodě. Jela s rodiči na dovolenou a narazilo do nich zezadu nákladní auto. Do první třídy chodila s ostatními spolužáky a měla spoustu kamarádů. Po nehodě se s rodiči přestěhovala, aby si nehodu pořád nepřipomínala. Pak ji dva roky učila maminka, protože navštěvovala různá sanatoria. Po tak dlouhé době by zase ráda chodila do školy s dětmi, aby získala kamarády. Doma je jí moc smutno.

7. Klára

Učitel s žáky na arch papíru napíší, co se o Kláře dozvěděli. Arch přilepí na tabuli.

8. Živé obrazy, práce ve skupinách

Žáci se snaží podívat do jednotlivých etap Klářina života. Každá skupinka si vylosuje téma (narození, mateřská škola, 1. školní den, návštěva rodičů v nemocnici, oslava 9. narozenin), na které si připraví živý obraz (nehybná kompozice z lidských těl v prostoru). Jednotlivé skupiny nebudou obrazy oživovat, půjde o „fotografie“ z různých etap Klářina života. Lektor počká, až budou všechny skupiny hotovy, a pak se „fotografie“ ukazují jedna po druhé v časové posloupnosti. Žáci se snaží uhodnout, který úsek ze života Kláry spolužáci předvedli a jakou kdo měl roli.

9. Peníze pro úpravu školy

Učitel sdělí žákům, že přijetí Kláry na školu provází problémy. Formou řízeného rozhovoru s žáky problémy konkretizuje – využívá archu Klára: škola není bezbariérová, přístup ke škole... Diskuze – můžeme my nějak pomoci? Zde doporučujeme připomenout např. nadaci Konto Bariéry, Kuře, Pomozte dětem apod. a jejich cíle.  

10. Výlet s Klárou

Učitel dětem připomene, že mají jet na výlet a už dokonce jako třída vymyslely různé návrhy, co tam budou dělat. Ale co když s nimi pojede i Klára? Mají vybraný jeden návrh, který jim učitel vyvěsí tak, aby byl dobře viditelný, a skupiny se ho snaží přepracovat, aby s nimi Klára mohla jet. Po časovém limitu své návrhy prezentují a po odhlasování dopisují do návrhu.

11Závěr

Učitel dětem poděkuje za práci, za to, že byly ochotny se vzdát svých návrhů. Rozhovor o zařazení zdravotně postižených dětí do běžných tříd.

Doplněk

Během lekce navrhujeme pro zahřátí a uvolnění následující aktivity. Ty učitel může, ale nemusí zařadit.

Honičky:

  • legrační – jeden žák honí, kam se spolužáka dotkne, aby mu předal babu, tam se dostižený chytí a honí dalšího v této pozici;
  • rampouch – žáci, kterým dá učitel míček, honí. Koho se míčkem dotknou, zmrzne a stane se z něho rampouch (tj. zůstane stát na místě v širokém stoji rozkročném). Tohoto žáka může rozmrazit pouze ten, kdo pod ním podleze;
  • molekuly – třída se promění v malé neustále se pohybující a rotující atomy na písknutí ukáže učitel číslo, které označuje počat dětí tvořící jednu molekulu. Děti se shlukují podle tohoto pokynu;
  • nespoutané končetiny – žáci se rozdělí do skupin, ve kterých předtím pracovali. Podlahy se dotýká pouze tolik končetin, kolik určí učitel. Např. dvě ruce a pět nohou. Vítězí ta skupinka, která takové uskupení vytvoří nejdříve.

Doporučení: lekce se dá pozměněním aktivit upravit pro starší věkovou kategorii.

Poznámka – na co si dát pozor:

Jde o fiktivní příběh, přesto ho brát vážně. Několikrát jsme ho úspěšně realizovali, ale 2x  se nám stalo, že někteří žáci odmítli pozměnit výlet kvůli neexistující Kláře. Nakonec se nám vše podařilo zvládnout, ale je potřeba být ve střehu a empatický ke skupině.


Literatura:

Clark, J.; Dobson, W.; Goode, T.; Neelands, J. Lekce pro životLekce pro život. Brno : MU, 2008. ISBN 978-80-210-4580-4
VALENTA, M. REISMAN, M. Dramaterapie. Olomouc: Netopejr, 1999. ISBN 80-86096-27-0.
MÜLLER, O. Dramika (nejen) pro speciální pedagogy. Olomouc 1995. ISBN 80-7067-572-1
MACHKOVÁ, E. Úvod do studia dramatické výchovy. Praha: IPOS, P. BOX 12, 1998, ISBN 80-7068-103-9.
WAY, B: Rozvoj osobnosti dramatickou improvizací. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 1996. ISBN 80-85866-16-1
VOJTOVÁ, V., BLÖMERS, W., JOHNSTONE, D. Pädagogische Wurzeln der Inklusion/ Pedagogical Roots to Inklusion. Berlin: Frank & Timme Verlag für wissenschaftliche Literatur, 2006. ISBN 3-86596-038-3

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Vladimíra Neužilová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence občanské
  • "respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Mezilidské vztahy
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Hodnoty, postoje, praktická etika