Umíme skloňovat číslovky? Problémy v současném mluveném projevu

Číslovky a jejich dělení podle sémantiky:

(Toto dělení číslovek vychází z Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. 1. vydání. Praha: nakladatelství Academia, 1986.)

1. základní
1.1 jednoduché

• nepřímé pády
• duálové tvary

1.2 složené

• složitější číslovkové výrazy

2. řadové 

• analogické tvary
• tvrdé adjektivní skloňování – vzor mladý
• měkké adjektivní skloňování – vzor jarní

3. druhové
4. násobné
5. souborové
6. úhrnné
7. dílové
8. skupinové

Dělení číslovek dle toho, jak počet vyjadřují:

• určité

• úplnostní

• neurčité

1.2 Číslovky základní složené a jejich skloňování

• tvary kodifikované – normativní
• tvary nekodifikované – nenormativní
• tvary ustrnulé
• tvary hyperkorektní

Počítaný předmět a jeho skloňování

• tvary kodifikované – normativní
• tvary nekodifikované – nenormativní
• nesklonné tvary

Číslovky (numeralia) z hlediska významu vyjadřují počet substancí či jevů (přesně/číselně – číslovky určité, nebo nepřesně – číslovky neurčité: několik, mnoho). Na rozdíl od substantiv nebo adjektiv nemají svůj vlastní soubor tvarů. Skloňují se buď jako substantiva (sto, tisíc), adjektiva (druhý, padesátý), zájmena (jeden) nebo mají skloňování zvláštní (dva, oba). Jejich zvláštní vlastností je, že se můžou skládat z více slov (sto dvacet šest), případně tvořit spřežky (sedmatřicet). Podle sémantiky se rozlišují číslovky: 1. základní, 2. řadové, 3. druhové, 4. násobné, 5. souborové, 6. úhrnné, 7. dílové (podílné), 8. skupinové*.

* Existují ale i další klasifikace číslovek podle významu. Viz Příruční mluvnice češtiny. Ed. Petr Karlík, Marek Nekula, Zdenka Rusínová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-85697-99-8.

Předmětem našeho zájmu budou zejména nejčastěji užívané číslovky základní a řadové, okrajově zmíníme i některé další (např. dílové).
Ze základních číslovek dělají v současném mluveném (ale i psaném) projevu nejvíc problémy tzv. složené číslovky. Mluvčí chybují už v pouhé výslovnosti – zejména u složenin s číslicí 4:
Teď se draží obraz Toyen za sto [štyrycet] tisíc korun. (Televizní noviny, TV Nova, 9. 11. 2010)
V centru města se jich (studentů) sešlo na [čtyrycet] tisíc. (Televizní noviny, TV Nova, 9. 11. 2010).
Správná výslovnost [čtyřicet, čtyři sta] apod. je dnes čím dál vzácnější. Uživatelé jazyka si totiž usnadňují výslovnost a vyhýbají se problematickému ř ve spojení se skupinou souhlásek č + t.

Nejvíc odchylek od spisovné normy ale vzniká při skloňování základních číslovek složených, některé tvary jsou už dnes kodifikované, jiné ne. Jako spisovné se už hodnotí např. tvary v nominativu: sto jedna žáků/žen/měst, kdežto ještě v 60. letech byly přípustné jen tvary: sto jeden žák, sto jedna žena, sto jedno město. Podobné je to i se složenými číslovkami 20 + 1... 90 + 1: také tvary dvacet jedna až devadesát jedna mužů/žen/oken jsou dnes spisovné. Rozšířily se analogicky z případů, kdy tvarů typu sto jedna/dvacet jedna žákyně kvůli krkolomnosti či paradoxnímu vyznění užít nešlo. Např. ve spojení s výrazy všechen, celý, plný: Výletu se zúčastnilo všech sto jedna žákyň. (Věta „Výletu se zúčastnila všechna sto jedna/dvacet jedna žákyně.“ zní nesmyslně.) Na rozdíl od složenin: sto, dvě stě, tři sta... + jedna mají ale číslovky typu 20 + 1... 90 + 1 možnost utvořit více tvarů: kromě podob typu dvacet jedna ještě inverzní tvary: jedna-/jedenadvacet... jedna-/jedenadevadesát. Ty však mají oproti tvarům typu dvacet jedna ráz neodborného vyjádření, nepoužívají se např. ve vědeckých promluvách.
Jestliže v nominativních tvarech typu sto jedna žáků, studentek, kuřat vidíme jednu ustrnulou podobu číslovky „jedna“ (pro všechny rody je to tvar femininní), tak podobné je to i ve vedlejších pádech: ke sto jedna žákům, ve sto jedna oknech, se sto jedna ženami apod. Tendenci k ustrnutí je vidět i u tvaru počítaného předmětu, často se vyskytuje v genitivu plurálu: ke sto jedna žáků (místo žákům).

