Potřeba reformy školství není jen otázkou dnešní doby, byla i problémem první republiky. V prostředí Školy vysokých studií pedagogických v Praze tehdy vznikl plán jednotné pracovní školy. Na základě tohoto plánu vzniklo v září 1929 několik pokusných jednotných škol II. stupně, mezi které patřilo i Komenium v Praze - Nuslích1.
Vyučovalo se tu zcela novou metodou, ale učitelé se museli zaručit, že obstojí požadavkům normálních škol. Princip demokracie žádal, aby škola byla jednotná. Měli do ní tedy chodit všichni žáci ve věku 11 až 15 let, bez rozdílu pohlaví i sociálního postavení rodičů. Škola byla pracovní. Na rozdíl od normálních škol, kde ruční práce, kreslení nebo pohybová výchova byly jen doplňkem vyučování a kde při učení ostatním předmětům učitel vykládal a žáci se měli uložené látce naučit doma z učebnic, v pracovní škole žáci měli vědomosti nabýt vlastní prací a hned, ve vyučovacích hodinách.
Byla to škola diferencovaná. Žáci byli rozděleni do několika skupin, obyčejně do čtyř, podle schopnosti chápat učivo a podle pracovního tempa, jímž si ho osvojovali. Podle stejných kritérií bylo pro žáky diferencováno i učivo. Výchova byla kolektivní. Ve škole byla zřízena žákovská samospráva - výbor žáků volený z celé školy, který se staral o žákovské záležitosti2. Samosprávu brali žáci, dle svědectví učitelky Anny Kantové, velmi vážně. Zástupci tříd na schůzích přednášeli různé stížnosti svých spolužáků a všelijaké návrhy3. Součástí samosprávy byly kluby, vlastně jakési pracovní kroužky, které byly vedeny podle zájmu žáků, ale samozřejmě i učitelů4. Probíhala také společná shromáždění celé školy s rozmanitým programem5.
Radikální změna ve struktuře vyučování a výchovy si vyžádala mnohá opatření. Třídy, v nichž obyčejně sedávali žáci téhož ročníku po celý rok, se změnily na pracovny určitých učebních předmětů. Byly opatřeny příslušnými pomůckami, například pracovna dějepisu historickými mapami, obrazy, dějepisnou literaturou. Žáci se podle rozvrhu stěhovali do příslušných pracoven6. Učební jednotky byly čtyřicetipětiminutové, a protože žáci byli v této krátké jednotce přerušováni v nejlepší práci, vyvinul se systém dvouhodin7.
V Komeniu se používaly nové pracovní učebnice, které byly vytvořené přímo pro potřeby pokusných škol. Autory učebnice dějepisu byla dvojice Štorch a Čondl. Ústřední myšlenkou třídílné učebnice byla idea demokracie. Učebnici českého jazyka vytvořili Medonos, Tožička a Žofková. Její velkou předností byl poprvé zveřejněný návod k vyučování slohu. Žofková začala s výukou od slov k větám, od holých vět k větám básnicky rozvitým, poukazovala na synonyma a homonyma, na osobité slohové zvláštnosti jednotlivých spisovatelů apod8. Proslulou se stala pracovní učebnice zeměpisu od autorské dvojice Hanus - Drástová (viz na tomto portále publikovaný text Ladislav Hanus (1890 - 1943) a tam zveřejněná ukázka z této učebnice). Měla zcela jiné pojetí než dřívější učebnice pro školy, hlavní místo v ní zaujímal život a práce člověka, jeho zápas s přírodou a jeho vztah k druhým národům. V tomto pojetí se stal zeměpis vlastně dějepisem přítomnosti, posledním článkem dějepisu. Rýsoval se tak nový úkol - těsněji než dosud semknout dějepis, zeměpis a občanskou nauku v takzvané společenské nauky9. Učitelé se ale nemuseli plánu učebnic držet, měli značnou svobodu a mohli si vytvořit vlastní plány10. Učitelé nuselského i michelského Komenia se také zabývali myšlenkou vytvořit učebnici věnovanou památkám Prahy. Ukázalo se totiž, že žáci vědí o památkách žalostně málo. K uskutečnění myšlenky však nedošlo11.
Učitelé byli časem nuceni řešit řadu problémů, které se v průběhu doby ukázaly. Jedním z nich byla diferenciace žáků. Ti se dělili podle inteligence na čtyři až pět skupin. Časem se ale ukázalo, že ve skupinách inteligenčně slabších, tedy v kategoriích D a E, se sešli žáci z nejslabších sociálních vrstev. To nebylo úmyslem, a proto bylo nutno diferenciaci pozměnit. Jakmile žáci z posledních kategorií projevili lepší poměr k práci, byli přemístěni do přednějších skupin a naopak. Do budoucna se počítalo s diferenciací nikoli podle úhrnného posudku o žákově inteligenci, ale podle předmětů. Dalším problémem byla úprava pracovního času pro žáky. Jednomu předmětu se vyučovalo ve dvojhodinách. Brzy ale vyvstal problém tzv. konsolidace. Osnovy Komenia byly místo osnov cyklických postupné. Ve školním roce se vyučovalo méně předmětům, ale ve více hodinách. Později byly příbuzné předměty spojovány ve větší celky, ne v rozvrhu, ale vnitřně, ideově a ve výběru látky. Tak například matematika, geometrie a ruční práce vytvořily větší celek technický. Zeměpis, dějepis a občanská výchova se spolu vázaly ve společenské nauky. Žák z toho poznával, jak těsně souvisí obsah jednoho předmětu s druhým, jak do sebe zasahují, ale ve všem, zvláště ve společenských naukách, vystupoval do popředí více člověk, občan, činitel v sociálním vývoji. V průběhu práce se objevovaly i vady, například přílišné psaní žáků. To mělo sice výhodu, neboť si žáci látku museli podrobně projít a lépe si ji zapamatovali. Nevýhodou ale bylo, že si kazili písmo, také pravopis se v té rychlosti horšil. Učitelé dospěli k závěru, že v pracovních učebnicích by některé otázky měly být formulovány tak, aby k nim žáci odpověď vyhledali, ale nepsali ji. Mimo to se více přesvědčovali o práci žáků ústním zkoušením. Množství psaní se tak snížilo12.
