Antonín Benjamin Svojsík patří mezi pedagogy, kteří se zapsali do povědomí celých generací především svou mimoškolskou činností. Dnešní terminologií bychom řekli, že se stali mimořádně známými a populárními především na podkladě svých aktivit v oblasti pedagogiky volného času a mimoškolní výchovy dětí a mládeže. Dnes už jen málokdo ví, že původním povoláním byl A. B. Svojsík učitelem tělocviku. Mnoho lidí ale ví, že se zapsal do myslí mnoha generací chlapců a dívek především jako "náčelník zakladatel" - zakladatel českého skautingu.
Antonín Svojsík se narodil 5. 9. 1876 v tehdy ještě samostatné, s Prahou nespojené obci Smíchov. Po vystudování učitelského ústavu učil na obecné škole ve Slivenci. Po absolvování odborného kursu pro učitele tělesné výchovy působil v letech 1901-1914 na žižkovské reálce, poté na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Byl aktivní v sokolské organizaci a v roce 1899 byl i spoluzakladatelem pěveckého kvarteta, s nímž následně absolvoval několik velmi úspěšných zahraničních turné. Protože byl nejmladším členem souboru, dostal přízvisko Benjamin, které navždy spojil se svým jménem. Když v roce 1938 zemřel, dal se jeho pohřeb srovnávat se státními pohřby. V průvodu od kostela sv. Ludmily na pražských Vinohradech až na Vyšehrad doprovázelo rakev na 3000 skautů a mnoho dalších účastníků.
S myšlenkami i výchovnými cíli britského skautingu se Svojsík poprvé seznámil z jara 1911. Natolik ho upoutaly, že již v červenci téhož roku odjíždí do Anglie, aby se osobně a bezprostředně seznámil s činností britských skautských oddílů. Sledoval jejich život v klubovnách, na vycházkách i při několikadenním táboření. Poznával novost a kouzlo skautského vůdcovského a družinového systému, kdy se mladí chlapci v klubovnách scházeli sami - bez toho, že by je neustále vedli a opatrovali dospělí. Oceňoval ušlechtilé a čestné cíle skautingu při jeho výchově charakteru, celoroční soustavnou a různorodou činnost, přikládání velkého významu hrám v mimoškolním zaměstnání dětí a obzvláště jeho pozitivní vztah k přírodě, k životu v přírodě a ve shodě s přírodou. Pozitivní výchova k přírodě a organizování nejrůznějších aktivit dětí a mládeže v přírodě byly pro Svojsíka nejcennější poznatky, s nimiž se z Anglie vrátil. V našich zemích se jednalo dosud o věci zcela neznámé. Po návratu přeložil z angličtiny knihu zakladatele skautingu Baden-Powella (s nímž navázal i písemný styk) Scouting for Boys a připravoval založení prvního českého skautského oddílu.
K založení oddílu složeného z žáků jeho žižkovské reálky přistoupil okamžitě po prázdninách. Skauting chápal jako nový směr výchovy české mládeže a jeho zaměření proto konzultoval nejen s dalšími odborníky (např. pedagogem prof. Čádou a odborníkem na školní tělocvik inspektorem Klenkou), ale i s četnými českými politiky (mj. s dr. K. Kramářem, prof. T. G. Masarykem, V. Klofáčem a F. Soukupem) či dalšími významnými osobnostmi (např. s A. Jiráskem). Původním záměrem A. B. Svojsíka bylo, aby skauting - který pro něho byl především výchovou charakteru - zavedla jako novou formu výchovy mládeže sokolská organizace. Zastával totiž názor, že dosavadní sokolská výchova dorostu, zaměřená převážně jen na tělesná cvičení, je pojata příliš úzce a jednostranně. Když však kontaktoval vedoucí funkcionáře Sokola, zaujala sokolská organizace pouze vyčkávací stanovisko, při kterém chtěla případné Svojsíkovy úspěchy či neúspěchy v nové výchově sledovat.
