Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Deset praktických principů kroskurikulárního přístupu k OSV
Odborný článek

Deset praktických principů kroskurikulárního přístupu k OSV

9. 5. 2007 Základní vzdělávání
Autor
Doc. PhDr. Josef Valenta Csc.

Anotace

Příspěvek nabízí návod, jak postupovat při integraci průřezového tématu OSV do vzdělávacího obsahu vyučovacích předmětů.

Cesta některých témat "napříč různými předměty" je v teoretické i praktické didaktice už velmi dlouho obecně známa. Je rovněž doporučena jako jedna z forem implementace průřezů v dokumentech. Např. v Manuálu pro tvorbu ŠVP zpracovaném VÚP se mj. praví, že dané oblasti je možné (kromě dalších způsobů) včlenit do práce školy i "integrací obsahu tematických okruhů průřezového tématu do vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu" (s. 28).

Všichni tedy víme, oč jde. Otazník občas zůstává nad tím, jak vlastně konkrétně při integraci učiva postupovat. Přitom rozdílná bývá cesta v případě, že integrujeme dohromady např. dvě přírodní vědy (kupříkladu chemii a biologii), a jiná, když se rozhodneme včlenit do jakéhokoliv předmětu to, co je obsahem OSV a čemu říkáme krátce např. "životní dovednosti" osobnostní a sociální povahy. Zdánlivě je to jednodušší. Víme však již z loňské úvahy o mýtech okolo OSV, že když žák třeba v hodině dějepisu při studiu "mluví", nemusí se tím zdaleka ještě učit mluvit. Podívejme se tedy nyní na několik praktických principů spojení OSV a jiných předmětů.

Připomeňme si tři důležité metodické principy, které zajistí, aby OSV "v různých předmětech" byla tím, čím má být, a nestala se třeba výukou "teorie věd o člověku" (viz literatura níže nebo viz rvp.cz/clanek/482):

OSV je...

  • ... když se žák danou látku s potenciálem OSV učí nějakou aktivizující, praktickou metodou, při níž musí on sám myslet, mluvit, chovat se, jednat apod.;
  • ... když látku OSV vztáhne ke svému vlastnímu životu, když téma aplikuje do svého vlastního života, když najde ve svých vzpomínkách analogii tohoto tématu, jeho projevy atd., když se mu téma takzvaně zosobní;
  • ... když je příležitost o zážitku z aktivity a o vztahu tématu k životu žáka promluvit - reflektovat je, zvažovat možnosti výhodné pro žákův život (ne nařizovat - OSV je tzv. provázející výchova).

A nyní vyjděme ze dvou hlavních směrů integrace napříč učivem, jimiž se tu teorie i praxe ubírají:

  1. hledáme shodná, podobná či související témata v učivech obou edukačních polí - předmětu a OSV
  2. témata OSV nacházíme v činnostech vhodných pro výuku předmětu, v procesech vyučování a učení

Ad 1

Princip analogických situací - čeština, výchova k občanství, dějepis, ale i přírodovědné učivo, zejména to, které se nějak týká života, životních procesů atd., přináší modely životních situací, kterých se předmět týká. V literatuře čteme o vztazích mezi lidmi, o sporech hrdinů knih, o únavě druhých lidí, o těžkých dilematech literárních nebo dramatických postav - krátce takřka o všem, co život přináší. Občanská a rodinná výchova se zase zabývají situacemi, které se týkají běžného života člověka v societách zvaných společnost a rodina. Dějepis se zabývá de facto vším, co bylo řečeno, byť s posunem do jiného času. Přírodopis ukazuje, co se námi děje během našeho života, jak reagujeme biologicky na různé události apod.

To vše se může stát i našimi vlastními situacemi a příběhy. Můžeme to s žáky analogicky vztáhnout k jejich životu, k jejich situacím, problémům, dilematům. Převést obecná nebo cizí témata (postav z románů či abstraktního člověka v biologii) do jejich životů, ptát se, zda v jejich životech takové náměty jsou, a probrat je s nimi. Proč by Don Quijot nemohl být otevřením tématu "odvážných a marných bojů" i v životech našich žáků? Proč by dilemata historických osobností nemohla mít (byť třeba zdánlivě v menším rozměru) analogie v našich životech?