Žáci se v nuselském Komeniu cítili, dle svědectví učitelů, mnohem svobodněji, než tomu bývalo na jiných školách. Především tu působil vzájemný poměr pedagogů a žáků. Učitelé cítili povinnost mít úctu k žákům. Již navenek se to projevovalo tím, že jim vykali a oni jim naopak říkali "pane"/"paní" s příjmením. Učitelé také nechtěli být nepříjemnými mentory, kteří ustavičně napomínají a poučují. Oč méně tak činili, o to více byli žáci svobodnější a upřímnější. V učiteli viděli člověka, který jim pomáhá, radí a je jim i útočištěm, když pochybili. Také v drobných, ale pro ně důležitých školských záležitostech měli svobodu. V učebně si mohli vybrat místo a sednout si kam chtěli. Vybrat si mohli i partnera pro práci (pracovali obyčejně ve dvou). Mohli vyjít při vyučování z lavice k obrazu, mapě, vytáhnout si jinou knihu než učebnici, umýt si ruce. Při rozhovorech vyslovovali svá mínění, mnohdy naivní a mylná, ale bez obavy, že budou zaraženi negativním a snad příliš autoritativním stanoviskem učitelovým. Ten se vždy snažil najít v jejich projevu alespoň zrnko pravdy nebo uznat motiv, který žáka k závěru, byť nesprávnému, dovedl. Nejvíce ovšem k svobodě žáků přispívala žákovská samospráva13.
Pokud jde o individuální práce žáků, mohli pracovat buď sami, ve dvojici nebo v celé skupině. Ustálil se však mezi nimi zvyk, že pracovali nejraději ve dvojicích. Ty se radily o nejlepší formulaci odpovědi nebo psali odpověď střídavě podle podnětu jednoho nebo druhého. Dvě práce si pak bývaly velmi podobné, ale to nebylo bráno za závadu. Aby se sami přesvědčili o výsledku, zkoušeli se žáci také vzájemně14.
Když se v Komeniu zavedlo individuální učení, předpokládalo se, že žáci budou samostatnější, než při pasivním poslouchání výkladu. To se skutečně splnilo, nejen při práci, ale v celém jejich počínání. Samostatnost byla posilována žákovskou samosprávou, společnými shromážděními a různými akcemi, které vycházely ze žákovských podnětů. Žáci se stávali odvážnějšími. Pouštěli se bez obav do všeho, co jim bylo uloženo i co sami uznali za vhodné. Velmi zajímavé pozorování učinili učitelé, kteří vyučovali ve skupinách slabých žáků. Tito žáci se někdy s velkou vervou pouštěli do úkolu, který jim byl dán, nevydrželi se sice dlouho soustředit, brzy úkol opouštěli, ale již fakt, že se s chutí dali do práce, byl velký pokrok, proti obvyklé pasivnosti na normálních školách. Kolektivní výchova způsobila, že se u žáků Komenia vyvíjel smysl pro vzájemnou pomoc a ochotu. Také se však projevovaly negativní vlastnosti dospělých v kolektivu - ctižádost, žárlivost i škodolibost15.
Použitá literatura:
Kantová, A.: Pokusná diferencovaná škola měšťanská v Praze-Nuslích 1930-1941. Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze - archív, sign. 13-77.
Příhoda, V.: Nusle na pedagogické mapě ČSR. In: Komenium Nusle 1930 - 1933. Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze - archiv, sign. 1012 - 46.
1 Příhoda, V.: Nusle na pedagogické mapě ČSR. In: Komenium Nusle 1930 - 1933. Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze - archiv, sign. 1012 - 46.
2 Kantová, A.: Pokusná diferencovaná škola měšťanská v Praze - Nuslích 1930-1941. Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze - archiv, sign. 13-77, s. 3.
3 Tamtéž, s. 13.
4 Tamtéž, s. 3.
5 Tamtéž, s. 3.
6 Tamtéž, s. 3.
7 Tamtéž, s. 4.
8 Tamtéž, s. 15.
9 Tamtéž, s. 52.
10 Tamtéž, s. 43.
11 Tamtéž, s. 51.
12 Tamtéž, s. 35 - 36.
13 Tamtéž, s. 53.
14 Tamtéž, s. 53.
15 Tamtéž, s. 54.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
