Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní umělecké vzdělávání > Zobcová flétna v tuzemském hudebním škol...

Ikona teoreticky

Zobcová flétna v tuzemském hudebním školství

Ikona odbornost
Autor: Jan Kvapil
Anotace: Autor článku se zabývá problematikou výuky hry na zobcovou flétnu v tuzemském školství a pozicí nástroje v systému profesionálního hudebního vzdělávání.
Obor příspěvku:Hra na dechové nástroje
Klíčová slova: zobcová flétna, základní umělecké školství, národní soutěž žáků ZUŠ
Příspěvek může být vzhledem k datu publikace zastaralý. V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.

Před šesti lety jsem působil poprvé jako předseda poroty ústředního kola soutěže ZUŠ ve hře na zobcovou flétnu. Od té doby se podstatně změnila pozice nástroje v systému profesionálního hudebního vzdělávání. Poslední ročník Národní soutěže žáků ZUŠ poskytuje vhodnou příležitost nejen ke srovnání výkonů soutěžících žáků, ale i k určitému zmapování stavu výuky hry na zobcovou flétnu v naší zemi.

Zobcová flétna patří k velmi oblíbeným hudebním nástrojům, často se uvádí, že je nástrojem vůbec nejrozšířenějším. Pro předškolní děti představuje, zvláště jako součást Orffovského systému, jednu z prvních možností seznámení s instrumentální hudbou. Setkáváme se s ní v mateřských i základních školách, v nejrůznějších kroužcích, sáhnou po ní i mnozí hudební samoukové. Po desetiletí se učí snad ve všech základních uměleckých školách v naší republice. Řadí se ale k nemnoha nástrojům vyučovaným obvykle pedagogy, kteří neměli možnost získat patřičnou kvalifikaci – zobcovou flétnu donedávna nebylo možné v České (ani Slovenské) republice studovat jako hlavní obor v konzervatořích či hudebních akademiích.

Studium a další vzdělávací akce

Počátkem třetího tisíciletí se začala situace pozvolna proměňovat. První vlaštovkou bylo otevření řádného studijního oboru na konzervatoři v Teplicích (2002), hned poté následovala Plzeň (2003) a Ostrava (2004). Současnou nabídku konzervatorního studia doplňují školy v Českých Budějovicích, Brně a (konečně i) v Praze. Na všech zmíněných institucích působí domácí pedagogové mladší či střední generace vyškolení ve vynikajících evropských akademiích (SRN, Rakousko, Holandsko ad.), postupně se jako vyučující uplatňují též nejmladší flétnisté, první absolventi tuzemských konzervatoří. Dá se tedy říci, že se zobcová flétna konečně etablovala v systému profesionálního hudebního školství. V této souvislosti je třeba zmínit ohromné zásluhy Jiřího Stivína – v jeho třídě na bechyňských letních kurzech (1977-1987) se pro zobcovou flétnu nadchlo několik hráčů, kteří později výrazně ovlivnili další vývoj nástroje v naší zemi.

Na vysokoškolské půdě lze hru na zobcovou flétnu již řadu let studovat v rámci Akademie staré hudby v Brně na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Na Katedře hudební výchovy Univerzity Palackého v Olomouci byl před třemi lety poprvé otevřen obor Hra na zobcovou flétnu se zaměřením na vzdělávání.

Letní kurzy a semináře představovaly dlouhá léta v podstatě jedinou možnost pravidelného kontaktu s kvalitními učiteli nástroje. Vzhledem k existenci řádného celoročního vzdělávání slouží nyní spíše jako mistrovské kurzy pro studenty konzervatoří a zároveň jako důležité místo setkávání, inspirace a výměny zkušeností pro odbornou zobcoflétnovou veřejnost. Letní škola staré hudby v Prachaticích, která navazuje na tradici zmíněných kurzů J. Stivína, přináší nejbohatší program – obvykle osm až deset různě zaměřených flétnových tříd je vedeno špičkovými tuzemskými i zahraničními pedagogy. Vysokou úroveň mají každoročně i třídy zobcové flétny v Mezinárodní letní škole staré hudby ve Valticích.

Díky aktivitě profesorů hry na zobcovou flétnu z konzervatoří se rozšiřuje též nabídka dalších vzdělávacích akcí. Některé školy pořádají cykly seminářů DVPP (např. konzervatoře v Brně a Ostravě), jinde profesoři v průběhu školního roku zvou vynikající zahraniční odborníky na mistrovské kurzy (Plzeň). Pedagogové hlavních oborů obvykle působí ve svých regionech též jako lektoři seminářů pro učitele organizovaných jinými subjekty (např. akce Pedagogických center nebo Víkendové školy). S potěšením mohu konstatovat, že dostupnost i kvalita vzdělávacích akcí pro hráče a pedagogy v posledních letech pomalu, ale jistě roste.

Základní umělecké školství

V základních uměleckých školách v současné době zobcová flétna plní dvě diametrálně odlišné funkce. Slouží jednak jako „přípravný nástroj” pro většinu ostatních dechových nástrojů, kdy žák obvykle několik málo let „píská na flétničku” a pak přejde na jiný („opravdový”) nástroj. Tato praxe je legalizována existencí tříletého učebního plánu č. 5a. V situaci, kdy si vybere zobcovou flétnu jako svůj hlavní nástroj, postupuje podle sedmiletého učebního plánu č. 5b.

Koncept zobcové flétny jako přípravného nástroje je mezi učiteli často diskutovaným tématem. Rovnou je třeba říci, že k této problematice těžko zaujmout jednoznačné stanovisko a že názory se velmi zásadně rozcházejí. Mnozí pedagogové jsou se stávající situací spokojeni, několik let s žáky hrají na zobcovou flétnu, učí je přitom základy dýchání, čtení not či nasazení způsobem, který využijí na jiných nástrojích, pro něž žáka připravují. Avšak měl jsem možnost mluvit s celou řadou učitelů moderních dechových nástrojů (nejčastěji flétnistů a klarinetistů), kteří odmítají léta tradovaný názor, že hra na zobcovou flétnu je vhodnou přípravou pro všechny dechy. Dle jejich zkušeností jsou technické návyky získané „přípravným studiem” na zobcovou flétnu obtížně přenosné a vlastně se stávají zlozvyky, které je nutno žáka později odnaučovat.

Z pohledu hráče či učitele orientujícího se v problematice zobcové flétny je zarážející způsob, jakým v mnoha případech pedagogové připravující si žáka pro jiný dechový nástroj postupují. Obvykle vycházejí ze zvukové stránky svého (žesťového či dřevěného dechového) nástroje a na zobcovou flétnu se snaží aplikovat technické postupy, které později použijí na jiný nástroj. To je jakžtakž pochopitelné, s výhradami snad i akceptovatelné, ale velmi těžko se lze smířit s tím, že při této výuce učitel (a potažmo žák), obvykle z nevědomosti, rezignuje často na celkový estetický dojem – 2-3 roky se učí hrát pomocí nevyhovující techniky – takže nástroj vydává zvuky, které mu nejsou vlastní – a estetické vnímání žáka je nutně poškozeno. Nebylo by účelnější pokusit se i při přípravě pro jiný nástroj vnímat specifika zobcové flétny, tj. práci se zvukem, prstovou techniku či artikulaci tak, aby žák plně využil možnosti flétny – a při přechodu na jiný nástroj jej uvést do nového zvukového světa?

Obzvláště svízelná situace nastane, když se žák po třech letech málo odborného vedení v rámci učebního plánu 5a rozhodne u zobcové flétny zůstat – pak nezbývá, než učit jej všechno od začátku. Stručně řečeno – přes určité společné znaky se technika hry na zobcovou flétnu zásadním způsobem odlišuje od techniky moderních dechových nástrojů symfonického orchestru. Zejména to platí pro oblast artikulace, ale i frázování, tvoření tónu a prstové techniky. Případný pozdější přechod na jiný nástroj by neměl být důvodem k nekvalitnímu zvládnutí elementární nástrojové techniky zobcové flétny v počátečních ročnících studia. V případě, že se žák učí prvních několik let v ZUŠ hrát na zobcovou flétnu, měl by být veden v souladu s charakterem a zákonitostmi tohoto nástroje, a to i při skupinové výuce v PHV.

Za nešťastné považuji, že stále ještě zůstávají v platnosti přežité a zásadním způsobem nevyhovující osnovy z roku 1981. Tento materiál vcelku logicky nemůže reagovat na vývoj metodiky z poslední doby, ani obsahovat aktuální přehled dostupné literatury. Nepoužitelné osnovy příliš neohrožují zkušené a věci znalé učitele, ti se najdou svoji vlastní cestu, daleko hůře jsou na tom pedagogové nepoučení, kterým osnovy neposkytují smysluplné metodické vodítko ani pomoc ve výběru repertoáru. Návrh modernější koncepce učebních osnov pro zobcovou flétnu vznikl v letech 2003-2006, podíleli se na něm především profesionálně vzdělaní pedagogové konzervatoří ve spolupráci s vybranými učiteli ZUŠ. Bohužel, vzhledem k pokračujícím pracím na rámcových vzdělávacích plánech osnovy skončily hluboko v šuplíku ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kde úspěšně zastarávají. Doufejme, že připravený materiál bude dán k dispozici odborné veřejnosti a poslouží alespoň jako určitý odrazový můstek při tvorbě školních vzdělávacích plánů.

Dobře zpracované osnovy jistě mohou napomoci zdárnému rozvoji žáka, avšak nejdůležitějším faktorem ve výuce hudby je a vždycky bude osobnost učitele. Podobně jako ve všech oblastech lidské činnosti, i mezi učiteli hry na zobcovou flétnu najdeme vynikající odborníky stejně tak jako osoby, které na svoji práci nestačí. Jisté specifikum oboru je dáno tím, že jen nepatrné procento pedagogů ZUŠ získalo svoji kvalifikaci studiem nástroje, který vyučují. V případě, že si kantor (a potažmo jeho ředitel) tuto skutečnost uvědomuje, je situace řešitelná – v naší zemi působí celá řada výborných učitelů střední či starší generace, kteří neměli možnost hru na zobcovou flétnu studovat a své poznatky trpělivě sbírali na seminářích, poslechem nahrávek či vzájemnou výměnou zkušeností. Horší je, že se stále na mnoha místech můžeme setkat s podceňováním, nezájmem a ignorací. Někteří učitelé a ředitelé se i dnes domnívají, že absolutorium konzervatoře na jakýkoli dechový (nebo jiný) nástroj je naprosto dostačující průpravou pro výuku hry na zobcovou flétnu na ZUŠ a že není třeba dalšího vzdělávání.

Vzhledem k záplavě nových skladeb i edic a vývoji metodiky hry na zobcovou flétnu v posledních desetiletích nezbývá než doporučit účast učitelů na specializovaných seminářích. Přestože drtivá většina žáků ZUŠ nemá profesionální ambice, je povinností školy nabídnout jim vzdělání na vysoké profesionální úrovni, což v případě zobcové flétny není v naší zemi zatím samozřejmé.

Národní soutěž žáků ZUŠ

Loňský ročník ústředního kola soutěže ve hře na zobcovou flétnu (Vysoké Mýto, 17. 4. 2009) hodnotím velmi pozitivně. Ve srovnání s předchozími ročníky, které jsem měl možnost sledovat (2003, 2006), lze pozorovat zřetelný kvalitativní posun. Soutěž dle mého názoru jasně potvrdila prospěšnost a nezbytnost vzdělávacích akcí pro učitele zobcové flétny – převažující část soutěžících ústředního kola je vedena pedagogy, kteří se pravidelně zúčastňují celoročních či letních seminářů (případně patří mezi lektory). V letošním ústředním kole (na rozdíl od krajských kol – pokud mám správné informace – a na rozdíl od předchozích ročníků soutěže) převažovaly kvalitní výkony žáků vedených učiteli na slušné či výborné profesionální úrovni. Po několika letech je i v prostředí ZUŠ patrné rostoucí povědomí o nástroji, který lze v současnosti studovat jako hlavní obor na konzervatořích v šesti různých krajích republiky.

Orientace učitelů v základním repertoáru nástroje se (alespoň soudě dle ústředního kola soutěže) slyšitelně zlepšuje. Slyšeli jsme několik zajímavých programů kombinujících skladby starší i moderní včetně vlastních úprav nebo kompozic napsaných přímo pro soutěžící. Vzrostl počet výborně zvládnutých skladeb ve stylech dříve opomíjených, ale pro zobcovou flétnu typických (např. hudba 17. století či skladby ještě starší).

