Samotný výzkum byl orientován kvalitativním směrem, který sám o sobě skýtá určité nedostatky, zejména nelze transformovat jeho výsledky na celou českou populaci. Kvalitativní výzkum byl zvolen, protože zdůrazňuje „člověka“ a jeho osobní zkušenost oproti kvantitativnímu statistickému zpracování údajů, ze kterých se obecně „člověk“ vytrácí.
Východiskem pro zkoumání klimatu školní třídy, do které je integrován žák se specifickými vzdělávacími potřebami, se stal narativní přístup. Narativita umožňuje vidět lidská přání a záměry v podobě dějových souvislostí, zápletek a figur, od nichž život odvozuje svoji kontinuitu, směřování a smysluplnost. Stěžejní metodou narativního přístupu je narativní rozhovor, který vytváří prostor pro žákovo spontánní autobiografické sdělení zkušenosti s integrací a její sociální dimenzí. Narativní rozhovor má podobu volného vyprávění s povahou participační a dialogickou. V úvodu narativního rozhovoru je vyřčeno téma jako úsek života. Dotazovaný volně hovoří, po ukončení vyprávění je možno dotázat se na dosud nejasné otázky a vyjasnit rozpory. Výzkumník rozhovor zaznamená, přepíše, do textu vloží vybrané pasáže z dialogického rozhovoru. Zpracování výstupů výzkumu se děje podle pravidel narativní rekonstrukce. Jádrem rekonstrukce je opětovné převyprávění životního příběhu, který dotazovaný výzkumníkovi vyprávěl.
Každá výzkumná metoda má svá pozitiva a negativa a ani narativní přístup není výjimkou. Podstatou narativity je převyprávění zkušenosti jedince a následná interpretace zachyceného převyprávěného příběhu. Tím se do příběhu prolínají dvě subjektivní roviny, které mohou objektivní reálnou situaci značně zkreslovat. Narativní rozhovor je volným vyprávěním, prostřednictvím něhož jsou evokovány různorodé vzpomínky. Vzpomínky jsou u každého respondenta jiné, a proto je komplikované zachytit v rozhovoru obdobné reakce, prožitky a zkušenosti. Přesto se domnívám, že i šetření subjektivní povahy může odborníkům, zvláště pak pedagogům, přinést cenné informace, které by mohly být využitelné v modelování a formování vztahů mezi žáky a integrovaným spolužákem. I samotnému pedagogovi by práce mohla pomoci v sumarizaci vlastních prohřešků, postojových chyb a stereotypních názorů, kterých se občas i samotní pedagogové neúmyslně dopouštějí.
Každá respondentova zkušenost byla zformulována do příběhu. Příběh dostal své motto, které vystihuje často kontroverzní téma. Motto má čtenáře motivovat k přemýšlení a navodit vnímání absurdity prožité situace. Kupříkladu motto jednoho z příběhu zní: „Když máš kolem sebe tolik lidí, kteří tě nevnímají a neberou mezi sebe, život ve třídě není vůbec snadný.“ Do dalšího příběhu nás vnese výrok: „Pan ředitel prohlásil, že lidé jako já patří do zvláštní školy a ať si podám přihlášku tam.“ A tehdy poprvé Lucie pocítila, jaké to je, když má někdo předsudky.
Životní příběhy reprezentují oblast zkušenosti, poskytují výzkumníkovi klíč k odhalení lidské identity a lidského emočního prožívání. Přinášejí informace o respondentově porozumění sociálnímu světu.
V rámci narativní rekonstrukce jsem se inspirovala analýzou příběhů podle doktora Chrze a sledovala jsem tyto kategorie: životní téma, ztvárnění, zápletky a figury, hodnoty a přesvědčení, obrazy sebe a druhých, reflexi a hledisko, diskursní kontext. Nyní bych ráda nabídla ukázku ze zákulisí narativní rekonstrukce.
Příběh Lucie – Životní témata (přání a záměry): Dominantním tématem tohoto příběhu je velká touha být nejlepší a tím dokázat okolí, pedagogům i spolužákům, že nejen sama respondentka Lucie, ale obecně lidé s postižením rozhodně nepatří do zvláštních škol a navzdory svému handicapu mají schopnosti stát se výbornými studenty. Celý příběh protíná vyhlášení boje – předsudky versus rovnoprávný život člověka s handicapem. Nicméně musím říct, že právě ředitelova nedůvěra v mou osobu mě doslova nakopla k tomu, abych na druhém stupni podávala co nejlepší výkony a dokázala mu tím, že se dost mýlil!
Příběh Báry – Hodnoty a přesvědčení: V příběhu se dovídáme i o hodnotových a morálních přesvědčeních, ve smyslu jak správně jednat. Bára skrytě bojuje se svým postavením uvnitř třídního kolektivu. Řeší dilema morálky a hodnot, jednat či nejednat, přitom ví, že jakékoliv jednání proti kolektivu by mohlo zapříčinit daleko větší vzpouru kolektivu. Vše vyústí jejím pádem ze školního schodiště. Tuto situaci můžeme považovat jako zvrat v příběhu, kdy je Báře dodána síla postavit se sama proti nespravedlnosti.
Příběh Tomáše – Zápletky a figury (narativní struktury): Předivem vyprávění je samozřejmě vztahová dimenze a poziční hierarchie uvnitř školní třídy, později i během studií na univerzitě. Tomáš vztahy vidí neutrálně. Kamarádů měl málo, i když ho to mrzí. Říká, že ve škole byl hlavně sám pro sebe: Byl jsem tam kvůli škole a kvůli sobě a ne kvůli lidem, školu jsem nakonec vystudoval, i když s velkými problémy, bylo to hlavně velké plus pro mne.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Vliv sociálního klimatu ve třídě na kvalitu integrace žáka s handicapem.
Ostatní články seriálu:
Článek je zařazen v těchto kolekcích: