Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní umělecké vzdělávání > Pokračování Metodiky hry na elektrofonickou...

Ikona teoreticky

Pokračování Metodiky hry na elektrofonickou kytaru, část 4 + 5

Ikona odbornost
Autor: Marek Šimůnek
Anotace: Pokračování rozpracované Metodiky hry na elektrofonickou kytaru. Část 4: Hudební nástroj – elektrofonická kytara se zabývá odlišnostmi od akustické kytary. Část 5 popisuje jednotlivé techniky hry a jejich rozdělení do kategorií.
Obor příspěvku:Hra na strunné nástroje
Klíčová slova: elektrofonická kytara, elektrická kytara, kytara

Text článku:

4. Hudební nástroj – elektrofonická kytara

a) Metodická orientace výuky – (improvizace, komunikace)

Na rozdíl od klasických nástrojů je výuka elektrické kytary zaměřena hlavně na zvládnutí hudební improvizace a komunikace. Je to dáno specificitou problému, jenž preferuje v tomto případě přístup tvůrčí, před přístupem interpretačním. Neznamená to však automaticky, že metodika interpretační je zcela mimo hru. Interpretační stránka hudby je samozřejmou součástí i jakékoliv improvizace. Vzhledem k tomu, že se ale elektrofonická kytara uplatňuje převážně ve stylech hudby, ve kterých buď přímo dominuje tvůrčí způsob hry (rock, metal, pop, techno, folk), nebo alespoň participuje (klasický jazz standarty), metodika interpretační vstupuje do hry až s požadavkem na přesnou interpretaci daného hudebního materiálu, což však dosud není příliš obvyklé. Typickou výjimkou však mohou být soubory typu „revival“, zabývajících se pouze interpretací hudby již zavedených hudebních souborů, kde se tento požadavek může a pravděpodobně bude objevovat. Stejně tak jako v historii klasické hudby se totiž „klasikou“, či „evergreeny“ stává hudební dílo až po kritickém prověření časem a teprve poté může přijít legitimní požadavek přesné interpretace tohoto díla.

b) Elektrofonická kytara odlišnosti od akustické kytary

Elektrofonická kytara je hudební nástroj, který se vyvinul z akustické kytary. První pokusy o elektrofonizaci kytary se datují koncem 40. let 20. století. Zdrojem zvuku zde není pouze korpus nástroje, ale komplexní řetězec nástrojů potřebných k vyrobení zvuku. Zvuk struny se snímá snímačem, což je elektromagnetická indukční cívka umístěná pod strunami. Kmity struny zachycené snímačem se přenášejí v podobě malého elektrického napětí do předzesilovače, který je korekčně a dynamicky upraví, pak do koncového zesilovače, který je celkově zesílí a pošle do boxu s reproduktorem (měničem). Ten je vyzáří v podobě zvukových vln do akustického prostředí.

Elektrofonická kytara tedy není závislá na korpusu nástroje, ale na celém výše uvedeném řetězci. Každá část tohoto řetězce významně ovlivňuje zvuk nástroje. Tak jako akustická kytara má elektrofonická kytara struny, které jsou ale na rozdíl od akustické klasické kytary ocelové, nebo také ze slitiny oceli a niklu. Počet strun se pohybuje od čtyř až do dvanácti, nejběžnější počet je však šest. Ladění existuje celá řada, ale nejpoužívanější je ladění stejně jako na akustické kytaře, E1, H2, G3, D4, A5, E6. Znějící rozsah elektrofonické kytary je od velkého E do malého d3 (e3), v notové osnově se však píše o oktávu výše (e až e 4). Obvykle mívají elektrofonické kytary 2–3 snímače, které jsou buď typu single coil (jednocívkové) nebo typu humbucker (dvoucívkové), vyskytují se však i snímače čtyřcívkové.

Snímače jsou navrhovány tak, aby umožňovaly splňovat konkrétní zvukové požadavky. Proto se při konstrukci používají různé počty vinutí závitů na cívkách i různá magnetová jádra, nejčastěji typu ALNICO nebo KERAMIKA. Na korpusu bývají umístěny potenciometry (otočné regulátory hlasitosti a barvy) a přepínače snímačů. Vše závisí na použitém modelu od daného výrobce. Krk nástroje mívá obvykle 22 až 24 pražců, ale jeho menzura (vzdálenost od nultého pražce ke kobylce) bývá definována výrobcem. Elektrické kytary však také potřebují dobré resonanční vlastnosti, které souvisí s materiálem, z něhož se nástroje vyrábějí. Přes veškeré experimenty s různými materiály (např. experimenty s uhlíkem či plasty) se však v drtivém případě používá k výrobě elektrofonických kytar kvalitního dřeva. 

c) Základní specifické odlišnosti od akustické kytary  

  • zkreslení – gain;
  • tlumení – muting;
  • dynamika;
  • barevnost zvuku;
  • zpětná vazba – feedback;
  • hra na hmatníku obouruč – hammering.

Elektrickou kytaru lze používat ve třech základních zvukových režimech: 

  • s čistým nezkresleným zvukem typu CLEAN: tón je krátký, podobně jako na akustické kytaře rychle doznívá;
  • polozkresleným zvukem typu CRUNCH: tón je delší, lehce nakřáplý;
  • silně zkresleným zvukem typu LEAD: tón je velmi dlouhý. 

K tomu lze používat dva způsoby hraní:

  • polyfonní (vícezvuk) – doprovod / accompanimet, rozklad, arppegia;
  • monofonní – (jednozvuk). 

5. Kytarové techniky 

Kytarová technika je soubor prostředků vedoucí k dosažení různých technických dovedností potřebných k ovládnutí tohoto nástroje. Tyto dovednosti se týkají činnosti obou rukou. Každá jednotlivá dovednost je naprosto specifická disciplína – technika –, která vyžaduje odlišné znalosti a přístupy k výuce.

Každá kytarová technika se tedy liší od jiné svojí vlastní identitou. 

a) Druhy technik a stručný popis 

  • přímé – vedoucí přímo ke vzniku tónu;
  • nepřímé – vedoucí k ovlivnění vlastnosti tónu;
  • pomocné – vedoucí k ovládnutí herních činností. 

Přímé techniky: 

  • střídavý úhoz / alternative picking – tón vzniká pravidelným střídavým úhozem trsátka o strunu dolů a nahoru (down stroke, up stroke); 
  • úhoz s dopadem / apoyando – tón vzniká úhozem trsátka či prstu pravé ruky směrem nahoru (up stroke) s následným dopadem a zatlumením vedlejší struny ve směru pohybu; 
  • zdůrazněný úhoz / akcent – tón vzniká silnějším úhozem trsátka na strunu; 
  • tažený úhoz / drawn-stroke – tón vzniká jemným tažením plochou trsátka o strunu kolmo nahoru; 
  • přímý úhoz / hammer on – tón vzniká přímo dopadem prstu levé ruky na strunu; 
  • odtrh / pull off  – tón vzniká odtrhem struny od hmatníku prstem levé ruky; 
  • doprovod / accompaniment – tóny vznikají úhozem trsátka nebo prstů pravé ruky současně na 2–6 strun; 
  • tlumení dlaní / palm muting – tón vzniká úhozem trsátka při současném zatlumení strun u kobylky malíkovou hranou dlaně pravé ruky;
  • úhoz prsty / fingering-tirando – tóny vznikají kombinovaným úhozem trsátka a ostatních prstů pravé ruky;
  • přírodní flažolet / natural harmonic – tón vzniká dopadem prstu levé ruky na strunu v místě výskytu částkových tónů nebo úhozem trsátka při současném přiložením prstu levé ruky na určité místo struny v místě výskytu částkových (alikvotních) tónů.
  • umělý flažolet / pinch harmonic – tón vzniká úhozem trsátka a přiložením prstů či palce pravé ruky na strunu v místě výskytu částkových tónů při současném přitisknutí struny prstem levé ruky;
  • doklepnutý flažolet / touch harmonic – tón vzniká přímým dopadem (hammer on) prstu pravé ruky na strunu v místě výskytu částkových tónů;
  • legato / hammering tapping – tón vzniká střídavě dopadem a odtrhem prstů pravé i levé ruky;
  • stejnosměrný úhoz / sweeping – tón vzniká postupným stejnosměrným několikerým úhozem trsátka;
  • intenzivní odtrh / slap – tón vzniká agresivním odtržením struny od hmatníku prstem pravé ruky;
  • houslový efekt / violin effect – tón vzniká úhozem trsátka při ztlumené hlasitosti a poté postupným plynulým přidávání intenzity signálu pomocí pedálu nebo ovladače hlasitosti;
  • zpětná vazba / feedback – tón vzniká vhodným natočením nástroje k reproduktoru.

Nepřímé techniky:  

  • slide, gliss – tón se zvyšuje či snižuje posunem prstu levé ruky po struně;
  • bending – tón se zvyšuje či snižuje pohybem prstu levé ruky strunou po pražci;
  • bottleneck – tón se zvyšuje či snižuje posunem válcovitého předmětu po struně;
  • wang bar – tón se zvyšuje či snižuje pravou rukou pohybem páky pohyblivé kobylky;
  • vibrato – tón osciluje rychlejším opětovným vytahováním struny prstem levé ruky;
  • pedál – tón se mění sešlápnutím přídavného pedálu nohou;
  • LFO – tón se mění spuštěním nízkofrekvenčního oscilátoru.

Pomocné techniky: 

  • muting – pasivní – tlumení přeznívajících strun pravou i levou rukou;
  • change position – vertikální pohyby levé ruky po hmatníku;
  • skipping – horizontální pohyby obou rukou po hmatníku;
  • thumb – palec – pomocné pohyby palce aktivní i pasivní;
  • pomocné efekty – alternativní způsoby vyluzování zvuků. 

Pozn. Vertikálním pohybem se zde rozumí pohyb po hmatníku po struně vzhůru, horizontálním pak pohyb napříč o strunu výše. 

b) Techniky lze rozdělit na činnosti pravé a levé ruky

činnosti pravé ruky:

  • alternative picking;
  • palm muting;
  • passive muting / thumb, finger;
  • apoyando, rest-stroke;
  • tirando, free stroke;
  • fingering;
  • slap;
  • accent;
  • drawn-stroke;
  • hammer on;
  • pull off;
  • pinch harmonics;
  • touch harmonics;
  • sweeping;
  • skipping;
  • accompaniment;
  • wang bar;
  • violin effect.

činnosti levé ruky:

  • tip on / kolmý dopad;
  • hammer on;
  • pull off;
  • trylek/nátryl/mordent/příraz;
  • muting;
  • slide;
  • posun;
  • bottleneck;
  • bending;
  • natural harmonics;
  • dvojhmaty;
  • trojhmaty;
  • čtyřhmaty;
  • barré malé;
  • barré velké;
  • thumb/palec;
  • wrist/zápěstí.
Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Metodika výuky hry na elektrofonickou kytaru.

Ostatní články seriálu:

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 24. 11. 2011
Zobrazeno: 5139krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 3

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ŠIMŮNEK, Marek. Pokračování Metodiky hry na elektrofonickou kytaru, část 4 + 5. Metodický portál: Články [online]. 24. 11. 2011, [cit. 2018-11-18]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/U/13851/POKRACOVANI-METODIKY-HRY-NA-ELEKTROFONICKOU-KYTARU-CAST-4--5.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 24. 11. 2011 10:51
Velmi zajímavé téma, které by mohl autor obohatit například o notový materiál -( odkazy na vydavatele , nahrávky apod.).
1.Autor: Pavel VantuchVloženo: 21. 11. 2012 14:10

Dobrý den. Článek je zajímavá. Můžeme z něj citovat na našem fóru pro muzikanty www.muzikantplus.cz ? Předem díky za odpověď

2.Autor: Jiří KynčlVloženo: 04. 07. 2018 18:38

Doporučuji podívat se i na stránku http://akordiky.cz jsou na ní praktické rady pro začínající kytaristy, písničky pro začátečníky atd.