Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Předmatematická výchova v kontextu Rámcového programu pro předškolní vzdělávání
Odborný článek

Předmatematická výchova v kontextu Rámcového programu pro předškolní vzdělávání

26. 6. 2006 Předškolní vzdělávání
Autor
Michaela Kaslová

Anotace

Základní informace o předmatematické výchově v kontextu RVP PV.

Text byl poskytnut Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe a byl redakčně krácen.


Rámcový program pro předškolní vzdělávání je velkým přínosem pro přípravu na matematiku zejména ve dvou rovinách. Klade se zde důraz na komunikaci a rozvoj schopností. Toto pojetí staví po dlouhé době opět na znalosti vývoje dítěte, jak může vnímat, prožívat, jak se učit.

Patrný je i odklon od pojetí dítěte jako zmenšeného školáka v oblasti přípravy na matematiku. Ústup od téměř školního plánování umožňuje učiteli reagovat na danou situaci, typ dítěte, jeho individuální potřeby, avšak přenáší na učitele větší zodpovědnost.

V nových vzdělávacích programech mateřských škol je ústup od idealizace dětské skupiny jako jednolité, která je v daný moment stejně naladěna, na stejné úrovni a přijímající pouze jediný možný přístup k "nové látce", tzn. k novým poznatkům.

Co tedy lze zachovat z dřívější práce?
(z hlediska předmatematických představ)

Je to především zaměření na řešení drobných úkolů, problémů, tedy na rozvoj myšlení.

Dítě i dnes provádí výběr, vytváření n-tic (dvojic, trojic...) podle:

  • vlastní volby;
  • zadaného kritéria - porovnávání, poměřování (nikoli měření), třídění, uspořádání.

Dítě ve své hře pozoruje, manipuluje, později na základě procesu zjednodušování i kreslí. Samotný výsledek nemusí být z pohledu dospělého jednoznačně správný, vždy záleží na podmínkách (včetně procesu vyhodnocení, korekce apod.).

Tyto aktivity vytvářejí předpoklad pro nastoupení metod řešení matematických úloh. Samotné výpočty jsou již záležitostí operace s pojmy, a tedy odpovídají pozdějším stadiím vývoje.

Hra zahrnující manipulaci či pohyb dítěte vytváří dobré podmínky pro rozvoj řeči, která na prožitek, zkušenost navazuje. Proto je třeba dotvářet situace například v hodnotícím komentáři hry, při vysvětlování pravidel, při zadání návodu apod. Během těchto aktivit nastupuje řeč, která pomáhá formovat myšlení dítěte. V průběhu her s pravidly směřuje i k procesu zpřesňování informací a postupnému chápání jejich provázanosti.

Řeč (zejména v přípravě na matematiku) na rozdíl od dřívějšího pojetí není cílem ve smyslu drilu, nepředchází zpravidla zkušenosti a počítá s poměrně dlouhou fází zaposlouchání do slov, sousloví, vět, souvětí, otázek a odpovědí.

V tomto smyslu lze chápat Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání i jako vytvoření podmínek pro likvidaci formalismů.

Aktivita dítěte je východiskem pro řeč. Hlavní cíle přípravy dítěte na školní matematiku nestojí na vytváření slovníčku matematických pojmů a ani nemohou, poněvadž matematika operuje s abstrakty. Zahájení pojmotvorného procesu vychází z daného vývojového stupně a nelze tedy na dítě klást požadavky nepřiměřené jeho vývoji.

Komunikace je kombinovaná. To, co by dítě zahltilo, nebo čemu by dítě nerozumělo, je nahrazeno nonverbální komunikací, počítá se do jisté míry s kontextem. Komunikace je zákonitě v jistých ohledech nepřesná. Potíže v rovině komunikace programy podrobněji neřeší a ani řešit nemohou, na druhé straně bez analýzy konkrétních situací, okruhů problémů a obtíží nelze postupovat dál.

Aktivity nejsou dnes stavěny na pouhé nápodobě, ale dávají daleko větší prostor pro experimentování, z něhož má dítě radost, je podstatné, aby mělo dost času a pohody aktivitu dokončit. Pro matematiku je důležité, aby mělo dítě radost z procesu řešení a z dokončení práce.

Co dítě potřebuje pro školní matematiku?

Podívejme se na to, jak je žák od první třídy uváděn do prvních kapitol školní matematiky. Většina situací je vedena prostřednictvím krátkých příběhů, které na konci obsahují úkol nebo otázku. Dítě má vyprávěnému nebo odehranému ("malé divadlo") porozumět, představit si, co se stalo, vybavit si to znovu, umět převyprávět, orientovat se v čase, představit si dané situace zahrnující zpracování prostorových vztahů.

Postupně by mělo dítě dokázat porozumět otázce nebo úkolu a na základě toho vybírat potřebné informace. Výběr, nemá-li jít o informace zúžené, představuje proces zjednodušení příběhu se zachováním důležitých vztahů a dat. Ke zpřesnění a sjednocení představ žáků slouží mimo jiné i proces vytváření modelů, na které lze pohlížet mimo jiné i jako na most, který překlenuje příběh a elementární matematiku.

V tomto procesu dochází i k porovnávání, k úpravě a korekci představ. Nedílnou součástí je i rozvíjení schopnosti vidět, všimnout si, zapamatovat viděné, vytvořit a poskládat představu z částí, nemůžeme-li naráz vnímat celek, nebo vidíme-li z celku jen část.

Jak dodávání informací v krátkých příbězích, úlohách, tak odpovědi mají podobu celé věty. Tyto schopnosti je třeba rozvíjet v jednotlivých situacích vázaných na hru už u předškolních dětí. To, co má dítě dělat s úlohou, má buď podobu rozkazu, nebo otázky. Příprava na školní matematiku je mj. i vedení dítěte k celé větě, k práci s otázkami.

K řešení úloh dítě předškolního věku potřebuje zpracovávat představy. Podněty, inspiraci dítě čerpá ze svého okolí, změn, které v něm probíhají. Podnětnost prostředí, obměna situací, pestrost materiálu, který má dítě k dispozici, různost aktivit, a to nejen samostatně prováděných, ale i v kooperaci, a to za podmínek popsaných v Rámcovém programu pro předškolní vzdělávání.

Pro pojmotvorný proces, který bude ve škole pokračovat mnohem intenzivněji, potřebuje dítě i stimulaci k tvořivosti.

Hledání řešení úloh vyžaduje schopnost porozumět otázce, umět na ni odpovědět, neuhnout odpovědí, a dokonce i vytvořit, formulovat otázku - zeptat se, vést rozhovor na elementární úrovni.

Nedílnou součástí přípravy dítěte na matematiku je proces vytváření představ (nejen vizuálních), jejich porovnávání, úprava - rozšíření, zjednodušení, obměnění, opravy, jejich popis nebo jejich zviditelnění.

Vedle mentální přípravy na matematiku musíme zmínit i přípravu fyzickou a technickou. Správné držení těla je předpokladem pro práci s knihou, sešitem, právě tak jako úchop a lehké držení tužky (dostatečně dlouhé), uvolněná práce ruky.

Práce s papírem, jako je stříhání, překládání, práce s modelínou, se stavebnicí, jsou nejen tréninkem ruky a oka, stimulem pro vytváření představ, pro řeč, ale i tréninkem pro algoritmy činností, pro koordinaci pravé a levé ruky, kde každá dělá něco jiného (příprava na geometrii).

Závěr

To vše je nezastupitelné pro první start k matematice. Z toho je patrné, že předmatematické období, příprava na vstup do školy, prolíná téměř všemi aktivitami, které dítě v mateřské škole provádí.

Pokud hledáme rezervy v přípravě učitelů, pak je to prohloubený pohled na předmatematickou výchovu ve spojení didaktiky předmatematické výchovy s diagnostikou dítěte, propojení předmatematické výchovy a školské matematiky (nejen v prvním ročníku ZŠ).

Cestu ke změnám v pojetí práce v mateřské škole mohou značně usnadnit metodické materiály Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o., a dále přímá spolupráce s didaktiky v rámci kurzů dalšího vzdělávání učitelů.

Přípravu na matematiku nelze odtrhnout od aktivit pohybových, manipulativních, od výtvarných a jazykových činností, od hudebních činností ani od zvládání základů hygienických a společenských pravidel.1 To je také důvod, proč předmatematická výchova není popsána v samostatné kapitole.


1 Jinými slovy lze říci, že toto pojetí předmatematických představ plně vyhovuje práci s integrovanými bloky, čímž jsou naplněny předpoklady a požadavky RVP PV v plné míře.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.