Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní umělecké vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Eště sa ohlédni

Praktický příspěvek
inspirace
projekt
Hudebně dramatická aktivita inspirovaná básní Ladislava Nezdařila, pronikající do sféry lidových zvyků, krajové nářečnosti, zmizelého světa a starých vzpomínek.

Eště sa ohlédni je název poémy Ladislava Nezdařila, kterou tento básník a literární vědec zařadil do své sbírky Horní chlapci. Ve shodě s námětem básnického textu je i jím inspirovaná hudebně dramatická náplň zaměřena na tematiku vzpomínání, zašlých časů, dětství a dospívání, obyčejů a tradic či plynutí života a ročních cyklů. Z hlediska úzké lokalizace a formálního zpracování této slovesné předlohy je vedena v duchu bližšího poznávání jednoho z krajových dialektů, v tomto případě valašského nářečí, které se zde uplatňuje ve své ryzí podobě.

Cílem projektu je přiblížit důležitou součást lokální lidové kultury a historie, jejímž nositelem se tu vedle ústního podání stává vyspělejší umělecký útvar s volnějším způsobem formálního řešení. Jeho adaptace v mezích určitých realizačních podmínek a tvůrčích záměrů umožňuje uplatnění dostupných kreativních možností zúčastněného kolektivu. Zde užité spojení řeči a hudby dovoluje hlouběji pronikat do osobitých stránek tohoto méně obvyklého odvětví uměleckého projevu.

Klíčovou součást zde tvoří hudební složka, jejímž autorem je Petr Drkula, která zprostředkuje přiléhavý pandán verbálnímu obsahu. Společně tak tyto dva základní stavební kameny utvářejí melodramatický útvar, který skýtá širší paletu možností svého konečného ztvárnění a interpretace. Toto otevřené pojetí zamýšlené realizace může být produktivním způsobem konkretizováno například vlastní inovativní výpravou, která skýtá plodný přesah do sféry výtvarného oboru. Volný režijní přístup rovněž nabízí odpovídající tvůrčí dimenze, vycházející ze soudobých trendů scénického zpracování.

Základní podoba provedení, ke které daná předloha vybízí, se svým charakterem přibližuje původnímu archaickému modelu melodramu, v níž recitaci střídá hudba, v tomto případě autorova dokreslující klavírní intermezza. Takové formální řešení samo o sobě reprezentuje jakýsi vymizelý prvek, který již není součástí dnešního uměleckého provozu a volně tak koresponduje s étosem vybraného námětu. Toto východisko však není závazné a rovněž simultánní fungování hudby a slova je přípustné a v praxi uskutečnitelné.

Hudba zahrnuje 22 číslovaných kusů, z nichž první představuje jakési preludium k celé této skladbě. Kusy číslo 2–22 pak odpovídají jednotlivým strofám básně. Příslušné intermezzo logicky následuje vždy po zaznění jemu odpovídající strofy; účinnost varianty, při níž hudba předjímá text, je však také možné prakticky ověřit. Přestože text nijak nevylučuje inscenování pro sólovou deklamaci, je příhodné angažovat početnější kolektiv podílejících se řečníků. Nabízí se tak příležitost k barvitějšímu rozvrstvení a důmyslnějšímu rozvržení přednesových komponentů.

Jelikož literární stránka této předlohy je do značné míry zakořeněna v oblastním zvykosloví, nabízí tato okolnost příležitost navázat spolupráci na její realizaci s místní národopisnou institucí – regionálním muzeem. Konečné dílo, které se do své finální tváře stupňovitě vyvíjí za spoluúčasti mnoha rozličných aktérů, by nemělo být ochuzeno o své organizované jevištní uvedení.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám