Seznámení dětí s klasickou českou pohádkou. Prostřednictvím navazujících činností se děti seznamují s hlavními postavami v pohádce, jejich vlastnostmi, upevňují si děj pohádky.
Cílem bloku je seznamovat děti s klasickou českou literaturou a vést je ke kladnému vztahu k ní. Děti se prostřednictvím pohádky O perníkové chaloupce seznámí s některými lidskými vlastnostmi, učí se rozlišit dobro a zlo. Zároveň poznávají rozdíl v literárních žánrech – próza a verš. Jsou vedeny k tomu, jak se správně zachovat, když se ztratí rodičům například v obchodě nebo na ulici.
Seznámení s pohádkou
Pomůcky – obrázky ze 2 až 3 pohádek.
Popis činnosti: Učitelka dá k dispozici dětem obrázky ze 2 či 3 klasických českých pohádek. Děti si je nejprve prohlédnou, poté vyberou ty obrázky, které patří k pohádce Perníková Chaloupka. Učitelka pohádku dětem s pomocí obrázků, popřípadě loutek, vypráví. Rovněž děti seznámí s autorem pohádky.
Rozbor pohádky
Pomůcky – obrázky k pohádce Perníková chaloupka.
Popis činnosti: Učitelka přinese do školky novou plyšovou hračku, například zajíčka. Vypráví dětem, že zajíček by také rád slyšel pohádku O perníkové chaloupce, zda by mu ji mohly vyprávět. Děti společně vyprávějí pohádku, čímž si zopakují její děj. Následuje rozbor pohádky – zajíček se ptá dětí, které postavy v pohádce byly hodné, zlé, které pomáhaly Jeníčkovi a Mařence, jak se konkrétní postavy chovaly a proč. Charakteristikou postav a zdůvodněním jejich chování vedeme děti zároveň k zamyšlení nad lidskými vlastnostmi.
Co roste v lese
Pomůcky – obrázky různých plodů, obruče, obrázek lesa, obrázek zahrádky.
Popis činnosti: Na koberci jsou rozmístěné obrázky s jednotlivými plody rostoucími na různých místech – lesní jahody, borůvky, maliny, ostružiny, houby, zahradní jahody, mrkev, ředkvičky apod. V prostoru třídy jsou dvě obruče, v jedné je obrázek lesa a ve druhé obrázek zahrádky. Učitelka se nejprve ptá dětí, které plody sbírali Jeníček a Mařenka, když je otec zavedl do lesa – děti najdou obrázek s lesními jahodami. Poté děti sbírají jednotlivé obrázky, pojmenují plody na obrázcích a určují, zda rostou v lese nebo na zahrádce. Podle místa výskytu umístí obrázek do obruče se zahrádkou nebo do obruče s obrázkem lesa.
Výroba perníčků
Pomůcky – suroviny k výrobě perníků.
Popis činnosti: Učitelka si s dětmi prohlíží obrázek s perníkovou chaloupkou a navrhne dětem, že si perníčky vyrobí. Děti rozdělí do skupin (3–4 skupiny), každá skupina má k dispozici suroviny na přípravu těsta:
(Přesný poměr: 250 g moučkového cukru, 3–4 vejce, 100 g medu, 25 g Hery, 1 lžička perníkového koření, 650 g hladké mouky, 1 lžička soli. Tento poměr rozdělí učitelka mezi jednotlivé skupiny).
Děti zpracují těsto dle pokynů a pomoci učitelky, nechají ho odležet a poté formičkami vykrajují tvary dle svých představ. Vykrájené tvary perníkového těsta pokládají na plech, perníky upeče paní kuchařka ve školní kuchyni.
Jednodušší variantou mohou být perníky vyrobené z vizovického těsta.
Zdobení perníčků
Pomůcky – bílá poleva, barevné papíry, razničky, nůžky, lepidla.
Popis činnosti: Ke zdobení upečených perníků můžeme použít hotovou koupenou bílou polevu. Děti si polevu natahují do injekčních stříkaček a dle své fantazie vytvářejí ozdobné prvky na perníčkách.
Druhá varianta může být zdobení barevnými papíry. Děti si předem připraví z barevných papírů různé motivy, které si natrhají či vystříhají, nebo použijí razničky s různými motivy (hvězdičky, srdíčka, sluníčka, apod.). Připravené motivy z barevných papírů lepí lepidlem na jednotlivé perníky.
Po dokončení práce vede učitelka děti k vlastnímu zhodnocení jejich práce nejen jako celku, ale i jak se jim práce dařila v průběhu činnosti – co se jim dařilo dobře, co jim dalo více práce, proč si myslí, že se jim určitá činnost dařila méně-více apod.
Výstava perníků – perníková chaloupka
Pomůcky – chaloupka vyrobená z větší krabice, lepidlo.
Popis činnosti: Perníky jsou již hotové, učitelka pochválí děti za jejich práci a nabídne, že si všechny perníky vystaví. Má pro děti připravené překvapení – chaloupku vyrobenou z velké krabice. Ale té chaloupce chybí samozřejmě to nejdůležitější – perníčky. Děti za pomoci učitelky si všechny vyrobené perníky připevní „na střechu” chaloupky. Střechu potřou lepidlem a lepí na ni perníky. Chaloupku si po té mohou rovněž pomalovat dle svých nápadů a představ. Hotovou „perníkovou chaloupku” si vystaví a postupně mohou k chaloupce vyrábět nebo malovat rekvizity z lesního prostředí.
Pohybová hra „Na zlého dědka”
Pomůcky – rekvizita perníkové chaloupky.
Popis činnosti: Učitelka připraví „střechu” chaloupky vyrobenou z většího kusu barevného papíru s nakreslenými perníky. Střechu ve tvaru A postaví na kraj třídy a vybere jedno dítě, které bude představovat zlého dědka. Dítě si sedne „do chaloupky”. Ostatní děti představují Jeníčka a Mařenku, chlapci jsou Jeníčci, děvčata Mařenky. Děti se opatrně blíží k perníkové chaloupce a poté, co jedno z dětí zaklepe na střechu, ozve se z chaloupky: „Kdo mi to tu loupe perníček?” Děti odpovídají: „To jen větříček.” Na slova „to jen větříček” vyleze zlý dědek z chaloupky a rozběhne se za dětmi. Děti se utíkají schovat do předem určeného prostoru (např. za lano), kam za ni nimi dědek již nesmí. Dítě, které dědek chytne, si s ním vymění roli a představuje nyní zlého dědka. Takto se role střídají, hra se opakuje dle zájmu dětí.
Hru můžeme hrát také na zahradě mateřské školy, k čemuž nám poslouží venkovní altán. Zlý dědek je v altánu, který symbolizuje perníkovou chaloupku, a dřevěná ohrádka opodál slouží jako úkryt, kam se děti před zlým dědkem schovají.
 |
| 1. Altán, který slouží ke hrám dětí ve venkovním prostředí. |
Najde Jeníček a Mařenka cestu z lesa domů?
Pomůcky – pracovní listy, pastelky.
Popis činnosti: Učitelka si s dětmi připomene děj pohádky, proč zabloudil Jeníček s Mařenkou v lese a jak našli cestu domů. Po stručném vyprávění dětí rozdá učitelka každému dítěti pracovní list, kde je znázorněna perníková chaloupka v lese a dům, kde bydlí se svým tatínkem. Děti hledají správnou cestu od perníkové chaloupky lesem až k domečku, kde Jeníček s Mařenkou bydlí. Cestu zkouší najít nejprve prstem, poté ji znázorní fixem nebo pastelkou. Po znázornění správné cesty si mohou děti obrázek vybarvit, popřípadě dokreslit další ilustrace z pohádky.
Pohádka ve verších
Pomůcky – obrázek holoubka, obrázky k pohádce O perníkové chaloupce.
Popis činnosti: Učitelka ukáže dětem obrázek holoubka a vysvětlí jim, že jim přinesl pohádku O perníkové chaloupce, která je však veršovaná. S pomocí obrázku holoubka zarecituje učitelka dětem veršovanou pohádku:
Perníková chaloupka
František Hrubín
Odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa, milé děti,
vrkú, vrkú, vrkú.
Cos tam viděl holoubku?
perníkovou chaloupku
u černého smrku.
Viděls také Mařenku?
Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji s Jeníkem,
krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?
Kdepak !
Zamkli chaloupku na cukrový klíč
a už byli pryč!
Učitelka vede rozhovory s dětmi, kterými je vede k porozumění rozdílu mezi prózou a veršem. Děti hledají v textu slova končící na stejnou slabiku, která tvoří verše. Postupně se veršovanou pohádku O perníkové chaloupce naučí.
Hrátky se slovy
Pomůcky – obrázky s různými předměty.
Popis činnosti: Děti si zopakují nově naučenou veršovanou pohádku O perníkové chaloupce, připomenou si slova v pohádce končící na stejně znějící slabiku, jež tvoří verš. Poté učitelka rozmístí na koberec obrázky, které děti přiřazují do dvojic podle stejně znějících koncových slabik, například: sluníčko – kolečko, tráva – pára, kos – nos apod. Činnost můžeme ztížit, když si děti vyberou pouze jeden obrázek a další slova se stejně znějící koncovou slabikou se snaží samy vymyslet. Později mohou děti vymýšlet samostatně verše podle různých obrázků nebo vlastní fantazie.
Vycházka do lesa
Pomůcky – kelímky.
Popis činnosti: Před vycházkou učitelka krátce připomene pohádku, ptá se dětí, co sbíral v lese Jeníček s Mařenkou a co ještě v lese roste. Během vycházky vede učitelka děti, aby si všímaly, co vše mohou v lese spatřit. Příležitostně během vycházky sbírají děti do kelímků různé plody (např. maliny, borůvky, ostružiny) a vysypávají je do nádoby, kterou nese učitelka.
 |
| 2. Vycházka do lesa. |
Lesní ochutnávka
Pomůcky – lesní plody, větvičky, tácky, šátky.
Popis činnosti: Plody, které děti nasbíraly v lese, učitelka opláchne a rozloží na tác. Vedle plodů položí větvičky borůvčí, maliníku a ostružiníku. Děti nejprve popisují jednotlivé plody vizuálně a určují rozdíly mezi nimi – velikost, tvar, barva. Snaží se rovněž k jednotlivým plodům přiřadit správnou větvičku a rozdíly mezi nimi opět popisují – tvar a velikost listů, barva listů (tmavší X světlejší zelená, hnědá), členitost listů, zda má nebo nemá trny, je drsná, hladká, píchá apod.).
Po této činnosti poznávají děti jednotlivé plody podle vůně a podle chuti. Plody učitelka rozdělí na tácky, děti utvoří dvojice nebo menší skupiny a vzájemně si dávají ochutnat. Dítě, které ochutnává a poznává jednotlivé plody podle vůně, má zavřené oči nebo zakryté šátkem. Děti se ve skupině při poznávání druhů ovoce střídají.
Po ukončení činnosti mohou děti „ovocnou svačinku” dojíst.
Kolik stromů je v lese
Pomůcky – stavebnice dřevěných stromečků a hub, obruče, pracovní listy, pastelky.
Popis činnosti: Učitelka dětem navrhne, že si vytvoří les, do kterého šel Jeníček s Mařenkou. Děti pracují nejprve ve skupinách. Každá skupina 2 až 3 dětí má k dispozici obruč, která představuje les. Les děti skládají dle pokynů učitelky, například:
Děti si tak procvičují číselnou řadu 0 – 10 a zároveň pojmy více – méně – stejně.
Pohybová chvilka: Učitelka děti „promění v ptáčky”, kteří se prolétnou po lese. Děti běhají mezi obručemi, přičemž se jim musejí vyhýbat, aby stromy v lese neporazily. Na znamení učitelky se ptáčci slétnou ke svým obručím (děti si musí zapamatovat své místo, kde stavěly les). Hra se několikrát opakuje. Poté si děti-ptáčci lehnou na zem a odpočívají.
Pracovní listy: Starší děti mohou v procvičování matematických představ pokračovat ještě individuálně. Každé dítě dostane pracovní list, kde jsou v jednotlivých řadách pod sebou znázorněny určité počty stromů. V řadě vedle stromů děti kreslí například jednoduché tvary hub (může být i tvar šišky – ovál) dle pokynů učitelky:
Na výpravě za Perníkovou chaloupkou
Pomůcky – přírodní materiál.
Popis činnosti: Učitelka navrhne dětem, že se půjdou podívat do lesa, zda tam najdou perníkovou chaloupku. Učitelka dětem připomene, že v lese žije spousta zvířat, a musíme se tedy chovat tiše, abychom je nevyplašili. Když půjdeme potichu, možná nějaké zvíře zahlédneme nebo uslyšíme. Děti jmenují, která zvířata v lese žijí. Perníkovou chaloupku v lese asi nenajdeme, protože je pouze v pohádce, ale můžeme si ji postavit. Děti se rozdělí do menších skupin, najdou si vhodné místo dle své volby a z přírodního materiálu staví chaloupky. Na střeše nebudou perníky, ale například mech, stromová kůra, jehličí, větvičky, apod. Dle své fantazie mohou z klacíků a dalšího přírodního materiálu vytvořit například také Jeníčka, Mařenku nebo zlého dědka.
Po dokončení činnosti si děti společně prohlédnou všechny chaloupky, přičemž děti z každé skupiny vysvětlí ostatním, z jakého přírodního materiálu stavěly, jak se jim práce dařila, ze kterého materiálu se jim stavělo lépe, hůře apod. Zhodnotí průběh své činnosti. Rovněž děti z ostatních skupin se snaží zhodnotit, co se jim líbí na stavbě chaloupky svých kamarádů – nějaký nápad, použití konkrétního materiálu, velikost chaloupky, její členitost apod. Vedeme tím děti k ocenění práce a snahy jejich kamarádů.
 |
| 3. Děti zkoumají, co roste v lese a jaký materiál by se hodil na stavbu chaloupek. |
 |
| 4. Děti zjistily, že v lese mohou najít i květiny. |
Když se ztratíme…
Pomůcky – rekvizity ke hře.
Popis činnosti: Učitelka připomene dětem, jak se Jeníček a Mařenka ztratili v lese a jak našli cestu nejprve k Perníkové chaloupce a pak cestu domů. Naváže rozhovor s dětmi, zda už se jim někdy stalo, že se ztratily. Rozhovor, kde se děti mohou ztratit (nejen v lese, ale například v nákupním centru, na ulici apod.) a jak se v takovém případě zachovat. Děti by měly oslovit nějakého dospělého, nejlépe prodavačku v obchodě, policistu apod., říct mu, co se stalo, jak se stalo, že se ztratily a kde přesně se ztratily. Měly by také znát své jméno a příjmení, popřípadě základní adresu bydliště, aby mohly tyto údaje sdělit dospělé osobě, kterou žádají o pomoc.
Hra „Když se ztratím”: Učitelka s pomocí dětí vytvoří ve třídě různé modelové situace – ulici, obchod, sama je v roli dospělého (policisty, prodavačky, poštovní doručovatelky apod.). Děti jednotlivě předvádějí, že se ztratily a učitelka se pomocí otázek snaží děti dovést ke správnému jednání – chce, aby jí „ztracené“ dítě řeklo své jméno, adresu, kde se ztratilo, s kým tam bylo, jak se to stalo apod. Na závěr dětem vysvětlí, jak předcházet tomu, aby se mamince, tatínkovi nebo jinému dospělému ztratily – neodbíhat daleko, dívat se, kde je dospělý, se kterým jdou, a také nechodit pryč v žádném případě s cizími lidmi.
Většina dětí pohádku již znala, což umožňovalo snadnější práci s ní, například rozbor pohádky a určování charakterových vlastností jednotlivých postav v pohádce. Děti velmi zaujala výroba a zdobení perníčků. Děti se seznámily s literárním žánrem – veršem, ale některým dětem práce s verši a skládání slov do veršů činilo problém. To nás dovedlo k poznání více pracovat s dětmi s veršovaným textem a nejen s prózou. Děti byly aktivní při činnostech vedoucích k řečovým a jazykovým dovednostem, je však potřeba je vést pozvolna ke kultivaci těchto dovedností – některé děti mluví překotně, vstupují si vzájemně do řeči, což je však v tomto věku běžné a přirozené.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
