Odborný článek

Ekoškola

Anotace

Ekoškola je flexibilní vzdělávací program Sdružení Tereza vhodný pro jakoukoli základní či střední školu. Cílem programu je posun teoretické výuky environmentální výchovy k praktickým činnostem zaměřeným na ekologizaci školy a ochranu a zlepšení životního prostředí v jejím okolí. Důraz klade na aktivní zapojení a spolupráci žáků. Program je plně v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání a lze ho zařadit do různých oblastí ŠVP.

Program Ekoškola je mezinárodním programem, do kterého je zapojeno 20 000 škol z 37 nejen evropských zemí. Mezinárodním koordinátorem je FEE (Nadace pro environmentální vzdělávání), v České republice je to Sdružení Tereza spolu s brněnskou Lipkou, která má na starosti tyto aktivity v Jihomoravském kraji. Školy, které se do projektu zapojí a naplní všechna kritéria, získají mezinárodní titul Ekoškola a vlajku. Neznamená to však, že tím jejich aktivity končí, naopak se musejí dále rozvíjet a po dvou letech titul opět obhájit.

Cílem programu Ekoškola je posun teoretické výuky environmentální výchovy k praktickým činnostem zaměřeným na ekologizaci školy, ochranu a zlepšení životního prostředí v jejím okolí. Program přispívá k výchově žáků k udržitelnému rozvoji.

Program Ekoškola je plně v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání a lze ho zařadit do různých vzdělávacích oblastí ŠVP. Může se objevit v různých předmětech při utváření a rozvíjení klíčových kompetencí. Plněním sedmi kroků se zařazením projektu do ŠVP stane každodenní součástí výuky. Projekt také nabízí průřezová témata (energie, voda, odpady, prostředí školy), ke kterým právě vznikají nové pracovní listy.

Začněme sedmi kroky, které je potřeba v rámci programu realizovat. Ukážeme si, jaké klíčové kompetence lze pomocí nich utvářet a jak je tyto kroky napomáhají rozvíjet.

1. krok

Založení pracovního týmu Ekoškoly, který bude zajišťovat koordinaci aktivit v rámci programu a hodnocení jejich plnění. V týmu musejí být zastoupeni žáci, učitelé, vedení školy, provozní zaměstnanci i rodiče či místní úřad. Aby takto složený tým fungoval opravdu jako motor celého programu, musejí všichni spolupracovat, diskutovat, rozhodovat a hodnotit. Tento krok vede k utváření sociálních, personálních i komunikativních kompetencí. Dále rozvíjí i kompetence občanské, jak můžeme demonstrovat na příkladu základní školy Komenského ve Vítkově, kde byli do Ekotýmu v rámci občanské nauky voleni zástupci ze všech ročníků. Takových voleb lze pak samozřejmě využít v oblasti Člověk a společnost, konkrétně ve vzdělávacím oboru Výchova k občanství. Žáci díky vlastní účasti pochopí principy demokratických voleb a jejich smysl.

V Základní škole v Mohelně se členy Ekotýmu stali žáci z dětského parlamentu. S týmem spolupracují tzv. "ekologičtí aktivisté" (celkem 40 žáků). Tito dobrovolníci pomáhají s realizací jednotlivých kroků a plánů v projektu a podílejí se na hodnocení akcí.

2. krok

Analýza ekologického stavu školy se týká čtyř témat:

  • odpady
  • energie
  • voda
  • prostředí školy

Žáci mají za úkol zjistit, zaznamenat a zhodnotit současný stav školy právě z hlediska těchto čtyř témat. Na základě zjištěného stavu pak stanovují reálné cíle vedoucí k jeho zlepšení, a tedy i ke zvýšení vlivu školy a jejího dopadu na životní prostředí. Důležité je, aby se na analýze co největší měrou podíleli sami žáci za pomoci pracovních listů (viz příloha) programu, které si mohou spolu s učiteli upravit pro potřeby konkrétní školy.

Při provádění analýzy spolu musejí spolupracovat nejen žáci z jedné třídy, ale i jednotlivé ročníky a učitelé. Analýzu je možné provádět na 1. stupni v rámci vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, na 2. stupni v rámci oblasti Člověk a svět práce - v závislosti na tématu - např. pěstitelské práce, provoz a údržba domácnosti. Základní údaje lze získávat i mimo vyučovací předměty a následně je zpracovávat v rámci vzdělávací oblasti Matematika a její aplikace - závislosti, vztahy a práce s daty, či v oblasti Informační a komunikační technologie - zpracování a využití informací.

U žáků se rozvíjejí kompetence k řešení problémů, jak dokazuje příklad ze základní školy v Žimrovicích, kde si žáci při tvorbě analýzy všimli náhlého zvýšení spotřeby vody a plynu v uplynulém roce a vydali se pátrat po příčinách. Tím, že žáci musejí spolupracovat, diskutovat nad výsledky a vyvozovat závěry, rozvíjejí se kompetence sociální, personální i komunikativní.

V Základní škole Generála Janouška v Praze 9 se díky úsporným opatřením, která navrhli žáci - po provedení analýzy školy v rámci programu Ekoškola - podařilo snížit spotřebu energie a vody o téměř 23 %. Uspořenou částku škola využila na obnovu školní zahrady, kde vznikla učebna pod širým nebem a školní naučná stezka.
V Základní škole v Mohelně napsali žáci devátých tříd dopis panu řediteli, ve kterém ho žádali o výměnu obyčejných žárovek za spořivé. Žádost podpořili svými výpočty, kolik ušetří energie a tedy i peněz.

3. krok

Plán činností, jehož sestavení následuje po vyhodnocení výsledků analýzy, ve většině škol provázali se školním vzdělávacím programem, zařazením činností do výuky různých předmětů. Úkoly vyplývající z plánu učitelé zapracovali do svých osnov EVVO. V ZŠ v Milíně se do tvorby plánu činností zapojila celá škola. Plán byl utvářen formou skupinové práce.

Pracovní týmy jsou skupiny, v nichž jsou zastoupeni mladší i starší žáci, společně určují cíle a způsoby, jakými jich lze dosáhnout, a co k tomu bude zapotřebí. Hlavní podíl na sestavování plánu zde mají žáci. Dospělí je v této činnosti pouze usměrňují, dávají jim podněty k dalšímu přemýšlení a určují osoby, které budou zodpovídat za dané úkoly.

V Základní škole v Rosicích je environmentální výchova již od roku 2002 komplexně začleněna do všech předmětů. Plán EVVO je členěn do jednotlivých měsíčních témat, kterými se v různých předmětech zabývají všechny třídy. Jejich práce a výstupy se průběžně vystavují na nástěnkách. Žáci mimo jiné navštěvují výukové programy ekocenter, někteří se účastní i pobytových programů v terénních střediscích ekologické výchovy.

Školy se musejí rozhodnout pro alespoň dvě z daných témat a ve vztahu k výsledkům analýzy si stanoví cíle a úkoly, které povedou ke zlepšení ekologického stavu školy. Důležité je, aby se na sestavování plánu podíleli žáci a aby stanovené cíle byly reálné.

Obrázek
1. Obrázek

4. krok

Monitorování a vyhodnocování dává projektu důvěryhodnost. Zároveň rozvíjí i schopnost žáků posuzovat výsledky činností, pozorovat pokroky, hodnotit neúspěchy a identifikovat jejich důvody. Vyhodnocování tedy plní svou funkci při utváření kompetencí k učení. V rámci tohoto kroku ve škole například pověsí plán činností na nástěnku a každý má možnost sledovat plnění úkolů. Dalším příkladem vyhodnocení je uspořádání ekologické konference. Takovou konferenci uspořádali pro celou školu v Základní škole Bratrství Čechů a Slováků v Bystřici pod Hostýnem, žáci zde referovali o svých projektech.

5. krok

Prvky environmentální výchovy se, ať chceme či nechceme, objevují v různých předmětech. Tato výuka by měla přispět:

  • k pochopení smyslu a důležitosti šetření energií a vodou
  • k třídění, recyklaci a zmenšování objemu odpadu
  • ke stavu okolního prostředí, tedy cest vedoucích k udržitelnému rozvoji

K tomu, aby environmentální výchova byla úspěšná, je potřeba, aby měli žáci dostatek informací z oblasti ekologie v pravém slova smyslu. Právě informace z přírodovědných předmětů, tedy na 1. stupni z oblasti Člověk a jeho svět a na 2. stupni z oblasti Člověk a příroda, jsou základem pro pochopení důležitosti ochrany životního prostředí a udržitelného života. Účinným nástrojem při vytváření souvislostí mezi informacemi z těchto předmětů a důležitostí ochrany životního prostředí jsou průřezová témata, jakými jsou Enviromentální výchova (ekosystémy, základní podmínky života, lidské aktivity a problémy životního prostředí, vztah člověka k prostředí) či Osobnostní a sociální výchova (rozvoj schopností poznávání, kreativita, komunikace, kooperace a kompetice, řešení problémů a rozhodovací dovednosti, hodnoty, postoje).

Zajímavě pojali téma recyklace papíru pro 1. stupeň v Základní škole v Mohelně, kde roli učitelů na sebe vzali žáci z devátých tříd - projekt "Žáci v roli učitelů". V rámci tohoto projektu měli starší žáci za úkol naučit žáky všech tříd 1. stupně správně třídit odpad a vysvětlit jim smysl recyklace.

Průřezová témata pomáhají při utváření a rozvíjení všech klíčových kompetencí a navíc vyžadují spolupráci více učitelů.

V rámci programu se v tomto roce budou testovat nové pracovní listy využitelné právě pro průřezové téma Environmentální výchova, a to z okruhu témat Energie, Voda, Odpady, Životní prostředí školy. Připravují se i další. Školy, které se do programu zapojily či zapojí před vydáním těchto listů, je dostanou zpětně.

6. krok

Informování a spolupráce jsou ideální příležitostí k rozvoji komunikativní kompetence. O svých aktivitách žáci informují prostřednictvím nástěnky věnované programu, ve školním časopise a na webových stránkách školy. Příspěvky a články mohou žáci vytvářet v rámci oblasti Jazyk a jazyková komunikace - český jazyk a literatura. Výtvarné ztvárnění nástěnky je možné realizovat oblastí Umění a kultura (výtvarná výchova). Tento krok nutí školu ke zviditelnění se. Většina škol využívá k tomuto účelu místní a regionální tisk. Některé školy uspořádaly výstavu, jiné třeba "Den činu".

V Základní škole v Dobřanech v rámci Dne činu uspořádali akci "Jak na Tetrapak". Škola během několika měsíců sbírala tetrapakové obaly, ze kterých pak žáci stavěli soutěžní objekty. Protože se ve městě tetrapak nesbírá, byla tato akce velmi užitečná. Po skončení soutěže škola odevzdala do sběrny vše, co její žáci nastřádali.

K propagaci využívá škola v Dobřanech rozhlasových Ekookének. V pravidelných relacích ve školním rozhlase žáci informují celou školu o průběhu projektu, o zajímavostech z okolí nebo vyhlašují soutěže pro ostatní žáky. Informace jsou pak také umístěny na speciální nástěnce. Podobný systém ekookének má i Základní škola Antonína Sochora v Duchově.

Všechny tyto aktivity mohou škole pomoci při navazování spolupráce s rodiči a s podnikateli. Pro školu je také výhodné rozvíjet spolupráci s organizacemi, které pro žáky připravují besedy (ČHMÚ, odbory životního prostředí, velvyslanectví, čističky odpadních vod apod.). V neposlední řadě je možné navázat spolupráci s Ekoškolou z jiné země a využít komunikace s ní v oblasti Jazyk a jazyková komunikace - obor Cizí jazyk.

7. krok

Ekokodex je popis konkrétních jednání, činností a zásad s ohledem na životní prostředí, které mohou vykonávat a dodržovat všichni žáci a zaměstnanci školy. Takové zásady si mohou žáci osvojit a přenést i do podmínek rodiny. Ekokodex je ve škole vyvěšen na společné nástěnce a je průběžně doplňován. Může být zveřejněn i v místním tisku.

Jak si s tvorbou Ekokodexu poradili v různých školách? Někde si vytvořili dílčí třídní Ekokodexy, které daly základ celoškolním zásadám. Jinde byly základem Ekokodexu návrhy z jednotlivých tříd.

Vzhledem k tomu, že Ekokodex by měl být výsledkem vyjednávání co největšího počtu žáků a zaměstnanců školy, rozvíjí se při jeho tvorbě:

  • kompetence občanské (ty navrhují body týkající se respektu k životnímu prostředí, uměleckým ztvárněním Ekokodexu projevují smysl pro kulturu a tvořivost, učí se vytvářet zákony a dodržovat je)
  • kompetence sociální a personální i komunikativní (diskutují, učí se respektovat názor druhých a vyjádřit svůj)
  • kompetence k řešení problémů (žáci obhajují své návrhy, volí vhodné způsoby obsahu a vzhledu Ekokodexu, snaží se najít podobné zásady a spojit je do jedné)

Ekokodex je možné vytvářet v rámci různých vzdělávacích oblastí:

  • Člověk a jeho svět
  • Člověk a společnost (Výchova k občanství)
  • Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura)
  • Umění a kultura (Výtvarná výchova).

Příkladem tvorby Ekokodexu je vyhlášení soutěže v Základní škole v Rosicích. Učitelé prvního i druhého stupně se Ekokodexu věnovali v různých hodinách (prvouka, výtvarná výchova, rodinná a občanská výchova). Nejlepší práce z třídních kol postoupily do školního kola, kde komise vybrala vítěze z obou stupňů. Protože se nakonec nedohodli na tom, že by některá práce vystihovala všechno, udělali z prací koláž.
Jiným způsobem se s tvorbou Ekokodexu vypořádali v Základní škole v Rokycanech. Tam proběhly v šestých ročnících besedy, při kterých žáci navrhli pravidla ekologického chování. Tyto návrhy předali do ostatních ročníků, kde se k pravidlům vyjádřili a případně je doplnili. Po úpravě vznikl školní Ekokodex, který žáci prvního stupně vyzdobili.

Obrázek
2. Obrázek

Program Ekoškola koordinuje Sdružení TEREZA, Haštalská 17, 110 00, Praha 1, tel.: 224 816 868, www.terezanet.cz

Tento program je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a magistrátem hl. m. Prahy.

Partnery programu jsou Provident Financial, s.r.o. a Nadační fond Veolia.

Ilustrace: Jan Smolík

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
45.9 kB
PDF
Pracovní list

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jitka Krbcová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Enviromentální výchova