Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Speciální vzdělávání > Od segregace k integraci v České republi...

Ikona informativni

Od segregace k integraci v České republice

Autor: Romana Jezberová
Anotace: Úsilí o vzdělávání osob se zdravotním postižením má v naší vlasti i v Evropě již dlouhodobé tradice. Odhlédneme-li od etických otázek, je jedním z podnětů k rozvoji vzdělanosti těchto osob poznání, že člověk žijící s nějakým handicapem nemusí být zákonitě závislý na pomoci ostatních. Má-li uzpůsobeny podmínky pro výkon pracovních, uměleckých či sportovních aktivit, může dosáhnout i lepších výsledků, než lidé, kteří žádným zjevným postižením netrpí.

Společnost si tento fakt uvědomuje, což se projevuje ve vztahu k osobám se zdravotním postižením v politice všech kulturních národů. Proto zde uvádíme základní vhled do nadnárodní i národní vzdělávací politiky v této oblasti.
Klíčová slova: zdravotní postižení, Kurikulum S, vzdělávání žáků se zdravotním postižením
Lidé se zdravotním postižením nejsou jiní než ostatní. Vytvoříme-li jim k tomu vhodné podmínky, jsou schopni rozvíjet vlastní osobnost a zařizovat si své věci i bez pomoci druhých. K těm nejdůležitějším podmínkám ovšem patří dobré vzdělání.
 
V Čechách má úsilí o vzdělávání osob se zdravotním postižením dlouhodobou tradici. Zpočátku se zaměřovalo na vznik ústavů a později i škol pečujících o dospělé i děti s určitým handicapem. V současnosti i v naší zemi můžeme vidět významný posun ve vnímání péče o tyto osoby a o zajišťování jejich vzdělávání. Členství v OSN a EU zavazuje Českou republiku k dodržování konvencí vyplývajících ze strategií a zejména smluv platných na mezinárodní úrovni. Proto i zde dochází k postupnému odklonu od umísťování osob se zdravotním postižením do ústavní péče a usiluje se o jejich co největší začlenění do celé společnosti.
 
Významným činem v tomto ohledu byla ratifikace mezinárodní  Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (2009)[1], jejíž součástí je oblast práva na vzdělání. Úmluva ukládá povinnost smluvním stranám „zajistit začleňující vzdělávací systém na všech úrovních a celoživotní vzdělávání“ (čl. 24 Vzdělávání), což dále konkretizuje. Stanoví např. požadavek na bezplatné a kvalitní základní a střední vzdělávání, poskytování podpory při vzdělávání v rámci všeobecné vzdělávací soustavy, zavedení opatření individualizované podpory v prostředí, které umožní maximální vzdělávací pokroky atd. Související ustanovení se pak týkají práv na využívání komunikačních prostředků specifických pro jednotlivé typy postižení (např. právo na studium Braillova písma, znakového jazyka apod.). Není opomenuta ani oblast vzdělávání a působení učitelů, přístup k terciárnímu vzdělávání, odborné přípravě na výkon povolání a k celoživotnímu vzdělávání.

Národní vzdělávací koncepce a programy

Tyto požadavky jsou pak na národní úrovni transformovány do mezirezortně i rezortně zaměřených programových a realizačních dokumentů s delšími časovými dopady, především do národních plánů, strategických koncepcí a vládních usnesení[2]. Odtud se zpravidla odvíjí i platná školská legislativa. Požadavek plného začlenění se týká i vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením. Namísto jejich tradičního zařazování do speciálních škol, kde specificky přizpůsobená výuka probíhá víceméně izolovaně v užší komunitě jedinců s obdobným zdravotním postižením, se zde usiluje o dosažení jejich co nejvyšší integrace do běžného vzdělávání. Zároveň je ovšem nutné položit si otázku, zda je dosavadní běžná česká škola a v ní uplatňovaný způsob výuky pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami vždy vyhovující.
 
Tyto potřeby zaznamenává již v roce 2001 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha[3]. Důraz klade zejména na nutnost odstraňovat segregované vzdělávání dětí se speciálními potřebami a na úsilí o jejich integraci do běžného vzdělávacího proudu: Je třeba „zásadně změnit tradiční koncept vzdělávání, přizpůsobit jeho obsah, formu a metody potřebám dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a sjednávat pro tuto změnu širokou společenskou podporu.“ Týká se to „…jak fyzického přístupu ke vzdělávání (architektonická úprava budov včetně úpravy interiéru, vybavení škol kompenzačními pomůckami apod.), tak kvalitativních změn pedagogických a organizačních…“.
 
Zde je zřejmá přímá vazba k evropské strategii „odstraňování vnějších bariér“. Autoři Bílé knihy také zdůrazňují, že  „Integrace nemůže být masovou záležitostí, ale tam, kde si to rodiče přejí a škola dokáže zajistit podmínky…, bude tento trend podporován. Předměty, které dítě zvládá… se učí v rámci třídního kolektivu, ostatní individuálně nebo v malé skupině za pomoci speciálního pedagoga“. Pak, konstatuje se dále, „je zisk oboustranný – pro integrované žáky i pro jejich spolužáky, kteří se přirozeným způsobem učí přijímat a chápat jinakost“.
 
Na výše uvedené koncepční záměry navazují další celostátně platné resortní dokumenty, Dlouhodobé záměry MŠMT ČR[4]. Například Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky (2007)[5]  věnuje vysokou pozornost vyhodnocení stavu a rozvoje péče o žáky se zdravotním postižením. Vyjadřuje zejména potřebu účasti školních psychologů a speciálních pedagogů na procesu integrace, potřebu osvěty a zavedení systému pedagogické asistence ve třídách. Oceňuje vznik koncepce osobní a pedagogické asistence, podporu tvorby a vydávání učebnic přizpůsobených pro potřeby těchto žáků, intenzívnější využívání informačních a komunikačních technologií ve školách apod. Poukazuje však na to, že i přes dosažené úspěchy je třeba běžné školy personálně a technicky na integraci připravit, začlenit specifika vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do počáteční přípravy i do dalšího vzdělávání pedagogů, upřesnit související právní předpisy. Neopominutelnou podmínkou je také materiální a technické zabezpečení výuky žáků se zdravotním postižením ze státního rozpočtu (vydávání učebnic a učebních materiálů, podpora využívání ICT (informační a komunikační technologie), zabezpečení kompenzačních didaktických a sportovních pomůcek, bezbariérový přístup).
 
Na mezirezortní úrovni se tematika vzdělávání a začleňování osob se zdravotním postižením do společnosti objevuje zejména ve vládním usnesení č. 1004 / 2005 Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006–2009[6]. Vzdělávání je zde věnována celá první kapitola. Důležité je, že ve 3. kapitole, pojednávající o zaměstnanosti a zaměstnávání, jsou také úkoly týkající se prvního zaměstnání absolventů se zdravotním postižením a zabezpečení podmínek k propojení systému vzdělávání a zaměstnanosti, který zvýší možnost (šanci) mladých lidí se zdravotním postižením plynule přejít ze školy do zaměstnání (kap. 3, s. 15).

Úkoly pro školství do roku 2014

Mezi jinými je třeba zmínit požadavek, aby problematiku zdravotního postižení postihovaly veškeré kurikulární dokumenty, tj. aby „… rámcové vzdělávací programy respektovaly specifika vzdělávání žáků se zdravotním postižením včetně konkretizace prostředků speciálně pedagogické podpory a způsobů jejich poskytování. Zvláštní pozornost věnovat zajištění této podpory ve vzdělávacích programech určených primárně pro žáky bez zdravotního postižení“ (kap. 1, s. 6).
 
Mnohé další úkoly z oblasti vzdělávání pak směřují k rozvoji výchovného a profesního poradenství pro žáky a studenty se zdravotním postižením, k upřesňování podmínek vzdělávání žáků s jednotlivými typy zdravotního postižení, k rozvoji systému školských poradenských zařízení a k poskytování asistentských služeb. Mezi stanovené úkoly patří též vývoj a distribuce pomůcek technického a kompenzačního charakteru a učebnic cíleně zaměřených na skupiny zdravotně postižených, financování a vývoj distančního vzdělávání pro osoby se zdravotním postižením a zejména zabezpečení koordinace metodických, poradenských, diagnostických a speciálně pedagogických aktivit z oblasti speciálního vzdělávání s činností škol hlavního vzdělávacího proudu.
 
Jelikož jde o meziresortní dokument, je u jednotlivých úkolů stanoveno, které ministerstvo, příp. ve spolupráci s jinými ministerstvy, odpovídá za jejich plnění. Úkoly stanovené pro oblast vzdělávání, nebo do této oblasti částečně zasahující, pak podrobněji rozpracovalo MŠMT v materiálu Rozpis gesce úkolů vyplývajících z vládního usnesení č. 1004 / 2005[7], kde je již stanovena i odpovědnost jednotlivých odborů a přímo řízených organizací za jejich realizaci. Stejně jako ostatní ministerstva, monitoruje také MŠMT postup plnění svěřených úkolů a na konci sledovaného období podává vládě zprávu o plnění plánu.[8]
 
Obdobnou funkci jako výše uvedený materiál má i současný Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010–2014[9], který již mimo jiné zohledňuje ratifikaci Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.
 
Jeho základním cílem pro období platnosti je uplatňování principu inkluzívního vzdělávání. Vzdělávání a školství je zde věnována kapitola 9, která stanovuje konkrétní termínovaná opatření směřující k postupnému „přetváření stávajícího systému škol samostatně zřízených pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením a rozšíření jejich působnosti směrem ke školám hlavního vzdělávacího proudu, kterým by nově měly poskytovat odborné, metodické, didaktické a technické zázemí“ (kap. 9, s. 23). 
 
Celou kapitolou prolíná zásadní snaha přistupovat k problematice začleňování žáků se zdravotním postižením koncepčně a reflektovat jednotlivé podmínky úspěšné integrace komplexně a ve vzájemných souvislostech. K termínovaným opatřením patří například úkol pro MŠMT „připravit a přijmout (do konce roku 2013) koncepci,   která zahrne výčet úkolů a opatření potřebných pro lepší přístupnost škol tzv. hlavního vzdělávacího proudu na  všech stupních vzdělávání i pro děti,  žáky a studenty se zdravotním postižením“ (kap.  9,   s .  24) .
 
Mezi další úkoly se pak řadí upřesnění stanovení podmínek pro činnost asistentů pedagoga, nové definování způsobů poskytování speciálně pedagogické podpory v závislosti na hloubce a závažnosti daného postižení, vytvoření obecného katalogu dostupných prostředků speciálně pedagogické podpory a stanovení způsobu jejich poskytování, zajištění informovanosti ředitelů škol o právech dětí se zdravotním postižením na vzdělávání v běžných školách, zpřístupnění volnočasových aktivit pro těžce zdravotně postižené děti a mládež, zkvalitnění organizačního, procesního a obsahového rámce speciálně pedagogického poradenství a diagnostiky s cílem zajistit nezávislé a jednotné posuzování potřeby podpůrných opatření těchto žáků v celé ČR. Není opomenuto ani vzdělávání pedagogů, jejich proškolování v práci s kompenzačními a technickými pomůckami a v osvojování komunikačních nástrojů jednotlivých skupin osob se zdravotním postižením. Část úkolů je spojena také se zrovnoprávněním přístupu osob se zdravotním postižením k terciárnímu vzdělávání.
 
Národní plán ovšem pamatuje i na to, že mnohé žáky nelze z důvodu vysoké závažnosti jejich zdravotního postižení a ani přes veškeré úsilí o přizpůsobení podmínek do běžné výuky integrovat. „Forma vzdělávání musí být volena v souladu s nejlepším zájmem dítěte, žáka, resp. studenta… Školy samostatně určené pro tyto skupiny žáků (je třeba) využívat zejména pro žáky s nejtěžšími stupni postižení“ (kap. 9, s. 27).
 
Posledním významným krokem zaměřeným na rozvoj inkluzívního vzdělávání u nás je příprava Národního akčního plánu inkluzívního vzdělávání na období let 2010–2013[10].
Přípravná fáze tohoto plánu je rozpracována a postihuje následující oblasti: 
  • zajištění koordinace a plánování aktivit rozvoje inkluzívního vzdělávání na centrální i krajské úrovni; 
  • vytvoření strategických dokumentů pro oblast vzdělávání a vzdělávací programy (úpravy Národního programu rozvoje vzdělávání, Dlouhodobého záměru, RVP); 
  • přípravu návrhů potřebných úprav školské legislativy a dalších relevantních souvisejících oblastí; 
  • specifika podpory inkluze v jednotlivých úrovních vzdělávání (předškolní, primární a sekundární, terciární); 
  • přípravu pedagogických pracovníků a jejich další vzdělávání; 
  • diagnostiku a poradenství; 
  • koordinaci aktivit rozvoje inkluzívního vzdělávání na lokální úrovni; 
  • analytické a výzkumné aktivity; 
  • standardizaci, metodickou podporu a evaluaci. 
U každé z těchto oblastí jsou stanoveny podrobnější cíle a vymezeny konkrétní terminované úkoly pro jejich dosažení včetně určení odpovědnosti za jejich plnění.
 
Pokud jde o kurikulární reformu, bude v uvedeném období sledována a analyzována zejména schopnost škol rozpracovat a realizovat ve školních vzdělávacích programech péči o žáky se zdravotním postižením v souladu s RVP.

[1] Podrobněji viz 10/2010 Sb. m. s., čl. 24, str. 110–112. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením byla přijata v New Yorku 30. března 2007, pro Českou republiku vstoupila v platnost 28. září 2009.
[2] Viz např.: Usnesení vlády České republiky ze dne 16. června 2004 č. 605 o Střednědobé koncepci státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením, kap. IV. Vzdělávání a školství 
[4] MŠMT: Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. ÚIV – nakladatelství Tauris, Praha 2001. ISBN 80-211-0372-8.
[5] Naposledy: Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR (2011–2015). Č. j. 20271/2010-20, MŠMT, únor 2011.
[6] MŠMT: Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR (2007)
[7] MŠMT: Rozpis gesce úkolů vyplývajících z vládního usnesení č.1004/2005, NPPI č. j. 35 916/2005-24.
[9] Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010–2014, vládní usnesení č.253/2010 ze dne 29. března 2010.
[10] Usnesení vlády České republiky ze dne 15. března 2010 č. 206 k návrhu přípravné fáze Národního akčního plánu inkluzívního vzdělávání.



Článek je zpracován na základě metodické příručky Vzdělávání žáků se zdravotním postižením ve středních školách. Jezberová, R. a kol. Praha: NÚV, 2012. ISBN 978-80-87063-55-2.

Projekt Kurikulum S - podpora plošného zavádění školních vzdělávacích programů trval od 1.4.2009 do 30.6.2012, realizovalo ho MŠMT ve spolupráci s Národním ústavem pro vzdělávání, školským poradenským zařízením a zařízením pro další vzdělávání pedagogických pracovníků jako partnerem.

Projekt je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Strategie a přístupy ke vzdělávání osob se zdravotním postižením.

Ostatní články seriálu:

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 17. 09. 2012
Zobrazeno: 5413krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
JEZBEROVÁ, Romana. Od segregace k integraci v České republice. Metodický portál: Články [online]. 17. 09. 2012, [cit. 2019-10-21]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/S/16241/OD-SEGREGACE-K-INTEGRACI-V-CESKE-REPUBLICE.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.