Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Dopravní výchova předchází nehodám dětí

Ikona teoreticky

Dopravní výchova předchází nehodám dětí

Ikona odbornost
Autor: Mojmír Stojan
Anotace: Dopravní výchova v okolních státech a u nás - vedeme žáky k tomu, aby dokázali předcházet dopravním nehodám?
Téma příspěvku:Ostatní
Klíčová slova: dopravní výchova
Příspěvek může být vzhledem k datu publikace zastaralý. V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.

Původ dopravních nehod spočívá vesměs v selhání některého z prvků dopravního systému. Každá z takových nehod je zbytečná a je možno jí předejít. Ukazuje se, že jedním z účinných nástrojů prevence, který lze používat od nejútlejšího věku, je komplexní systém dopravní výchovy. Významnou institucí pro dopravní výchovu dětí, hned po primárním vlivu rodiny, jsou předškolská zařízení, která mohou dětem poskytnout v přiměřené šíři a hloubce jejich vývojové úrovně poučení k bezpečnému pohybu při sportovních aktivitách, hrách s míčem, pěší chůzi i na dětských jízdních prostředcích (koloběžky, trojkolky apod.).

V mladším školním věku dominuje ve většině případů v dopravní výchově institucionální školní forma, těžící z principů vzdělávacího systému. Žáci v tomto věku se nejvhodněji učí správnému chování v dopravě inscenačními způsoby nebo metodami spočívajícími v otázkách, zaměřených na rozvoj strategického myšlení. Řeší modelové nebo animované problémy, hledají správná rozhodnutí a zaujímají důvodná stanoviska. Významné místo v dopravní výchově v tomto věku má praktický, kvalifikovaně vedený cyklistický výcvik na dopravním hřišti i v reálných situacích provozu na silnici.

Ve vyšších ročnících základní školy se nabízí možnost vytěžit pro dopravní výchovu každé vhodné učivo, transformované do dopravně-analogických příkladů. V 11 - 12 letech se v žácích probouzejí výrazněji pocity partnerství, které mají v dopravě a při přípravě mladé generace na pozdější spoluvytvoření pozitivního dopravního klimatu velký význam. Kreativní pedagog toho jistě neopomene využít.

Zásadní význam pro kompetentní a kvalifikované vedení institucionální dopravní výchovy pro děti a mládež školního věku mají pedagogové základní školy. Pro jejich přípravu je potřebné zajistit žádoucí podmínky již během studia na pedagogických fakultách, nejlépe speciálním předmětem, navazujícím na ostatní obecné pedagogické a psychologické disciplíny. Nepovinnými profilujícími předměty by mohl základní kurz pokračovat k prohloubení pedagogických schopností v dílčích směrech, počínaje didaktickými a metodickými dovednostmi, přes tvorbu pomůcek, výukových prezentací a programů k dopravní výchově žáků, až po kurzy předlékařské první pomoci. Diplomové práce z problematiky dopravní výchovy na základní škole, resp. další práce rigorózní, by měly být jejich přirozeně gradovaným vyústěním. Pedagogové-specialisté s touto průpravou by na svých školách mohli působit jako garanti dopravní výchovy a školitelé kolegů v širším regionu své školy.

Zkušenosti ze zahraničí

V rozvinutých zemích Evropské unie existují komparativní výzkumy, uskutečněné v rámci výzkumného projektu 1 F 44L/058/050 Moderní formy dopravní výchovy dětí a mládeže jako prostředek snižování nehodovosti v provozu na pozemních komunikacích - ALARM a výzkumný záměr MSM 0021622421 Škola a zdraví pro 21. století. Zkoumaná problematika, šetřená ve 12 vybraných zemích Evropy, vykazujících srovnatelnou míru rozvoje pozemní dopravy jako Česká republika, byla distribuována do okruhů, vytipovaných jako signifikantní pro hodnocení přisuzovaného významu a úrovně (rozsahu, hloubky, formy a intenzity) dopravní výchovy v základních a středních školách. Srovnání a vyhodnocení zkoumaných parametrů přineslo zajímavé výsledky.

Význam pro konkrétní věkové skupiny

Šetření ukázalo, že zabývat se dopravní výchovou v předškolním věku považují z dvanácti sledovaných zemí za účelné pouze dvě, tj. 16,6 % dotázaných. Překvapuje, že i u věkové skupiny šesti až desetiletých dětí to jsou pouze čtyři země (33 %), které označují dopravní výchovu za tak závažnou v tomto věku, aby byla pro všechny žáky povinná. Teprve pro mládež ve věku 11 - 15 let je za povinnou považována již v devíti (75 %), za nepovinnou ve třech zemích (25 %). Pro mládež ve věku 16 - 18 let má být podle názoru pěti zemí (33 %) dopravní výchova povinnou a podle sedmi zemí (58,3 %) nepovinnou. Podle tohoto průzkumu tedy ve zkoumaných zemích dominuje názor, že příprava pro aktivní účast v dopravě kulminuje ve věku žáků druhého stupně základní školy.

Kvalifikace subjektů realizujících dopravní výchovu

Problematika kvalifikovaného vedení dopravní výchovy ve školách je vesměs považována za klíčovou. Ve výsledku šetření se projevuje v jednotlivých zemích velmi různorodý přístup. Zklamáním bylo při vyhodnocování získaných údajů zjištění, že pro skupinu nejmladších žáků jsou dodané informace nedostatečně konkrétní a lze z nich pouze dokázat, že za kvalifikované průvodce dopravní výchovou jsou v elementárních školách považováni výlučně učitelé.

Také pro věkovou skupinu žáků ve věku 11 - 15 let jsou hlavními subjekty dopravní výchovy učitelé v devíti zemích (75 %). Toto pojetí doplňují policejní instruktoři ve dvou zemích (16,6 %) a v jedné zemi experti silniční bezpečnosti (8,3 %). Někde se významným podílem na realizaci DV zúčastňují také jiné subjekty, např. místní dopravní autority ve Francii a autokluby v Itálii. Částečně pomáhají s DV pojišťovny (Francie) a tzv. koordinátoři DV (Španělsko).

Pro mládež ve věku 16 - 18 let jsou hlavními subjekty dopravní výchovy učitelé v osmi zemích (66,6 %), v další (6,7 %) společně policejní instruktoři, experti silniční bezpečnosti a místní autority. Významnější podíl na realizaci DV v tomto věku zastávají v Itálii opět autokluby. Stejně jako ve druhém stupni škol se i ve školách středních opět podílejí na DV ve Francii pojišťovny, koordinátoři ve Španělsku a mladiství účastníci dopravních nehod s trvalými následky v Dánsku (kurzy typu The Action).

Příprava učitelů

Učitelé elementárního stupně škol jsou z principu považováni svým vzděláním za kvalifikované pro vedení dopravní výchovy v rozsahu pravidel chování chodců. Učitelé na 2. stupni základní školy pro žáky ve věku 11 - 15 let získávají specifickou přípravu pro DV v rámci základního pedagogického studia v sedmi zemích (58,3 %). O jejím rozsahu se však konkrétně zmiňují pouze Belgie a Itálie, které uvádějí hodinu týdně. Dodatečná postgraduální průprava a výcvik učitelů této věkové skupiny žáků je k dispozici v pěti zemích (41,6 %). Účast učitelů je však dobrovolná (Nizozemí) a rozsah školení v některých případech velmi sporý (Dánsko). Rozsah takových kurzů se pohybuje v rozmezí od dvou (Dánsko) do šestnácti hodin (Nizozemí). Provozovateli kurzů jsou většinou organizace silniční bezpečnosti (Dánsko, Nizozemí) nebo autokluby (Itálie). Učitelé žáků ve věku 16 - 18 let získávají specifickou přípravu pro DV v rámci svého pedagogického studia ve čtyřech zemích (33,3 %). O rozsahu této přípravy se zmiňují pouze Rakousko a Itálie, které uvádějí shodně 1 týden. Dodatečný výcvik učitelů pro žáky věkové úrovně střední školy je nabízen ve čtyřech zemích (33,3 %). Také zde je účast učitelů dobrovolná (Nizozemí) a trvání kurzů dramaticky rozdílné - od dvou (Dánsko) do dvaceti hodin (Nizozemí). Provozovateli těchto kurzů jsou převážně organizace silniční bezpečnosti (Dánsko, Nizozemí).

Vyučovacích osnovy

Existence oficiálních osnov dopravní výchovy je parametr, který dokazuje prestiž této problematiky ve vzdělávacím programu i v systému předmětů učebního plánu. Získané údaje prozrazují, že oficiální osnovy DV pro předškolní věk ve vybraných zemích neexistují, neoficiální jsou pouze ve dvou zemích (16,6 %). Pro věkovou skupinu 6 - 10 let jsou oficiální osnovy DV k dispozici ve čtyřech zemích (33,3 %), pro děti ve věku 11 - 15 let jsou oficiální osnovy DV již v devíti (75 %) a neoficiální ve třech zemích (25 %). Oficiální osnovy DV jako samostatného předmětu existují např. v Rakousku pouze pro skupiny ve věku 10 - 11 let a 15 - 16 let, přičemž účast v této výuce je dobrovolná. Pro mládež ve věku středních škol, tj. 15 - 18 let, jsou oficiální osnovy DV v pěti (41,6 %) a neoficiální v sedmi zemích (58,3 %).

