Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Inspirující literatura pro vzdělávací obor Výtvarná výchova
Odborný článek

Inspirující literatura pro vzdělávací obor Výtvarná výchova

12. 4. 2007 Základní vzdělávání
Autor
PaedDr. Markéta Pastorová

Anotace

Autorka představuje dvě inspirativní publikace které poskytnou vhled do východisek pojetí Výtvarné výchovy a aplikace jednotlivých etap tvůrčího procesu do školní praxe.

Jako inspirující literaturu k hlubšímu vhledu do oblasti Umění a kultura a k pochopení teoretického zázemí pro koncepci Výtvarné výchovy v rámcových vzdělávacích programech pro základní vzdělávání a gymnázia je možné využít publikaci Jaroslava Vančáta Poznávací a komunikační obsah výtvarné výchovy v kurikulárních dokumentech, kterou v roce 2003 vydalo Sdružení MAC.

Hutný text 30stránkové publikace nabízí možnost si kdykoliv osvěžit a připomenout argumenty pro nepostradatelnost výtvarné výchovy ve vzdělávání, důležitost uměleckého procesu pro poznání a komunikaci i důvody, proč byl obsah výtvarné výchovy rozšířen i za oblast umělecké tvorby. Vysvětleny jsou rovněž pojmy vizuálně obrazné vyjádření a vizuálně obrazné vnímání i vztah neuměleckých a uměleckých prostředků. Poslední kapitola se pak ve stručnosti ještě pro náročnější čtenáře zabývá sémantickým přístupem k vizuálně obrazným vyjádřením.

Další inspirující publikací je pak Výchova k tvořivosti ve Školním vzdělávacím programu (Praha 2006) taktéž od Jaroslava Vančáta, vydaná v rámci grantu EduArt s podporou MŠMT ČR a Evropského sociálního fondu.

Publikace přímo navazuje na podstatné a progresivní myšlenky Rámcových vzdělávacích programů (konkrétně odkazuje na ty části dokumentu, kde je tvořivost přímo zmiňována) a skrze definování změny, kterou by měla kurikulární reforma přinést, odhaluje význam rozvíjení tvořivosti v systému vzdělávání.

Text se tak stává základním teoretickým východiskem proto, aby se tvořivost (výchova k tvořivosti) nestala jen formálním či "vyprázdněným" pojmem, ale aby mohla být přijata jako metoda, která systémově napomůže realizaci školních vzdělávacích programů a vnese do vzdělávacího procesu důležitou a celoživotně uplatnitelnou metodu poznání, založenou na využívání osobního tvůrčího potenciálu každého žáka.

Skrze nabízenou metodu tvořivosti dochází k definování podstatných článků kurikulární reformy (zainteresovanost žáka v procesu výuky; komplexnost vzdělávacích obsahů; proměna postavení učitele a týmu školy - s. 10) a otvírá možnost k reformě přistupovat nikoliv jako k autoritou státu zadanému úkolu, ale jako k výzvě k reflexi školy jako instituce. Je pak na osobní zodpovědnosti každého pedagoga, zda bude školu pojímat tak, jak tomu bylo dosud, či tak, jak změna společenských podmínek a nároků na vzdělání příštích generací vyžaduje, tedy jako "učící se organizaci".

Za zcela zásadní je možné považovat obsah V. kapitoly Systémová podpora tvořivosti žáků.

V úvodní části Dosavadní a nastupující role žáka autor na příkladu školního prostředí dobře vysvětluje přínosy pluralismu pro rozvoj osobnosti žáka. Pro úplnost je možné ještě podotknout, že stejnou šanci pluralismus přináší i pro rozvoj osobnosti učitele. Nelze ani jinak, neboť škola jako "učící se organizace" je na vzájemné spolupráci žák-učitel-učitel-žák založena.

To, že tvořivost, snažící se najít své místo ve vzdělávání, "pochází" z uměleckých oborů, bylo vždy celkem bez problémů přijímáno, pro vzdělávácí proces však dosud nebyly pojmenovány a systematizovány její "etapy" tak, aby z tohoto procesu nebyl nikdo předem vyloučen. (Často se tak dělo na základě "označení" žáka za talentovaného či netalentovaného, a to jen z moci "autority učitele" znajícího spíše předepsané učivo, než svého žáka).

Etapám tvořivosti je věnována pozornost v jednotlivých kapitolách (Uvědomění tvořivé podstaty své osobnosti; Sebepřesah skrze označení - experimentální praxe; Výsledek činnosti jako autorský produkt; Ověřování výsledků - interpretace a komunikační uplatnění; Portfoĺio jako doklad cesty), které jsou pro pochopení možností její aplikace a využití v každodenní školní praxi zcela zásadní a rozhodující.

V kapitole Ověřování výsledků - interpretace a komunikační uplatnění se pak opět vhodně přibližuje rozdíl mezi univerzalistickým a pluralistickým přístupem a jejich důsledků pro "dosahování pravdivého poznání".

Portfolio je v současné době velmi často užívané slovo, zvláště pak v souvislosti s evaluačním procesem. Má-li však být portfolio skutečným "dokladem cesty", nikoliv jen založenými a pro kontrolní orgány připravenými výstupy, není možné jeho vznik a naplňování oddělit od tvůrčího procesu. Podstatné je i to, že kvalita portfolia může reflektovat vzdělávací proces z hlediska tvořivosti nejen pro žáka, ale i pro učitele, přestože tím nejdůležitějším portfoliem učitele "...se stává každé žákovo sebeuvědomění tvořivého přírůstku své osobnosti a tedy i všechny osobnosti, které jeho přičiněním na škole vznikly, byly odhaleny, vytvořeny a odeslány na dráhu takto otevřeného, svobodného života." (s. 28).

Publikace se svým pojetím a obsahem obrací na učitele-čtenáře se zájmem rozvíjet svoji schopnost "nekončící reflexe" i odvahu a chuť dále zrát nejen profesně, ale i jako lidská bytost.

Publikace byla v souhlasu se zacílením projektu distribuována celorepublikově na mimopražské školy II. stupně, na pedagogická centra a vzdělávací zařízení. Její text je možné si stáhnout ve formátu PDF na adrese www.eduart.cz/stranky/SVPTvorivostEduArt.pdf (na portálu www.eduart.cz, v rubrice Metodické materiály).

Literatura a použité zdroje

[1] – VANČÁT, J. Poznávací a komunikační obsah výtvarné výchovy v kurikulárních dokumentech. Praha, 2003.
[2] – VANČÁT, J. Výchova k tvořivosti ve Školním vzdělávacím programu. Praha, 2006.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PaedDr. Markéta Pastorová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Výtvarná výchova 2. stupeň