U složených číslovek s komponentami dva/dvě, tři, čtyři je tendence k ustrnutí na jednom tvaru pro všechny rody podobná jako v případě sto jedna/dvacet jedna. Rozdíl je jen v tom, že už základní podoba těchto číslovek je méně variantní: dva (pro maskulina)/dvě (pro neutra/feminina) a tři, čtyři mají podobu pro všechny rody stejnou. Ustrnutí se tedy týká tvaru počítaného předmětu: sto dva/tři/čtyři mužů, žen, kuřat místo dříve jediných možných tvarů sto dvě ženy, dvacet tři muži, devadesát čtyři kuřata. V současnosti převažují v mluveném i psaném projevu dnes už spisovné podoby s počítaným předmětem v genitivu plurálu, který se k číslovkám s komponentami 2, 3, 4 přenesl analogicky od složenin s komponentami 5, 6... 9: sto/dvacet devět mužů, žen, kuřat. Naopak podoby: sto/dvacet dvě příručky, třicet čtyři kuřata dnes považují mluvčí za zastaralé (viz výzkum M. Rysové k větám: Na louce je čtyřicet dva/dvaačtyřicet krav./Na louce jsou čtyřicet dvě krávy.[1])

Tendence k ustrnutí na jednom tvaru se projevuje též u číslovky sto ve složeninách: ze sto padesáti lidí, k dvě stě padesáti lidem, s dvě stě padesáti lidmi... Současná kodifikace tyto tvary připouští, stejně tak jako skloňování všech částí těchto číslovek: ze sta padesáti lidí, k dvěma stům padesáti lidem, s dvěma sty padesáti lidmi apod.
Častá je i tendence ke skloňování pouze poslední části složitějších číslovkových výrazů, tedy desítek a jednotek: před tři sta šedesáti pěti/pětašedesáti lety, bez tisíc osm set čtyřiceti sedmi/ sedmačtyřiceti korun. Také tyto tvary vedle původních: před třemi sty šedesáti pěti/pětašedesáti lety, bez tisíce osmi set čtyřiceti sedmi/osmnácti set čtyřiceti sedmi korun jsou považovány za spisovné.
Kromě tendence skloňovat jen poslední části složitých číslovkových výrazů je dnes např. v televizi, ale i rádiu slyšet chybné tvary: suma dvou tisíc čtyř seti korun, od padesáti do pět seti zlotých apod. Jde o jakési skloňování na druhou, číslovka sto je skloňována podruhé: čtyř set (genitiv pl.) > čtyř seti, kde koncovka -i se objevuje často po předchozím tvaru končícím také na -i: bez šesti seti padesáti, i samostatně: bez dvou tisíc čtyř seti korun. Mluvčí zapomínají na původní tvar „sto“ a tvoří si jakousi spřežku typu: čtyřista – čtyřseti (s dvěma tisíci čtyřseti lidmi atp.)

Značné potíže působí také skloňování základních číslovek dva, oba/dvě, obě. Mluvčí chybují skoro ve všech nepřímých pádech, kde se zachovaly staré duálové tvary – viz dvouch/obouch, dvoum/ oboum: díky dvoum přeběhlíkům. Proti tomu jde snaha po spisovnosti a často pak z médií slyšíme hyperkorektní dvěmi, oběmi: s dvěmi třetinami senátorů. Tento tvar místo původního duálového sem pronikl ze skloňování číslovek tři, čtyři: s třemi/čtyřmi, a to proto, že koncovku -ma považují mnozí mluvčí za nespisovnou (srov. s klukama, mezi oknama apod.)

U číslovek tři, čtyři se prosazuje také tendence ke snížení počtu tvarů. Od roku 1993 jsou za spisovné považovány podoby 2. pádu třech, čtyřech, které sem pronikly ze 6. pádu a postupně vytlačují původní jednoslabičné tří, čtyř. Podoby třech, čtyřech jsou ale považovány za stylově nižší než původní tvary[2]. Lokálové tvary zatím nepronikají (a zřejmě ani nebudou) jen do složenin z číslovek či číslovek a počítaných předmětů: třísetkorunová pokuta, čtyřmetrová díra, tříminutový náskok atd.

Nesprávné skloňování se obvykle v médiích objevuje i v řadových číslovkách, např. tisíc-í. Často se setkáváme v televizním i rozhlasovém zpravodajství s chybnými tvary: tisícátý, tisícátá, které jsou utvořeny analogicky podle číslovek dvacátý, třicátý. Také se objevují nesprávné tvary s koncovkami vzoru mladý – tisícá, tisícé: První transplantaci provedl profesor Adamec před 22 lety. Tu zatím poslední, tisícou teprve před 14 dny. (Zprávy TV Prima, 15. 6. 2010). Jediný správný je tvar tisící pro mužský, ženský i střední rod, se skloňováním dle vzoru jarní: tisící závodník, studentka atd.

Potíže mluvčím dělá také správné skloňování číslovek dílových, zejména mají-li podobu čísla s jedním či několika místy za desetinnou čárkou. Chyby vznikají ve tvaru číslovky před desetinnou čárkou (přes jeden a půl promile místo přes jedno a půl promile) i v koncovkách počítaného předmětu, kam proniká tvar 2. pádu množného čísla (26,7 stupňů Celsia místo 26,7 stupně Celsia apod.).

Problémy se v současném mluveném, ale i psaném projevu objevují i ve skloňování počítaného předmětu, respektive měny po číslovce (např. euro). Dnes je často slyšet nesklonnou podobu této měny: za tři euro, levnější o dvacet pět euro, od třiceti sedmi euro... Přitom euro se skloňuje stejně jako substantivum město: za tři eura, dvacet pět eur, od třiceti sedmi eur apod.

Problémy jsou ale i s psaním číslovek – mluvčí je chybně píší dohromady: pětset, padesátšest, třicetdva apod. Nepociťují je už jako samostatná slova, ale jako spřežky.[3] Naopak některé násobné číslovky píší nesmyslně zvlášť: třicet krát (správně třicetkrát). Chyby se objevují též v psaní přídavných jmen vzniklých z více základů, kdy jeden z nich je číslovka. 20letý, 36metrový, 39procentní ad. mnozí chybně píšou jako: 20ti-letý/20tiletý/20ti letý, 36ti-metrový/36timetrový/36ti metrový apod.

Jak je z výše podaného přehledu a ukázek vidět, převládá dnes v mluveném projevu tendence skloňovat číslovky co nejméně, tedy jen jejich koncovou část (nejčastěji desítky a jednotky). Mluvčí též ztrácejí povědomí o skloňování číslovek sto, dva/oba, tisící ad. a tvoří nesprávné tvary. Problémy vznikají i u počítaného předmětu: viz euro, též se prosazuje tvar 2. pádu množného čísla i do jiných pádů: k sedmi tisícům lidí (vedle lidem).