Vytvoření osnov dopravní výchovy a její zavedení do výchovně-vzdělávacího systému je velmi různorodé a liší se jak v čase (době) přijetí osnov, tak v jejich určení pro různé věkové skupiny. Kromě Rakouska, kde byla dopravní výchova zařazena pro děti 10 - 11leté v roce 1985 (16 - 18leté v roce 1979), neuvádí žádná země dopravní výchovu ve výchovně-vzdělávacím systému dříve, než v 11 letech. Pro věkovou skupinu 11 - 15 let a 16 - 18 let zavedla Francie DV již v roce 1957, Německo v roce 1972, Belgie v roce 1985. Holandsko si pospíšilo se zavedením DV pro žáky ve věku 10 - 12 let již v roce 1959, ale pro kategorii 16 - 18 let ji zařadilo do výchovně-vzdělávacího systému až v roce 1982. Španělsko a Švédsko mají DV zavedenu od roku 1991, ale jen pro žáky ve věku 11 - 15 let a konečně Dánsko, Finsko a Itálie pro kategorie věku 11 - 15 a 16 - 18 (kromě Finska) od roku 1994. Značná nejednotnost svědčí o malé koordinaci učebních programů dokonce i mezi zakládajícími zeměmi Evropské unie se stejnými potřebami a podmínkami.

Integrace učiva s jinými předměty

Údaje k tomuto šetření byly respondenty poskytnuty pouze pro věkové skupiny druhého stupně základní a středních škol. Z nich vyplývá, že dopravní výchova pro žáky ve věku 11 - 15 let tvoří ve čtyřech zemích (33,3 %) samostatný předmět. Kromě toho je ve všech dvanácti zemích (100 %) integrována s jinými vyučovacími předměty. V Holandsku je vyučována buď formou samostatného předmětu, nebo začleněním do tzv. sociálních dovedností v rámci ostatního učiva. Rakousko uvádí důraz na dopravní výchovu pro věkové rozpětí 10 - 11 let ve škole základní a 15 - 16 let ve školách středních. Ve všech případech je výuka hlavně teoretická, realizovaná ve třídách. Pokud se kombinuje s praktickým výcvikem, bývá doplněna řešením simulovaných situací, a to v osmi zemích (66,6 %) a výcvikem v reálném provozu rovněž v osmi zemích (66,6 %).

Pro mládež ve věku středních škol (16 - 18 let) je DV v devíti zemích (75 %) integrována s jinými vyučovacími předměty. V Rakousku má charakter samostatného nepovinného předmětu, určeného pro kategorii 15 - 16 let. V Dánsku je DV od 16 let nepovinná. V Holandsku a ve Španělsku je zahrnuta do speciálního výcviku v řízení mopedu. Také pro středoškolskou mládež je DV hlavně teoretická (v devíti z dvanácti šetřených zemí, tj. 75 %) probíhající v rámci výuky ve třídách. Výcvik bývá doplněn řešením simulovaných situací, jak uvádí sedm zemí (58,3 %), a tréninkem v reálných situacích - šest zemí (50 %).

Minimální časový rozsah

V zemích EU s nejrozvinutější dopravou (Francie, Německo, Rakousko, Švýcarsko a Holandsko) převládá všeobecné přesvědčení, že DV musí již od dětství zaujímat ve výchovném systému pevné místo (Švýcarsko uvádí věkové rozpětí již od 3 do 11 let). Je s podivem, že řada zemí (Belgie, Dánsko, Švédsko, Finsko) nestanovuje v učebním plánu ani minimum vyučovacích hodin týdně nebo ročně a ponechává na libovůli jednotlivých škol, jakou kapacitou se budou problematice dopravní výchovy věnovat. Výjimkou je kurz jízdy na mopedu se stanoveným časovým rozsahem pro žáky ve věku 15 - 16 let v Holandsku.

Metody vedení

K šetření metod používaných v dopravní výchově ve zkoumaných regionech byly vytipovány verbální prezentace, skupinová práce, dramatizace, simulace, pedagogické hry, diskuse, terénní výcvik v exteriéru školy i v reálném provozu. Výukové metody opírající se o prezentování teoretických informací jsou pro žáky ve věku 11 - 15 let používány v jedenácti z dvanácti vybraných zemí a v sedmi z nich (58 %) jsou používány dokonce nejčastěji. Z dalších vyučovacích metod jsou častěji zastoupeny:

  • skupinová práce v osmi zemích (s výjimkou valonské části Belgie, Dánska, Finska a Švýcarska);
  • dramatizace v sedmi zemích (s výjimkou Belgie, Dánska, Finska, Itálie a Švýcarska);
  • diskuse v osmi zemích (s výjimkou Dánska, Finska, Německa a Švýcarska);
  • výcvik v exteriéru školy, resp. na dopravním hřišti nebo v reálném provozu rovněž v osmi zemích (s výjimkou Belgie, Francie, Finska a Itálie).

V šesti zemích (50 %) je uváděna jako častěji užívaná metoda simulace (s výjimkou Belgie, Dánska, Finska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie), stejně tak metoda pedagogické hry (kromě Belgie, Dánska, Finska, Nizozemí, Švédska a Švýcarska). Ve třech zemích (25 %) pro DV využívají i specifické semináře, divadelní formy, literární čtení a kvízy. Ve věkové skupině 16 - 18 let jsou nejčastěji používané metody v dopravní výchově založené na prezentaci teoretických informací. Tuto skutečnost připouští v jedenácti z vybraných zemí (91,6 %), za vůbec absolutně nejčastější ji označuje devět z nich (75 %).

Dalšími oblíbenými a často používanými metodami jsou:

  • skupinová práce (s výjimkou valonské části Belgie, Dánska, Finska, Itálie a Švýcarska);
  • dramatizace (kromě Belgie, Dánska, Finska, Itálie a Švýcarska);
  • diskuse (s výjimkou Finska, Německa a Švýcarska);
  • výcvik v exteriéru školy (s výjimkou Francie, Finska, Německa a Švýcarska);
  • výcvik v reálném provozu (mimo Belgii, Dánsko, Finsko a Itálii).

V šesti zemích je jako častěji používaná metoda uváděna simulace (50 %, s výjimkou Belgie, Dánska, Finska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie), pedagogické hry (pět zemí - 41,6 %, kromě Belgie, Dánska, Finska, Itálie, Nizozemí, Švédska a Švýcarska). Ve třech zemích (25 %) je pro DV využíváno ještě specifických seminářů, divadla, čtení a kvízů, pozorování dopravního pozemního provozu, výroby modelů, informací postižených účastníků dopravních nehod s těžkými následky a seznámení s technickými systémy vozidel v chráněném školním areálu.

Cíle a obsah

Analýzou údajů získaných šetřením těchto fenoménů ve dvanácti evropských zemích byl sestaven soubor okruhů, jimž je přikládán v teoretické a výcvikové dopravní výchově dětí a mládeže největší význam. Jmenovány byly:

  • dopravní pravidla, značky a jejich správná interpretace;
  • rozeznávání nebezpečných situací a nácvik správného chování v nebezpečných situacích;
  • schopnost rozhodování;
  • ekologické aspekty dopravy;
  • komunikativní chování účastníků silniční, resp. pozemní dopravy;
  • dopravní interakce;
  • ohleduplnost k partnerům;
  • předvídavost a defenzivní chování;
  • chování chodců;
  • chování řidičů vozidel;
  • sluchové, zrakové a motorické schopnosti dětí a jejich rozvíjení dopravní výchovou;
  • psychologické aspekty chování účastníka dopravy;
  • alkohol a drogy v dopravě;
  • první pomoc při úrazech v dopravě;
  • cyklistický výcvik;
  • řízení mopedu nebo motocyklu;
  • jiné aspekty (dopravní nehody, jejich charakteristika a prevence, pozorování a vyhodnocení stupně bezpečnosti chování, pasivní bezpečnost, historie motorismu, handicapovaní v dopravě).

Na elementární úrovni dopravní výchovy je nejdůležitějším cílem osvojení dopravních pravidel a značek, včetně jejich správné situační interpretace z pohledu chodců. V základech jsou trénovány dovednosti reagování, rozeznávání nebezpečných situací a rozvoj sluchových, zrakových a motorických schopností. Za velmi významný cíl navazující dopravní výchovy věkové skupiny žáků 11 - 14 let se v sedmi zemích (58,3 %) považuje cyklistický výcvik, v pěti zemích (41,6 %) znalost a především správné pochopení významu dopravních pravidel a značek pro účastníky silničního provozu, zejména pro cyklisty. Rozeznání nebezpečných situací a správná reakce na ně (chování v reálných situacích) je tématem číslo jedna ve čtyřech hodnocených zemích (33,3 %). Udivuje, že v daných zemích je poměrně podceňován trénink sluchových, zrakových a motorických schopností žáků i znalost poskytovat předlékařskou první pomoc zraněným, které dominují v cílech dopravní výchovy této věkové skupiny pouze v jedné nebo dvou zemích ( 8,3 %, resp 16,6 %).

Za téměř nejvýznamnější cíl a obsahové téma dopravní výchovy se považuje pro žáky věkové skupiny 16 - 18 let nácvik komunikativního chování a předvídavosti, schopnosti rozhodování a defenzivního chování v pěti zemích (41,6 %), pěstování a nácvik správného chování v nebezpečných situacích ve čtyřech zemích (33,3 %), výcvik v řízení mopedu nebo motocyklu, dopravní interakce, psychologické aspekty, alkohol a drogy, stejně jako cyklistický výcvik rovněž ve čtyřech zemích (33,3 %) a partnerské chování chodců v dopravě ve třech zemích (25 %). Mezi preferovanými cíli kupodivu figuruje ještě i tady cyklistický výcvik ve třetině případů, i když je možné, že je chápán jako doporučená forma sportu - cykloturistika a bicross.

V čem jsou pro nás zjištěné zahraniční přístupy inspirativní:

  • škola hraje na úrovni základního i středního vzdělávání pro dopravní výchovu populace základní roli;
  • dopravní výchova, kvalifikovaně a dlouhodobě realizovaná v základních a středních školách, by se měla stát jedním z jejich principů výchovně-vzdělávacího úsilí;
  • neodkladně by měly být vytvořeny ekonomické, materiální, personální a organizační podmínky pro kompetenci učitelů k vedení dopravní výchovy již při jejich základním studiu a finanční zázemí na náklady spojené s výukou a výcvikem v dopravní výchově na školách;
  • v systému kvalifikace učitelů pro dopravní výchovu by měla být zajištěna možnost jejich vlastního pravidelného zdokonalování, aktualizování odborných znalostí a iniciování zájmu i zaujetí pro práci v tomto specifickém směru;
  • tento postgraduální pedagogický růst by měl být akceptován v kariérním řádu;
  • dopravní výchova na úrovni mateřských, základních a středních škol může být účinnou pouze tehdy, je-li součástí souboru povinného učiva (to neznamená povinného samostatného předmětu), teprve za těchto okolností se školy věnují dopravní výchově s plnou zodpovědností a vedou ji systematickým a progresivním způsobem;
  • samozřejmou součástí působení učitelů by měla být také účinná osvěta rodičů a školní veřejnosti;
  • rodiče totiž často podceňují svoji roli v dopravní výchově, i když ve skutečnosti působí jako příklad, který děti ve svém dopravním chování již od předškolního věku bezděčně napodobují;
  • v některých zemích je dopravní výchova na školách organizována také využíváním policejních instruktorů, což se shoduje se situací u nás;
  • doporučeníhodným zdokonalením úrovně této formy dopravní výchovy by bylo zavedení speciálního pedagogického studia těchto pracovníků policie a vyžadování jejich pedagogické způsobilosti alespoň na bakalářské úrovni;
  • program dopravní výchovy by měl předepisovat alespoň minimální počet vyučovacích hodin;
  • cíle dopravní výchovy jsou orientovány na osvojení dovedností a racionálně podmíněného chování;
  • dosažení požadovaných stereotypů chování je výsledkem časově náročného opakování a procvičování, a proto žádné jednorázové kurzy a kampaňové formy dopravní výchovy nemohou k dosažení žádoucích výsledků stačit;
  • v programech dopravní výchovy by měl být kladen větší důraz na výcvik v reálných podmínkách a na výchovu k defenzivnímu chování v dopravním provozu.
Promítnutí výzkumu do praxe Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity

Na základě výsledků uvedeného výzkumného úkolu i záměru byl zpracován program předmětu Dopravní výchova pro učitele 1. stupně ZŠ, zařazeného do studijního plánu a realizovaného od školního roku 2005/06. Obdobně byl zpracován také program analogického předmětu Dopravní výchova pro učitele 2. stupně ZŠ, zařazeného do inovovaných akreditačních materiálů v roce 2007. Pro učitele v praxi, kteří mají o práci v oblasti dopravní výchovy zájem a ve svých školách se jí věnují, je otevírán akreditovaný postgraduální seminář dopravní výchovy v rozsahu semestrální výuky, jehož absolventi získávají Osvědčení o jeho ukončení a Dekret lektora dopravní výchovy s kompetencí metodického vedení dopravní výchovy v několika dalších školách v příslušném regionu. Obsah semináře je věnován především těmto tematickým okruhům:

  1. Dopravní výchova ve školách v ČR a v zahraničí. Srovnání.
  2. Dopravní výchova jako organická součást výchovně-vzdělávacího procesu v ZŠ.
  3. Sociální a zdravotní aspekty dopravní výchovy v souvislosti s dopravní nehodovostí.
  4. Prostor pro dopravní výchovu ve školských dokumentech - rámcové vzdělávací programy.
  5. Metodika tvorby školního vzdělávacího programu ZŠ s aplikací učiva dopravní výchovy.
  6. Uplatnění akreditovaného programu CŽV ke kompetentnímu vedení dopravní výchovy v ZŠ v kariérním řádu učitelů.
  7. Dopravní výchova v rámci rodinné výchovy.
  8. Dopravní výchova dětí a mládeže ZŠ v mimoškolních aktivitách a v zájmových organizacích.
  9. Využití prvků učiva tělesné výchovy v dopravní výchově na ZŠ.
  10. Péče o začínající a pokročilé cyklisty. Cykloturistika.
  11. Výklad zákona o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb. pro učitele ZŠ.
  12. Analogické cíle a obsah dopravní výchovy v ZŠ.
  13. Metody a prostředky pro dopravní výchovu v ZŠ.
  14. Dětská dopravní hřiště a jejich pedagogické, organizační a ekonomické aspekty. Flexibilní DDH.
  15. Aspekty obecné a vývojové psychologie v dopravní výchově na ZŠ.
  16. Aspekty kreativity v didaktických a metodických námětech metod a prostředků pro dopravní výchovu na ZŠ.
  17. Prezentace didaktických prostředků pro dopravní výchovu na ZŠ.
  18. Úrazy dětí a mládeže ZŠ v souvislosti s dopravou. Prevence úrazů. První pomoc poskytovaná laikem.
  19. Právní odpovědnost pedagoga ve škole a mimo školu z hlediska dopravních úrazů dětí.
  20. Případy dopravních nehod dětí nebo s účastí dětí očima soudního znalce.
  21. Projekty dopravní výchovy pro ZŠ. Zdravá škola.
  22. Bezpečná cesta do školy.
  23. Spektrum podpory BESIPu realizace dopravní výchovy v ZŠ.

Tímto způsobem pracují v oblasti dopravní výchovy již ve 160 školách brněnské části Jihomoravského kraje.

Další použitá literatura:

Hebenstreit, B.: Indirekte Verkehrssinnbildung an weiterfűhrenden Schulen. Ein Verkehrswachts-Kompendium mit Hilfen für Lehrer und Schüler. Műnchen: TŰV-Akademie Bayern Hannover Sachsen, 1997.
Keeping Children Safe in Traffic: Executive Summary. Paris: OECD Publishing, 2004.
Traffic Safety Education at the Secondary School Level in the EU Countries. European Study. Brussels: European Road Safety Federation ERSF, 1996.

Citace a použitá literatura:
[1] - STOJAN, M. Dopravní výchova ve škole 21. století jako součást péče o zdraví a prevence úrazů. Škola a zdraví 21(1) - 2. díl. Brno : Paido, 2006. ISBN 80-7315-119-7. 
[2] - STOJAN, M. Účinný systém dopravní výchovy. XXI. mezinárodní kolokvium o řízení osvojovacího procesu. Vyškov : Vysoká vojenská škola ve Vyškově, 2003. ISBN 80-7231-105-0. 
[3] - STOJAN, M. Význam dopravní výchovy na základní škole. XXIV. mezinárodní kolokvium o řízení osvojovacího procesu. Brno : Univerzita obrany, 2006. ISBN 80-7231-139-5. 
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Nahlásit příspěvek
INFO
Publikován: 21. 06. 2007
Zobrazeno: 9704krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
STOJAN, . Dopravní výchova předchází nehodám dětí. Metodický portál: Články [online]. 21. 06. 2007, [cit. 2020-03-28]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/1443/DOPRAVNI-VYCHOVA-PREDCHAZI-NEHODAM-DETI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.