Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > 2D kódy ve výuce
Odborný článek

2D kódy ve výuce

16. 5. 2011 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Základní informace o výukovém využití jedné z forem rozšířené reality v podobě "chytrých" 2D kódů.

O rozšířené realitě (ang. Augmented Reality) psal Učitelský spomocník již několikrát. Jsou to typicky takové aplikace, které při splnění určitých podmínek vkládají přímo do obrazu sejmutého kamerou grafiku generovanou počítačem (viz Zapomeňte! vzkazuje Dede, Horizon Report 2010). Ta „pravá“ rozšířená realita bývá aktivována identifikací shody skutečného sejmutého obrazu s obrazem předpokládaným (uloženým jako vzor v paměti počítače), často doplněná kontrolou správné polohy prostřednictvím GPS. Existuje ale možnost, jak rozšířenou realitu v zjednodušené podobě celkem snadno vyzkoušet již v podmínkách současného vybavení škol.

Jde to pomocí tzv. 2D plošných čtvercových kódů vytvářejících obrazce, které lze v sejmutém obraze bez větších problémů identifikovat. Existují v několika různých verzích. Princip je u všech stejný. Jedná se o metodu umožňující do matice černých bodů na bílém pozadí zakódovat textovou informaci, která může být interpretována třeba jako odkaz na web nebo na objekt, který se má zobrazit na místě, kde je kód v obrazu umístěn. V zásadě je možno jako reakci na rozeznání kódu v sejmutém obraze spustit libovolnou předem definovanou akci.

2D kódy byly původně vyvinuty v polovině 90. let v Japonsku jako náhrada čárového kódu pro potřeby rychlé identifikace jednotlivých dílů ve výrobě aut. Dnes v této oblasti existuje celá řada patentů, ale některé verze jsou naštěstí volně dostupné. K nejpoužívanějším patří QR kódy (Quick Response Codes) a Semacode. Typicky v sobě skrývají odkaz na webovou adresu, ale ve spojení s mobilním telefonem umějí také zavolat na dané telefonní číslo, poslat SMS apod.

kody

2D kódování se postupně rozšířilo po celém světě. Jeho obliba stoupá hlavně proto, že je možno čtečku kódů snadno zabudovat i do aplikací běžících na mobilních zařízeních disponujících kamerou. A těch rychle přibývá (viz Svět vzdělávacích technologií na začátku roku 2011). Umějí ho, mimochodem, číst i některé chytré objekty, jako např. králík Nabaztag z Horizon Reportu 2009.

Vyzkoušet si, jak kódování funguje, lze poměrně snadno. Nejprve je třeba kód vyrobit. Lze použít hned několik volně dostupných nástrojů – třeba Semacode Create (umí obě varianty – viz obrázek, na němž jsou kódy s adresou Učitelského spomocníka), Kaywa Free QR Code generator nebo Firefox plug in Mobile Barcoder. Velmi elegantní způsob výroby QR kódů je zabudován do Google zkracovače goo.gl. Stačí za libovolný jeho produkt do adresy přidat koncovku .qr (např. http://goo.gl/RMyKx.qr), a je hotovo. Vygenerovaný obrazec je pak třeba umístit tak, aby mohl být sejmut kamerou mobilního zařízení. Dejme tomu, že ho vytisknete na plakát zvoucí na nějakou akci. Zájemce na plakát namíří svůj „chytrý“ mobil a hned je přesměrován na web, jehož adresa se v kódu skrývá.

Něco velmi podobného může udělat učitel, chce-li žáky nasměrovat na určitou adresu. Vyrobí příslušný kód nebo kódy a vloží je do své prezentace, kterou promítá při výkladu ve třídě (hodí se i u přednášek na konferencích). Žáci si promítnutý obraz prostě vyfotí a doma si pak vše zpracují. Je celkem zřejmé, že v podmínkách práce na plnohodnotných osobních počítačích je asi vhodnější umístit inkriminovanou prezentaci s aktivními odkazy na web třídy nebo kamkoli, kde si ji mohou žáci kdykoli prohlédnout. U malých mobilních zařízení je situace trochu jiná. Vyfotit si kód a nechat si otevřít web, na který ukazuje, je daleko příjemnější.

Možností, jak využít funkcí, jež 2D kódy ve školách nabízejí, je mnoho. Představte si třeba výstavu diplomů, pohárů či jiných trofejí z různých akcí, kde jsou jednotlivé exponáty vybaveny kódy odkazujícími na videa se záznamem příslušného výkonu. Věřím, že vás jistě napadne i mnoho dalších aplikací. Následující video ukazuje, jak mohou QR kódy obohatit školní časopis.

QR Codes in School Yearbooks

 

Kromě běžných odkazů na webové aplikace se na ukázkách asi setkáte též s propojením kódů s 3D objekty. To je trochu složitější záležitost, která vyžaduje programování ve Flashi nebo v Javě. Výsledkem je pak skutečná integrace generovaného objektu přímo do sejmutého obrazu. Na pomoc je často využíván systém Adobe Air. Tuto problematiku však raději přenecháme odborníkům.

To poslední, co je třeba pro využití 2D kódů udělat, je instalovat do používaného mobilního zařízení vhodnou čtečku. Pro většinu z nich není problém najít volně použitelný software. U některých je již součástí systému. Vývoj jde v této oblasti tak rychle kupředu, že vám asi nezbude, než se s aktuálními možnostmi právě vašeho přístroje seznámit osobně. Totéž udělala i inspirátorka našeho dnešního tématu Vicki Davis, která 2D kódy ve své výuce již běžně používá. Vicki si totiž zakládá na tom, že bývá často první z učitelů, kdo ve svém Cool Cat Teacher Blogu zkoumá a komentuje technologické novinky. Učitelský spomocník již měl tu čest se s ní jednou setkat. Byla totiž hlavní organizátorkou projektu Flat Classroom, o němž informoval článek Plochá třída v placatém světě.

Její aktuální blogový příspěvek o využití QR kódů ve výuce je odkázán v připojených citacích. Na závěr vám doporučím ještě přehledovou stránku Augmented Reality in Schools webu Primary School Tools, který slouží pro sdílení vhodných výukových nástrojů mezinárodních škol. Najdete tam mnoho odkazů na další zajímavé zdroje.

Literatura a použité zdroje

[1] – DAVIS, Vicki. QR Code Classroom Implementation Guide. 2011. [cit. 2011-05-16]. Dostupný z WWW: [http://coolcatteacher.blogspot.com/2011/05/qr-code-classroom-implementation-guide.html].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Ondřej Neumajer
17. 5. 2011, 16:05
Rozšířená realita má velkou budoucnost a to zejména ve vzdělávání. Nedávno jsem byl fascinován pokrokem, který je již běžně dostupný. Kamarád zamířil svůj iPhone na oblohu - bylo sice 8 hodin večer, ale obloha byla stále velmi jasná jak za dne a já téměř žádné hvězdy neviděl - a spuštěná aplikace do pár vteřin rozpoznala hvězdy na obloze, graficky znázornila propojení hvězd do souhvězdí a jejich názvy. To je úžasný nástroj pro zkoumání noční oblohy.
ON
Lukáš Križko
17. 5. 2011, 16:30
Nebo i denní oblohy :-). Tuto aplikaci nabízí android již cca 2 roky a při letním táboření oslňuji své děti znalostí hvězd. Jen při tom pořád koukám na display :-D místo na oblohu. Třeba se to časem naučím a nebudu potřebovat pomocníka.
Bořivoj Brdička
17. 5. 2011, 16:35
Ty hvězdy to asi ukazuje jen na základě určení polohy. To pak také není pravá rozšířená realita. Ale pro výuku je to fantastické! My měli jen ten atlas noční oblohy, a tak bych souvězdí, co znám, spočítal na jedné ruce. Dnes jsem si do iPada stáhl něco vzdáleně podobného - Tour Wrist by Spark Labs. Člověku zůstává rozum stát. 360 stupňové podle místa zobrazované fotky - můžete se točit, kam chcete, a na dispeji vidíte to, co by tam bylo, kdybyste byli na místě samém. Nejen dokola, ale i nahoru a dolu! Budu si asi dlouho zvykat, že něco takového je vůbec možné.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Informační a komunikační technologie