V roce 1912 vydal A. B. Svojsík práci s titulem Základy junáctví, výrazně již propagující výchovný systém skautingu. Označení českých skautů slovem "junák" navrhl a propagoval tehdejší zemský školní inspektor František Bílý. Český název Junák přijal Svojsík proto, že chtěl český skauting přiblížit českému prostředí a českým poměrům. Slovo "junák" pak mělo připomínat i hrdiny z jihoslovanské historie. V březnu 1912 se v Praze konal první vůdcovský kurs, o prázdninách pak již Svojsík tábořil s prvním skautským oddílem v lesích nedaleko Lipnice. Prvních 13 českých skautů se svým náčelníkem Svojsíkem tehdy táhlo po celé 4 dny 3 centy těžkou káru s táborovým vybavením více než 100 km do místa historicky prvního tábora. Úspěch tábora a jeho propagace v tisku i s fotografiemi ve vydané brožuře výrazně přispěly k dalšímu rozvoji českého junáckého hnutí.
O rok později byl organizován - vedle prázdninových táborů již řady i mimopražských oddílů - první veřejný skautský tábor v Praze na Císařském ostrově. Poprvé se na něm objevila i novinka a český přínos k pobytu v přírodě: stany s dřevěnou podsadou. Tábor měl především seznamovací a propagační poslání a pro odstranění nedůvěry k novému směru výchovy, propagujícímu delší, alespoň několikadenní táboření v přírodě při spartanských podmínkách, znamenal mnoho.
Protože Sokol junáctví jako výchovný směr mládeže nepřijal, byl Svojsíkem vytvořen Skautský odbor ve Svazu spolků a přátel pro tělesnou výchovu. Pro téměř lavinovité šíření junáctví byl ale již záhy - 15. června 1914 - založen samostatný skautský spolek s názvem Junák - český skaut. V lednu 1915 byl pak založen i český dívčí skauting.
První světová válka rozvoj junáckého hnutí omezila, ale nedokázala jej přerušit ani ukončit. Junácké oddíly vyvíjely nadále svoji činnost a vstupovali do nich noví mladí členové. Z roku 1916 se dochoval (a byl i knižně vydán) skautský táborový deník budoucího básníka Jiřího Wolkera.
Přestože skauti již dříve konali nejrůznější veřejné služby (např. pořadatelskou službu při představeních Národního divadla v pražské Šárce), výrazně se angažovali především v prvních dnech samostatného československého státu v roce 1918. Na Svojsíkovu výzvu se skauti postavili do služeb vzniklého Národního výboru a stali se prvními poslíčky a doručovateli jeho korespondence. Dokonce i první poštovní známky, kterými se frankovaly zásilky na území nového státu, nesly označení Pošta českých skautů.
V samostatném československém státu se skautské hnutí rozšířilo. Vznikly další organizace hlásící se k myšlenkám skautingu, mnohé z nich byly přímo spojeny s jednotlivými politickými stranami. Vedoucí úloha A. B. Svojsíka a jím založené organizace Junák - český skaut však nebyla otřesena. V červnu 1919 byla tato organizace transformována do Svazu junáků-skautů Republiky Československé, v jehož čele setrval nadále ve funkci náčelníka A. B. Svojsík. V čele skautské organizace byl až do roku 1938, kdy zemřel. Nedočkal se tak úředního zákazu skautské organizace, k němuž došlo v letech druhé světové války.
Skautské organizace byly po skončení války obnoveny, počátkem padesátých let však byla organizace totalitním režimem rozpuštěna. Znovu byla obnovena v období tzv. pražského jara v roce 1968, aby byla v následné normalizaci opět rozpuštěna. Při každém rozpuštění docházelo automaticky z politických důvodů i k perzekvování řady nejen funkcionářů, ale i prostých členů junácké organizace.
V současné době existující junácká organizace, bezprostředně navazující na úsilí i myšlenky svého náčelníka zakladatele, obnovila svoji činnost po listopadu 1989. Ve svém ústředí (Praha 1, Senovážné náměstí 24) může poskytnout zájemcům řadu metodických a informačních materiálů k organizování skautské výchovy. V roce 1996 byla na budovu bývalé žižkovské reálky (dnes v ní sídlí gymnázium) umístěna pamětní deska A. B. Svojsíkovi. Jeho portrét s nezbytným skautským kloboukem a skautskou lilií vyšel i na československé poštovní známce v roce 1991.
Prakticky všechny dosud v historii existující dětské a mládežnické organizace přebíraly (a stále přebírají) řadu prvků a metod, které vznikly a poprvé byly uplatňovány ve skautské organizaci a skautské výchově. Přínos skautingu pro výchovu mladých generací v průběhu 20. století je proto nepopiratelný a významně zasahuje i volnočasové aktivity dnešních dětí a mládeže.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.