Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Učíme děti zpívat: Správná výslovnost
Odborný článek

Učíme děti zpívat: Správná výslovnost

18. 12. 2012 Základní vzdělávání
Autor
Alena Tichá

Anotace

Kniha Aleny Tiché Učíme děti zpívat je určena pedagogům z mateřských škol a prvního stupně základních škol, vedoucím dětských sborů, studentům pedagogockých fakult a všem, kdo se zajímají o zpěv. Autorka na základě hlubokých znalostí a zkušeností připravila cvičení a hry, které vedou i tazvané nezpěváky k čistému zpěvu. Tato knížka chce inspirovat všechny, kteří chtějí zajímavým způsobem děti rozezpívat. Nabízí pomocí her tvořivý a neotřelý přístup v hlasové výchově pro děti od 5 do 11 let.

Správně vyslovené je z větší části i dobře zazpívané. Zřetelná výslovnost a pěvecká technika spolu těsně souvisí. Volbou hlásek a jejich řazením lze cvičit dech i znění tónu. Vhodným spojením hlásek se procvičí nejen mluvidla a pružnost dechových svalů (p, t, k, v, r), ale zároveň se aktivizují určité rezonanční oblasti. Například menge, minge, manga, mongo, ring, gong, Hongkong probouzejí znění tónu v kopuli; m, n, ň, z, i, e směřují tón do masky; u, o podporují propojení hlavové a hrudní rezonance; a uvolňuje hrdlo. Cílem je výrazná, ale vždy přirozená výslovnost, jejíž výcvik vychází z pocitu uvolnění.

Uvolnění artikulačního aparátu

Mají-li mluvidla účelně pracovat, musí se nejprve zbavit přebytečných napětí a deformací.

Hra na čertíka

Uvolnění mimických svalů, rtů a čelisti.

„Postrašte ostatní, jak by to udělali čerti. Tělo a hlava jsou mírně předkloněny, tváře ,visí‘ dolů, rty jsou povolené a vytvářejí čertovský zvuk.“

• Hra se může rozvinout do dialogu čertů.

Zatřesení hlavou ze strany na stranu (hlava je v mírném předklonu) navodí úplné uvolnění artikulačního a mimického svalstva. Obdobný pocit měkkého uvolnění svalů obličeje zažíváme, když si ráno vyčistíme zuby a vypustíme vodu z úst.

Všímejte si: Pokud se dětem nedaří uvolnění mimického svalstva, zkusí další hru Odfrknutí koně.

 

Odfrknutí koně

Uvolnění rtů, čelisti, aktivizace bránice.

„Víte, jak si odfrkne kůň? Zkuste ho napodobit.“

Podobný cvik jako hra na čertíka, jen vzduchový proud výrazněji „promasíruje“ rty a svaly kolem úst. S odfrknutím „prh“ se uvolní čelist a krční partie, aktivizuje se bránice.

Všímejte si: Daří se dětem povolit napjaté rty? Nemají je přitisknuté na zuby? Když děti mezi rty a zuby vytvoří vzduchovou bublinu, svaly se přirozeně uvolní, rty se od zubů „odlepí“.

 

Uvolnění čelisti a zúženého hrdla

Dolní čelist, kořen jazyka a hrdlo vytvářejí při zpívání jeden vzájemně propojený

svalový celek. Povolí-li zpěvák správně čelist, zpravidla pak pocítí i uvolnění v kořeni jazyka a v hrdle. U dětí je třeba pocit uvolněné čelisti pěstovat vědomě. Přitom si musíme uvědomit, co dětem brání ve správném uvolnění dolní čelisti:

• Děti nemají návyk řádně vyslovovat, zejména „šidí“ artikulaci vokálů.

• Chybně drží tělo:

– předsunují hlavu – mají napětí v zátylku,

– vysouvají a zvedají bradu – blokují volný pohyb čelisti a napínají svaly kolem hrtanu.

• Tlačí dechem do hlasivek – hrtan se zúží a vystoupí nahoru, čímž zablokuje pohyblivost  dolní čelisti a zřetelnou výslovnost.

• Chybně otvírají ústa – přední řezáky mají příliš rozevřeny. Ze samé snahy otvírají ústa vpředu „jako ptáček“, takže nemůže dojít k potřebnému oddálení stoliček „jako když kváká žába“.

Při chybném otvírání úst pouze vpředu se zužuje nadhrtanový prostor, hlas je plochý, bez barvy a jasu. Není vytvořen prostor pro rozeznění tónu. Zvuk se nešíří k hlavovým rezonancím, nerozeznívá kopuli a nemůže být zachycen v masce. Pro správné tvoření tónu je důležité otevření zadního prostoru úst, kdy se vyklene měkké patro a hrtan poklesne mírně dolů. Podmínkou je uvolněná čelist a „rozpuštěný“ kořen jazyka. Chybné otvírání úst si děti mohou ohmatat, přiloží-li si ruce na čelistní klouby. Vystoupí-li s otevřením úst na čelistním kloubu nápadná boule, pak děti pohyb čelisti přehánějí, „tahají“ bradu příliš dolů.

     Správně uvolněná čelist by měla udělat vláčný pohyb dolů a jen mírně dozadu.

Přiměřenost pohybu ověříme přiložením ukazováku nad čelistní klouby, kde v okamžiku správného otevření úst nahmatáme malý důlek.

     Cílem je naučit děti vnímat příjemný pohyb měkce klesající čelisti, který je spojený s pocitem absolutní volnosti v kořeni jazyka. Souhra jazyka, dolní čelisti a mírného vyklenutí měkkého patra je podmínkou pro dobrou artikulaci i pro správné tvoření hlasu!

     Volnost hrdla a čelisti je nezbytná dokonce i pro správný nádech. Ten se nemůže nikdy dostavit, pokud je hrdlo stažené a čelisti křečovitě sevřené!

Na diskotéce

Uvolnění čelisti a jazyka, uvolnění celého těla.

„Jste na diskotéce, vlníte se do rytmu hudby a přitom unuděně žvýkáte. Jste úplně uvolnění a vláční.“ Uvolnění celého těla napomůže k uvolnění i menší svalové oblasti, tedy i artikulačních svalů.

Všímejte si: S uvolněným pohybem „na diskotéce“ vedeme děti k vláčnému, ale stále kultivovanému pohybu.

 

Žvýkáme

Vyzkoušení pohyblivosti spodní čelisti.

„Máme plná ústa žvýkačky. Žvýkáme decentně, se zavřenými ústy, abychom nemlaskali. A teď žvýkejte s chutí, nevychovaně, s otevřenými ústy. Čelist se pohybuje všemi směry. A co žvýkání jen tak – z nudy.“

-         V druhé fázi požádáme děti, aby si všímaly rozdílného pohybu dolní čelisti. Přiloží si prsty a dlaň jedné ruky ze strany na tvář, sledují pohyby v čelistním kloubu. Všímají si, kam směřuje dolní čelist.

Všímejte si: Dokážou děti rozlišit chybné otvírání úst a správný pocit uvolnění? Při „neslušném“ nápadném žvýkání se na čelistním kloubu vytvoří malý výstupek, brada jde příliš dolů (to je chybné), při „decentním“ žvýkání zůstane tvář hladká, čelist volně klesne, stoličky se oddálí (to je správné).

Pozor na jazyk, stále leží na dně úst s měkkou špičkou u spodních řezáků.

 

Žáby

Otvírání nadhrtanového prostoru, uvědomění si pocitu uvolnění čelisti a jazyka.

„Je podvečer, u rybníka začíná žabí koncert: kva, kva. Dokonce si dvě žabky spolu začnou povídat.

Zkuste to jako ony.“

Předvádění žabího kvákání podporuje pružnost dolní čelisti i volnost jazyka, zejména jeho kořene (špička leží vpředu). Každé kva snižuje polohu hrtanu a uvolňuje svaly, v nichž je zavěšen hrtan. Zablokování některého svalu z tohoto vzájemně propojeného celku může ohrozit svobodu hrtanu a tedy i volnost tvoření tónu.

