Domů > Odborné články > Speciální vzdělávání > Vzdělávání žáků se zrakovým postižením – 2. část
Odborný článek

Vzdělávání žáků se zrakovým postižením – 2. část

4. 6. 2012 Speciální vzdělávání
Autor
Ing Renata Votavová
Spoluautor
Mgr. Irena Hofreiterová

Anotace

Druhá část seriálu, který se věnuje žákům se zrakovým postižením, popisuje důležité psychosociální podmínky jejich vzdělávání. Na tématu se spoluautorsky podíleli svými komentáři nevidomý student a pedagog integrující žákyni se zrakovým postižením.

V první části článků o vzdělávání žáků se zrakovým postižením byly popsány možné způsoby vzdělávání těchto žáků a nevidomý vysokoškolský student Pavel okomentoval význam materiálně-technických podmínek pro vzdělávání žáků s tímto postižením. V druhé části článku se budeme zabývat popisem neméně důležitých psychosociálních podmínek vzdělávání, potřebných k vytvoření vhodného prostředí ve třídě a škole. Jedním z nejdůležitějších aspektů tohoto procesu je osobnost učitele.

Pavel: Mám rád učitele, co dokáže látku vysvětlit srozumitelně tak, aby ji pochopil každý, a hlavně i třeba vysvětlit, k čemu je daná věc dobrá v praxi, ukázat na příkladech. Je sice fajn, když mi na informatice učitel hodinu vykládá o typech písma, ale nejlepší stejně je vše si vyzkoušet v praxi. A samozřejmě vadí mi příliš vizuálně zaměření učitelé, co mají rádi prezentace, animace, vizualizace, kreslení na tabuli.

Část svých cenných zkušeností zprostředkuje prostřednictvím komentářů pedagog integrující žákyni s těžkým zrakovým postižením na běžné základní škole.

Typ školy: základní
Počet let učitelské praxe: 16
Asistent ve třídě: ano
Počet žáků ve třídě: 22
Počet integrovaných žáků: 1 žákyně se zrakovým postižením
IVP pro všechny předměty: ano
Způsob hodnocení: známkou
Ročník: 5.

Pedagog: Dívenka, kterou učím, je velmi inteligentní a bystrá. Komunikace s ní není žádný problém. Je dobré si vždy na chvíli zavřít oči a představit si plánovanou aktivitu. Zvláště když se jedná o činnost mimo lavici.

Základní psychosociální podmínky pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením

Psychosociální podmínky jsou podmínky, které vedou k vytváření příznivého sociálního klimatu pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením při zachování úcty, tolerance, uznání a empatie. Důležitou podmínkou vytvoření atmosféry vzájemného porozumění a pomoci ve třídě je profesionální přístup učitele, připravenost spolužáků, odborná kompetence školského poradenského zařízení, zájem a podpora rodičů.

Jsem schopen žákovi poskytnout odpovídající péči? Nebude vyžadovat nadměrnou individuální péči? Nebudou tím ostatní žáci omezováni? To jsou otázky, na které hledá odpovědi učitel ve třídě s integrovaným žákem.

Na osobu pedagoga v procesu integrace žáka se zdravotním postižením jsou kladeny vysoké nároky.

Prvotně se od učitele očekává, že získá před příchodem žáka se zrakovým postižením do své třídy alespoň základní informace z oboru vzdělávání žáků se zrakovým postižením, o metodice výuky, ale i o formách práce a o kompenzačních pomůckách, které bude žák využívat.

Pedagog: Využila jsem zkušenosti ze školních let, především čtení Braillova písma. Před několika lety jsem studovala speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě v Praze, jejíž součástí byla i tyflopedie. Ale nejpřínosnější pro mne byly – a jsou  setkání s mou kamarádkou se zrakovým postižením.

Určitě bych doporučila návštěvu Neviditelné výstavy Praha, která je ojedinělou interaktivní cestou po světě, v němž zmizelo všechno světlo.

Rodiče žáka se zrakovým postižením mají možnost zvolit nejvhodnější způsob jeho vzdělávání. Rozhodují se mezi běžnou školou a speciální školou. Zvláště při vstupu do běžné školy jsou rodiče povinni informovat školu o diagnóze, o stupni postižení, specifických schopnostech a možnostech žáka. Vhodné je upozornit školu na možné úpravy prostor, možnosti využívání kompenzačních a reedukačních pomůcek. Rodiče tak pomohou vytvořit vhodné podmínky pro individuální přístup k žákovi.

Pro práci učitele je důležité, aby navázal těsnou spolupráci s rodiči zrakově postiženého žáka. Ti mu předávají informace o zdravotním stavu žáka, o jim známých skutečnostech ovlivňujících proces jeho vzdělávání, o stavu používání kompenzačních pomůcek.

Pedagog: S rodiči jsem se setkala před nástupem žákyně a spolupráci s nimi považuji za velmi důležitou. Zvolila jsem formu osobního setkávání. Přínosné je každé setkání. Plánujeme, jak rozložit učivo, jakým způsobem využívat učebnici a ostatní pomůcky. Některé informace jsou pro práci učitele nezbytné. Je dobré poznat žáky i z jiné stránky, znát jeho záliby. Vědět, co může zvládnout, kdy se unaví, co mu udělá radost.

Cenným zdrojem informací pro učitele jsou pracovníci speciálně pedagogického centra. Ti doporučí či poskytnou učiteli potřebné materiály a pomůcky na výuku. Odborníci školského poradenského zařízení doporučují způsob speciální péče pro zrakově postižené žáky. Sledují individuální vzdělávací plány, pomáhají se zajištěním vhodného prostředí třídy i školy, navrhují vybavení pomůckami a především poskytují metodickou pomoc pro práci se žákem se zrakovým postižením.

Pedagog: S pracovnicí SPC jsem se setkala, když přišla na náslech do hodiny. Probíraly jsme další technické možnosti, další pomůcky, také způsob psaní znaků na dymo kleštích. Na tvorbě individuálního plánu jsme nespolupracovali. Uvítala bych těsnější spolupráci, více času na konzultaci (třeba i setkání s jinými asistenty), na výměnu zkušeností pro inspiraci při hledání a tvorbě dalších pomůcek. Je dobré si sdělovat, co se osvědčilo, co méně.

Učitel je podmiňovacím činitelem pro vytváření přátelského podnětného prostředí ve třídě. Nejprve přípravou třídy na příchod žáka s postižením a následně realizováním individuálního přístupu k žákovi včetně nastavení způsobu jeho hodnocení.

Spolužáci, kteří neznají specifika zrakového postižení, nevědí, jak se chovat a komunikovat se žákem se zrakovým postižením. Očekává se od nich, že budou průběžně spolužáka slovně informovat o činnostech ve třídě, o změnách v prostředí třídy. Předpokládá se, že ho dokáží vybízet slovem k činnosti, že se samozřejmě budou při komunikaci představovat jménem. Vyžaduje se od nich dodržování takových pravidel chování, která umožní volný pohyb spolužáka se zrakovým postižením po třídě. V některých případech se očekává, že mu poskytnou pomoc i při pohybu mimo třídu.

Pedagog: Angličtinu jsme začala učit až ve 3. třídě, kdy už byla třída třetím rokem „sehraná“. Paní učitelka odvedla ohromný kus práce a já se jen přidala.

Před nástupem do školy se dívenka dostavila do třídy a seznámila se s ní. Jak je uspořádaná, kde co najde, v kterých místech bude její lavice, kde bude mít uložené věci (aby byly hned po ruce). Prošla si základní trasy (na WC, do umývárny, ke skříňce, ...). První dva roky se učili v pavilonu (detašované pracoviště školy, které sousedí s hlavní budovou) pro větší klid a snazší adaptaci. V hlavní budově je žákyně od třetí třídy a zvykla si bez problémů.

Při výuce se mi osvědčilo využívat práce ve dvojicích nebo skupinové práce, kdy žáci spolupracují a komunikují převážně ústně. Rozdíly tím mizí. Snažím se žákyni vytvořit takové podmínky, aby mohla dělat stejné činnosti jako ostatní. Žákyně je hodnocena klasicky, známkami, jako v ostatních předmětech a jako ostatní žáci.

Z předchozího je zřejmé, že vytvořit ve třídě s integrovaným žákem podnětné vstřícné a empatické prostředí pro všechny není snadné. Důležitým předpokladem úspěchu je nasazení a vklad všech zúčastněných aktérů – žáků, pedagogů, rodičů (a to nejen rodičů integrovaného žáka, ale i rodičů žáků intaktních), odborných pracovníků. Rozhodující jsou ale, podle mého názoru, osobnostní rysy a schopnosti žáka v kombinaci s lidskostí a profesionalitou pedagoga.

Na závěr textu o vytváření příznivého sociálního klimatu ve třídě si dovoluji uvést Pavlovu výstižnou tečku.

Pavel: Jaký přístup lidí okolo mi vyhovuje? Tak asi stručně, když jsou to normální lidi, kteří nejsou hnusní na okolí a případně i dokáží pomoci.

Literatura a použité zdroje

[1] – KEBLOVÁ, Alena. Integrované vzdělávání dětí se zrakovým postižením. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Septima, 1996. 100 s. ISBN 80-85801-65-5.
[2] – MICHALÍK, Jan. Zdravotní postižení a pomáhající profese. 1. vydání. Praha : Portál, 2011. 511 s. ISBN 978-80-7367-859-3.
[3] – LECHTA, Viktor. Základy inkluzivní pedagogiky. 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 435 s. ISBN 978-80-7367-679-7.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Ing Renata Votavová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.