Metodicky bychom při převodu tématu do života žáků měli uplatnit výše uvedené tři principy. Můžeme pak tedy zvolené téma přehrávat v rolích, můžeme rozebírat analogie našich vztahů v diskusích, kreslit dilema vojevůdce (ať rozhodne jakkoli, bude to vždycky nějak špatně) a podobná dilemata naše vlastní.

Princip metafory je velmi podobný analogii. Je ale více symbolický. Tady můžeme pracovat třeba s hudebními žánry - kdo z nás je kterým žánrem? Kdo je povahou symfonie, kdo píseň? Či jinak - kdo je chováním "rytíř"? Kdo onen Quijot a kdo zase spíše manažer? Kdo je tygr a kdo slavík? Komunikuji jako liška, nebo jako bagr?

Princip tematické identifikace učiva OSV s předmětem značí, že je prakticky shodné. Setkat se s tím můžeme u biologie (např. téma stres), chemie (zamilovanost nahlédnutá chemicky... rána pro romantiky). Jsou to však například i cizí jazyk (požádání o laskavost v angličtině) nebo čeština (komunikační témata). Část oblastí Člověk a jeho svět a Člověk a společnost je prakticky stejná s některými celky učiva OSV.

Nezapomínejme přitom na metodiku. Předmět můžeme případně odučit čistě akademicky. Pokud ale budeme chtít v případě shodných témat zdůraznit i cíle OSV, pak je to třeba činit prakticky, zosobněně a s učení provázející reflexí!!

Princip logického vztahu mezi tématy OSV předmětu. Tady nejde o identitu tématu, ale o jistý logický vztah. Například v zeměpisu se učíme, jak ovlivňuje krajina lidi, kteří v ní žijí. Můžeme se tedy začít zabývat tím, jak krajina ovlivnila právě nás, kteří žijeme zrovna tady, a co to pro nás znamená. Jindy můžeme debatovat o trestu smrti, ale můžeme jít dál v hledání toho, proč zaujímáme k tomuto problému právě to nebo naopak ono stanovisko. A můžeme se ptát, jak se morální princip motivující naše stanovisko projevuje v úplně jiných sférách našeho života, nepochybně mnohem méně tragických a vážných. Můžeme se učit o chemickém složení rostlin a dostat se k tomu, proč jsou některé výhodné pro požívání zvířaty i lidmi i k tomu, jaký máme jídelníček a jak zvládáme to, že pojídáme jiná zvířata apod. A ještě tu může být opačná varianta:

Princip zahrnutí učiva předmětu do osnov OSV - v tomto případě jakoby šlo spíše o cestu, kdy v rámci výuky OSV jako samostatného předmětu učíme také prvky dějepisu, fyziky atd. Jistě to tak možné je, ale tento princip může platit i tam, kde např. jako češtináři budeme hledat inspiraci pro výběr učiva mateřského jazyka právě v jeho spojení s průřezovým tématem OSV.

Jde tedy o to, že jako odborník na předmět mohu nalézt v tématech OSV učivo svého předmětu. Např. cesta "od OSV k literárnímu tématu". Žáci se rozpomenou na běžné konfliktní situace ve vlastním životě. Popíší motivy, způsoby jednání a pocity v konfliktech - jejich i "protistran". Na základě své zkušenosti se tedy žáci věnují definici sebe sama v konfliktu, ale i dané neshodě obecně, jejích typů, základnímu zobecnění jevu konflikt. K tomu použité metody nejsou nijak výjimečné, zapisuje se vlastní zkušenost, ve skupinkách se může třídit a zobecňovat. Pak hledají v encyklopediích apod., který druh literatury pracuje s konfliktem jako s klíčovým jevem. Nepochybně narazí na drama. Definuje se vztah konfliktu a dramatu. Dále můžeme využít vytvořených "osobních klasifikací" neshod k porovnání s typy konfliktů v přečtené vážné literatuře nebo s dramatickými situacemi podle Poltiho apod. (vybráno z níže uvedené knihy).

Ad 2

V tomto případě nehledáme příležitost k integraci v učivu, ale využíváme toho, že učivem OSV jsou praktické životní dovednosti, které lze nalézt také v metodách a formách vyučování, resp. v navozených procesech učení.

Princip učení se předmětu prostřednictvím herních aktivit typických spíše pro OSV - to znamená, že do výuky předmětu vnášíme obvykle herní, často i zábavné a relaxující prvky. Např. herní aktivitu "Místa si vymění" (sloužící v OSV k seznamování, rozproudění, ale i k nácviku koncentrace, postřehu a zvládání situací prohry atd.) spojíme s reagováním na čísla. Místo výzvy "Místa si vymění ti, kteří mají modré džíny" voláme "Místa si vymění dělitelé čísla 12." (technika M. Kvasilové ze 3. ZŠ v Kolíně). I při matematickém obsahu je zřejmé, že technika stále slouží k rozvíjení některých cílů OSV (kognitivní funkce, výkon v zátěži atd.), o nichž je pak s hráči možné v reflexi též hovořit. Navíc je praktická a týká se osobně každého. Ne tedy matematické učivo, ale v matematice méně obvyklá metoda zajistí integraci OSV a předmětu.

Princip tématu OSV ukrytého ve všeobecně použitelných (nespecifických) praktických metodách výuky předmětu. Tady nejde ani tak o herní aktivity, ale o jiné metody, které vyžadují, aby žák při učení (obvykle bez ohledu na typ předmětu) současně použil nebo rozvinul jisté osobní či sociální dovednosti. Typickým příkladem bude zřejmě forma kooperativního učení (se skutečným zapojením všech), která nutně vyžaduje od žáků efektivní komunikaci (a také je takové komunikaci učí). Nebo reflektující zhodnocení žákových komunikačních kvalit při monologickém vystoupení, např. při prezentaci referátu z učiva předmětu.

Princip tématu OSV ukrytého ve specifických praktických metodách výuky určitého předmětu. Příležitosti se najdou často ve výchovách, které jsou profilovány metodami zrcadlícími jisté lidské činnosti. Např. v tělesné výchově, kde základní klíčovou, specifickou metodou je pohyb člověka a s ním spojené prožitky. To lze znamenitě využít nejen např. k tréninku fyzické vůle, ale i k reflexi toho, jak ve svém životě nakládáme s vůlí (v OSV téma seberegulace apod.). V chemickém či biologickém praktiku musím zase při práci např. překonávat strach či nechuť k odéru laboratoře, k určitému preparátu, musím být velmi přesný v pohybech (jemná motorika) atd. A opět - taková činnost je osobní a praktická. Zbývá tedy jen udělat si čas alespoň na krátkou reflexi nechemických témat, tedy OSV.

Princip zpracování tématu OSV specifickou praktickou metodou výuky předmětu. Na rozdíl od předchozího typu, kdy metodu užíváme primárně v učivu předmětu a sekundárně k učení OSV, zde to naopak znamená, že typická metoda předmětu je využita přímo k výuce tématu OSV. Například kresba mého "já" ve výtvarné výchově nebo třeba vyťukání rytmu mé komunikace s nejlepším kamarádem v hudební výchově. A to ani nemluvíme o možnostech metod dramatické výchovy, kde hraní rolí znamená modelování i našeho života takřka v poměru 1 : 1.

Princip témat OSV v reálně-nereálných činnostech, jimiž se žáci učí předmětu, např. v simulacích a v hraní rolí. Tyto metody můžeme považovat v podstatě i za "praktické nespecifické" (osobité jsou jen pro dramatickou výchovu). Přesto je tu uvádím zvláště právě pro jejich potenciál tvořit fiktivní modely (laboratoř, ale založená na klamu, na práci s "fiktivními preparáty"). Pro integraci učiva OSV a předmětu je výhodné, pokud je učební látka převoditelná do situací. Můžeme tedy modelovat simulační hru, kdy se v angličtině učíme krokům efektivního řešení (fiktivního, ale třeba i skutečného) konfliktu. Praktická a zosobněná tato činnost bude. Nezapomeňme tedy ještě na reflexi nejen jazykové, ale i komunikační a osobní stránky učení.

Literatura a použité zdroje

[1] – VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. Kladno : AISIS, 2006.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Doc. PhDr. Josef Valenta Csc.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Osobnostní a sociální výchova