Všímejte si: Využívají děti při „žabím“ rozhovoru výrazové možnosti svého hlasu? Ponořily se do hry? Kva vyslovované s obsahem přirozeně navodí přímé propojení výslovnosti s bránicí. Poskakuje přitom dětem bříško?

 

Ptáček a žába

Správné uvolňování čelisti (dolů a mírně dozadu).

„Víš, jak otvírá ptáček zobák? Zkus to: pi, pi. Největší prostor máš mezi předními zuby, zatímco zadní stoličky zůstávají blízko u sebe. A teď si zahraj na žábu. Cítíš nějaký rozdíl? Přilož si ruku ze strany na tvář. A co tvé stoličky? Kdy jsou od sebe více vzdáleny, při žabce nebo při ptáčkovi?“ Děti si nejlépe uvědomí chybný a správný pocit otvírání úst, mohou-li si ho vyzkoušet v nápadně odlišném způsobu provedení. Samy pak objeví příjemný pocit uvolněné čelisti. Díky tomuto prožitku následně porozumí našemu pokynu „uvolni čelist“.

Všímejte si: Nevysunují děti bradu? Drží správně hlavu? Nenapínají zátylek?

 

Chrápající chlap

Pocit zcela uvolněné čelisti (klesá dolů a mírně dozadu).

„Zkuste předvést chlapa, který usnul vsedě a chrápe. Chvílemi se mu hlava zakloní a spodní čelist odpadne dolů. Cítíte, jak jsou při tomto pohybu zcela uvolněné svaly vzadu na krku i lícní svaly kolem čelistních kloubů? Hlava se pomalu s pocitem vláčnosti vrátí do vzpřímené polohy, ale čelist zůstává v kloubech stále povolená. Volnost čelisti přetrvá, i když hlava mírně balancuje do všech stran.“

Všímejte si: Nezaklánějí děti hlavu příliš prudce? Pozor na krční páteř! Vše je měkké, vláčné. Při mírném záklonu nesmí vzniknout v šíji napětí, naopak vše se bezvládně povolí. Pociťovanou volnost přeneseme i do vzpřímeného postoje (pozor, šíje zůstává stále volná).

 

Pohladíme si plnovous

Sledování pohybu uvolnění čelisti.

„Představte si, že máte bohatý plnovous – asi jako Krakonoš– a v zamyšlení si ho hladíte… Dlaň máte rozevřenou na bradě – palec z jedné a ukazovák z druhé strany hladí tváře v místě dolních stoliček. S jejich pohybem měkce klesá spodní čelist – dolů a mírně dozadu, stoličky se oddálily… A teď vás něco napadlo ach (radostný údiv).“

Radostný údiv otevřel zadní rezonanční prostor hlavy (viz Rozeznění hlavové rezonance – tzv. kopule).

Všímejte si: Provádějí děti pohyb čelisti vláčně? Podívejte se, kde leží špička jejich jazyka – necouvá dozadu do úst? Jestliže ano, došlo k nežádoucímu přepětí v oblasti kořene jazyka. Uvolněte děti cvičením Vypadáme hloupě.

 

Ukazujeme na sebe

Uvolnění čelisti ve spojení s výrazovými možnostmi hlasu.

„Ukazuj na sebe a hlasem nám dej najevo, že tady máš pravdu jenom ty.“ Přitom děti ukazovákem směřují k hrudní kosti a říkají sebevědomě já.

-         Děti vyslovují jé a diví se přitom.

Při vyslovování s obsahem (zdůraznění, údiv) se automaticky uvolní čelist a měkký jazyk zaujme správnou polohu na dně úst. Děti mohou měnit výrazové prostředky svého hlasu podle proměn obsahu.

Všímejte si: Jsou děti schopné vymýšlet další výrazové odstíny?

 

Vypadáme hloupě

Uvolnění čelisti a kořene jazyka, navození správné polohy jazyka, zachování volného, klidného hrdla, uvolnění celého těla.

„Říkejte jé, já a tvařte se přitom hloupě. Kdo dokonaleji uvolní čelist a nechá široký jazyk bezvládně ležet na spodním rtu, vyhrává. Zkuste si mezi sebou takto povídat!“

Neměli bychom se stydět cvičení předvést. Rozhovor dvou „hloupých“ určitě vyvolá hodně smíchu.Navození pocitu úplného uvolnění čelisti a měkkého kořene jazyka (jako by se zadní část jazyka rozpustila) za trochu neklidu stojí.

-         Nalezený pocit volné čelisti pak využijeme při výcviku výslovnosti slabik, v nichž je a spojeno s odlišnými konsonanty: vá-vá, blá-blá, frá-frá, pá-pá, gá-gá, ká-gá, tádá-tádá, zá-šá, káva-káva, máma mává apod. Návyk vědomě povolovat vláčně čelist cvičíme ve spojení s ostatními samohláskami, zejména s i a u. Cílem je vychovat pocit volného, klidného hrdla, které v budoucnu nebude rušeno pohyby mluvidel při výslovnosti odlišných slabik – např. že s vokálem i nebude nápadně stoupat a při u naopak viditelně klesat (viz Vyrovnávání znění vokálů).

Všímejte si: Je hra spojena s pocitem uvolnění celého těla? Balancuje hlava, není držena ztuhlými krčními svaly?

 

Šeptání tha, tho

Navození uvolněné čelisti a kořene jazyka, odstranění nezdravého přepětí měkkého patra.

„Lehce šeptej tha–tha. Zpočátku vyslovuj pružně bez zvuku, znělým šeptem, tj. s lehkým přídechem v hlase. Potom šeptej stejným způsobem tho-tho nebo thu-thu. S každou slabikou ti odpadává volně čelist. Pociťuješ současně zapérování bříška? Nyní zkus the-the, thi-thi. S každou slabikou ti musí klesnout čelist. Zkontroluj si ji. Přilož si ukazovák na dolíček na bradě. Cítíš, jak čelist s bradou vykonává pohyb dolů a mírně dozadu?“

Pružná výslovnost th vyvolá reflexní zapérování v břišní krajině, ale zároveň „otvírá“ hrdlo. Je-li zvuk „sevřený“, můžou si děti s vyslovením každé slabiky lehce přizívnout (dojde k prodloužení v oblasti krční páteře, jako by se obratle od sebe více vzdálily). Uvolněnost a pružnost otvírá cestu k prosazení přirozeného spojení mezi bránicí a artikulačním aparátem – tedy základního reflexu, který podmiňuje zdravou tvorbu hlasu při mluvě a zpěvu.

-         Cvičení můžeme provádět vleže na boku. Hlava položená na ohnuté paži směřuje bradou k podložce a zůstává přirozeně vyvěšená. Zátylek je tak volný a mírně protažený (pocit lehké opory v šíji), bez napětí jsou i lícní svaly a svaly jazyka položeného širokou špičkou na spodních řezácích. Sledujeme, aby toto uvolnění bylo zachováno i při vyslovování jednotlivých slabik tha, tho, thu, the, thi.

-         Potom cvičíme vsedě na kraji židle (nohy mírně vpřed, opřeny celou plochou chodidla, kolena od sebe!).

-         Na závěr to samé procvičujeme vestoje. Místo šeptání zpíváme slabiky na různou tónovou výšku a každou slabiku navíc necháme příjemně doznít v závěrovém m (tham, thom, them, thim, thum).Cvičíme v příjemné střední hlasové poloze.

Všímejte si: Uvolňují děti čelist a hrdlo s každou slabikou? Koncentrují energii výslovnosti do th a vyslovují následující samohlásku s pocitem zívnutí? Cukne dětem při vyslovení th samo bříško mírně dovnitř a povolí zase ven s nádechem před vyslovením další slabiky? Pokud ano, podařilo se nám navodit správnou (tj. přirozenou) koordinaci artikulačních a dechových pohybů. Pozor: k této koordinaci musí dítě dospět vlastní zkušeností, nikoli pomocí vědomého manipulování s břišními svaly! Motivujeme pružnou výslovnost, volnost čelisti a „prozívnutí“ hrdla, nesdělujme výsledek! Ten se dostaví sám, nebude-li do koordinace dechových svalů zasahovat vědomí.


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Učíme děti zpívat.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Alena Tichá

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.