Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > Vstup dětí mladších šesti let narozených...

Vstup dětí mladších šesti let narozených mezi lednem a červnem do první třídy základní školy

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
Autor PhDr. Václav Mertin

1. Novela školského zákona

Novela školského zákona v § 36 odst. 3 umožní od školního roku 2010/11 zápis a případně i vstup do prvního ročníku základní školy i dětem, které teprve po zahájení školního roku dosáhnou šesti let, přesněji řečeno v období od 1. 9. do 30. 6. Tato změna rozšiřuje kategorii „nešestiletých“ dětí vstupujících do školy oproti stávajícímu stavu o dalších šest měsíců.

„Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad. Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce.

Podmínkou přijetí dítěte narozeného v období od září do konce prosince k plnění povinné školní docházky podle věty druhé je také doporučující vyjádření školského poradenského zařízení, podmínkou přijetí dítěte narozeného od ledna do konce června doporučující vyjádření školského poradenského zařízení a odborného lékaře, která k žádosti přiloží zákonný zástupce.“

Musíme tedy zvažovat skutečnost, že dítě, které dosáhne 6 let 30. června (1. září mu je 5 let a 2 měsíce), může vstoupit do třídy, kde je jiné dítě narozené 1. Září, a navíc po ročním odkladu (při vstupu do školy mu je přesně 8 let).

Dopředu sděluji svůj osobní odborný názor na tuto možnost, který je ve stávajícím systému českého školství v zásadě negativní. Rodičům proto nebudu předčasný vstup u „nejmladších“ dětí doporučovat vůbec a u skupiny dětí narozených v září až prosinci jen velmi vzácně. Pokud se však bude dítě jevit jako vyspělé s ohledem na věkovou normu a rodiče budou mít eminentní zájem a budou domluveni se školou, pak jim vysvětlím všechna možná úskalí a souvislosti. Budou-li na tom trvat i nadále, doporučení napíši. Vycházím z toho, že základní odpovědnost za dítě ve všech ohledech mají rodiče.

Dovolím si upozornit na některé souvislosti tohoto opatření, a zdůvodnit tak negativní postoj. Na obecné rovině lze přijmout tezi, že když existují děti celkově nebo dílčím způsobem nezralé, kterým české školy na žádost rodičů a na doporučení odborníků povolují odklad zahájení povinné školní docházky v množství až kolem čtvrtiny populace, existují i děti, které jsou všeobecně, nebo alespoň v dílčí oblasti vyspělejší než je běžná věková norma. A těmto dětem bychom tedy měli podle analogie umožnit předčasný vstup do školy. Avšak to, co má vcelku jednoznačnou logiku na úrovni nomotetické, tedy obecné, může být mnohem složitější na úrovni jednotlivého případu, navíc v situaci, kdy začleníme veškeré konkrétní souvislosti.

2. Tradiční a současné pojetí školní zralosti

První otázka je, na základě jakých kritérií stanovovat u nejmladších dětí „školní zralost“. Pokud bychom „přiměřenou tělesnou a duševní vyspělost“, uvedenou v zákoně, vztahovali pouze k tradičním věkovým normám pětiletých nebo šestiletých dětí, nemusel by při rozhodování vzniknout velký problém. Jenže dítě vstupuje do školy mezi vrstevníky, kteří jsou o rok i dva starší (tedy o pětinu až třetinu dosavadního života dítěte!), a proto bychom je měli ve všech relevantních směrech poměřovat podle norem pro starší děti. Učitelé neposuzují dítě podle věku, ale podle navštěvovaného ročníku a podle úrovně ostatních žáků ve třídě.

Navíc statické chápání školní zralosti ve smyslu pevných charakteristik dítěte a nevysloveně neměnných požadavků školy bez souvislostí s dalšími podmínkami je už nějakou dobu zastaralé. Školní zralost (připravenost) totiž dávno není chápána jako výlučná a měřitelná charakteristika dítěte. Jinak řečeno - takto zjištěná školní zralost má poměrně malý význam pro rozhodování o tom, zda dítě bude úspěšně zvládat požadavky první třídy a případně i vyšších ročníků, a zda mu tedy doporučíme vstup do školy.

Kdyby tomu tak bylo, jen těžko bychom mohli porozumět tomu, že v některých státech jsou děti zřejmě až o rok či dva zralejší, když mohou zahajovat školní docházku už v pěti, nebo dokonce ve čtyřech letech, nebo že „finského vzdělávacího zázraku“ se dosahuje s dětmi výrazně opožděnými, protože finské děti dozrají až v sedmi letech a teprve v té době mohou nastoupit do školy.

Význam konkrétních charakteristik dítěte i prognóza budoucí školní úspěšnosti však velmi těsně souvisejí s dalšími relevantními faktory, které vstupují do hry. Vedle charakteristik dítěte hrají významnou roli okolnosti na straně rodiny a školy, respektive školského systému. Roli hraje i skladba dětí ve třídě.

Způsob moderního uvažování beroucího v potaz dynamické souvislosti uvedu na příkladu snížené soustředěnosti. Ta se výrazně projeví, pokud je dítě dlouhodobě zatěžováno monotónními vnucenými činnostmi, není mu umožněn pohyb, relaxace, odpočinek, tedy například občasné změny aktivity. Nepříznivý vliv na soustředěnost dětí mají i třídy naplněné na maximum, stísněný prostor, velký hluk, nezkušená učitelka, vysoké požadavky, rychlé tempo. Čím je dítě starší, tím je u něj zpravidla vyspělejší autoregulace, rovněž nervový systém je vyzrálejší, a tedy i odolnější vůči komplikujícím okolnostem.

Ve vhodných podmínkách však i takové „nezralé“ a „hyperaktivní“ dítě vydrží v relativním klidu mnohem déle a je s to podávat přijatelné výkony. Podobné je to i s dalšími charakteristikami „nezralosti“. V přiměřených školních a rodinných podmínkách by byly s to vzdělávat se ve škole i podstatně mladší děti než šestileté nebo pětileté. Extrémní příklad představuje tzv. domácí vzdělávání, pro které jsou „zralé“ a dobře uspívají i děti tradičně pokládané za nezralé.

Vzhledem k tomu, že školní vzdělávání se odehrává ve škole a škola má za ně téměř výlučnou odpovědnost, jako významný podklad pro doporučení ke vstupu dítěte je třeba zkoumat zejména připravenost školy a učitelky přijmout konkrétní dítě a dovést je k úspěchu. Škola totiž není neměnná entita, se kterou jsme dříve víceméně museli počítat, ale jde o živý organismus, jehož vlastnosti a požadavky se do značné míry mění v závislosti na konkrétním školním vzdělávacím programu, vlastnostech a přístupech vyučujících, počtu a složení dětí ve třídě.

Podstatné rovněž je, jak je učitelka kvalitní, jak dokáže žáky zaujmout, jak chápe odlišnosti dětí v projevech a výkonech a jak se s nimi vypořádává, jak spolupracuje s rodiči.

... pokračování naleznete v příloze ke stažení.



Materiál byl zdarma poskytnut nakladatelstvím Dr. Josefa Raabe s.r.o. z publikace Mateřská škola a právo.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám