Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Školní divadelní hry

Ikona teoreticky

Školní divadelní hry

Ikona odbornost
Autor: Jana Bartošová
Anotace: Divadelní hry patří k tradicím našeho školství - od dob Jana Amose Komenského po dnešní dny. Dostatek důkazů tohoto tvrzení najdeme v pražském Pedagogickém muzeu.
Téma příspěvku:Ostatní
Klíčová slova: školní divadelní hry

Školní divadelní hry se těšily oblibě především ve středověku a raném novověku. Provozovali je žáci latinských škol i jezuitských gymnázií. Tehdejší školní řády přímo nařizovaly, kolik divadelních her se má během roku odehrát1. Propagátorem školních her byl i Jan Amos Komenský. Za jeho pobytu v Lešně studenti zdejšího gymnázia nastudovali mezi jiným hry Diogenes Cynický a Patriarcha Abraham, jejichž autorem byl sám Komenský. V Blatném potoku v Uhrách byly pak studenty potocké školy předvedeny hry z Brány jazyků. Tu Komenský zdramatizoval ve spise Schola ludus2. Po třicetileté válce byly divadelní školní hry vytlačeny divadly v dnešním slova smyslu. K myšlence školních her se začala některá gymnázia opět vracet v průběhu 19. století3.

V meziválečném Československu se myšlenky školního divadla chopila skupina pokrokových pedagogů, vychovatelů a osvětových pracovníků4. Výchovu dramatizací měly ve svých osnovách především pokusné reformní školy, jako bylo například Komenium v Praze - Nuslích5. Nevelký soubor těchto her, především z pera učitele a spisovatele Františka Mužíka (1881 - 1966), který brzy po první světové válce vybudoval v Praze - Novém Městě pokusnou třídu a zkoušel v ní po tři roky netradiční metody (dramatizace, hry a různé kolektivní činnosti) v duchu svobodné výchovy, má ve svých sbírkách Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze. Součástí tohoto souboru je i ukázka Mužíkovy školní divadelní hry U lesních zvířátek, která je zachována ve strojopisu6. Neujme se jejího nacvičení, ale i dalších drobných her, nalézajících se v muzejní sbírce, některá z dnešních škol a neobohatí tak tradici školního divadelnictví, přinášejícího nejen užitek výchovný, ale i radost malým hercům - žákům a jejich divákům bez rozdílu věku - spolužákům, učitelům, rodičům, prarodičům?

František Mužík: U lesních zvířátek
Divadélko

Osoby: sníh, vrána, veverka, liška, vlk, Karkulka, měsíc

Veverka (vstupuje s vránou): Dobrý večer, sosno! A ty, sněhu, nepokoušej, ať nám zůstane pod sosnou čisté místečko!
Sníh: Jaké by to byly Vánoce bez sněhu?
Veverka: Už ses dost nadováděl, lehni!
Sníh: Lehnout? To je výborný nápad! (Lehne k nohám sosny.)
Veverka: Pozveme ho k večeři, sestro vráno, když tak poslouchá?
Vrána: Ale nesmí sníst moc syrečků. Hele, co jsem jich přinesla, celou bedýnku. (Staví ji k sosně.)
Sníh: Prosím se tě o syrečky! Já nejraději k večeři měsíční světlo. Kde jen zůstal dědeček měsíc?
Vrána: A tvůj dar, veveřice? Bez daru na hostinu nechoď! To bys nedostala ani jeden syreček.
Veverka: Co bys chtěla od veverky než trochu ořechů (vyndavá je z kapsy), nějaký kaštan, hrst žaludů. (Klade k sosně.) Ne, aby ses do toho pustil, sněhu!
Sníh: Nemám už zuby, milá veveřice. Nešťastné stáří! Jo, kdyby tak přišel mráz, ten umí chroustat.
Vrána: Bude on u měsíčka na besedě.
Sníh: To on bude. Což, abych si zdříml, děvčata? (Zívá.) To je výborný nápad (ukládá se).
Veverka: Jen si vzpomeň! Budeš pěkně s námi zpívat koledy!
Vrána: A tancovat kolem sosny.
Veverka: Jen co přijde liška s nákupem.
Vrána: Však už se vleče.
Veverka: Co tak dlouho, lištice?
Liška (vstupuje): Plno rovných cest a žádná křivá. Než jsem našla tu nejkřivější, to trvalo! Po rovných cestách liška nikdy nechodí.
Vrána: Co neseš, ukaž! (Čmuchá do tašky.)
Liška: To budete koukat! Cukr, kafe... (Vyndavá.)
Veverka: A co je tohle?
Liška: Balík svíček.
Vrána: Svíčky? Tak dobré jako syrečky jistě nejsou.
Veverka: Kdo ví, možná že ještě chutnější.
Liška: E jděte, vy hloupé! Tím se svítí. Takhle, vidíte? (Rozsvěcuje a staví kolem sosny.)
Sníh (se probouzí): Hele, samé měsíčky! Hned je veseleji, už se mi nechce spát! (Obrátí se na druhý bok a spí znovu.)
Veverka: Tak můžeme začít zpívat.
Liška: Zpívejte, zpívejte, já zatím uvařím to kafe. (Sbírá klestí, dělá oheň, věší nad něj kotel.)
Vrána: No tak! (zpívá) Přiletěla vrána, sedla na kopec, přiletěla druhá, dala jí klofec.
Veverka: Dej pokoj s takovou odrhovačkou! Copak je tohle koleda?
Liška (od svého vaření): Má v hlavě jen samé vrány.
Veverka: To se ví, Ještě dobře, že nezačala: Na vysokém dubě, sýra držíc v hubě, paní vrána seděla. - Já zazpívám jinačí. (zpívá:) Poslali mě od sousedů k vám, veverko, na besedu...
Vrána: No jo, aby v tom nebyla veverka!
Liška: Pst! Nehádejte se! Někdo jde.
Vrána (zaclání si oči): Vlk!
Veverka: Jde s ním Karkulka.
Vlk (vstupuje s Karkulkou): Povídali naši...prej Štědrej den...prej hostina...
Karkulka: Dobrý večer, zvířátka! Smím se ohřát u vašeho ohníčku? (Hřeje si ruce.)

Současná rozmluva vlka s vránou a veverkou vlevo a Karkulky s liškou vpravo:
Levá strana scény:

Vlk: Prej hostina... prej dar... tak ji vedu.
Veverka: Koho? Karkulku?
Vrána: To je tvůj dar? Co s ní?
Vlk (tajemně): Zakousnout. Pro všechny masa dost.
Vrána (rozhořčeně): Že tě káně neklovne!
Veverka: I na Štědrý večer chce kousat!
Vrána: I spící vlk jehňata loví.
Vlk: Jehně jsem nepotkal, jen Karkulku.
Vrána (rozzlobeně): To svět neviděl!
Vlk: Pro všechny masa dost.
Veverka (hrozí vlkovi): Jen si dej pozor, abych nehvízdla na myslivce! Já ti dám, masa dost!
Vlk: Ale proč, tetičko, proč? Na myslivce? Radši ne!
Vrána: Už koukej, ať zmizíš!
Vlk (cení zuby): Karkulka moje!
Veverka (hvízdne): Fijút!
Hlas v dálce: Co je?
Veverka, vrána: Vlk, vlk, vlk!

Pravá strana scény:

Karkulka: Co to vaříš lištičko?
Liška: Ale, kozli vědí, co je s tím kafem. Pořád to vařím a pořád je to tvrdé jak broky!
Karkulka: Jéje, tys hloupá! To se musí semlít! Mlýnek máš?
Liška: Eh, kozli vědí, co je to ten tvůj mlýnek!
Karkulka: Tak utlouci. Ukaž ocas! Zameteme čistě velký kámen. (Zametá liščím ocasem.)
Liška: No, už dost!
Karkulka: Menším kamenem utluku, smetu do hrstičky, nasypu a povařím.
Liška: A jo, takhle!
Karkulka: Potom to musíme scedit. Přes čistý šátek. Mám? (Hledá v kabelce.) Mám.
Liška: Koukám jako blázen!
Karkulka: Do malovaného hrníčku. Mám? (Hledá.) Mám. Hle, i trochu mlíčka v něm. To bude zvířátkům chutnat! (Připravuje kávu.)
Liška: To je celé čarování!
Karkulka: A teď se už může pít.

Současná rozmluva se končí.

Karkulka (mezitím scedila kávu): Takhle se vaří káva, lištičko!
Liška: A, ta voní! Veveřice, vráno, pojďte ochutnat!
Karkulka (se rozhlíží): A kde je strýček?
Veverka: Pěkný strýček! Vždyť to byl vlk!
Karkulka: Jistě?
Vrána: Chtěl tě roztrhat a sníst!
Karkulka: Snad ne! Já se bojím!
Veverka: Co vlastně děláš v lese na Štědrý den?
Karkulka: Šla jsem k babičce, bylo by jí smutno, víte? Taky jí nesu od maminky vánočku.
Vrána: A zabloudilas, viď?
Karkulka: No, potkal mě ten strýček.
Veverka: Vlk.
Karkulka: Ten vlk - a povídal, že mi ukáže cestu.
Vrána: Ten by ti pěkně ukázal cestu, zubatec! Jen tu buď s námi!
Karkulka: A co babička?
Liška: Nezdržuj dítě, musí k babičce! Jenže, kdo jí ukáže cestu?
Vrána: A co ten sníh, bude pořád spát? (Klovne ho.)
Veverka (jím lomcuje): Vstávej! Karkulku k babičce dovedeš!
Sníh: Kafe pít? A, to je výborný nápad! (Chápe se hrnku.)
Vrána s veverkou (mu jej vezmou): Až potom!
Karkulka: Ale jak se já dostanu k babičce?
Sníh: Hnedle vyjde měsíček. Ten zná všechny cesty a pěšinky a silnice. (Volá:) Měsíčku!
Liška: Já pro něho doběhnu!
Veverka: Nechoď! Přijde sám, až bude jeho hodina.
Liška: Tak počkej u nás, Karkulko, než vyjde měsíček!
Vrána: Nic ty se vlka neboj, my tě nedáme!
Liška: Už za to dobré kafe ne.
Veverka: A teď je nejlepší čas si zazpívat tu koledu. Karkulko, začni!
Karkulka (zpívá): Prostřed lesa sosna stojí la la la la la la, hej nám ko-le-da.
A pod sosnou svíce planou la la la la la la, hej nám ko-le-da.

Vrána: Hezká, viď!
Veverka: No, copak Karkulka!
Měsíc (vstoupí): Volal mě někdo? Čeho je vám třeba, tvorové lesní?
Veverka: Ale, tuhle Karkulku chtěl vlk zadávit.
Vrána: A ona teď netrefí k babičce.
Měsíc: Byť bylo zlo sebe větší, přece je noc tichá a krásná.
Karkulka: Pojďme k babičce, měsíčku!
Měsíc: Půjdu s tebou, dítě, a ty jdi za mnou a nemůžeš zabloudit!
Karkulka: Dobrou noc, zvířátka! Tu máte kus vánočky k té kávě! Ale vlkovi nedávejte nic, on je zlý!
Sníh (se chopí vánočky): Ale to je výborný nápad!
Veverka s vránou: Dobrou noc, Karkulko! Pozdravuj od nás babičku!
Sníh: A ty, měsíčku, nám ji neztrať!
Měsíc: Za mnou, dítě! Nic vy se nebojte. (Za scénou): Překrásná zimní noc.
Opona

Poznámka: Hra se hodí k slavnostem zimního slunovratu a vánočním besídkám. Karkulku vystrojit je snadno, protože v knihách jsou často obrázky této postavičky národní pohádky. Sníh bude ovšem bílý, nejlépe se k tomu hodí zimní šatečky v celku z bílé vlny. Stejná čepice a možno-li též dlouhé vousy z vaty. Liška musí mít ocas, který za ní plouhá, vycpaná ryšavá šála dobře poslouží. Veverku ať hraje děvče mnohem menší. Upevní si na uši štětičky, z nouze stačí z nastříhaného hnědého papíru. Ocas může být ze stran docela plochý, z tuhé lepenky vystřižený, jen ať je značně veliký, aby upevněn k zádům sáhal až po hlavu. Vrána může být v černé pláštěnce, jejíž límec je připevněn k pažím, aby jím mohla mávat jako perutěmi. Vlkova zubatá tlama je z velkého papírového pytlíku navlečeného na obličej. Zuby jsou vystřiženy z bílého papíru v jednom pásu a zvenčí přilepeny. Dětská vynalézavost se projeví leckterým nápadem, takže z vlka může vzniknout znamenitá karikatura. Měsíc je vysoký vážný stařec. Nese na tyči buď půlměsíc ze stříbrného papíru nebo svítilnu obalenou modrým průsvitným papírem.


1 Stručný slovník paedagogický, díl první, Praha 1891, s. 242.
2 Stručný slovník paedagogický, díl druhý, Praha, 1893, s. 442.
3 Stručný slovník paedagogický, díl první, Praha, 1891, s. 242.
4 Pedagogický slovník, 1. díl, Praha, 1965, s. 80.
5 Komenium Nusle 1930 - 1933, Nusle, 1933, s. 56.
6 Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze - archiv, "Vánoční knížka", strojopis, autor F. Mužík, sign. S 177/XI A 32.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 27. 06. 2007
Zobrazeno: 7772krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BARTOŠOVÁ, . Školní divadelní hry. Metodický portál: Články [online]. 27. 06. 2007, [cit. 2019-07-17]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/1459/SKOLNI-DIVADELNI-HRY.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.