Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > Být přírodě kamarádem

Ikona prakticky

Být přírodě kamarádem

Ikona zkusenostIkona lekce
Autor: Antonín Šimůnek
Spoluautor: Bc. Hedvika Švecová
Anotace: Environmentálně zaměřená lekce pro MŠ a 1. třídu ZŠ, která využívá metod dramatické výchovy.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Předškolní vzdělávání » Kompetence k řešení problémů » všímá si dění i problémů v bezprostředním okolí; přirozenou motivací k řešení dalších problémů a situací je pro něj pozitivní odezva na aktivní zájem
  2. Předškolní vzdělávání » Činnostní a občanské kompetence » chápe, že se může o tom, co udělá, rozhodovat svobodně, ale že za svá rozhodnutí také odpovídá
Očekávaný výstup:
  1. předškolní vzdělávání » Dítě a svět » mít povědomí o významu životního prostředí (přírody i společnosti) pro člověka, uvědomovat si, že způsobem, jakým se dítě i ostatní v jeho okolí chovají, ovlivňují vlastní zdraví i životní prostředí
  2. předškolní vzdělávání » Dítě a svět » pomáhat pečovat o okolní životní prostředí (dbát o pořádek a čistotu, nakládat vhodným způsobem s odpady, starat se o rostliny, spoluvytvářet pohodu prostředí, chránit přírodu v okolí, živé tvory apod.)
Mezioborové přesahy a vazby: Nejsou přiřazeny žádné mezioborové přesahy.
Průřezová témata:

Nejsou přiřazena žádná průřezová témata.

Organizace řízení učební činnosti: Frontální, Skupinová
Organizace prostorová: Školní třída
Nutné pomůcky: výrobky z plastu, skla a papíru (omyté obaly, odpadky), tři barvy krepového papíru (žlutá, modrá, zelená – stačí dva proužky od každé), bubínek s paličkou, video či DVD, židle (počtem vždy o jednu převyšující počet dětí).
Pomůcky pro učitele v roli: libovolný kostým na Směsného Odpadlíka (v našem případě to byla hnědá čepice s kšiltem a žlutá pláštěnka) + odpadky nebo obaly navíc, kostým popeláře (starší pracovní oblečení a boty, oranžová reflexní vesta, modrá kšiltovka).
Klíčová slova: dramatická výchova, životní prostředí, environmentální výchova, třídění odpadu, učitel v roli
Příspěvek může být vzhledem k datu publikace zastaralý. V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.

Úvod:

Environmentální výchova je součástí vzdělávací oblasti Dítě a svět v RVP pro předškolní vzdělávání. Klíčovou roli hraje i v RVP jiných stupňů vzdělávání. K tématům, která se jí týkají, lze přistupovat různými cestami a využívat při tom rozličných prostředků.

Cíl výuky:

Jako studenti katedry výchovné dramatiky DAMU jsme se rozhodli zkusit, jak lze vystavět lekci s využitím prostředků, které nám náš obor dává, a jak se může lišit přístup k environmentální tématice na různých stupních škol. Svoji práci opíráme nejen o dovednosti a znalosti, které nám přináší studium dramatické výchovy, ale i o vzdělání z Pedagogické fakulty UK v Praze. O své praktické zkušenosti se s vámi chceme podělit na následujících řádcích.

Nápad vytvořit lekce s environmentální tematikou se zrodil na jednom z našich seminářů. Ačkoli problematika životního prostředí není naším oborem, patří k našim společným zájmům. V případě takovýchto lekcí je navíc přece jen asi důležitější metodická a didaktická složka, a tak se pro nás, studenty dramatické výchovy, stala tato práce výzvou.

Dramatická výchova je obor, který využívá divadelních postupů při výchově a vzdělávání. Může jít o divadelní práci s dětmi, o výuku dramatické výchovy jako školního předmětu (jedné z estetických výchov) nebo o využívání spektra dramaticko-výchovných metod ve vyučování jiných školních předmětů. Do poslední ze jmenovaných oblastí dramatické výchovy patří také naše lekce.

Na přípravě a realizaci výukového programu, který jsme nazvali Být přírodě kamarádem, se nás podílelo pět. Program jsme zaměřili na mateřské školy a oba stupně školy základní. Je koncipovaný jako jednorázová lekce, se kterou jsme jako lektoři navštěvovali jednotlivé třídy různých škol. Realizace proběhla v první polovině února 2009 ve školách v okolí Písku.

Ačkoli se v tomto příspěvku zaměříme na lekci pro mateřské školy, považujeme za zajímavé zmínit se i o lekcích pro ZŠ. Důležité je uvědomit si, v čem se liší přístup k tématu na různých stupních škol – rozsah učiva, použité metody, organizace práce, repertoár činností i cíle lekce. V této metodologické části textu budeme proto mluvit i o lekcích pro první a druhý stupeň ZŠ. Postup uvádíme jen u lekce pro MŠ.

Lekce pro druhý stupeň ZŠ se během přípravy záhy vydaly, vzhledem k potřebám žáků tohoto věku, obsahově i metodicky jinou cestou než lekce pro první stupeň ZŠ a pro MŠ. Naše pracovní skupina se tak rozdělila na dva téměř samostatné týmy. Proto budeme hovořit o práci týmu, který se zabýval MŠ a 1. stupněm ZŠ.

I tyto dvě věkové skupiny však samozřejmě vyžadovaly odlišný přístup. Téma lekce je stejné a metody jsou podobné, ale liší se jejich poměrné zastoupení a ráz jednotlivých aktivit. Odlišnosti jsou také v cílech lekcí.

Tématem lekcí pro MŠ a 1. stupeň ZŠ je třídění odpadů. Lekce pro 2. stupeň ZŠ se zabývá náročnějším tématem hospodaření s přírodními zdroji a trvale udržitelným rozvojem. Lekce pro starší žáky je vystavěna na interaktivní simulační stolní hře. Oproti lekcím pro mladší žáky staví především na intelektových dovednostech. Lektoři zde sice vstupovali také do rolí, ale i v nich měli především funkci informátorů a hybatelů děje. Časový rozsah byl tři vyučovací hodiny.

Lekce pro mladší žáky racionální činnosti tolik nezdůrazňovaly. Abstrakci simulační hry nahradily konkrétní dramatické a problémové situace. Více a výrazněji než lekce pro druhý stupeň využívaly metodu učitele v roli. I děti tu vystupovaly v roli, ale jen na úrovni simulace (tj. představovaly v rámci role sami sebe ve fiktivní situaci, kterou mohou znát).

Lekce pro MŠ trvala 45 minut. Vycházela z faktu, že pozornost dětí předškolního věku je krátkodobá a že je potřeba rychlé střídání pracovních činností. To je nutné i vzhledem k tomu, že děti tohoto věku se poměrně rychle unaví. Lekce se také snažila maximálně vyjít vstříc velké potřebě pohybové aktivity.

Bylo také nutné mít na zřeteli, že předškolní dítě uvažuje ještě egocentricky a nemá příliš rozvinutou schopnost spolupráce. Proto je pro ně snazší role soupeře než role spolupracovníka.

Během příprav programu se ukázalo, že lekce pro MŠ budou vhodné i pro žáky prvních tříd základní školy a že jinou verzi lekce budou vyžadovat až druháci a třeťáci.

V průběhu prvního roku školní docházky se značně rozvíjí kognitivní schopnosti a dovednosti dítěte, proto verze pro druhé a třetí třídy využívá ve větší míře úkoly na racionální bázi. Oproti tomu lekce pro 1. třídy a MŠ je vystavěna na emocionálním prožitku v rámci příběhu, který celé téma zaštítil. Věcné informace jsou tu však zastoupené také, stejně jako je emocionální prožitek podstatný i u druháků a třeťáků. Jde spíše o rozdílný poměr, ve kterém se obě složky uplatňují.

Ukázalo se také, že by vzhledem k výraznému předělu, který nastává ve vývoji dítěte během třetí třídy, bylo vhodné zpracovat ještě samostatnou verzi pro žáky čtvrtých a pátých tříd. K tomu jsme ale už z organizačních důvodů neměli prostor.

Verze pro druháky a třeťáky byla koncipována na dvě vyučovací hodiny. Využívala už větší schopnosti žáků udržet pozornost, takže nebylo třeba tak často střídat činnosti. Pohybové aktivity byly v lekci zastoupeny také docela výrazně, ale intelektové činnosti zde převažovaly. Během hlavních činností už bylo možné, aby žáci pracovali ve skupinách a všechny činnosti mohli mít již složitější pravidla.

Zatímco lekci pro MŠ spojoval příběh, lekce pro druháky a třeťáky byla spojená jen tematicky. Aktivity u MŠ byly řazené lineárně, tak jak plynul příběh. U druháků a třeťáků se paprsčitě sbíhaly k jednomu tématu. O příběhu mluvit nelze: aktivity pouze určitá problémová (dramatická) situace odstartovala (na krásném místě v přírodě se objevila skládka) a ve druhé půlce lekce další dramatická situace rozhýbala aktivitu žáků. Při jejím řešení žáci aktivně využili informace, které během práce získali.

Vzdělávací cíle lekce

Lekce pro MŠ a 1. třídy ZŠ vychází z RVP PV. Přispívá ke splnění vzdělávacích cílů a dosažení očekávaných výstupů vzdělávací oblasti Dítě a svět, která se soustředí na environmentální problematiku.

Z cílů jsou to především:

1) Vytváření elementárního povědomí o širším přírodním prostředí.

2) Pochopení, že změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit a zlepšovat, ale také poškozovat a ničit.

3) Osvojení si poznatků a dovedností potřebných k vykonávání jednoduchých činností v péči o okolí při spoluvytváření zdravého a bezpečného prostředí a k ochraně dítěte před nebezpečnými vlivy.

Z očekávaných výstupů směřuje lekce především k výstupům:

1) Mít povědomí o významu životního prostředí (přírody i společnosti) pro člověka, uvědomovat si, že způsobem, jakým se dítě i ostatní v jeho okolí chovají, ovlivňují vlastní zdraví i životní prostředí.

2) Pomáhat pečovat o okolní životní prostředí (dbát o pořádek a čistotu, nakládat vhodným způsobem s odpady).

(Formulace cílů, očekávaných výstupů a zaměření průřezových témat citujeme podle RVP PV.)

Postup lekce

Přivítání proběhlo v kruhu. Každý řekl své jméno a vzájemně jsme se tak s dětmi přivítali i seznámili. Pohybová hra na meluzínu sledovala rozehřátí a uvolnění bariér. Provází ji tato slova: „Když jsem já šel kolem mlýna, přišla na mě meluzína, ona řekla..." (např. "sedni si na zem", "najdi modrou", "jdi co nejtišeji", "řekni, co slyšíš za dveřmi" apod.) Všechno, co meluzína řekla, hráči co nejrychleji vykonávají.

Co to znamená, když lidé třídí odpad? Otázka v kruhu navodila téma lekce a děti na ně soustředila. Poté byly dovnitř kruhu umístěny tři výrobky, jeden z plastu, jeden z papíru a jeden ze skla, a děti určovaly, z jakého jsou materiálu a jaká barva popelnice danému materiálu přísluší.

Pohybová hra na třídicí linku děti rozdělila do tří skupin, každá se přesunula k jedné barvě krepového papíru. Děti se tak staly členy třídicích linek na konkrétní odpad (plast – žlutá, papír – modrá, sklo – zelená). Každá jela samostatně. Ve chvíli, kdy do vzduchu učitel zvedl modrou barvu, dala se do pohybu modrá třídicí linka na papír (dětem byla blízká představa, že jedou v imaginárních autech, která určitý druh odpadu rozváží) – děti se pohybovaly po prostoru. Když modrá barva z pomyslného semaforu zmizela, rozvážela ta linka, jejíž barva se na semaforu ocitla. Děti poté zůstávaly ve svých linkách, vydaly se ke stolu, vybíraly ty obaly, které patří barvě jejich linky, a nosily je na své stanoviště. Když byly všechny věci vytříděny, staly se jednotlivé skupiny obyvateli království v barevných popelnicích. Mohly si nyní z výrobků, které se u nich ocitly, vytvořit své království.

Na děti pak čekal na videu nebo na DVD přehrávači připravený záznam práce skutečných popelářů ve městě. Měly za úkol poznat, kdo je na něm zachycen. Dvě děti byly potom vyslány na výzvědy: Objeví ve své školce nějakého popeláře? Objeví a přivedou ho do třídy k ostatním. Tento popelář ale do školky nepřišel omylem. Hledal totiž děti, které by mu pomohly vyřešit jeho problém. V prostoru, který má na starosti, se objevil „Směsný Odpadlík", což je tvor, který žije v černé popelnici na směsný odpad. Nyní se snaží obsadit popelnice na tříděný odpad netříděnými odpadky.

Následující hra tedy mapovala boj dětí se Směsným Odpadlíkem. Tento boj byl vystavěn takto: Po prostoru byly rozmístěny židle, každá z nich představovala jednu popelnici na tříděný odpad (pro hru musí být vždy o jednu židli víc než je hráčů). Směsný Odpadlík se snažil posadit na volnou židli, a tím si zabrat jednu popelnici. Děti mu v tom měly zabránit tak, že se na ni samy posadily. Tím se ale uvolnila jiná židle. Pokud Odpadlík popelnici obsadil, odnesl si ji na své území. Bylo tedy zapotřebí doplnit volnou popelnici pro další kolo hry.

Tím boj ale neskončil. Odpadlík vzdal plány na obsazení popelnic na tříděný odpad, protože jejich obrana byla velmi silná. Rozhodl se ale, že se vrátí do své popelnice s nakradeným odpadem, který by se jinak dal vytřídit. Děti tedy stály za lektorem určenou hranicí a ve chvíli, kdy Odpadlík usnul, vydaly se potichu na cestu. Vždy mohly z popelnice vzít jen jeden odpadek a zase se s ním musely co nejtišeji vrátit. Protože měl Odpadlík slabé spaní, často se budil. Když se tak stalo, museli všichni ztuhnout – Odpadlík má totiž špatný zrak a vidí jen to, co se hýbe. Hra končila ve chvíli, kdy Odpadlíkovi v popelnici nezbyl žádný odpad, a případní zajatí kamarádi byli vysvobozeni.

Lekce tímto končí, pan popelář se může zase klidně vrátit ke své práci a děkuje dětem za jejich pomoc.

Protože této lekci předcházela příprava prostoru a pomůcek, jsou zde uvedeny potřebné informace k přesnější představě o jejím průběhu:

Pomůcky na lekci: výrobky z plastu, skla a papíru (omyté obaly, odpadky), tři barvy krepového papíru (žlutá, modrá, zelená – stačí dva proužky od každé), bubínek s paličkou, video či DVD, židle (počtem vždy o jednu převyšující počet dětí).

Pomůcky pro učitele v roli: libovolný kostým na Směsného Odpadlíka (v našem případě to byla hnědá čepice s kšiltem a žlutá pláštěnka) + odpadky nebo obaly navíc, kostým popeláře (starší pracovní oblečení a boty, oranžová reflexní vesta, modrá kšiltovka).

Příprava prostoru: jedna jeho část (ideálně) je prázdná, zde budou do třech míst rozvěšeny tři barvy z krepového papíru (dostatečně daleko od sebe, budou u nich pracovat skupiny dětí), je zde také schován kostým Směsného Odpadlíka a jeho odpadky. Na stole, který je stranou, jsou položeny výrobky nebo odpadky z plastu, papíru a skla. Ve druhé části jsou připraveny židle upravené do půlkruhu před video nebo DVD přehrávač, v němž už je přichystaný záznam z pracovního procesu popelářů.

Reflexe:

Popsanou variantu lekce jsme vyzkoušeli na pěti ZŠ a pěti MŠ, celkem jsme je realizovali téměř dvacetkrát. Tak jak je popsaná, dobře fungovala a děti ji přijímaly spontánně a pozitivně. Realizace potvrdily naše předpoklady týkající se věkových specifik dětí, pro které byla lekce určená, tak jak jsme je v článku popsali. Stejně tak se potvrdily i předpoklady týkající se lekce pro 2. a 3. třídu ZŠ. A jakou specifickou kvalitu přinesl projekt pro didaktické zpracování vybraného tématu prostředky dramatické výchovy? Tím, že lekce děti uvedla do dané problematiky prostřednictvím konkrétní situace, zdůraznila osobní roli, kterou v ochraně životního prostředí mohou hrát, jejich možnosti i jejich spoluzodpovědnost. Děti se dostaly do situace, kdy samy hrály roli při řešení problému, a vyzkoušely si, co mohou samy udělat. Konkrétní situace, jíž byly děti součástí, také silně podepřela věcné poznatky o emocionální prožitek. Výrazné využití metody učitele v roli se ukázalo jako velmi výhodné. Tato metoda učiteli umožňuje velice dobře řídit práci během lekce, usnadňuje mu navození fiktivní situace a dává mu spoustu možností v oblasti motivace. Děti během lekce skrze postavu, kterou učitel v roli představuje, spontánně vnímají věcné informace i instrukce k činnostem. Učitel i žáci se při využití této metody ocitají na bezpečné půdě. Snadno se například vytváří situace konfrontace, která umožňuje žákům formulovat a shromažďovat argumenty. Výborně se nám také osvědčilo společné vedení lekce dvěma lektory. Vnášelo do lekce dynamiku, umožňovalo využití většího spektra metod, usnadnilo organizaci práce a vytvářelo překvapivé a nečekané situace, které poutaly pozornost dětí a motivovaly je k práci.

Evaluace

Lekce se zabývá aktuálním tématem a pracuje s ním adekvátně věku žáků. Přiměřená je náplň lekce i její délka. Smysluplně se v ní střídají aktivity, autoři dobře zachází s dramatickými situacemi a dramatickým napětím. Lekce pracuje velmi efektivně s metodou učitele v roli. Zdařilé je také využití předtočeného "kvazidokumentu" o popelářích, který jednak navozuje autenticitu (objevuje se v něm v roli popeláře učitel, který ve stejné roli vystupuje i v lekci), jednak umožňuje věcné učení. Pro realizaci lekce by se měl rozhodnout jen ten učitel, který má schopnosti a dovednosti pro hru v roli a je schopný improvizace. Bez přesvědčivého zvládnutí metody učitele v roli, lekce nemůže fungovat. doc. J. Provazník, katedra výchovné dramatiky DAMU
Citace a použitá literatura:
[1] - Rámcový program pro předškolní vzdělávání . 2005. [cit. 2009-11-23]. Dostupný z WWW: [http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/...].  
[2] - VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. 1. vydání. Praha : Portál, 2000. 522 s. ISBN 80-7178-308-0. 
[3] - VALENTA, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2008. 352 s. ISBN 978-80-247-1865-1. 
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Nahlásit příspěvek
INFO
Publikován: 23. 11. 2009
Zobrazeno: 16764krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 3

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ŠIMŮNEK, Antonín. Být přírodě kamarádem. Metodický portál: Články [online]. 23. 11. 2009, [cit. 2020-08-03]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/7011/BYT-PRIRODE-KAMARADEM.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Růžena PekařováVloženo: 24. 11. 2009 09:42
Krásné - úžasné zapojení dětí, zábavnou formou předané informace, splněné KK i očekávané výstupy. Uvítala bych nějaké foto či krátký klípek z lekce. Mgr. Růžena Pekařová
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.