V ústředním kole byla pro všechny účastníky k dispozici kopie historického cembala, na níž řada korepetitorů hrála. Několik soutěžících s úspěchem využilo i jiného než klavírního či cembalového doprovodu (kytara, fagot, bicí nástroje) nebo vhodně zařadilo sólové skladby. Přestože se klavír se zobcovou flétnou nepojí ideálně, většina klavíristů doprovázela vkusně.

Ve srovnání s minulými ročníky měla celá řada soutěžících k dispozici kvalitnější nástroje, které umožňovaly zajímavější práci s tónem. Nejpoužívanějšími nástroji byly flétny altové a sopránové, v několika případech i tenorová. Zdá se, že už je naštěstí pryč dřívější nadužívání sopraninové flétny, která redukuje výrazové možnosti hráče na předvádění „rychlých prstů”.

Ve srovnání se soutěžemi před třemi a šesti lety se výrazně k lepšímu posunulo chápání nástroje i orientace v technických zákonitostech hry na zobcovou flétnu. Za nejproblematičtější technickou oblast u řady soutěžících považuji práci se zvukem a s tím související intonaci – obecné povědomí o kultuře tónu zobcové flétny ještě nedosahuje potřebné úrovně.

Ve všech soutěžích bývá velmi diskutována role poroty. Odbornost porot na všech stupních soutěže považuji za klíčový faktor ovlivňující budoucí vývoj nástroje v naší zemi. Pro odpovědné působení ve funkci porotce je nezbytné, aby byl kandidát alespoň obeznámen s profesionálními přístupy ve výuce nástroje a orientoval se v základních stylových okruzích, které se na zobcovou flétnu hrávají (většina absolventů našich konzervatoří a vysokých hudebních škol má jen minimální zkušenost s hudbou napsanou před rokem 1700 a po roce 1950, avšak tyto skladby patří k běžnému repertoáru zobcové flétny). Za významný krok kupředu považuji vytvoření samostatné poroty pro zobcovou flétnu v ústředním kole. Situace v jednotlivých krajských kolech se dle mých informací lišila místo od místa, za přínosné bych považoval využít jako předsedy poroty pedagogy s profesionálním školením, kteří vyučují na konzervatořích hlavní obor Hra na zobcovou flétnu, a ponechat jim možnost vybrat si ostatní členy poroty podle jejich profesionálními kvalit (dle mých neoficiálních informací byli členy poroty v některých krajích i učitelé, kteří toho o nástroji opravdu mnoho nevědí). Pro okresní kola doporučuji jako porotce pedagogy, kteří se v oboru systematicky vzdělávají (obvykle na kursech a seminářích). Dle dostupných informací byli v některých případech „biti” žáci poučených kantorů, neboť porota nepracovala příliš kompetentně.

Závěrem

Zobcová flétna prochází v současné době v naší zemi přelomovým obdobím. Z konzervatoří vycházejí první absolventi, kteří v roli učitelů předávají své nabyté zkušenosti dalším generacím.

Přestože zřejmě ještě určitou dobu potrvá, než se působení profesionálně vyškolených učitelů zobcové flétny naplno projeví ve všech školách, již nyní je patrný vzestup celkové úrovně žáků ZUŠ i konzervatorních studentů.

Zobcová flétna se jako hlavní obor vyučuje v desítkách akademií a vysokých hudebních škol po celém světě (SRN, Rakousko, Holandsko, Velká Británie, USA ad.). Doufejme, že se v blízké budoucnosti dočkáme i otevření oboru na AMU nebo JAMU.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Nahlásit příspěvek
INFO
Publikován: 19. 04. 2010
Zobrazeno: 6888krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 3
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
2 uživatelé Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
KVAPIL, Jan. Zobcová flétna v tuzemském hudebním školství. Metodický portál: Články [online]. 19. 04. 2010, [cit. 2020-06-03]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/U/8563/ZOBCOVA-FLETNA-V-TUZEMSKEM-HUDEBNIM-SKOLSTVI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.