Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Nový pohled na osobní vzdělávací prostře...

Nový pohled na osobní vzdělávací prostředí

2. díl seriálu Otevřené formy dalšího vzdělávání učitelů dále rozvíjí problematiku kreativního výukového prostředí, naznačuje, že tradiční eLearning je překonaný a předkládá představu, že pro růst kvalifikace našich učitelů je třeba podporovat otevřené kooperativní aktivity umožňující rozvoj osobního vzdělávacího prostředí zúčastněných.

V minulém článku Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí jsem se pokusil naznačit, jak by měl vypadat osobní vývoj jedince na cestě za poznáním v otevřeném prostředí počítačových sítí. Pro pochopení struktury dynamicky se vyvíjejícího prostředí, v němž se veškeré vzdělávání uskutečňuje, byl použit model Diany Oblinger, který odděluje otevřené prostředí sociálních sítí od prostředí prvoplánově výukového (reálné + virtuální) a označuje ho jako kreativní. Tento model, ač teprve 6 let starý, lze použít pouze pro orientaci a pouze s vědomím, že hranice mezi těmito prostory jsou stále rozmazanější. Mobilní technologie významným způsobem ovlivňují reálné výukové prostředí a existuje dokonce skupina odborníků, kteří tvrdí, že virtuální vzdělávací prostředí (VLE) v podobě tradičního eLearningu začíná zanikat a přesouvá se do prostředí kreativního.

Podobné názory jsou kontroverzní a zatím ojedinělé. Podívejme se ale přesto na to, kdo to říká a jak to myslí.

Zdá se, že výměnu názorů na toto téma odstartoval profesor Michael Wesch z Kansas State University, který se na jaře 2007 ve svém úvodním kurzu kulturní antropologie rozhodl nepřednášet a se všemi studenty realizoval projekt, v němž jim dal možnost se vyjádřit, co jim na současném školském systému vadí (viz Encyclopaedia Britannica a škola 2.0 – část II). Výsledek předčil očekávání. Já sám jsem ho (spolu s několika dalšími podobnými výpověďmi) při různých příležitostech ukazoval již mnohokrát.

 

Michael Wesch se stal slavným. Kromě mnoha jiných byl na podzim 2009 pozván na konferenci ALT-C (Association for Learning Technology) do Manchesteru. V jejím rámci se uskutečnila též panelová diskuze nazvaná The VLE is dead, kde několik zástupců britských vysokých kol vyjádřilo přesvědčení, že tradiční (již 10 let starý) způsob kombinování prezenční (často frontální) výuky s online podporou LMS (jako je třeba Moodle) je překonaný. Tento přístup, často označovaný jako blended learning, je totiž orientován výhradně na přímé řízení výukových činností. Záznam akce trvá přes hodinu. Zájemci, kteří si najdou čas, budou odměněni pověstným britským humorem.

O rok později se na ALT-C v Nottinghamu objevil jako zvaný řečník jeden z vedoucích představitelů britského eLearningu Donald Clark (momentálně ve vedení Ufi learndirect) s přednáškou Don't lecture me (Nepřednášejte!). Je to dost velká odvaha formou přednášky sdělit 600 převážně vysokoškolských pedagogů, že frontální výklad je nástroj středověku a v dnešním světě pro něj není místo. Záznam (bohužel opět hodinový) je zde.

Donald Clark podává přehled historického vývoje přednášek a dospívá k názoru, že současný systém používaný na mnoha vysokých školách je neefektivní. Profesor, který často ani není pedagogem, vykládá studentům látku, jež je v učebnici a kterou z výkladu často nepochopí. Je to totéž, jako když si pustí přednášku na videu. Výuku lze realizovat mnohem efektivněji pomocí interaktivních cvičení. Ohlas, hlavně na Twitteru, byl značný.

Jednu z nejfundovanějších reakcí napsal profesor vzdělávacích technologií Pedagogické fakulty University of Plymouth Steve Wheeler (Donald .... Duck!). Je to člověk, jehož stojí za to sledovat. Byl, mimochodem, prvním vystupujícím na výše zmíněném panelu The VLE is dead. Kromě mnoha dalších aktivit přednáší pravidelně v Liberci na Neisse University. V poslední době jsem se s ním setkal opakovaně, např. jako se zvaným hostem interview Steve Harnagona na LearnCentral (The Future of Web 2.0 Technologies in Learning). Ve svém blogu Learning with 'e's pravidelně reflektuje téměř vše, co ve světě vzdělávacích technologií stojí za zmínku. Doufám, že je to dostatečné doporučení k tomu, abyste se o něj zajímali i vy. Ale nemusíte, od čeho máte mě!

Problematice vývoje tradičního eLearningu v podmínkách současného rozmachu mobilních technologií se Steve Wheeler věnuje celkem často. Naposledy 19. dubna v článku New blends in learning (Nové vzdělávací směsi). Kdo zná termín blended whiskey, bude jistě schopen mnohem snadněji pochopit jeho inovativní chápání blended learningu jako prostředí, v němž jsou všechny komponenty vzájemně propojeny. Budu přesně citovat:

„Blended learning (v zavedeném tradičním smyslu) představuje kombinaci vzdělávacích aktivit, které vedou studenty k učení přímo ve třídě i distančně obvykle prostřednictvím technologií. Tvrdím, že toto pojetí blended learningu – minimálně jako koncepce – je zastaralé, protože hranice mezi lokálním a distančním jsou stále méně patrné. Nedostatky vzdáleného přístupu byly překonány. Mí studenti dnes pracují bez ohledu na čas v prostoru, který přesahuje školu a domov. Používají tytéž, nebo podobné, technologie doma, ve škole, na cestě – kdykoli je třeba. Na místě záleží stále méně a méně. Technologie jsou stále jednodušší, otevřenější a dostupnější. Studenti jsou spojeni se svými vrstevníky, učiteli a s výukovými materiály novým, ničím neomezovaným dynamickým způsobem. Proto je blended learning, v tradičním smyslu, termínem, jež ztrácí význam.“

Jinou celkem hezkou metaforu pro totéž použila mně velmi milá britská blogerka Laura Layton-James. I ona se profesionálně věnuje eLearningu. Pracuje ve firmě připravující na zakázku online kurzy pro vzdělávání zaměstnanců. Její článek nese název „Otevírání oplocené zahrady“ (Opening up the wallet garden). Říká: „Nezapomeňme, že mezi VLE a PLE (osobní vzdělávací prostředí) lze snadno vytvořit průchod. Například diskuzi z uzavřeného prostředí kurzu (oplocená zahrada) lze otevřít nebo rovnou přesunout do sociálních sítí (Facebook, Twitter). Studenti mohou snadněji sdílet zdroje, vkládat fotografie a videa, komentovat a diskutovat. S konečným výsledkem se pak třeba zase vrátí do VLE. Fantazii se meze nekladou.“

Závěr je tedy velmi prostý. Vůbec nemá smysl nic zavrhovat. Jde jen o to aplikovat vždy ten správný postup. Je přece také celá řada charismatických přednášejících, kteří jsou schopni vyvolat zájem studentů a látku vysvětlit lépe než interaktivní cvičení. Je celá řada situací, v nichž se nejlépe hodí dovést žáky k cíli v prostředí VLE. A vše se dá vhodným způsobem kombinovat.

Konstatuji, že právě příprava našich učitelů by měla být do budoucna vždy koncipována tak, aby se do aktivit, byť byly prvoplánově připravovány jako VLE, mohli zapojovat všichni. Aby žádné materiály nebyly dostupné jen někomu. Aby každý, kdo bude mít zájem, mohl studovat, ale i najít někoho, kdo bude ochoten mu pomoci. Aby každý náš učitel mohl budovat své vlastní osobní vzdělávací prostředí a podílel se na rozvoji ostatních.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám